Trenér mi po mém příchodu oznámil, že televize nefunguje, tudíž si nemůžu zahrát tu videohru, kterou jsem si minule tak oblíbil. Povzdechl jsem si a přebíjel nudu tím, že jsem chodil po obýváku a pozoroval fotky, obrazy a hřbety knih. Prstem jsem přejížděl snad po všem. Kouč zmizel v kuchyni. Připadal jsem si nevítaně a litoval jsem své návštěvy. Rozhodl jsem se, že už nikdy víc nepřijdu, když se ale trenér objevil s velikánským čokoládovým dortem, na své předchozí rozhodnutí jsem rychle zapomněl.

Zbaštil jsem rovnou dva kousky. Byl jsem přecpaný k prasknutí. Trenér mě s úsměvem na rtech pozoroval. Po pár minutách vstal, udělal pár kroků a kleknul si ke mně. Teplou, pulzující dlaní mi spočinul na líci. Zmateně jsem ho sledoval. Tváří se ke mně přibližoval, až nakonec přerušil veškerou vzdálenost mezi námi a svými rty se dotknul těch mých. Hlasitě zavzdychal, pak se odtáhnul. Já jej nechápavě sledoval.