Doufám, že se kvůli této kapitole nevykašlete na čtení této povídky 🤣
Co to má znamenat? To opravdu netuším, ale slibuji, že zítra vyjde další kapitola. 😁
A protože mám prázdniny a tím pádem i trochu více času, můžete se těšit na kapitolu i v týdnu. 😊
Vaše Déňa ❤️

„Tak co, jaký byl školní trest?" zazubila se ráno po cestě na snídani Roxanne Weasleyová.

„Jakej by měl být? Šlo to dobře," pokrčila rameny trestankyně, než se naprosto zděsila: „Proč se ptáš?"

„Já vím, že ty víš! Mělas tam kluka, že jo?" rozzářily se o něco málo starší Weasleyové oči.

„Cože?" vyvalila svá kukadla střelkyně.

„Objímání bylo příjemný?" hihňala se Roxy.

„Ne! No ne, ne, ne, co vymýšlíš? Bylo to - tak počkej," zarazila se najednou mladší z dvojice. „Jak bys to mohla vědět, kdybys...tam sama nebyla?" podívala se na ni s čirou zvědavostí v očích.

Tentokrát to byla Roxanne, kdo znervózněl. Chytila se do vlastní pasti.

„No, víš," začala koktat, „tak jsem tak byla na svačině," dostala ze sebe, při čemž její sestřenici vylétlo obočí vzhůru.

„O půlnoci?" zatvářila se pobaveně.

„No ano! Půlnoční svačinka," pokývala hlavou tak moc, až měla pocit, že jí snad upadne.

„A kdo byl tvoje půlnoční svačinka?" rozesmála se Rose.

„Nikdo!" vypískla a vzápětí se sebevědomým výrazem zopakovala: „Nikdo.“

„Nick Doo?" smála se zrzka, která šifru samozřejmě rozluštila. „Ten z Mrzimoru?"

„NE! Jak můžeš...ne, ne, ne, nech mě, nech mě, nech mě!" pištěla Roxanne a dala se na útěk neznámo kam za Rosina hlasitého smíchu.

„Kam běžela?" zeptal se James jdoucí kolem spolu s jeho dvěma přáteli.

„Asi za Nickem," zahihňala se.

„Kdo je Nick?" vyklenul James obočí.

„Toho neznáš," mávla rukou.

„Možná jo," nedal se, „kdo to je?"

„Nick Doo," protočila oči.

„Ten chodí do knihovny," sdělil věcně jeden z Jamesových kamarádů.

„Viděl jsi ho vycházet ven, nebo co?" zašklebila se Rose. O přátelích svého bratrance Jamese měla smíšené pocity, proto ji ani nenapadlo myslet si, že by jeden z nich kdy vkročil do knihovny.

„Chodím těma dveřma taky, blázínku," ušklíbl se na ni. „Stejně jako ty."

„Kdy tam podle tebe chodím?"

„V neděli. Taky v pondělí, ve středu večer a ve čtvrtek tam býváš do setmění. Než jsi byla v týmu, byla jsi tam každej den. Tak nějak si všímám zrzavých lidí.

„Kde sedáváš?" vyvalila oči. Nikdy si jej nevšimla.

„Až úplně nahoře, jako pravý král knihovny."

„Moc si fandíš," zatvářila se sebevědomě zrzka a onen neznámý Havraspár po ní hodil lišácký pohled.

Ten zaregistrovali James i druhý neznámý a vrhli po sobě pohledy typu něco se chystá?.

„Myslíš?"

„Stopro," přikývla odhodlaně.

„Je středa," pokrčil rameny. „Můžu počítat s bloudící Weasleyovou po knihovně v neúspěšné snaze najít mě?" ušklíbl se.

„No samozřejmě," přikývla se vší ironií, kterou v sobě měla.

„Dobře," přikývl.

„Dobře," přikývla i ona.

„Vy jste si právě domluvili rande v knihovně?" zatvářil se nadmíru pobavený James i jeho druhý kamarád.

„Závidíš?" ušklíbl se onen pohledný Havraspár s delšími tmavými vlasy.

„Není to rande," protočila Rose oči.

„To se ještě uvidí, lady," zazubil se.

„Ani nevím tvoje jméno, jak by to mohlo být rande, ty ťunťo?"

„Jsem Daniel," natáhl ruku.

„Rose," potřásla si s ním.

„Rosalie!" ozvalo se najednou přes celou chodbu.

„Jamesův brácha!" odfrkl si mladý muž vedle něj.

„Albe," usmála se zrzečka a oslovený byl skokem u ní.

„Nevím, cos udělala, ale nesnáším tě za to," řekl zděšeně a rozhlédl se kolem, jako by snad něco hledal. Nebo někoho?

„Prosím tě, jak to vypadáš?" podívala se na bratrance ustaraně.

Byl celý bledý, pod očima kruhy, vlasy rozcuchaný a hábit oblečený jen napůl.

„Celou noc jsem nespal! Poslouchal jsem básně. O tvé vůni, tvých vlasech, tvém hřejivém náručí, tvých krásných očích, skvělé práci rukama-"

„Rosalie?" nemohl se James Potter bránit smíchu.

„Fakt jo, Rose?" objevila se tu kdo ví odkud Lily a se smíchem se svalila na zem.

„Albusi Pottere!" ozvalo se opět přes chodbu, tentokrát to byl hlas Scorpiuse Malfoye, jenž měl za sebou v závěsu Gabrielle Hottawayovou. „Sakra," zašeptal.

„Ježiš, už je tu!" zatvářil se Albus absolutně vyděšeně a dal se na útěk.

„Hodně štěstí s tvou láskou, Scorpíku," zahihňala se Gabrielle a rozběhla se za Albem, při čemž nezapomněla střelit poznámku, když běžela kolem Rose: „Jestli si ho nevezmeš, tak se zvencnu!"

„Já ale -"

„Weasleyová," došel k ní blonďák.

„Malfoyi," povzdechla si a nevěřícně zakroutila hlavou.

„Je fajn tě vidět," řekl Scorp.

„Viděl jsi mě před sedmi hodinama," zatvářila se pochybovačně.

„No právě. Myslel jsem, že nevstaneš a budeš mít další školní trest za neomluvený hodiny," ušklíbl se.

„Já zas trochu doufala, že tě na cestě do sklepení někdo načapal, že bych šla tentokrát navštívit já tebe," zazubila se.

„Mám dneska lektvary," řekl. „Takže myslím, že ten školní trest půjde snadno zařídit, jestli máš zájem o další kolo," mrkl na ni a ostatní přítomní, mezi nimiž byli dva sourozenci Potterovi, jeden neznámý mladý muž a někdo, s kým si slečna Grangerová-Weasleyová domluvila sraz v knihovně, nevěřícně zírali s otevřenými ústy a snažili se zpracovat to, co slyšeli. „Křiklan je na mě zasedlej! Nikdo nic, já otočím stránku a on: ‚Pane Malfoyi, špatně jste to otočil, mínus bod!' Nebo: ‚Pane Malfoyi, večer se račte hlásit u paní Prýtové!‘“

„Tak možná někdy jindy, dneska se na té hodině ani nehneš," ušklíbla se. „Včera to bylo fakt něco, takovej mrdník jsem ještě nezažila. Kdo ví, co by nás čekalo dneska," strčila vlasy za uši.

„Já věděl, že nejseš úplně svatá," hodil narážku na její, ne příliš vhodný, výraz.

„Zato ty seš dokonalej," obrátila oči ke stropu. „Celou dobu pomůžu, pomůžu a pak si tam jen sedí a člověk aby si všechno dělal sám," postěžovala si.

„Rosalie," vložila se do toho zničehonic Lily. „Uvědomujete si, že jsme pořád...tady?" zatvářila se pohoršeně.

„Tak to můžete rozseknout!" rozzářila se. „Ve Filchově kabinetu vás přepadne Malfoy, slibuje vám, jak vám se vším pomůže, jak budete spokojení, že na to nebudete sami a pak? Rozvalí se a čumí, jak si se vším musíte poradit úplně sami, no řekněte, copak tohle je nějaký uspokojení? Že tam jen sedí a kouká na vás?" shrnula Rose svou situaci naprosto ublíženým tónem.

„Rose Weasleyová," ozvalo se najednou za všemi přítomnými.

„Lenko!" zvolala nadšeně zrzka. „Jak se má moje oblíbená profesorka?"

Lenka Longbottom Láskorádová, profesorka péče o kouzelné tvory, se zatvářila nanejvýš nechápavě a podívala se na svou oblíbenou studentku a sestřenici své kmotřenky v jedné osobě.

„Co přesně se včera dělo v tom kabinetě?" zeptala se, celá nervózní z toho, co se dozví.

„To je něco, co by zajímalo nás všechny," přikývl James Potter a zbytek.

„Co by se mělo dít?" zeptala se Rose a ostatní se začali potichu smát. „Ty to chápeš?" podívala se na Zmijozela vedle sebe.

„Vypadám na to?" vyklenul blonďák obočí.

„Ale tak už se s tím nemusíte tajit," mávla Lily rukou.

„S čím?" nechápala starší zrzka.

„Scorpius byl ve tvém hřejivém náručí, ale co cení hlavně, je tvoje práce rukama. Jaká práce rukama? Ach, už víme, přece ta, která probíhala, když ti Scorpius přišel 'pomoct'," naznačila uvozovky, „a nakonec sis stejně musela všechno udělat sama, abyste dosáhli uspokojení. Rose, já smekám, tohle jsem čekala od kohokoliv, ale od tebe? Wow," pokývala Lily uznale hlavou.

„Buď ráda, že to neslyšel žádný jiný profesor, to byste měli průšvih," povzdechla si profesorka Lenka. „Doufám, že to proběhlo bezpečně," podívala se pak na oba dva s otazníky v očích a všichni teenageři, kromě Rose, se rozesmáli na celé kolo.

„A co by se dalo dělat nebezpečně, já to nechápu," podívala se vyčítavě na Scorpiuse, jenž se válel po zemi spolu s ostatními.

„Nechceš nám tu teď tvrdit, že jste to tam nedělali, že ne?" pronesl významně James.

„Jako...jak to?" vyvalila Rose oči.

„Já se poseru, tohle byl ten nejlepší způsob zjištění ever," smál se James dál. „Astala vista! A chovejte se tak, abyste nechovali, mládeži," loučil se, zatímco posbíral oba své kamarády ze země a brzy byl tentam.

„Lily, Malfoyi," sykla Rose.

„Ano?"

„Já to asi pořád nechápu," zašeptala.

„Co je na tom k nepochopení?" podívala se na ni Lenka nechápavě.

„Co je to to?"

„A neměla bys to náhodou vědět?" uchechtla se blondýnka.

„No...a co?"

„Rose," vyšplhal se Scorp aspoň na kolena a připlazil se k ní. „Oni si myslí, že jsme spolu spali," sdělil jí klidně.

„Jakože ve smyslu..."

Její ruce najednou vylétly k ústům a v očích se jí zračilo zděšení mísící se s překvapením. Tohle nečekala.

Vtom ale přiběhli Gabrielle s Albusem a oba se zastavili na místě.

„Albe," zamrkala zděšeně tmavovláska. „To je asi žádost o ruku," zašeptala.

„Jako...že by ji žádal o ruku jen po tom, co se jednou obejmuli?" zvedl obočí.

„Asi jo," přikývla.

„Tak to holka moc nevyhraje," ušklíbl se pan Potter.

„Jak to myslíš? Scorpius se perfektní a je do ní blázen! Jak by to mohla nevyhrát?" zamračila se Hottawayová.

„To víš...on je náš Scorpius ještě panic," povzdechl si a děvče vedle něj jej strčilo.

„Taky seš panic, deviante," připomněla mu.

„Ale aspoň se každý ráno neprobouzím z mokrýho snu," pronesl pobaveně.

„Albusi, to je osobní!"

„Čemu to vadí?"

„K žádosti o ruku se to vůbec nehodí!"

„Takže nekecaj," hvízdla Lily sedící pod nimi. „Fakt spolu nespali."

„Kde ses tu vzala?" zamračil se její bratr.

„Sedím tu celou dobu," zazubila se. „Lenka to už zabalila, prý k žádnýmu přestupku nedošlo," zašklebila se a ukázala na ty dva. „Teď jí prosí o odpuštění, že vám to vykdákal."

„Takže žádná žádost o ruku?" poklesly Gabrielle ramena.

„Kdepak," mávla zrzka rukou, až si přejela po svém pihatém nose. „Ta by mu na to nekejvla, na to je moc lakomá."

„Fakt je lakomá?" ujišťoval se Alb.

„No jasně, komu by to prosím tebe dávala?"

„Třeba tomu borci, se kterým si domluvila rande, když jsem přišel."

„Myslím, že bylo zrušeno ve chvíli, kdy jsi promluvil," usmála se sladce jeho sestra.

„Fakt?" rozzářil se.

„Ano. Přijít můžeš, ale pusu otevřít nesmíš, jinak všechno zničíš," odsekla Lily.

„A to je pravda," souhlasila Gabrielle s jeho sestrou.

„No vidíte," založil si Zmijozel ruce na prsou. „A jak se to Scorpovi vyplatilo," pokynul bradou k sestřenici a svému příteli, kteří spolu za veselé debaty kráčeli směr Velká síň za Rosiných stížností na Roxanne.

„Člověče Albusi," ozvala se hlasem plným obdivu tmavovláska a podívala se na něj. „Ty se snad i vyplatíš," řekla překvapeně.

„To bych teda řek," přikývl. „Ale máš pravdu, asi jsem trochu přeháněl," uznal nakonec, když se i oni dali do chůze.

„Vždycky nakonec dospěješ ke správnému řešení," usmála se Gabrielle a nechala se od Albuse vzít kolem ramen.

Neunikli přitom Lilyinu vykulenému pohledu, po němž nakrčila nos a prohlásila: „Jestli se nám zabouchneš i ty, tak já tady končím."

„Ale sestřičko," ušklíbl se Albus, když najednou prošli kolem nic netušící Roxanne, které nyní šeptal cosi do ouška jeden chlapec z Mrzimoru, na nějž Lily vyjeveně zírala.

„Tak jo," nakrabatila čelo. „Nebudu čekat na tebe, končím právě teď," řekla, nenápadně se otočila na svou sestřenici a jejího milence a když se otočila zase zpátky, byla v obličeji celá zelená. „Promiňte," omluvila se najednou a rozběhla se k umývárně.

Doprovázel ji při tom smích dvou Zmijozelů, kteří, aniž by si to uvědomovali, se stále drželi těsně vedle sebe.

A stejně tak i jedna střelkyně s jedním chytačem, kteří ještě nevěděli, jak moc jim oběma tohle ráno zamíchalo se životem