Po jednom z tréninků, když všichni utekli z hřiště do šaten a já se jako jediný pomalu loudal, mě kouč zastavil a navrhl mi, abych se zase zastavil u něj doma. Na čele jsem měl krůpěje potu, tváře i ruce zaprášené od prachu a hlíny. Chtěl jsem okamžitě souhlasit. Já i Miles jsme si koučův dům zamilovali. Ale trenér měl jiný úmysl.

„Tentokrát ale bez Milese," dodal. Chtěl jsem nesouhlasit. Chtěl jsem se zeptat proč. Miles byl můj nejlepší kamarád. V jeho společnosti jsem se cítil příjemně kdekoliv. Ale já místo toho souhlasil.