Popravdě, jsem z této povídky nadšená. Nevím proč, ale opravdu jsem, a tak se o ni s vámi musím podělit.
Plány? Žádné nemám, ale život mě tak nějak naučil neplánovat.
A tak doufám, že se vám bude povídka líbit aspoň trošku.
Určitě mi napište do komentářů váš názor na první kapitolu, abych věděla, co napravit a co ponechat. 😊
Díky moc. ❤️

To, že srdce Scorpiuse Malfoye, čistokrevného synka Astorie a Draca Malfoyových, toužilo už šestým rokem po slečně Grangerové z Weasleyovic rodiny, nebylo žádným tajemstvím.

To, že se již celých šest let snažil o to, aby jej přestala nesnášet, taky nebylo žádným tajemstvím.

Jeho jediným tajemstvím bylo, že jeho srdce puklo pokaždé, když jeho pokus o pozvání na čistě přátelskou schůzku, odehrála do outu.

„Uvidíš, Scorpiusi, až přijde puberta, bude Rose Grangerová-Weasleyová určitě ošklivá jak noc, z hezkých holčiček se vždycky stávají ošklivé ženy a naopak, ty ošklivé se vždycky vyloupnou," říkávala vždycky babička Greengrassová.

Jenže Scorpiusovi přišlo, že to vůbec není pravda.

Že Rose Grangerová-Weasleyová je s každým rokem, měsícem, dnem, hodinou, minutou i vteřinou krásnější.

Ona byla důvodem, proč si nepřál nic k narozeninám, ani k Vánocům, protože to, co si přál nejvíce, mu stejně nikdo dát nemohl.

U jedenáctiletého dítěte to považovali za roztomilé.
U dvanáctiletého za skromnost.
U třináctiletého chlapce se tomu zasmáli.
U čtrnáctiletého teenagera si poklepali na hlavu.

Ale dnes, kdy se Scorpius poslední den zdržel doma na Malfoy manor, se již jeho babička Narcissa Malfoyová rozhněvala, když otráveně položil na stůl košíček se sladkostmi k hodinkám, které se u nich v rodině předávaly po generace, haldě knih, novému kotlíku, novému hábitu, novému společenskému hábitu, groši galeonů, starému prstenu, též rodinnému dědictví, čapce a dalším a dalším věcem. Jakoby ty věci, které dostával k odjezdu do Bradavic, měly nějaký význam.

„Scorpiusi!" rozkřikla se Narcissa Malfoyová. 

„Babi?"

„Tohle opravdu není správné!"

„Prosím?"

„Kdyby ses jí alespoň líbil, ale ta Weasleyovic nečistokrevná děvečka, která ani neví, co se sluší, ti za to trápení přece nestojí!" zlobila se a propalovala svého vnuka pohledem, který pak stočila ke svému synovi, na kterého vyštěkla: „Řekni mu k tomu něco, Draco!"

„Babička má pravdu, Scorpiusi," pokýval Scorpiusův otec hlavou a prohlédl si hodinky spolu se svým otcem, který se od návratu z Azkabanu změnil k nepoznání. Z hubatého Luciuse Malfoye se stal zamlklý stařík, se kterým nic nehnulo.

„Když vy to nechápete!" rozkřikl se Scorpius. „Nikdo to nechápete! Mamka to chápala...mě chápala. Nechci dárky! Nechci nový věci, nechci rodinný dědictví, nechci nejnovější voňavky, ani nejdražší boty, chci lásku! Chci Rose! Pochopte to už!"

„Scorpiusi!" zamračil se Lucius. „Ta chátra ti nestojí za to trápení."

„Tahle rodina nestojí za můj čas!" zaútočil nejmladší muž slovně a hodil o zem s jednou knihou.

„Scorpiusi!" zalapala Narcissa po dechu, ale to už zmiňovaný utíkal do svého pokoje, aby si sbalil zbytek věcí, to znamená hygienu a oblečení, které měl připravené na další den.

„Kam jdeš?" zastavil jej na chodbě při odchodu otcův hlas.

„K tetě."

„K Daphné?" povzdechl si Draco otráveně.

„Mám snad jinou tetu?" ušklíbl se Scorp.

„To tedy nemáš," vrátil mu úšklebek. „Měj se v Bradavicích hezky."

„Díky," pousmál se Scorpius a užuž se chystal skočit do krbu, když jeho otec vyslovil něco, co by od něj nikdy nikdo nečekal: „Možná bych ti mohl dát radu."

„Radu?"

„Otcovskou."

„Otcovskou? Ty jsi nemocný?" divil se mladší z blonďáků.

„Já ti nevím," zasmál se Draco.

Od Astoriiny smrti to byl vzácný úkaz. Byla jeho pravou láskou, matkou jeho jediného dítěte, nikdo mu to nezazlíval.

Ale byly chvíle, kdy si Scorpius přál, aby tomu tak nebylo. Aby se s ním jeho otec zasmál, aby s ním probral famfrpál, aby si s ním mohl pohovořit o tom, co má dělat s Rose, nebo si přál, aby řekl jako kdysi, že profesorka McGonagallová je stará ježibaba, kterou vlastně nikdy neměl rád.

Ale to bylo pryč. Už s tím byl smířený. Není proto divu, že si této chvíle vážil a to ještě ani žádnou radu nedostal...

Draco si povzdechl, podíval se svému synovi do očí a opravdu vyřkl to, po čem Scorpius toužil: „Netlač na pilu. Nemyslím si, že by měla totální nezájem, jen si myslím, že má trochu nosánek nahoru. Bodejť by ne, je to Grangerová," řekl a snažil se neprotočit oči. „Chci říct, že kdybys ji pár dní, možná i týdnů, klidně i měsíců ignoroval, mohla by možná i přijít...sama."

„Myslíš?"

„Myslím, že ano."

„Proč si to myslíš?"

„Řekněme, že když jsem byl kdysi v tvém věku...neměl jsem o holky úplně nezájem," pronesl pobaveně.

„Dobře," přikývl Scorpius stále v úžasu, „děkuju."

„Užij si to v Bradavicích."

„Ty to zvládni s babičkou a dědou," ušklíbl se kouzelník, neboť věděl, že to jeho otec opravdu nebude mít lehké, až bude poslouchat Narcissino nadávání a Luciusovo přitakávání.

„Pokusím se to přežít," pokýval Draco hlavou a podal Scorpiusovi ještě jednu tašku, „jsou v ní ty dárky, myslím, že některé by se ti mohly hodit," mrkl na něj. „A piš."

Scorpius si od něj ohromeně převzal tašku, poděkoval, odsouhlasil, že bude psát a pomocí letaxové sítě se přenesl za svou tetou Daphné.

Blonďatá žena, do puntíku stejná, jako Scorpiusova matka, právě zvedla zelené oči, aby se shledala se Scorpiusovýma modrýma.

„Scorpiusi!" vykřikla.

„Ahoj tetko," ušklíbl se kouzelník, ale to už jej Daphné svírala v náručí.

„Ty seš přišel rozloučit, myšáčku?"

„No, spíš jsem k tobě utekl," přiznal.

„Ale ne," protočila Daphné oči a konečně Scorpiuse pustila, „oni do tebe zas šili."

„Dostal jsem seřváno! Řekli o Rose, že je nečistokrevná děvečka která neví, co se sluší a za to trápení mi nestojí."

„A to tvé srdéčko přirozeně neuneslo," zvolala melodramaticky blondýnka, „dáš si kakao?"

„Rád," usmál se Scorpius, načež se jeho teta vydala do kuchyně a on za ní. „Chudák Scorpí, urazili mu jeho ženu."

„Nedělej si ze mě srandu," zamračil se Scorp, ale jen naoko.

„Z mého drahého, jediného synovce? To bych si nedovolila," zazubila se a nalila mléko do kastrůlku.

„Právě že dovolila, Daphné," uchechtl se její synovec a podal tetě z nejvyšší police skleničku s holandským kakaem.

„Kde jsou ty časy, kdy jsem tě tam musela zvedat," povzdechla si blonďatá žena při vzpomínce na doby, kdy ona se Scorpiusem vařila v kuchyni kakao, zatímco její sestra jí vykládala o všech možnostech i nemožnostech. „Kdys tak vyrostl?"

„Viděli jsme se minulej tejden," odpověděl chlapec a zase kakao zaklidil.

„A?"

„A pořád mám ten metr osmdesát jedna," pokrčil rameny. „Proč byla mamka tak malá?" napadlo jej najednou. 

„Naše babička byla malá," usmála se blondýnka, překvapená tím, že se Scorpius ptá na matku jen tak.

Obvykle o Astorii nechtěl moc mluvit a když už, tak nasadil vždy vážný výraz, ale teď?

Po celých třech letech byl najednou schopen zeptat se na ni a nezměnit u toho svůj postoj.

Znamenalo to snad, že se s tím vyrovnal?

„Proč je Rose tak malá?"

„Grangerová není nijak zvlášť vysoká. A její babička...i domácí skřítek by ji přerostl."

„Kecko." rozesmál se Scorpius.

„Vždyť je mrňavá!"

„Ale ne jako skřítek!"

„Kazíš mi mé iluze," odsekla Daph a dala Scorpiusovi na lžičku kakao, aby ochutnal. „Dobrý?"

„Přisladit," přikázal.

„Jak si přeješ, Králi škorpiónů," usmála se blondýnka a sáhla po cukřence.

„Teto?"

„Hyperione!" zamračila se Daphné, která to oslovení nesnášela.

„Promiň, Daphné," zasmál se Scorpius.

„Co potřebuješ, Scorpiusi?"

„Táta mi dal takovou radu," přiznal.

„Bože, to chci vidět, co ti tvůj otec poradil," usmála se křivě Dracova švagrová.

„Řekl mi, že...že prý kdybych přestal za Rose tolik pálit, přišla by i sama."

„A?"

„A tak mě zajímá, co si o tom myslíš ty? Má to smysl?"

„Hlavu a patu to má, to ano. Chceš se tou radou řídit?"

„Záleží, co mi na to řekneš," pokrčil blonďák rameny.

„Víš, proč jsme s Dracem tak na nože?" zeptala se Daphné a Scorpius zavrtěl hlavou. „U Merlinových vousů, on ti to neřekl?"

„A co mi měl říct?"

„Tvůj táta, když mu bylo asi kolem patnácti, měl... řekněme hodně splašené hormony."

„No to vím."

„A byl zvyklý, že mu holky lezly do zadku. A jen hodně málo holek bylo imunní vůči kouzlu zmijozelského prince. Byl možná o něco málo ošklivější než ty," zašklebila se vzpomínající Greengrassová a pokračovala: „Byla jsem mezi nimi i já, samozřejmě. A to on přirozeně neunesl."

„Nechceš mi tvrdit, že -"

„Že na mě vyzkoušel tu svou taktiku? To si piš, ty trdlo!"

„Počkej, počkej, počkej," řekl Scorpius, celý zmatený, „tys fakt chodila s mým tátou?!"

„Bingo, Scorpiusi, bingo," protočila Daphné oči. „Já, Grangerová, pár holek z Krásnohůlek, no jako...málo nás nebylo."

„Grangerovou?"

„No neptej se. Ale na rozdíl ode mě to s ní myslel vážně, víš?"

„No to je joke," rozchechtal se synek Astorie Greengrassové-Malfoyové. „Promiň," uvědomil si vzápětí svou drobnou chybku. „A co jsi dělala?"

„Když jsem to zjistila? Šla jsem se s ním pohádat, přirozeně," ušklíbla se jeho teta.

„Daphné," chechtal se.

„No co je? Dneska mě to šíleně štve."

„A co táta dělal?"

„Právě nic. Předtím za mnou pořád chodil, pořád po mně koukal, pořád si ke mně chtěl sedat na hodinách, povídat si, trávit se mnou čas a já ho tak straně nechtěla! A pak najednou blik-cvak, začal mě ignorovat a já jsem začala pálit za ním."

„To všechno dělám Rose..."

„Hele, zkusíš tu tátovu metodu, ale ona bude šíleně trpět."

„Za jak dlouho jsi začala za tátou pálit?"

„Scorpe, to už je přes dvacet let, to já si nepamatuju," zasmála se Daphné, „ale dlouho to nebylo."

„Takže kdybych Rose přestal uhánět a přestal se jí všímat, přišla by?"

„Ale to je fakt jen krajní řešení, Scorpiusi, chudák Rose Grangerová-Weasleyová si tohle, dle mého skromného názoru, nezaslouží."

„Nezaslouží, protože Rose je taková...taková skvělá a hezká a..."

„A už je to tady," povzdechla si Daphné a vypnula svůj sluch, neboť její nejdražší synovec začínal opět s tou ohranou a otravnou básní o Rose Grangerové-Weasleyové.