Tak jo, vím, že ani tahle kapitola není žádný boom, ale protože se nemůžu dočkat na vaše reakce, až se nám to tu začne rozbíhat, tak ve středu vám sem hodím další. 😁
Tak doufám, že jsem vám povídku dvěma posledními kapitolkami nezkazila a těším se na vás ve středu! 😊
Vaše Déňa ❤️

„Dobré ráno," pozdravila energicky Gabrielle svého kamaráda a svého přítele, když konečně vešli do zmijozelské společenské místnosti.

„Dobré, sluníčko," pozdravil ji Albus Severus Potter s tím typickým zamilovaným úsměvem.

„Dobré ráno, Gabi," usmál se Scorpius.

„Teda, ty vypadáš...jinak," řekla zaraženě při pohledu na kamaráda a podívala se na Albuse, u nějž hledala podporu.

„No," přikývl její přítel. „Asi se na dnešek dobře vyspal," pokrčil rameny.

„Cítím se dobře," přiznal Scorp. „Teda ne, že bych se předtím cítil špatně, ale...mám takovej pěknej pocit."

„Aha," pokývala Gabrielle hlavou, snad aby to vypadalo tak, že to pochopila.

„Necítím se už tak svázanej," vysvětlil.

„Tak to chápu," zazubila se tmavovláska a střelila očima ke svému příteli. Ten jen kmitl rameny a vzal ji za ruku, při čemž se na něj překvapeně podívala.

„Copak?" zadíval se na ni, když si všiml jejího pohledu.

„Seš si jistej?" zachraptila.

„Jo," přikývl. „Máme podporu krále škorpiónů," zazubil se zelenooký chlapec a ušklíbl se při tom na blonďáka vedle něj.

„Tím chceš říct co?" nechápal samotný král škorpiónů.

„Že jsme škorpióni a polezeme ti pro tvé uznání velice, ale velice hluboko do zadku," usmál se sladce Albík, při čemž se jeho přítel zamračil.

„Jen abych ti nezačal říkat král mravenců a nenechal tvé poddané, aby ti lezli hluboko do zadku," utrousil Scorp poznámku, která Gabrielle skutečně pobavila, neboť se smála dobré dvě minuty po tom, co byla vyřčena.

„Ale teď bez srandiček," podívala se s vážnou tváří na svého přítele. „Chceš, aby to věděly celý Bradavice?"

„Gabi," stiskl její ruku. „Jsi ta nejnejedovatější zmijka, co znám, ovšemže budu šťasten, až ostatní zjistí, že jsi jen moje."

„Ty můj nejnepotterovatější Pottere, to bylo tak sladký," roztékala se Pansyna dcera a objala tmavovlasého klučinu kolem pasu, čímž jej přinutila zastavit. „Jsem tuze ráda, že ostatní budou vědět, že jsi jen a jen můj."

„Tak to bylo to nejnenormálnější a nejnesladčí vyznání lásky, jaký jsem kdy slyšel," nenechal si Scorpius ujít příležitost rýpnout do svých kamarádů.

Docela se mu to křenění zamlouvalo, aspoň viděl, jak přesně jednou nechce dopadnout.

„No Scorpiusi, nemám já tu nejnenormálnější přítelkyni pod sluncem?" podíval se Albus, z jehož očí málem tekly slzy, na svého kamaráda.

„Ano, Albíku, máš tu nejnenormálnější přítelkyni pod sluncem, to víš, že jo," pokýval hlavou a povzdechl si. „Mohli bysme prosím jít? Nechci, aby mě připravili o poslední duchovní cupcakes."

„Ty fakt jíš ten odpornej bílej hnus?" zadívala se na něj Gabrielle s ohrnutým nosem.

„Všechno, co mi přijde pod ruku, si dám s chutí, proto když dovolíte," ukázal rukou směrem k jídelně.

„Tak fajn. Tak pojď," vyštěkla po něm zmijka a vešla do jídelny, Albus poslušně vedle ní a Scorpius otráveně za nimi.

Usadili se na své obvyklé místo a Scorpius, spokojen, že má své cupcakes, se dal do jídla, zatímco sledoval vchod do jídelny, aby mohl co nejdříve najít duši, která jej zachrání před tímhle zamilovaným šílenstvím, co se vedle něj odehrávalo.

A pak ji uviděl.

Rose Grangerovou-Weasleyovou, jak si v bílých botách na vysoké platformě vkročila do místnosti.

Pohledem sjel upnuté džíny, které odhalovaly kotník a nechaly křivky jejího pozadí a boků vyniknout, svetr, jenž zakrýval vše, zároveň ale ne příliš mnoho, neboť odhaloval ramínko zelené krajkové podprsenky, která na něj, a jistě i na ostatní pány, přímo křičela.

Sjel pohledem vyčesané husté rudé vlasy, jež právě díky výčesu odhalily dlouhý krk, který zdobil náhrdelník s perličkou, jež se vyjímala na jejím dekoltu.

Zahleděl se na její rudě namalované rty, linkou zvýrazněné oči, řasenkou namalované řasy i dlouhé nehty, na nichž měla udělanou francouzskou manikúru.

Byla dokonalá. Vážně dokonalá.

Vždycky byla, ale dnes?

„Ty kráso," vydechla Gabrielle, když ji uviděla. „To je skvělá postava," podotkla a loupla pohledem po Scorpovi, jenž ani nemrkal a pusu měl stále otevřenou dokořán. „Tys jí takhle taky ještě neviděl, jak tak koukám, co?"

„Vždyť vypadá jako...jako...jako bohyně," vydechl blonďák, zatímco omylem upustil duchovní cupcake.

„Tohle nemůže být moje sestřenice," zavrtěl Albus nevěřícně hlavou.

„Ne, to fakt nemůže," souhlasil s ním Scorpius.

„Že by se v tobě rodilo nové zrnko zájmu?" vytušil Potter, když se na něj podíval.

„Víte, jak jsem mluvil o tý dětský lásce, co mě přešla?" dal Malfoy dohromady smysluplnou větu.

„No," přikývli Albus i Gabrielle zaráz.

„Asi mě přepadla jiná láska. Taková ta fyzická," hleděl na ni a pokusil se o úsměv a zamávání, když mu ona nebelvírka věnovala svůj pohled.
Nakonec z toho vzešlo ale bezmocné cosi, co ale mělo úplně stejný efekt, jako kdyby na ni jen nevhodně čuměl, a tak se otočila.

Což byla pro Scorpa velká rána, protože když se otáčela zpět na Lily, svetr jí po rameni sklouzl ještě víc dolů a odhalil tak ještě o kousek více jejího těla, i toho božského zeleného spodního prádla.

„Kamaráde," sykl najednou zničehonic zelenoočka a podával mu noviny, které byly na stole volně k mání.

„Děkuju," upřel na něj blonďák skoro zbožný pohled a noviny si od něj převzal, rozložil si je do klína a zahleděl se před sebe, aby na ni už nesměřoval jeho pohled a on měl šanci se uklidnit.

„Ona olizuje tu šlehačku z duchovního cupcaku," oznámila Gabi a veškerého jeho snahy byly ty tam.

„Gabi, nerad bych byl hrubý, ale zrovna teď je pro mě tvoje informovanost naprostou zátěží."

„Já vím, promiň," omluvila se. „Mě jen zajímalo, jak to vlastně funguje," zahihňala se.

„Od toho máš přítele!" ohradil se Scorpius.

„Od toho máš mě!" vyřkl ve stejnou chvíli taky Albus.

„Jasně," přikývla a najednou stydlivě sklopila oči.

„Scorpe," vydechl najednou zděšeně nejlepší kamarád onoho blonďáka.

„Co zas?" utrhl se na něj, neboť opět narušil jeho soustředění.

„Doufám, že seš už v cajku, nebo bys měl hodně rychle zmizet," naznačil mu vlídně.

„Proč?"

„Vypadá to, že jde sem," sdělil mu Albus a Scorpius vzhlédl, při čemž si všiml Rose, co se k němu jistým krokem blížila, a tak jej nenapadlo udělat nic lepšího, než se rychlostí blesku vypařit a než bys řekl famfrpál, zmizel jako pára nad hrncem.

„On přede mnou zdrhnul?" zamračila se Rose, když se posadila naproti svému bratranci a jeho přítelkyni.

„Copak já vím," vzdychl Albus a ležérně přehodil svou ruku přes Gabino rameno. „Já," dal si záležet, aby to slovo vypíchl co nejvíc to půjde, „a moje holka," těknul očima na brunetku vedle něj, „jsme měli úplně jiný starosti než řešit Scorpiuse nebo tebe, má drahá, krásná sestřeničko."

„Vy dva? Vážně?" podívala se nechápavým pohledem na slečnu Hottawayovou, která naprosto nadšeně přikývla a více se přtulila k Albíkovi. „No tak jo, gratuluju a nevíte, kde bych ho mohla najít?"

„Ve studené sprše? Nebo ne, možná v horké vaně. Ó, vlastně ne, je to Scorpius, tak to ho určitě najdeš, jak běhá někde po hradě. Nebo...nebo si odskočil na toaletu," jmenoval blonďákův nejlepší kamarád všechna místa, která jej napadla.

„Já...já ho asi hledat nebudu, počkám," zamračila se Rose. „Mohli byste mu kdyžtak říct, že jsem ho hledala?"

„Spolehni se, Rosie," usmála se tmavovláska.

„A poslat ho za mnou do knihovny, kdyby náhodou měl chuť se se mnou vidět?"

„Vše zařídím, bez obav, Weasleyčko," slíbila slečna Hottawayová energicky, načež se Rose zvedla a odkráčela pryč z jídelny.

„V knihovně, jo?" mrknul Albus na modroočku.

„Nebuď úchyl, Albe," protočila své pomněnkové oči a strčila do něj.

„Jak si přeješ, má paní," zazubil se, políbil ji na červenou tvář a pomohl jí přelézt dlouhou lavici.

„Jdeme vzkazovat Scorpovi," zapěla nadšeně Gabi, vyskočila svému příteli na záda a nechala se vézt až do Zmijozelu.

Ve společenské místnosti pak našli Scorpiuse Malfoye rozvaleného na křesle s knihou v ruce, konečně už...dalo by se říct v pořádku.

„Číst si můžeš v knihovně," prohodila Gabi jen tak mimochodem.

„Kde na tebe čeká Rose," oznámil mu nadšeně Albus.

„Která se po tobě sháněla," doplnila jej tmavovláska otráveně. „Asi jí dost záleželo na tom, abys přišel. Šla až k našemu stolu, aby ti to něco řekla."

„Aha," zamračil se blonďák.

„Měl bys jít," usmál se Albus.

„I kdyby to mělo znamenat cokoliv, králi škorpiónů," usmála se na něj povzbudivě Gabrielle.

„Knihovna je...v druhém?" odhadl Scorpius, když se zvedl z křesla.

„Ano, vlevo," nepřestávala se usmívat.

„Je hezké, že kvůli ní půjdeš i tam, kam jsi v životě nestrčil nos," utahoval si z něj Albus.

„Pro trochu lásky šel bych světa kraj," ušklíbl se blonďák.

„Tohle je náš Scorp," zasmála se nahlas dlouholetá nejlepší přítelkyně zmiňovaného.

To už však nechal Scorpius Malfoy bez komentáře a vyrazil směr knihovna.