Kapitolaaa 💕
Moc vám děkuju za krásné ohlasy, moc si jich vážím ❣️
Doufám, že se vám kapitolka bude líbit, určitě mi pište vaše názory na kapitolu i během čtení, moc mi to pomůže. 😁
Tak šup do čtení 🤣
Vaše Déňa ❤️

„Dobře, takže si to shrneme," odfrknul si Hugo. Dvanáctá hodina odbila a on stále seděl se svou sestrou ve společenské místnosti a poslouchal její příhody. „Ty a Dan jste teda momentálně ze hry -"

„Ne! Jen tomu dáváme volnej průběh," zarazila ho Rose.

„Rosalie, dát tomu volnej průběh znamená že chci se s tebou rozejít, ale nevím, jak ti to mám říct, ten kluk se na tebe už znova neotočí. A mezi náma, mám pocit, že si za týden najde jinou."

„Hugo!"

„No co? Je to tak, jak jsem tě tak poslouchal, jde o klasickýho kurevníka a nic jinýho, možná lepší, žes to ukončila, dokud to bylo rozumný."

„Já nevěděla, že to znamená rozchod," pípla zrzečka. „Jen jsem chtěla..."

„Tak já ti řeknu, cos chtěla. Celej zápas ses chtěla koukat na Scorpiuse a on ti v tom vysloveně překážel, je to tak?"

„Ano," přiznala neochotně.

„A proto jsi ho neřešila, aby ses mohla koukat na famfrpál na Scorpiuse, je to tak?" otázal se znovu.

„Je to tak," souhlasila opět.

„A takhle přesně je to i v tvým normálním životě. Akorát že tam si to komplikuješ tak nějak sama," pokrčil rameny.

„Jak to myslíš?" vyvalila oči.

„Rose, je naprosto evidentní, že ti není jedno. A jasně, je to tvůj kámoš, tak ti jedno být nemůže, ale nemáš občas chuť, nutkání, ho jen tak obejmout, nebo mu prostě jen dát pusu?"

„No..."

„Nešimrá tě náhodou po celým těle, když se tě dotkne, nerozhoříš se celá, když ho vidíš?" pokračoval ve výčtu.

„Ale to nemusí znamenat, že s ním chci chodit," stála si Rose paličatě za svým.

„Ne, nemusí," přikývl Hugo a hořkým tónem dodal: „Jen s ním chceš šukat pokaždý, když ho vidíš."

„HUGO!"

„No a není to pravda?" culil se.

„Ne, není! Jak by mohla?"

„Víš, někteří lidé tomu říkají chemie," podotkl zrzek a nakrčil nos tak, až se jeho pihy poděly neznámo kam. „A já si dovoluji říct, že to je přesně to, co máte vy dva mezi sebou, i když tebe to zřejmě absolutně nezajímá. Stejně jako to, že halloween už byl."

„Ano, bráško, halloween sice byl, ovšem mi na něm záleží víc než na čemkoliv jiném, proto se nyní starám o to, abychom oba dva vypadali ráno jako zombie," usmála se na něj sladce. „Navíc," zašklebila se. „Ty už máš přítele, tak se nemusíš snažit udělat dojem."

„No, tak tohle na mě nezkoušej, nebo můžu argumentovat s tím, že ty žádnýho přítele nemáš, tudíž ten zájem budit musíš a pošlu tě do řiti," věnoval jí úšklebek, načež zvedla ruce v obranném gestu: „Vyhráls."

Chvíli se zdálo, že už ani jeden z nich nepromluví, ale pak se Hugo konečně ozval.

„Víš, co je u tebe podle mě ten největší problém, Rosie?" zeptal se a když zavrtěla hlavou, pokračoval. „Děláš i věci, který nechceš, abys nedělala věci, který chtějí ostatní. Takže mám pár otázek. Proč jsi chodila s Danem? Asi ne z lásky, když ti tak moc otravuje život. Chodilas s ním, abys ostatním dokázala, že neděláš to, co si přejí, ale budeš si to dělat podle sebe. Pravda?"

"Jo," přiznala potichu.

„Dál, proč nechceš hrát famfrpál profesionálně, když oba víme, že na to máš? Protože bys tak zase udělala to, co si všichni kolem tebe přejí, takže co děláš? Zahlcuješ se vším učením všech oborů, protože vybíráš cokoliv, jen ne famfrpál. Pravda?"

„Jo," vydechla.

„Takže proč nechceš chodit se Scorpiusem, i když tě podle všeho přitahuje? A teď si prosím odpověz sama."

„Protože ho nechci," pípla automaticky.

„A proč ho nechceš? Hnusí se ti něčím nebo o co jde?" nedal se Rosin soukromý psycholog.

„Ne, to ne! Jen...fakt to musím říkat nahlas?" zaúpěla.

„Jak jinak by sis to měla uvědomit? Tak?" pobídl jí.

„Nechci ho, protože kdybych ho chtěla, zase by to bylo všechno, tak, jak to chtějí oni."

„Kdo?"

„Lidi kolem mě," vydechla.

„A vezmeme-li v úvahu, že nebudeš hledět na názory ostatních chtěla bys chodit se Scorpiusem Malfoyem?" usmíval se Hugo jako měsíček na hnoji a spokojeně čekal na odpověď.

„Vezmeme-li v úvahu, že mi na názorech ostatních nezáleží, pak ano. Ano, byla bych fakt šťastná, kdybych chodila se Scorpiusem Malfoyem," přikývla a cosi, ať už to byl její culící se bratr, nebo pocit, jenž se v ní příjemně rozlil, ji přinutilo se usmívat. „Jo, asi...asi se mi líbí."

„Líbí?" zasmál se.

„Hugi," zděsila se. „Mně se líbí Scorpius!"

„Já vím," přikyvoval její bratr.

„Hele, ale víš ty co? Jsem fakt šťastná," pronesla s úsměvem na rtech, se kterým pronesla i následující otázku: „No ale...co budu teď dělat?"

„Hlavně se uklidni a řekni, co nám chceš sdělit, Scorpiusi?" padla v tu chvíli dole ve sklepení otázka ze strany Gabrielle Hottawayové, která byla násilím vytažená z postele a dovlečena do společenské místnosti.

„Upřímně, já sám moc nevím," přiznal blonďák a objal zelený polštář, co ležel na pohovce.

„Tvoje bláboly nám toho zrovna moc neřekly," sdělil mu rozespalý Albus se značnou nechutí v hlase.

„No, je pravda, že když mě o půlnoci někdo vzbudí s větou: ‚Potřebuju ti něco říct, stojí na tom celá moje existence,' tak si představuju něco super bombastickýho, ne jen větu: ‚Potřebuju probrat Rose, asi jsem došel k prozření.'" Sdělila mu Gabrielle.

„Albus se naštve," řekl Scorp. „A vím, že ty to stejně nebudeš chápat, Gabi," otočil se na svou kamarádku a nervózně se chytil za levé ucho, jak to dělával právě tehdy, když měl nervy. „Ale já už takhle dál nemůžu."

„Co tím chceš říct?" nechápal Albus. Nebo se spíš snažil nechápat. 

„Nechceš snad říct, že," odtušila Gabrielle.

„Myslím, že tušíte správně," přikývl chytač a zadíval se před sebe. „Vzdávám se. S Rose to nemá smysl."

„Ale Scorpe, vždyť," nemohl najít Potter slova.

„Přemýšlím nad tím už nějakou dobu a...došel jsem k závěru, že...hele, má nějakýho toho svýho Dana. Šest let jsem strávil odmítáním a pro co? Pro to, abych pak poslouchal, jak je jinej kluk úžasnej? Děkuju, nechci."

Gabrielle si povzdechla a podívala se na Alba, jenž k ní taky vrhl zoufalý pohled.

Oba to věděli. Už o tom spolu jednou mluvili. Věděli, že nad tím Scorp přemýšlel, věděli i o Rose a Danovi, viděli je. Chtěli ho na to připravit, ale nevěděli jak a pak najednou přišel jejich kamarád po zápase na kolej, šťastný z výhry, a jen tak mimochodem jim sdělil, že má Rose přítele. Bez emocí. I to jim napovědělo, že něco je v jejich kamarádovi jinak. O dost jinak. A teď? 

Teď jim, i když s bolestí v očích, sděloval, že o holku, co ho stála takových slz, takového úsilí a takové bolesti, už nemá zájem. Že se vzdává. Bojovník Scorpius se vzdává!

„Tohle ale fakt není fér," vyskočil Albus najednou a začal se procházet po místnosti sem a tam.

„Co není fér?" nechápal blonďák.

„Proč já mám všechno? Proč mám tátu, co se se mnou baví jako s kamarádem, proč mám sourozence, proč mám tak skvělou rodinu, proč mám holku, se kterou to všechno vzešlo tak snadno, proč mám všechno, na co si ukážu a můj nejlepší kámoš, kterej si zaslouží všechny tyhle věci daleko víc než já, má úplný hovno?"

„To nevím," zavrtěla Gabi posmutněle hlavou.

Scorpiuse však zaujala jiná část a sice: „Ty máš holku?"

„Fajn, Albusi, tak seš debil," připustila tmavovláska a pleskla se do čela. „Nedokážeš udržet tajemství, měls pravdu."

„Vy jako chodíte spolu?" zvedl Scorpius pobaveně obočí a hleděl na své dva nejlepší kamarády, kteří na sebe chvíli bezmocně hleděli, než naráz přikývli. „Připadám si jako Harry Potter!" zvolal dramaticky a všichni v místnosti se dali do smíchu.

„Tím chceš říct, že jsme jak strejda Ron a teta Hermiona, jo?" ušklíbl se Porterův syn a vzápětí se zašklebil ještě víc. „Nebo že jsem tvý dítě?"

„Tebe mít za syna? Bože, jen to ne," řekl, načež se začali všichni znovu smát.

„Dostaneme se ale i k tomu podstatnýmu, že?" přerušila je po chvíli Gabi.

„Jo," přikývl Scorpius. „Chtěl jsem vám jen říct, jak to je. Jak jsem říkal, je milionová, ale nechci celej život trávit nesmyslným čekáním. Šest let. Miluju jí od mejch jedenácti, je to dětská láska. Ale nikdy to nemělo být nic víc. Jestli jsem teď si její přátelství vyložil jako zájem, byla to moje chyba, ne její. Proto ji musím nechat být. Ne kvůli ní, kvůli sobě. Ubíjí mě, že se na ni musím jen koukat. Nebo mě to spíš ubíjelo. Když mi řekla o Danovi...nějak se to zlomilo."

„Zlomený srdce?" odtušil Albus.

„Právě že ne," namítl famfrpálista. „Čekal jsem, že to bude bolet, ale myslel jsem, že daleko víc. Ale ne. A víte proč? Protože už jsem si to uvědomoval předtím. S každým slovem kamarád mě to bolelo a nutilo mě to odmilovat se a hle. Ani to nebolelo. Jsem vyléčenej."

„Chápu to, Scorpe," usmála se Gabrielle a pohladila jej po rameni. „Když ti jedna osoba ublíží už po tolikátý, jako ona tobě, přijde den, kdy budeš mít dost."

„Přesně," přidal se i chytačův nejlepší kamarád. „A upřímně jsem moc rád, kamaráde, že tahle tvoje první láska už je konečně za námi."

„A nebudeme muset poslouchat, jak zrzavý vlasy vlastně Rose má, nebo kolik pih má na nose," utahovala si z něj Zmijozelka.

„Jo, bylo to asi moc," zasmál se blonďák. „Ale už je to pryč. A víte co? Jsem fakt šťastnej," pronesl s úsměvem na rtech.

Jak špatná náhoda tohle musí být?