Jako každý večer jsem se vyplížila z pokoje, abych se mohla projít okolo hradu. Nemohu bez toho usnout.

Takže se každý večer plížím ven, projdu se a pak jdu spát, protože se mi líp spí a poslední dobou se mi takhle provětrají myšlenky nejlépe..

Vyšla jsem z nebelvírského pokoje a šla po schodech k hlavní bráně. Pomocí jednoho kouzla jsem bránu otevřela a vydala se po hradbách Bradavic.

Přemýšlela jsem tak nějak nad vším. Skončila válka, už je klid, nic nás nemůže rozhodit nebo rozhodně ne tak, jako za dob Voldemorta. Ale nějaká ta zábava, něco záhadného řešit.. Občas mi to chybí. Přijde mi, že je teď můj život podstatně nudnější, už jen knihy a knihy..

Z ničeho nic se na obloze objevil ohňostroj. Nevím odkud, ale byl strašně krásný.. Musela jsem se upřímně usmát, i taková maličkost mi dokázala pozvednout náladu. Jen mi nedává rozum, kdo by teď v noci dělal ohňostroj, když je něco takového zakázáno.

"Jsem rád, že se ti líbí" ozval se někdo zamnou.

"Frede?" usmála jsem se.

"Jojo, já a zase já" zasmál se.

"Ty vážně musíš dělat všechno proto, aby tě zabili v tý škole" zasmála jsem se. Pořád jsem se smála.

"Dělám to proto, abych tě už několikátou noc neviděl tak smutnou"

Jak to sakra ví..

"Občas tu chodím víš.."

Objal mě.

To je to, co jsem potřebovala.

Jeden moment, který dokáže tak pomoct.