Dobré ráno, ano, vím, že tahle kapitola není nic moc, takže zítra čekejte další! 😁
Vaše Déňa ❤️

„Dobré ráno,“ pozdravila Roxanne, která ve svém pohodlném pyžámku s rozcuchem na hlavě vylezla z postele a zamířila do koupelny, z níž právě vylezla její sestřenice. „Do kokosu,“ zamrkala a promnula si oči.

„Co je?“ zadívala se na ni zmateně zrzka.

„Ty vypadáš...proč vypadáš jinak?“ nechápala dívka s tmavou pletí a postavila sestřenici blíž k lampičce.

„Jak jako jinak?“ nechápala dál Rose.

„Betty,“ vzbudila Roxy Harbeth "Betty" Finniganovou.

„Ne, ještě ne,“ zažadonila Betty a zamžourala na světlo. Na Rose. „Co se ti stalo, Rose?“

„Mně? No nic, co by?“

„Ty seš dneska,“ zachraptila, „nějaká hezká.“

„Já?“

„Ty seš namalovaná?“ pohlédla na zrzečku i čtvrtá dívka, Zoe Evangelová, která se probudila kdo ví kdy.

„Trochu,“ přikývla.

„Korektor?“

„To je moje červená rtěnka?“

„Od kdy používáš řasenku?“

„Ty sis vyčesala vlasy?“

Valily se na Rose otázky ze všech stran, ty nakonec utnula Lily Potterová, která si nakráčela do pokoje a zastavila ve dveřích s očima na sestřenici: „Rosie, dneska seš fakt kočka.“ Řekla a konečně za sebou dveře zavřela.

„Díky,“ vydechla nakonec a strčila si volný přední pramen vlasů za ucho.

„Tak jo, moje milá kámoško, řekneš nám, co tohle má znamenat?“ usmála se laškovně Betty.

„Rozhodla jsem se jít dneska za Athénu,“ ušklíbla se Rose.

„Jako fakt?“ vyletělo obočí všech děvčat vzhůru.

„No ano,“ přikývla slečna Grangerová-Weasleyová, ale když se na ni ostatní mladé dámy stále podivně dívaly, protočila své tmavé oči a řekla: „Ne. Jen jsem se rozhodla, že bych mohla se sebou začít konečně něco dělat. Za půl roku mi bude sedmnáct, příští rok jsem pryč z Bradavic, musím vypadat už taky trochu...jako žena, ne?“

„To jsem ti sice řekla,“ připustila Zoe. „Ale nemyslela jsem to takhle. Jako že nás všechny zastíníš, až vyjdeš ven. Panebože, přísahám, že kdyby sis vzala něco jiného než hábit, což si mimochodem můžeš dovolit, protože dneska se neučí, totálně bys nás všechny rozsekala.“

„To...dobře, vezmu si džíny,“ přikývla.

„A nemohla bych tvůj outfit vybrat já?“ zazubila se naráz všechna čtyři děvčata.

„No...jo?“

„Děkujeme!“ vyjekly a v tu chvíli by se bál jeden do pokoje vstoupit.

Všude létalo oblečení a když ne oblečení, tak bota, nebo sama jedna z dívek, až z toho Rose šla hlava kolem.

„Nenene, lepší budou ty hnědý k bílým, Roxy,“ vrtěla hlavou Zoe.

„Co k tomu bílýmu dát černou?“

Postřehla Rose těch pár útržků z jejich debaty.

„Jé, hele, co mám!“ zvolala nadšeně Lily Potterová mávající pěkným větším černým svetříkem.

„Ten je boží,“ vydechla Betty a všechny čtyři se naráz zamyšleně otočily na tu, která dnes ráno tak zářila.

„Tenhle fit necháme na zítra,“ rozhodla Roxanne. „Dneska musí zaujmout.“

„Souhlas,“ usmála se odhodlaně ostatní děvčata a jedna se vrhla do šperkovničky pro náhrdelník s perličkou, druhá vytáhla ze smírně bílé tenisky, třetí upnuté černé džíny a čtvrtá krajkové spodní prádlo.

To vše naházely na postel a spokojeně se na své dílo zadívaly. 

„Na,“ podala nakonec Lily hromádku věcí své sestřenici. „Jsme na tebe zvědavé.“

„To já taky,“ vydechla Rose a vydala se převléknout.

Když potom opět vylezla, visely na ní všechny oči.

„Tak co myslíte?“ zeptala se nervózně.

„Otoč se,“ rozkázala jí Lily, a tak se slečna Rose poslušně zatočila do kola. 

„Mohla by ses projít?“ uculila se Zoe, a tak se modelka i prošla a zase se zastavila před dveřmi do koupelny, pohled upřen na jejích kamarádkách.

„No?“

„Kočko, ostatní tě snad ani nepoznají,“ vyřkla Betty větu, která všechna děvčata tak moc rozesmála.

„Co to znamená?“ nechápala zrzečka.

„Že ty tvý obrovský hadry zakrývaly bohyni,“ vydechla Lily tiše a obdivně si prohlédla svou sestřenici.

„Mohla bys jít k tomu zrcadlu, prosím?“ zazubila se Roxy.

Když tak Rose udělala, přešly k ní všechny dívky a čekaly, co řekne.

A její reakce je více než potěšila: „Ty vole, já jsem nakonec...fakt kost.“

„Kost s dobrou prdelí k tomu,“ ušklíbla se Roxanne a zastrkala jí svetr vzadu, aby její postava ještě víc vynikla. „Dávej si na to pozor, jo? Pak to kazí celou image.“

„Jo, díky,“ usmála se Rose a ještě jednou se na sebe podívala. Opravdu jí to moc slušelo.

Nejen že oblečení, které její kamarádky vybraly, nádherně podtrhovalo její tvrdě vypracovanou postavu, ale co víc, krásně zvýraznilo i make-up, jenž si dnes ráno tak pracně nanesla.

Slova o tom, že se chce začít pomalu stávat ženou, zřejmě neměla v tomto případě žádný význam, její kamarádky ji totiž v mžiku dokonale proměnily ze školačky Rosalie na skutečně vyspělou a svým způsobem sexy Rose. A ona se na tu osobu před sebou nemohla vynadívat.

„Dan se posere, až tě uvidí,“ prohlásila Lily Potterová.

„Až uvidí, o co přišel, jo,“ přikývla Rose.

„Ty ses prokecla!“ vyjekla najednou Betty přes celý pokoj.

„V čem?“

„Dan tě nechal, že jo? Proto ses tak vyfikla, aby viděl, o co přišel, nebo ne?“

„Ani ne,“ zavrtěla ona mladá žena hlavou, než se ďábelsky usmála. „Ale i takhle je to možný chápat.“

„To teda je.“

„Holky,“ posadila se Rose na svou postel a založila si ruce na prsou.

„Co je?“ zadívaly se na ni starostlivě.

„Já to nedělám kvůli Danovi. Ani kvůli tomu, že bych chtěla vypadat dospěle,“ přiznala.

„Tak o co jde?“ zeptala se Zoe.

„Pravda je taková, že... že...“

„Že co?“ vyhrkla netrpělivě Lily.

„Ale nikomu ani slovo, jo?“

„Jasný,“ odpřisáhly všechny.

„Líbí se mi Malfoy,“ přiznala a podívala se na všechny přítomné.

„A dál?“ zvedla znuděně Betty obočí.

„Co dál?“

„Je tu i něco, co nevíme?“ povzdechla si Roxanne.

„Ja-jak byste to mohli vědět?“ zakoktala se slečna Grangerová-Weasleyová.

„Tolikrát jsi si tu s námi povídala o pánech, Rosie. Známe tvoje pohledy, úsměvy i vyjadřování. Fakt si myslíš, že nám nedošlo, že Dan byl jen takový...jak to říct pěkně,“ zamyslela se Roxy. „Pokusnej králík? Aby sis něco dokázala?“

„Tak bych to neřekla, tak jsem to vůbec nebrala a -“

„Ale my víme, Rose,“ usmála se Lily. „Minimálně týden.“

„Týden? Ale já si to uvědomila teprv včera.“

„Ale tvoje srdíčko to vědělo už dávno, dávno předtím,“ zašklebila se Zoe. 

„Panebože, běžte se sebou něco udělat,“ pohlédla najednou Rose vyděšeně na hodiny. „Vždyť už je osm!“

„A je volno, je svátek,“ připomněly jí směle její spolubydlící.

„Ale já chápu, kam jsi tou osmou mířila,“ zazubila se Lily, která si stáhla velkou mikinu přes kalhoty, které na ní držely jen díky pásku. Současnou módu sice nechápala, ale velice se jí zamlouvala, měla-li být upřímná. Díky velkému oblečení nikdo neviděl nedokonalosti jejího těla, s nimiž byla tak moc nespokojená. „Mám hlad jak vlk a dneska se budem moct pořádně nažrat.“

„Tak nějak,“ zazubila se Rosie, nechala se chytit sestřenicí za ruku a za zívnutí svých spolubydlících zavřela dveře.

„Hele, Rose, kdyby sis chtěla ještě ale ten fit rozmyslet, klidně se můžeme vrátit,“ naťukla Lily tiše.

„Já vím, kam tím směřuješ,“ přikývla Rose. „Je to něco úplně jinýho,“ ušklíbla se.

„No to taky, ale přece jen...vypadáš teď fakt přitažlivě, budeš přitahovat hodně pozornosti a já jen...aby ti to nebylo nepříjemný, protože vím, že ti to nepříjemný bývá a... chápeš, ne?“

„Díky za starostlivost, brouku,“ usmála se zrzečka. „Ale ne. Dneska jsem se rozhodla vystoupit z komfortní zóny úplně ve všem.“

„Jsi si jistá, jo?“ ujišťovala se Lily a pohlédla na své velké oblečení.

„Stoprocentně,“ přikývla Rose.

„Dobře,“ pokývala opět mladá Potterová hlavou a nabídla sestřenici rámě.

Ta jej s radostí přijala a nechala se tak vyvést ze společenské místnosti za probírání nových famfrpálových výsledků a taktik.

Dnešek bude zábavný.