Zdravíčko 😊
Doufám, že vás tato kapitolka potěší a chci vidět vaše reakce na tu sobotní!!! Na tu se těším velice 😁
Vaše Déňa ❤️

„Ach Rosie, drahoušku, jsi tu. V to jsem přesně doufala, že tu bude má spolehlivá knihomolka," usmívala se madam Pinceová na Weasleyčku sedící u jednoho zastrčeného stolku. U toho, u nějž byla každou návštěvu. „Celé jsem to tu prošla, neměl by tu být nikdo další. Mohu se spolehnout, že dáš pozor, kdyby náhodou někdo přišel, aby tu nebyl chaos? Ráda bych si došla pro pár duchovních cupcakes."

„Spolehněte se, madam Pinceová," usmála se Rose a než bys řekl famfrpál, byla knihovnice fuč.

„No konečně je pryč, baba ukecaná," ozvalo se vedle Rose, při čemž nadskočila.

„Tome!“

„Promiň, že tě ruším, jen jsem... Probrali jste to...včera s Hugem?“

„Probrali,“ přikývla a pousmála se.

„Chtěl jsem ti jen říct, že...ne, spíš jsem tě chtěl poprosit, jestli bys-“

„Nikomu to neřeknu,“ přerušila jej. „Už jen z toho důvodu, že Hugo je můj brácha a já mu nehodlám dělat ze života peklo. Jemu ani tobě.“

„Dobře,“ pokýval Thomas hlavou.

„Ale dělám to i kvůli tobě, Tome. Sice se neznámé tak dlouho, jako se třeba ty znáš s Jamesem, ale...ví to vůbec James?“ napadlo ji najednou.

„James je na to moc...já nevím. Nevím, jestli by to vzal. Kolikrát jsem o tom začal a nikdy jsem se nedostal k jádru věci a... nevím, co s tím. Hugo mi řekl, abych mu to řekl, ale já se bojím, že by se k němu pak James otočil zády. To by ho strašně ranilo.“

„Je hezký, že myslíš první na Huga a ne na sebe,“ usmála se zrzečka. „To je...popravdě víc, než co by udělala nějaká holka.“

„Myslíš?“

„Myslím,“ řekla se stále větším a větším úsměvem, „že Hugo si svou druhou polovičku vybral správně.“

„I když je jeho druhá polovička kluk?“ zahleděl se na ni s otazníky v očích.

„Jestli je šťastnej, Tome, nezajímá mě, jestli je to holka, kluk, troll nebo leprikón. A jestli má jeho druhá polovička být kluk, kterej patří navíc k mým dobrým kamarádům a vím, že je to muž se srdcem na pravém místě, tak ano, lépe si vybrat nemohl.“

„Ani nevíš, co to pro mě znamená,“ usmál se muž s tmavými vlasy. „I když jsem o tři roky starší?“

„Koho to zajímá? Miluješ ho?“

„Jak by ne?“ zamračil se na ni.

„Tak co pořád řešíš?“ poplácala jej po zádech. „Dokud jste spolu a jste spolu šťastní, tak na tom nezáleží. Na ničem nezáleží.“

„Ron ho vydědí,“ promnul si Hugův přítel kořen nosu.

„Srovná se to v něm,“ přesvědčovala jej i sebe samu.

Líbil se jí Scorpius Malfoy! Pro příležitost chodit s ním by dala i ruku do ohně a kdyby se to čirou náhodou někdy povedlo a opravdu s ním chodila...co by bylo pro jejího otce vlastně horší?

Že jeho dcera chodí s Malfoyem, nebo že má jeho syn přítele?

Nemá to s námi jednoduché, zahihňala se.

„Co je?“

„Naši to s náma nemaj asi úplně lehký.“

„Počkej, třešnička na dortu bude, až si přivedeš Malfoye,“ ušklíbl se Tom.

„Cože?!“

„Ze srandy jsem včera koukal do křišťálové koule,“ přiznal se. „Ptal jsem se na tebe, chtěl jsem vědět, jak budeš asi reagovat na toho Huga a...no, prý sama budeš mít teď věci, co tě zaměstnaj. A budou se týkat prý nějakýho dlouho odříkanýho matroše,“ ušklíbl se.

„Nene,“ zavrtěla Rose hlavou.

„Asi spolu budete chodit,“ pousmál se. „Nebo jen mít pletky,“ zahihňal se.

„Ne, hele, nic nebude.“

„Jak myslíš,“ začal se pomalu zvedat. „Stejně mi dáš za pravdu, až se budeš nervovat, jak to Ronovi říct.“

„Tome!“ zamračila se na něj naoko.

„Pápá," zamával jí a než bys řekl famfrpál, byl pryč. „Promiň,“ slyšela už jen slovo, které jí ale určitě nepatřilo.

„Nic se neděje,“ zaslechla Danův hlas a potom bouchnutí dveří knihovny.

Byla tu s Danem sama...

„Já věděl, že tu budeš,“ vydechl spokojeně a ona jen přikývla. „Promyslel jsem to. Pauza znamená rozchod. Nechci se s tebou rozcházet,“ přešel okamžitě k tématu.

„Jenže Dane, já asi... nechci tě vodit za nos. Jenže ty nejsi... nejsi ten, kdo si může ukrást moje srdce.“

„Ale ty chvíle se mnou se ti líbily," zachraptěl. „Tak proč jsi je nechala jít, Rose?"

„Já prostě...já nevím,“ zašeptala.

„Seš fakt mrcha, Weasleyová. Seš první holka, kterou jsem kdy měl!“

„Neřvi,“ zamračila se. „Jsi první a jedinej kluk, se kterým jsem chtěla zbořit mosty a lámat skály. Ale nejsi ten pravej.“

„Aha,“ přikývl potichu. „Takže...ty mě nechceš?“

„Ne,“ zavrtěla hlavou.

„Tak to bolí, Rosalie,“ zamračil se a vydal se pryč, když se srazil se Scorpiusem. „Tak jsi vyhrál, Malfoyi,“ pronesl s opovržením v hlase a pak už bylo jen slyšet bouchnutí dveří.

„Co jsem vyhrál?“ podíval se na zrzku, která se celá klepala a pohlédla mu do očí, což bylo jediné, co dokázala.

„Scorpe," zašeptala roztřeseně a nakonec se mu vrhla do náručí, kde se rozplakala. „Děkuju."

„Za co?" nechápal blonďák a snažil se jí prohlédnout, ale marně, držela se ho jako klíště.

„Nechtěla jsem mu to říkat. Nechtěla jsem se s ním rozcházet. Byl to šok.“

„Co se stalo?“

„Rozešli jsme se,“ zašeptala. „Řekl mi, že jsem mrcha a měl pravdu -“

„Zabiju ho," zamračil se Scorp a po svých slovech, pronesených se vší vážností a záští v hlase, pustil zrzečku ze svého náručí a hodlal se vydat směrem toho odporného Havraspára, na nějž byl bůhví proč naštvaný, když jej Rose chytla rychle za ruku.

„Ne!" zastavila jej. „Jen... zůstaň se mnou, Malfoyi, prosím," zašeptala a složila si obličej do dlaní.

Tón, jímž tato slova vyslovila, způsob, jakým si složila obličej do svých drobných ručiček, to vše zapříčinilo, že se ani nehnul z místa a místo toho ji pevně objal.

„Děkuju, děkuju, děkuju," šeptala neustále dokola zrzečka a nemohla se k němu přestat tisknout.

Blonďák byl přesvědčen, že kdyby to šlo, vlezla by mu až do morku kostí.

„To je dobrý, Rosie,“ šeptal a hladil ji po holém rameni. „Je to dobrý, zlato,“ utěšoval jí.

„Musím s tím něco udělat,“ popotáhla zrzečka. „Madam Pinceová se za chvíli vrátí. Nemůžu tu brečet, to udělá hroznej rambajz.“

„To chceš fakt dodržovat pravidla knihovny?“

„Ne,“ přiznala, načež jí vzal za ruku a pomaličku odváděl ven z knihovny, kde se posadili na schody.

„Jaký to bylo, Scorpe?“ rozvzlykla se Rose konečně.

„Co?“ zadíval se na ní starostlivě.

„Když jsem se ti líbila a pořád tě odmítala, bylo to stejný jako tohle?“

„No...jak se cítíš teď?“ zadržel dech.

Teď měl být dívce, kterou miloval, tím nejlepším přítelem, kterému se může vyplakat na rameno.

„Cítím se...cítím se...“

Ale dál nebyla schopna pokračovat, neboť propukla v bezmocný pláč.

„Cítil jsem se takhle,“ zašeptal a pohladil ji po vlasech.

„Odpusť, prosím,“ vydechla jen.

„Není co, Rosie, vůbec není co,“ šeptal a hladil ji dál. „Vždyť už je to pryč.“

„Děkuju,“ pronesla jeho směrem úplně najednou.

„Neděkuj. Udělal by to každej,“ usmál se Scorpius skromně.

„Ale děkuju i za to, že jsi tu se mnou. Uklidnilo mě to,“ popotáhla nosem.

„Rosie,“ vydechl a vstal, aby se posadil naproti ní. „Budu tu pro tebe vždycky. A není nic špatného na tom, že ses ním rozešla. Je to normální.“

„Řekla jsem mu, že ho nemiluju. A že jsem ho nikdy nemilovala. Byl to skoro měsíc, Scorpe. A já to posrala.“

„Chuďátko ubohé,“ natáhl k ní ruce, aby jí pomohl vstát a pak počkal, jestli se nechá obejmout a taky že nechala a opět zapadla do jeho náručí. „Bude to dobrý, jo?“

„Jo,“ přikývla a pak zaklonila hlavu, aby se na něj podívala. „Ale nejseš tak vysokej, jak jsem si myslela,“ sdělila mu prostě. 

„Co že nejsem?“ vyletělo Scorpovo obočí vzhůru a z plna hrdla se rozesmál. „Rosinko, víš, jak špatný to musí být, když to říká někdo, kdo má metr šedesát?“

„Šedesát dva,“ našpulila rtíky.

„Skoro jsem to odhadl,“ pokrčil rameny. „Určitě bych to tipnul správně, kdybys neměla tyhle svý vysoký botičky.“

„Nechceš si jít povídat někam ven?“ zeptala se jej zničehonic, když jí stíral slzy.

„A kam bys ráda?“ zeptal se.

„Nechceš si jít zalítat?“

„A víš, že to je skvělej nápad,“ usmál se.

„Máš koště?“

„Tak samozřejmě, že mám koště,“ ušklíbla se. „V šatně.“

„Tak jdem?“ usmál se na ni. 

„Jdem,“ přikývla nadšeně. Už to bylo dlouho, co si byla zalétat jen tak, bez tréninku a organizování. Chybělo jí to.

A co víc? Šel s ní létat Scorpius!

Jednou si zapomněla tašku ve famfrpálové šatně a když si pro ni šla, zahlédla kousek zmijozelského tréninku. Bylo obdivuhodné, jak tvrdě zmijí famfrpálisté trénovali, ale jak zábavnou formou.

Koště zřejmě bylo Scorpiusův živel a on to dával jasně najevo.

Proto se nemohla dočkat.