Dobré ráno. 😁
Zlata, tak snad školu zvládáte, já jsem po prázdninách a stačilo mi kámo pondělí, dnešek? No hrůza 🤣
Tak mi držte palečky a užijte si kapitolku. 😊 A na příští se opravdu těšte! Jako přísahám, to je masterpiece jako 😃🤣
Vaše Déňa ❤️

„Vítejte na prvním famfrpálovém zápase sezóny!“ ozvalo se, když nadešla jedna hodina odpolední. „Mé jméno je George Jordan a dnes jsem tu se svou drahou kolegyňkou -“

„Lucy Weasleyovou!“ ozval se přes stadion Lucyin hlas a diváci nadšeně vykřikli.

„Jak se zdá, Lucy, máš zřejmě větší fanouškovskou základnu než já,“ pronesl naoko ublíženě George, při čemž diváci opět slavnostně zakřičeli.

„To je možné, Georgi, ale víš, komu tito fanoušci skutečně patří?“

„Myslím, že tuším, má milá,“ mrkl na ni.

„Jsou to...“

„HAVRASPÁR!“ oznámil slavnostně George a přes celý stadion se rozezněly nadšené, i otrávené, pokřiky, když představení obletěli hřiště kolem dokola.

„A ZMIJOZEL!“ oznámila stejně tak slavnostně Lucy druhý tým, jenž se v čele se Scorpiusem též proletěl kolem hřiště a fanoušků.

„Madam Hoochová přichází, aby zahájila hru,“ zazubil se George. „Podívejte se, jak jí to dneska sluší, jsou to snad nové kozačky, co má na nohách?“

„Máš pravdu, kolego,“ pokývala Lucy hlavou a dál mluvila do mikrofonu: „A ne jen kozačky. Má i krásný nový sestřih! Paní profesorko, dneska válíte.“

Při této poznámce madam Hoochová jen s potěšeným úsměvem mávla rukou směrem ke komentátorům a dala se do práce.

„Naše krásná paní profesorka připomíná hráčům pravidla,“ upřesnil George dění na hřišti a jakmile se do vzduchu vznesly všechny míče, spolu s Lucy vykřikli: „UTKÁNÍ ZAČÍNÁ!“

Za jásotu fanoušků se tak hráči rozletěli po hřišti a dali se do tvrdé hry.

„Tak tohle bude maso,“ prohlásila Lily sedící vedle Rose, když se Elphias Zabini a pan Taylor Madeyr stačili ihned pustit do boje o camrál.

„To teda bude,“ přikývla vystrašeně a jen sledovala chytače, jenž se několik metrů nad zemí snažil najít jeden drobný zlatý míček. 

„Dobré odpoledne, zrzečko,“ ozvalo se náhle za Lily a Rose a obě se otočily.

Jen jedna z nich však projevila radost z příchozího, ta druhá jen otráveně protočila oči a hleděla na dění na hřišti.

„Příště si vymysli  lepší oslovení, víš, abys mě zase nerušil,“ broukla Lily směrem dozadu s našpulenými rtíky.

„Odpusť, Lily,“ usmál se omluvně Havraspár a pokračoval dál na svou...co to vlastně byli? „Jak se dneska máš?“

„Upřímně, jsem naprosto napjatá,“ sdělila mu, když najednou-

„Scorpius Malfoy letí rovnou proti zemi! Pozor! POZOR! Ach ano, vybral to! Má Zlatonku? A...nemá, škoda,“ komentovala Lucy z komentátorské věže.

„To skoro vypadalo, jako bys z toho měla radost, drahá Lucy,“ prohlásil George.

„Ale nebuď směšný, Georgi! A vážení! Elphias Zabini se neohroženě řítí naproti Daisy Dursleyové, camrál připraven, střílí a...a nahrává Carmen Hottawayové! A JE TO GÓL!“ vykřikla Lucy přes celý stadion a George s úsměvem na tváři pronesl: „Deset bodů pro Zmijozel.“

„JOOO!“ jásala Rose spolu s ostatními zmijozelskými fanoušky. „DO TOHO, JEDEM!!“

„Já myslel, že fandíš Havraspáru,“ pronesl zamračeně Daniel sedíc za ní.

„Kvůli tobě?“ podívala se na něj pochybovačně a když přikývl, uchechtla se. „Nikdy.“

„Aha,“ zamručel Dan a podíval se na Rose před ním. „A co bys kvůli mě udělala?“

„Třeba i do vody skočila, ale na famfrpál mi nešahej,“ pronesla naprosto upřímně, neboť byla stejně jako Lily vedle ní plně zažraná do zápasu.

„Pozor, vážení, Zaia Traitorová nebezpečně prolétla kolem nás!“ zvolal George. „Tohle bude nejspíš krutý hon za Zlatonkou! Scorpius Malfoy se přidává, vypadá to, že je plně odhodlán tu zlatou svi -"

„-tavou věc chytit,“ přerušila jej rychle Lucy, „a rozhodně to nehodlá vzdát, pokud ovšem...ne. Bohužel, Zlatonka se chytačům opět vysmála do obličejů a létá si dál svou cestou. Jak jen to dělá? Daisy! Páni, skvělý zákrok, ale proč jich v tomto zápase máš tolik?“ komentovala dál blondýnka.

„Svůj tým kapitánka pilně připravuje, ale jak se zdá, jde na to ze špatné strany. Sama sice perfektně brání všechny tři obruče, ale proč si havraspárští na obruče soupeře vystřelili za čtyřicet minut, co tu jsme, jen pětkrát, zatímco zmijozelští již čtrnáctkrát?“

„Možná proto, že je lepší Scorpius,“ zapěla Lily do ucha své sestřenici.

„Jo, on je,“ přitakala s úsměvem Rose a dál sledovala dění na hřišti. Jakoby ani nevnímala, co řekla.

„Máš ráda McGonagallovou?“ vyzkoušela opět Potterova dcera.

„Nejlepší profesorka,“ prohodila nepřítomně pihatá slečna.

„Dýňový džus je moc dobrej.“

„Tvůj názor,“ zaškaredila se a vzápětí vyvalila oči. „MALFOYI! HLAVA!!!“ zaječela najednou, ale on ji samozřejmě neslyšel. „MALFOYIIII!!!“

„Rosie?“ zpozorněl blonďák a sehnul se, aby na ni líp viděl, což bylo jeho jediné štěstí, neboť mu v tu chvíli těsně nad skloněnou hlavou proletěl sám potlouk.

„Díky bohům samotným,“ vydechla Rose zmučeně a posadila se na lavičku.

„Neměla bys být z famfrpálu zvyklá na úrazy?“ zvedl Dan oči od knihy.

„To neznamená, že se musí nějaký stát,“ opáčila.

„Hele, Rose, já vím, žes mi ne jednou říkala, že když se okolí točí kolem famfrpálu, tak na tebe nemám ani kouknout, ale já se tě potřebuju zeptat.“

„Tak se ptej,“ přikývla, aniž by spustila oči z hřiště.

„Jak to mezi námi je? Nechodíme spolu? Chodíme? Nemáš v tom jasno? Nebo co vlastně znamená...tohle všechno?“

„Co všechno?“ snažila se obejít předešlé otázky. Tentokrát velice pozorně vnímala a ne, vážně se jí nechtělo říct mu, že si je stoprocentně jistá, že ano, protože to nebyla pravda.

„Necháš mě, abych byl první, kdo ti dá pusu, ale pak jdeš, na chodbě mě ani nepozdravíš, protože si povídáš s Malfoyem. Žádáš mě, abych se trhnul od svých kamarádů a přišel za tebou, ale když nakonec dorazím, místo aby ses mi věnovala, čučíš celou dobu na to, aby Malfoy náhodou nedostal po hlavě.“

„Takže problém je Scorpius?“ zvedla obočí a konečně se na něj otočila. „Problém je v tom, že mám kamaráda, to myslíš?“

„Divný, že tě šest let chce a pak je najednou schopnej se kamarádit, co?“ ušklíbl se.

„Vadí ti, že se bavím se Scorpem?“

„Fakt to chceš vědět? Tak jo, fakt mi to vadí. Vadí mi, jak mě kvůli němu strkáš do pozadí. A jestli spolu fakt máme chodit, tak tohle musí skončit. Chápeš to, Rose, že jo?“

„Chápu tebe, ale musíš chápat i ty mě. A nemůžeš po mně chtít, abych se ho vzdala, to je věc, co si upírat nebudu. Je to můj kamarád, ten nejlepší. Jak bych ho mohla odstřihnout?“

„Kdybys to chtěla udělat,“ řekl Dan, „kdybys mě fakt milovala, udělala bys to.“

„Tak to je tady jeden problém, Dane,“ podívala se mu přímo do očí. „Já tě nemiluju.“

„Tohle mě zasáhlo Weasleyová,“ podíval se na ni a vzápětí vyvalil oči. „Ty totiž miluješ jeho, že jo?“

„Scorpa nikdy!“

„Ani jsem neřekl jeho jméno, Rosalie!“ vyštěkl po ní Havraspár.

A nebelvírce se udělal knedlík v krku.

„Takže co?“ povzdechl si nakonec po chvilce knihomol.

„Dejme si pauzu. Bavme se, buďme přátelé, ale já...já mám pocit, že teď moc tlačíme na pilu.“

„Seš skvělá holka, Rose,“ řekl nakonec Havraspár a jemně se na ni usmál „Na tebe počkám kterak dlouho budeš chtít. Ale jenom když budu vědět, že ty bys na mě počkala taky.“

„Já vím,“ přikývla Rose.

„Jenže já nejsem ten, na kterýho bys čekala i roky, mám pravdu?“

„Ne,“ zavrtěla hlavou. „To nemůže...ne.“

„Rose,“ položil své ruce na její ramena. „Šel jsem s tím do toho. To byla moje chyba, ne tvoje.“

„Jenže já -“

„Rozmysli si to. Netlačím na tebe,“ usmál se a dal se na odchod.

„Dane,“ zastavila ho ještě. „Je to jen pauza.“

„Jak poroučíš,“ přikývl a teď už skutečně odešel.

„Tys ho odpálkovala!“ zahřměla okamžitě Lily, když se Rose opět otočila na hřiště.

Stav byl nyní 90:150 pro Zmijozel.

„Nechci ho tahat za nos. A nechci, aby mi rozkazoval a...je to jedno s druhým.“

„Já teda nevím,“ ušklíbla se Potterová. „Ale já si myslím, že v tom má prsty jeden -“

„SCORPIUS MALFOY!!!“ vyjekli najednou Lucy i George do mikrofonů.

„JOOOOOO!!!“ vyjekla Rose najednou a sestřenici úplně ignorovala.

„SCORPIUS MALFOY CHYTÁ PRVNÍ ZLATONKU V TÉTO SEZÓNĚ!“ ječel George jak smyslů zbavený. Pak že mrzimoři jsou klidní, ha!

„Zmijozel vítězí 300:90. Sláva vítězům, ale všechna čest poraženým,“ usmívala se Lucy do mikrofonu.

„Ale...ale -“ koktala Potterová.

„Měla jsem se s tebou vsadit,“ zamračila se Rose, když s Lily scházely z tribuny.

„To i já s tebou a neudělala jsem to,“ brblala zrzečka a strčila ruce do kapes.

„Hele, běž napřed, prosím tě,“ usmála se knihomolka na sestřenici a pomalu se vydala k šatnám.

„Hlavně mi netvrď, že mě dohoníš, jo?“ ušklíbla se Potterová, když pochopila, o co tady jde, ale to zřejmě už Grangerová-Weasleyová neslyšela, neboť byla už dost blízko stanu, k němuž právě mířili jásající zmijozelští famfrpálisté a jejich kamarádi.

„Malfoyi,“ zasyčela na něj zpovzdálí, aby to slyšel jen on, což se povedlo a on se na chvíli oddělil od svých spoluhráčů.

„Rosie! Jsi tu! Mám takovou radost!“ pronesl nadšeně a zatočil s Weasleyovou ve vzduchu.

„To i já,“ zasmála se Rose s rukama položenýma na jeho ramenou, tělem nalepená na jeho propoceném dresu.

„Weasleyčko,“ usmál se na ni zářivě, „nebýt tebe, tak tu Zlatonku vůbec nemáme.“

„Určitě to na tebe řvalo víc lidí,“ sklopila oči na jeho rameno a svou ruku na něm a zavrtěla se, aby jí položil dolů.

„Bylas jediná, koho jsem slyšel,“ pokrčil rameny a ona zčervenala.

„Dělej, králi škorpiónů!“ vystrčil hlavu ze stanu Albus, jenž zamával Rose.

„Já bych -“

„Jdi,“ zasmála se zrzečka a objala ho ještě jednou. „Je to tvůj moment a já jsem moc ráda, že to takhle dopadlo.“

„I já,“ usmál se blonďák. „Nechceš tam jít taky? Slavit s náma?“

„Do stanu zmijozelských? Víš, to asi...nebudu překážet,“ usmála se sladce. „Ale děkuju.“

„Ne, já děkuju,“ stiskl její ruku.

„Za nic,“ mrkla na něj, načež se oba rozešli.

Scorpius slavit a Rose hluboce přemýšlet nad svým životem a Scorpiusem v něm.