Na první pohled nebyla klasicky atraktivní, ale čím víc si ji všímal ze svého místa na druhé straně místnosti, tak tím přitažlivější byla.

Jistě, její oči mohly být na její tváři posazeny trochu příliš blízko u sebe a její nos byl možná trochu příliš široký, ale zdálo se mu že má v sobě nádech tajemna, což ji činí o to co se na ní Charles rozhodl že musí dále prozkoumat a to za každou cenu.

Nespustil z té ženy oči, po chvíli sklouzl ze židle a prodral se k davu a když došel k jejímu stolu, odkašlal si aby oznámil svou přítomnost.

 ,,Mohu si přisednout?" zeptal se a s očekáváním se na ní podíval.

Při náhlém zvuku neznámého hlasu vedle ní Mary překvapeně zalapala po dechu a jakmile se otočila tváří k tomu kdo se k ní připojil a cítila jak ji úplně opustil dech.

Přitom před ní nebyl nikdo jiný než vévoda ze Suffolku.

 I když byla většinu svého života mimo dvůr, tak zprávy o vévodově skandální povaze se k ní stejně donesly.

 A teď když před ní stál tento muž v této chvíli, i když věděla jakou má pověst tak neudělala nic a s napětím sledovala co má v plánu.

Sledovala ho od jeho krátkých tmavých kudrlinek na hlavě, přes silnou čelist posetou strništěm až přes jeho smyslné rty a oči, ,,ó pane až po ty nádherné modré oči které se jaksi zdály být zlatem," a ona si nedokázala představit dokonalejšího a vypadající muž.

Mary si uvědomila že možná chvíli zírala příliš dlouho a rychle se sebrala a konečně odpověděla na vévodovu otázku.

 ,,Samozřejmě, Vaše Milosti," řekla s úsměvem něžně ukázala rukou na sedadlo vedle sebe.