Harry se opatrně vyplížil z Nebelvírské společenské místnosti, kde právě probíhaly oslavy vítězného famfrpálového zápasu, a vydal se do sklepení, kde na něj měl čekat jeho tajný milenec.

Jakmile došel do nejnižšího patra hradu, zamířil k soukromým komnatám profesora lektvarů. Párkrát zaklepal na velké dubové dveře, za nimiž se záhy objevil ředitel Zmijozelské koleje, ale v tváři neměl ten přísný výraz, který každému naháněl strach, nýbrž jemný pohled, který měl schovaný jen pro jeho lvíče.

Harry tedy opatrně prohlouzl dovnitř a posadil se na pohovku. Snape mu nabídnul čaj s tím, že se k němu za chvíli připojí. Než však stihl profesor čaj uvařit, Harry usnul na pohovce, jelikož ho zápas velmi vyčerpal, ale i tak se za svým milým chtěl podívat.

Chvíli na to do obýváku přišel i zmiňovaný Zmijozel, který se nad pohledem na svého spícího přítele jen rozplýval. Pomalu ho zvedl do náruče a přenesl ho k sobě do postele, do které později ulehnul také.