Vánoce se přehouply v Nový rok. Následující měsíc plný sněhových radovánek utekl mladé rodince z Godrikova Dolu až příliš rychle a než se nadáli, leden byl nahrazen únorem. Sněhová pokrývka roztála a zima odcházela. První sněženky a bledule si prorazily cestičky na svět a koncem měsíce nikdo nepochyboval o tom, že se jaro již probudilo.

Se symbolickým dvacátým osmým únorem, posledním dnem druhého měsíce roku, se po dlouhých týdnech vrátil život i na Dracovo sídlo ve Skotsku, a to ještě v hojnějším počtu, než tomu bývalo dříve. Blonďák byl již nadobro přestěhovaný u Harryho v Godrikově Dole, a to aniž by byl den, který by mohl označit za den definitivního přestěhování, jelikož celá tato záležitost se časem tak nějak sama vyřešila ke štěstí jich obou. Ale na svůj někdejší domov nezapomněl. Nyní ani nesměl. Již před dvěma dny se sem společně s Harrym a Scorpiusem vrátil, aby splnil to, co slíbil. Hermionina a Ronova svatba se bude konat zde.

Včerejšího rána se k nim přidal i Lucius, aby jim usnadnil přípravy na svatbu Harryho přátel, které v celém sídle probíhaly. A dnes, osmadvacátého, se ve spěchu dokončovalo vše potřebné. Draco právě naháněl všechny domácí skřítky po domě a pečlivě na všechno dohlížel, aby se nic nepokazilo. Harry když viděl, s jakým zaujetím se do práce vžil, a když slyšel, jak pevně a striktně rozkazuje jednomu a hned zas onomu skřítkovi, nemohl se ubránit vzpomínce na Dracovo školní já. Vykouzlilo mu to úsměv na tváři.

Celé dopoledne a vlastně i oběd strávil Harry pouze v přítomnosti Luciuse a Scorpia. Draca viděl jen několikrát, když se mihnul okolo. Mrzelo jej to, ale nezazlíval mu to. Vždyť chystal přeci svatbu jeho nejlepším kamarádům. Vlastně... byl šťastný, když si uvědomil, co všechno Draco po Hermionu s Ronem dělá. On sám také přiložil ruku k dílu, ale v trochu jiných směrech než Draco. Za svou největší zásluhu považoval pomoc Ronovi při plánování líbánek, které mají být pro Hermionu překvapením. Avšak nepochyboval, že se jí výsledek bude líbit.

Včera odpoledne strávil spolu s Dracem přípravou jednoho ze sálů, které se zde nacházely. Dnes po obřadu se tam bude konat svatební hostina. Pravda, jeho umisťování stolů, židlí a rozmisťování dekorací se neobešlo bez následné Dracovy kritiky, protože sebemenší posun o milimetr vedle byl podle blonďatého perfekcionisty naprosto nepřípustný, ale snažil se.

Také zařídil většinu pomocné síly, která se dnes činila, a to především s přípravami jídla na hostinu. Škálu všemožných pokrmů, jejichž seznam získal od Hermiony, nyní v kuchyni nepřipravoval nikdo jiný, než se souhlasem ředitelky McGonagallové vypůjčení domácí skřítkové z Bradavic. Ovšem to nebyla zrovna skutečnost, o které by měla být Hermiona informována. A všichni moc dobře věděli proč.

Dá se říci, že by přípravy Harryho i bavily, kdyby se s nimi nebyla pojila Dracova stupňující se náladovost a v jejím důsledku hádky kvůli maličkostem. Věděl, že po svatbě tohle všechno ustane, protože příčinou vznikajících neduhů nebylo nic jiného, než blondýnova vyčerpanost z neustálého zařizování, ale představa toho, jak to bude s Dracem vypadat při přípravách jejich vlastní svatby... Asi bude muset zařídit, aby v tomto ohledu Draco nemusel dělat téměř nic.

Už když se dnes vzbudil, ještě než otevřel oči, věděl, že nastal onen vrcholný den. Ráno jej přivítal chlad v posteli a prázdno na Dracově straně, což byly také příčiny toho, že byl vzhůru dříve než obvykle. Scorpius ještě klidně spal v postýlce u okna. Poté, co jej Harry zkontroloval, vydal se na obhlídku sídla, aby Draca našel. Nakonec jej k blondýnovi zavedl zvuk jeho hlasu. Našel jej o patro níže na chodbě již zcela oblečeného, s hrnkem kávy v jedné ruce a suchým rohlíkem ve druhé, jak mezi jednotlivými sousty komanduje skřítky pobíhající okolo. A když se Harry dožadoval pozornosti, byl odbyt rychlým polibkem a ještě rychlejším přáním dobrého rána.

Na pořádnou první konverzaci mezi nimi došlo, až když do samotného obřadu zbývala už jen pouhá jedna hodina a Harry se odebral do ložnice, aby se mohl převléct do svého obleku. Když si vázal kolem krku kravatu, už předem věděl, že bude neúspěšný. Jako vždy. Dříve na to měl Ginny, teď Draca, avšak momentálně tu není ani jeden. A použít kouzlo? S jeho šikovností na tyto věci holá sebevražda.

Zrovna když to zkoušel už po několikáté a vevnitř doutnal netrpělivostí a vztekem, otevřely se dveře a dovnitř vstoupil Draco. Ten jakmile spatřil, v jakém rozpoložení se Harry nachází, s povzdechem k němu přistoupil a rukou jej plácnul přes prsty. „Ukaž, prosím tě," vydechnul a vymanil látku z Harryho sevření. Během několika vteřin se na ní skvěl patřičný uzel.

„Díky," zamumlal s úlevou Harry a věnoval blonďákovi úsměv. Draco mu jej opětoval a krátce jej pohladil po prsou, než se otočil a přešel ke své šatní skříni, odkud vytáhl svůj vlastní oblek. Bílou košili a tmavě modré sako s kalhotami ve stejné barvě. Asi to nebylo tak slavnostní, jako Harryho klasické kvádro, ale on na rozdíl od něj nejde za svědka, že.

„Před chvílí se stavila Ginny," zmínil Draco mimoděk. „Chtěla zkontrolovat, jestli je všechno připravené. Pak se zase přemístila za Hermionou," vysvětloval po čas toho, co se soukal do kalhot. Jeho pocity ohledně mladé Weasleyové byly stále rozporuplné. Snažil se vůči ní zaujmout stejně kladný postoj, jako měl Harry k Oliverovi, ale ať dělal, co dělal, nějak se mu to nedařilo. Věděl, že by ho s ní Harry nikdy nepodvedl, že to mezi nimi skončilo a Ginny je teď šťastná s Deanem, ale bodnutí žárlivosti pokaždé, když je spolu viděl, se jednoduše neubránil. Ale aspoň už s ní dokázal normálně mluvit, aniž by se mu sel přemáhat k vlídnému tónu. Pravděpodobně k tomu přispěla i jejich spolupráce na přípravách, do kterých se i Ginny aktivně zapojila. Nebyla totiž jen Ronovou sestrou a Hermioninou nejlepší kamarádkou. Také jim šla na svatbu za svědkyni. Stejně jako Harry za svědka.

„A? Co říkala? Líbilo se jí to?" nenuceně se optal Harry, i když mu odpověď byla předem jasná. Jestli se najde někdo, komu se Dracova výzdoba líbit nebude, asi mu zakroutí krkem. Tohle se totiž musí líbit každému. Bez výjimky. A ne, neříká to jen proto, že se jedná o práci jeho snoubence. Opravdu si to myslí.

„Byla nadšená." Samolibý úsměv se objevil na Dracově tváři a jeho hlas překypoval pýchou. Však si s tím také dal tolik práce. Nikdy by to nahlas nepřiznal, ale jedním z důvodů, proč chtěl, aby vše bylo naprosto perfektní, byl fakt, že cítil potřebu nějak vyjádřit Hermioně a Ronovi svou vděčnost za všechno, co pro něj udělali a jak Harrymu minulý rok pomáhali s jeho hledáním. Navíc, stále jim dlužil nějakou omluvu za své chování před lety, když byly všichni ještě v Bradavicích. A tohle bral jako skvělý prostředek.

Harry přikývl na souhlas. I on byl na Draca pyšný. Ruce měl strčené v kapsách u kalhot a ležérně se zadkem opíral o vysoké čelo postele, což mu zaručovalo nádherný výhled přímo na oblíkajícího se Draca.

„Scorpius je s tátou?" zeptal se blondýn, když si začal zapínat knoflíčky u sněhobílé košile. Stál zády k Harrymu, ale přesto na něj viděl skrze zrcadlo umístěné na dvířkách skříně. Jejich oči se díky odrazu ve skle setkaly.

„Jo jo, děda Lucius se stará," s úšklebkem přitakal Harry, čemuž se Draco tiše zasmál. „Neříkej mu tak. Nebo ti to jednou ujede před ním a budeš v prdeli. Víš, že to nesnáší," se smíchem Harryho poučil a začal na sebe házet sako. Natočil se před zrcadlem a poupravil ho na sobě. Pak se rozešel ke dveřím od přilehlé místnosti a vstoupil do koupelny, kde začal dolaďovat detaily svého vzhledu. Harry se pomalu rozešel za ním a ramenem se opřel o rám dveří. Když se na něj po několika minutách Draco již hotov otočil, oči mu zajiskřily. Byl tak hrdý na to, že to bude zrovna on, kdo si tohohle chlapa bude za několik měsíců brát. Blondýn vypadal naprosto dokonale, což se také vzápětí od Harryho dozvěděl.

Zbývající minuty do začátku obřadu utekly velice rychle. Než se Harry nadál, společně s Ginny sledoval, jak Hermiona v nádherných bílých šatech vchází do malé kapličky a prochází mezi řadami svatebčanů. S nostalgickým pocitem sledoval Ronovy zářící oči, když po vyslovení souhlasu se sňatkem oddávající vyřkl onu magickou formuli, která je s Hermionou začala poutat k sobě posvátným svazkem. Ginny po jeho boku se šťastně usmívala a z očí jí tekly radostné slzy, když sledovala, jak kouzlo vrcholí. Nejinak na tom byla štkající paní Weasleyová zavěšená v rámě svého manžela. Celý obřad sledovala s takovou pýchou v očích a hrdostí. Její syn byl již velký chlapec.

Když Harry zabloudil očima k Dracovi, jeho mysl zaplnily představy toho, jak na místě Rona a Hermiony stojí oni dva. Ještě několik měsíců a dočká se taky. Jeho srdce zaplesalo. A Draco, který vše sledoval s vodnatýma očima, na tom nebyl jinak. V náruči držel Scorpiuse a lehce s ním pohupoval, aby jej náhodou nenapadlo svatební obřad narušit svým pláčem. Jeho otec postával po jeho levici. Na první pohled se tvářil netečně, ale Draco viděl drobný úsměv, který mu sídlil na rtech. V očích se mu skrývaly pravé pocity. Vzpomínal.

Později toho dne se Harry spolu s Dracem vytratili z oslavy, která v sídle probíhala. Dracovi to zpočátku připadalo neslušné, ale Harry trval na tom, že chce mít konečně po dlouhých dnech Draca na chvilku pro sebe, až nakonec blondýn svolil. Nyní se procházeli ruku v ruce po rozlehlých zahradách skotského sídla. Draco poprvé po všech těch přípravách pocítil, jak moc jej vše vyčerpalo, a uvědomil si, že je vlastně rád, že dneškem všechen ten shon končí. Tedy aspoň do té doby, než začne nový. Ten jejich.

„Byla to nádherná svatba, nemám pravdu?" okouzleně si povzdechl Harry a stiskl jeho ruku, než mu po hřbetu dlaně přejel palcem. Odpovědí mu bylo Dracovo souhlasné zamručení. Usmál se a zastavil se v chůzi. Draco stál v celé své kráse naproti němu.

„Těším se na tu naši." Zamilovaný úsměv rozjasnil Harryho tvář.

„To já taky. Pak už budeš jenom můj," majetnicky poznamenal Draco.

„A ty zase jenom můj," zasmál se tiše Harry. Přitáhl si blonďáka blíže k sobě a prsty mu něžně přejel po bledé tváři. „Miluju tě, Malfoyi," s láskou a oddaností v hlase se zadíval do šedomodrých očí svého snoubence. Kdo by si byl pomyslel, že jím bude zrovna Draco.

„Ať je to sebevíc divný... já tebe, Pottere," zasmál se blonďák a šťastně srazil jejich čela k sobě. Byla to pravda. Miloval Harryho Pottera. Z celého srdce. Nadechnul se, aby ještě jednou vyjádřil Harrymu svou lásku, avšak to už si jej Harry černovlasý tiskl za pas co nejblíže k sobě. Svými rty se jednou škádlivě otřel o ty Dracovy, než se naklonil, aby je zajal v procítěném polibku plném veškeré lásky, kterou ti dva k sobě chovali. A že jí nebylo zrovna málo.

Tak a máme tu konec, lidičky! Chtěla bych vám moc poděkovat za to, že jste povídku četli, hlasovali pro ni a komentovali. Svou aktivitou jste ji jednou umístili až na 31. místo ve fan fikci! 

Když jsem ji začínala psát, nevěřila jsem, že by někdy mohla dosáhnout takového úspěchu. Byly tu chvíle, kdy jsem povídku dokonce z celého srdce nenáviděla, ale nakonec jste mi dodali sílu do psaní. Hlavně ty, moje dvojčátko. Co bych bez tebe dělala. <3 

Touto kapitolou končí více než rok mé práce. Je to zvláštní pocit. Zatím byla HIIP mým největším projektem. Mohli jste si přečíst 206 A4 stránek z Wordu (Calibri, 11) a více než 100 500 slov. Mně se to zdá naprosto neuvěřitelné. 

Doufám, že se s vámi setkám i u jiných svých projektů. Momentálně mi zůstává rozepsaná jen jedna kapitolová povídka (Nápoj lásky, Drarry), avšak plánů do budoucna mám spoustu. Seznam povídek, které připravuji, najdete na mém profilu. Pravidelně jej aktualizuji. 

Pokud máte nějaké dotazy či přání, nebojte se mi napsat do komentáře či do zpráv. Díky jedné čtenáře (Ještě jednou ti za všechno děkuji, Jitko!) se v budoucnu pravděpodobně dočkáte volného pokračování HIIP v podobě jednorázovky, jejímž protagonistou nebude nikdo jiný, než Scorpius. Snad tento menší dodatek k příběhu uvítáte. ;)

Ještě jednou vám za všechno děkuji! Jste skvělí! Mějte se krásně. Loučím se s vámi. A snad na viděnou u jiné povídky. Ahoj! :)

Makkakonka