Vážení, doufám, že jsme zde všichni natolik vyspělí a respektující, že se nebudeme chovat jako zvířata u této kapitoly. 😅
Dnes, mimo jiné, dostane prostor i Hugo Granger-Weasley...jsem zvědavá, co na něho řeknete, váš názor mne totiž opravdu zajímá 😁
Vaše Déňa ❤️

Myšlenky, do kterých se slečna Grangerová-Weasleyová odebrala, jí nedaly spát. Proto se rozhodla před večerkou navštívit osobu, která jí navzdory svému věku a pohlaví dokázala vždy poradit nejvíce.

Její bratr Hugo Weasley.

Neměli na sebe v Bradavicích tolik času, ona měla svůj famfrpál, on svoje knížky, ale vždy, když potřebovala, si ji rád vyslechl, na rozdíl od jiných bratrů.

Proto se rozhodla, že se mu svěří s aktualizací jejího života.

Rozhodla se s ním probrat úplně vše, od vztahu s Danem až po city ke Scorpiusovi.

A protože večerka byla za dvě hodiny a ona měla volný čas, zamířila k bratrovi na pokoj. Věděla totiž, že jej tam najde, introvertní Hugo se dvě hodiny před večerkou už nikam od pokoje nevzdaloval.

Maximálně do společenské místnosti, ale tam nebyl, takže se po schodech, které pánové nenápadně odčarovali kvůli dámským návštěvám, vydala nahoru.

Došla ke dveřím pokoje, vydechla zadržovaný vzduch z plic a zaklepala. Když se dlouho nic neozývalo, zkusila to znovu hlasitěji, ale když se nic neozývalo ani tentokrát, do pokoje prostě vešla.

Byl to koneckonců její bratr, i kdyby právě vylezl ze sprchy, bylo jí to jedno, stejně se spolu jako malí koupali, tak o co šlo?

„Hugo, já ti to fakt potřebuju říct, už to nevydržím, tak mi prosím -“

Zarazila se uprostřed věty, zastavila dva kroky od dveří. 

Co nyní spatřila byl snad největší šok, v jejím dosavadním životě.

Její vlastní bratr, jehož znala celých čtrnáct a půl roku, seděl na posteli a na něm...

„Thomasi?“ vyvalila oči na svého famfrpálového spoluhráče, jenž momentálně okupoval klín jejího zrzavého bratra.

„Můžeš mi u Merlina vysvětlit, co tu děláš?“ pronesl vyklepaně Hugo a shodil ze sebe mladého Wooda.

„Odpusťte,“ vydechla Rosalie a rychle zaplula zpět za dveře.

„Co budeme dělat?“ podíval se Hugo vyděšeně na Thomase, který se nervózně kousal do spodního rtu. „Thomasi,“ popadl jej za tričko a začal s ním zoufale třást, „co budeme dělat?!“

„Hlavně se uklidni, Hugí,“ chytil jej famfrpálista za ruce. „Něco vymyslíme, ale nepanikař.“

„Řekne to Roxanne! A ta to roztroubí všem! Celý Bradavice budou vědět, že...že...že,“ hlas se mu zlomil a chudák Hugo se rozplakal svému příteli v náručí.

„Lásko,“ povzdechl si Thomas Wood a objal svého partnera kolem ramen.
„Rose to nikomu nepoví. A i kdyby, máme sebe navzájem,“ snažil se jej podpořit jak jen to šlo.

„Copak si nepamatuješ, co jsem ti říkal? Jak táta kouká na lidi, jako jsme my?“ popotáhnul zrzek a nechal hnědovlasého odrážeče, aby mu setřel slzy z pihované tváře.

„Pamatuji, neboj se,“ řekl mu klidným hlasem. „Ale nemáme se za co stydět, ne? Je to prozatím jen nevinná zamilovanost.“

„To je,“ přikývl Weasley. „Jenže...já to chtěl Rose říct jinak. Všem jsem to chtěl říct jinak a teď? Budou to vědět všichni. I když jsem to nechtěl takhle brzy.“

„Za chvíli ti bude patnáct, Hugí,“ usmál se Thomas. „Ještě si nemusíš být úplně jistej a já to chápu. A Rose to ví taky, proto jsem přesvědčenej, že to nikomu neřekne.“

„Snad máš pravdu. Měl bych za ní jít.“

Thomas přikývl.

„Mám jít s tebou?“ zeptal se.

„Ne, to je dobrý,“ usmál se Hugo a stiskl jeho ruku. „Ale děkuju ti, je to od tebe moc hezký.“

„To je maličkost,“ usmál se Thomas nazpět.

„A díky těmhle maličkostem tě tak miluju,“ políbil jej zrzek a slezl z postele, aby došel za svou sestrou. 

Ta seděla na zemi ve společenské místnosti opřená vedle krbu a ládovala do sebe čokoládu, co to šlo.

Když zbystřila svého bratra na chvíli jíst přestala a hleděla na něj, jak se usazuje a opírá se o zeď u krbu z druhé strany.

Překvapující, že tu byli jen oni dva.

Chvíli mlčeli, než se Hugo tiše zeptal sestry: „Dáš mi taky?“

Polkla, přikývla a dala mu jeden sloupeček.

„Děkuju,“ usmál se a kousl do čokolády. „No,“ začal, „cos viděla tam nahoře, to ti...asi budu muset vysvětlit. A věř, že jsem chtěl. Už fakt dlouho, ale já se bál, co bys na to řekla a tak, takže -“

„Dost, Hugo,“ zarazila ho. „Nevím, co ti na to mám říct, ať už mi chceš říct cokoliv. Jsem z toho teď zmatená.“

Tím jej na chvíli umlčela. Bál se. Hrozně se bál, co na to řekne a zatím to nepřijímala zrovna kladně, rozhodně ne tak, jak si představoval.

„Začali jsme spolu chodit o prázdninách,“ pokusil se Hugo znovu začít.

„Nemusíš-“

„Chci ti to říct,“ namítnul. „Posílali jsme si sovy, protože... nějakou dobu jsem už přemýšlel nad tím, jak to se mnou vlastně je. Kluci si všímali holek a já nic. Strašně mě to žralo, hrozně jsem se chtěl podívat na holku a říct si že: ‚Jé, ta má...třeba pěknou prdel‘, ale to se nestalo nikdy. Ale pořád jsem to připisoval tomu, že mi to možná trochu trvá.“

„Ale?“ vytušila Rose.

„Ale četl jsem. Nevím, jak jsem na tu knížku narazil, ale prostě jsem jí četl. Ten kluk popisoval svoje pocity, vnímání, já se v něm našel. Byl jsem zmatenej, nevěřil jsem tomu, že jsem gay. Chtěl jsem si s někým promluvit, ale nemohl jsem nikoho najít a...a zjistil jsem, že Thomas na tom byl stejně. Myslel jsem, že nejsem normální, že jsem nemocnej, ale on mi ukázal, že to tak není,“ pousmál se. „Když jsme se pak o prázdninách viděli, byli jsme na čaji a jen tak mluvili...tam jsem se zamiloval. Zcela určitě poprvé v životě. Nepřemýšlel jsem nad tím, prostě to tak bylo. A měl jsem hrozné štěstí, že to měl stejně,“ usmál se zasněně Hugo a jeho sestra nevěřila vlastním očím.

Byl šťastný. Sálala z něj láska, něha a zamilovanost a všechno to bylo tak přirozené. Tak dospělé, až nevěřila, že tohle všechno vychází z úst jejího ne příliš malého brášky.

A že všechny tyhle city choval k Thomasovi a ne k nějaké holce, co na tom záleží? Vůbec nic.

„Chápeš to? On se zamiloval do mě. Do tak obyčejný bytosti a on mě miluje. Jak bych mohl odmítnout, když se mě zeptal, jestli s ním budu chodit? Začali jsme spolu chodit a domluvili se, že to nikomu neřekneme, aby to vyšlo na povrch až budeme sami chtít,“ dopověděl zasněně a vzápětí přepnul na smutnější tón: „Ale koukat se na všechny hetero páry kolem nás, co se klidně můžou dojít obejmout nebo políbit na veřejnosti, mě ničí, Rosie. Tak moc bych někdy chtěl to samý a ono to prostě...nejde,“ zašeptal. „Nečekám, že mě budeš litovat, nechci lítost, ani abys na mě koukala jinak než doposud, ale chtěl jsem, abys mě pochopila,“ řekl. „Protože jestli mě nepochopíš ty, tak už nikdo.“

„Chápu to, Hugo,“ usmála se zrzečka a podala bratrovi další kus čokolády. „A moc ti přeju, abys byl šťastnej, ale nejsem si jistá, jestli budu hned schopná to brát tak, jak si přeješ.“

„A to zas chápu já,“ pousmál se Nebelvír. „Ale moc ti děkuju.  Opravdu.“

„Brácho,“ pronesla s úsměvem, „za maličkosti se neděkuje. Je na tobě vidět, že tě naplňuje. Pozoruji tě už nějakou dobu a vidím, jak jsi za poslední čtvrt rok pookřál. A jestli za to může Thomas nebo támhle nějaká Káča, co na tom sejde?“

„No to by mě taky zajímalo,“ ušklíbl se Hugo.

„Pojď sem,“ poklepala Rose na podlahu vedle sebe a on poslechl. Když se posadil, objala jej kolem ramen, což bylo kvůli jeho širokým ramenům těžší, než bývalo, ale budiž. „Budu stát při tobě. I doma, až budeš připravenej jim to říct. Jen mi dej chvíli času, musím to vstřebat.“

„Díky, vážím si toho,“ usmál se a objal ji.

„Co tam děláš?“ zamračila se, když slyšela šustění za sebou.

„Nic, se ti něco zdá,“ pronesl nevinně.

„Ty mi žereš čokoládu, ty zmetku?!“ vyjekla najednou.

„Ne,“ zavrtěl Hugo s plnou pusou, když jej pustila.

„Dlužíš mi jednu lékořicovou hůlku,“ přimhouřila oči.

„No tak jo, no,“ protočil i on své tmavé oči a zase se opřel hlavou o zeď.

„Ty vole!“ zasmála se Rose zničehonic.  „Proto se s tebou vždycky tak dobře probíraly holčičí věci!“ zvolala.

„No, máš mě,“ mrkl na ni se smíchem. „Fakt jsem ti to chtěl říct, ale...“

„Chápu,“ stiskla jeho rameno. „Ale ty musíš pochopit, že potřebuju radu odborníka, protože sama mám ve svým životě totální bordel a nedám to dohromady.“

„O co jde?“ posadil se Hugo rychle do tureckého sedu naproti ní a upřel na ni oči.

„No...jde o takovou důvěrnost,“ začala a dala se do vyprávění.

Tohle bude na dýl. A pustila se do vyprávění její situace se Scorpiusem.