O několik dní později Harry tiše sklízel se stolu zbytky po večeři. Špinavé nádobí nosil do dřezu, kde jej následně kouzlem očaroval, nechával umýt a poté i osušit. Sám vlhkým hadrem otřel dřevěnou desku stolu a poté další hadrou vytřel do sucha. Zrovna když se svým úklidem skončil, všimnul si Draca, jak malátným krokem schází schody z patra, kde uložil Scorpiuse do postýlky a uspal ho. Rukávy vytahaného tmavě modrého svetru na doma žmoulal v rukou, a aniž by cokoliv řekl, šoural se do obýváku, kde si okamžitě lehl na gauč a překřížil si ruce na břiše.

Harry se vydal za ním. Všimnul si, že je dneska Draco celý den nějaký divný a čím více se blížil večer, tím to bylo horší. Měl o něj obavy. Blondýn s ním téměř nemluvil, a protože byl bledší než normálně, vsázel Harry na to, že začíná být nemocný. Potichu došel do obýváku za Dracem a svezl se na zem vedle gauče, kousek od Zmijozelovy hlavy.

„Lásko, jestli ti není dobře, tak si běž klidně lehnout nahoru do postele. Nemusíš čekat na mě," hladil ho po vlasech, zatímco na něj šeptem mluvil. Draco tiše zamručel, ale nehnul se ani o píď. Harry si povzdechl a sjel rukou z Dracových vlasů na jeho čelo. Bylo teplé. Ne nijak extrémně, ale přesto hřálo více, než by mělo. „Zajdu ti pro nějaký lektvar. Máš teplotu. Asi na tebe něco leze," oznámil mu poté. Než odešel, ještě vtiskl lehký polibek na Dracovu tvář.

„Na, vypij to," pobídl ho o chvilku později, když se vrátil ze spíže s malou lahvičkou. „Bude ti líp." Draco si od něj flakónek neochotně převzal a než ho s mírným šklebem vypil. „Doufám, že to ode mě nechytí Scorp," zamumlal tiše a přitáhl si svetr blíže k tělu.

„Zítra skočím za Hermionou a Ronem. Poprosím je, aby si ho vzali k sobě, hm? Ty to zatím vyležíš a bude. Prospíš se, vezmeš si další lektvar a bude ti lépe, uvidíš," chlácholil ho. „Půjdeme si teď lehnout, jo?" Odpovědí mu bylo další zamručení. A Draco stále nevypadal, že by se k něčemu měl.

„Pojď," zašeptal Harry tiše, ale když se Draco stále nezvedal, rozhodl se jej nahoru dopravit sám. „Tak se mě aspoň chyť," požádal ho, když si ho opatrně vyhoupl do náruče. Jednou rukou jej držel pod koleny, druhou za hruď kousek pod pažemi. Draco unaveně obmotal své ruce kolem Harryho krku a nechal se vynést po schodech nahoru do ložnice, kde jej Harry opatrně položil do postele. Sundal mu papuče z nohou a začal mu stahovat úzké kalhoty, které na sobě Draco měl. Pak jej přikryl peřinou.

„Zůstaneš tu se mnou?" zamumlal Draco, když se od něj Harry na chvíli vzdálil.

„Jo, jen se převlíknu a hned jsem u tebe," ujistil ho černovlasý, zatímco ze sebe stahoval oblečení a pak si přes hlavu natáhl vytahané spací tričko. Vlezl si do postele za Dracem a přitáhl si ho k sobě. „Zkus usnout, hm? Měl by ses vyspat," řekl a políbil ho na čelo. Blondýn zavrtal svůj nos do jeho trička. „Dobrou, Harry."

„Dobrou, zlatíčko."

Když se Draco druhý den probudil, závěsy v ložnici byly stále zatažené. Postel vedle něj prázdná a studená a nejinak tomu bylo i se Scorpiusovou postýlkou pod oknem. Draco nespokojeně zamručel a překulil se na záda. Hlava ho bolela a v krku ho pálilo, ale aspoň už mu nebyla taková zima, jako včera. Teplota už pravděpodobně zmizela. Na nočním stolku vedle jeho hlavy stála další lahvička s lektvarem a pod ní byl položený lísteček se vzkazem.

Vzal jsem Scorpa k Hermioně. Poprosím ji o hlídání aspoň do zítřejšího odpoledne, aby ses mohl v klidu vyléčit. Na stolku máš lektvar, vypij ho. Pomůže ti to. Snídani jsem ti nedělal. Nevím, kdy se vzbudíš, navíc možná nebudeš mít hlad. Kdyby přeci jen, hned jak se vrátím, tak ti něco připravím. H.

Draco se nad vzkazem pousmál a položil jej nazpátek na stůl. Pak do sebe neochotně vpravil lektvar a znovu si lehnul do peřin. Hlad neměl. Jediné, co si teď přál, bylo, aby se Harry už vrátil a on se k němu znovu mohl přitulit. Obmotal kolem sebe přikrývku tak, že mu nakonec vykukovala ven jen hlava. Zavřel oči, a i když původně znovu usnout vůbec neplánoval, najednou zase spal, jako by ho do vody hodil.

Když se znovu probudil, věděl, že je Harry zpět, ještě dříve, než otevřel oči. Jednoduše cítil jeho přítomnost, a navíc pak zaslechl i jemné škrábání brku, jak někdo psal na pergamen. „Ahoj," rozespale zamumlal, a až teprve poté zamžoural očima na svět.

„Ahoj," uslyšel Harryho pozdrav. Škrábání ustalo a černovlasý se k němu sklonil, aby ho krátce políbil na rty. „Jak ti je?"

„Už o trochu líp," slabě se Draco pousmál. „Co to děláš?" pokynul hlavou k papírům v Harryho klíně. Až teď si všimnul ministerského loga v horním rohu.

„Práce. Vzhledem k tomu, že teď do terénu nechodím, tím více mě zásobují papíry. Musím to pročíst a něco i vyplnit."

Draco chápavě pokýval hlavou. „Kdy se vůbec vracíš na plný úvazek?" zeptal se po chvíli narážejíc tak na to, že teď Harry do práce skoro nechodí a je s ním a se Scorpiusem doma. On sám s prací na dobu neurčitou skončil. Harry pro změnu skončil u papírování, které většinou prováděl přímo z domu. Ale je jen otázkou času, kdy zase začne pravidelně každý den chodit na ministerstvo jako ostatní bystrozoři.

„Od Nového roku."

„To je necelý měsíc," poznamenal sklesle Draco.

„Ano. A také naše první společné Vánoce," široce se usmál Harry a nechal Draca, aby přemístil svou hlavu na jeho břicho. „Jo..." zaculil se blondýn šťastně.

„Měli bychom si ho pořádně užít. Příští rok bude krušný rok," uchechtl se Harry.

„Jak to myslíš?" nakrčil Draco nechápavě čelo.

„No tak Hermionina svatba s Ronem v únoru, naše svatba v létě, Scorpiovi první narozeniny... bude toho hodně," zasmál se a Draco s ním.

„Stejně tomu nemůžu pořád uvěřit," uchechtnul se Draco a přitulil se blíže k Harrymu, když mu černovlasý začal rukou přejíždět po zádech a prsty mu tam malovat všelijaké kroužky a obrazce. „Budu si brát Harryho Pottera," fascinovaně zakroutil hlavou.

„A já zase Draca Malfoye. Zní to divně, ale je to ten nejúžasnější pocit, jaký jsem kdy měl. Konečně budeme rodina se vším všudy," šťastně se zaculil Harry. A Draco též.

Později toho dne se oba přesunuli do obýváku, kde se společně choulili na gauči a dívali se na jeden akční americký film, který právě dávali na jednom z kanálů v televizi. Draco měl přes nohy přehozenou červenou flanelovou deku. V rukou držel misku se zbytkem teplého kuřecího vývaru, který mu Harry udělal k jídlu. Byly časy, kdy si Harry stěžoval na to, že musel u Dursleyů už jako malý pomáhat vařit, teď za to byl však rád. Obzvláště tehdy, když viděl Draca, jak do sebe spokojeně láduje jeho jídlo.

Když se však ve filmu objevila scéna, kdy se muž nechal dobrovolně postřelit, aby zachránil svou milovanou, Dracova nálada náhle poklesla a on odložil misku s jídlem na stůl. Připomnělo mu to Olivera a jeho oběť, což bylo stále téma, na které byl poněkud citlivý. A Harry si jeho změny v chování všiml. Natáhnul se pro ovladač a jedním jednoduchým stisknutím tlačítka film vypnul. „Promiň," hlesnul, když si uvědomil, že to mohl předpokládat. Ten film znal a věděl, co se v něm stane.

Draco zakroutil hlavou. „To nic, já jen... víš, už jsem nad tím hodně krát přemýšlel. To, co pro mě a Scorpiuse Oliver udělal, nezměním. Stalo se to a... život mu nijak vrátit nemůžu. Přesto... měl bych se konečně naučit přijmout to vědomí, že se to stalo. Měl bych se s tím vyrovnat, ale... nejde to zase tak snadno."

„Draco..." povzdychl si nad ním Harry a pohladil ho po předloktí. Blondýnova hlava byla svěšená a oči upřené na pěstěné nehty. Draco znovu zakroutil hlavou a tím Harryho zarazil v další řeči.

„Víš, chtěl bych tě o něco poprosit. Já... rád bych... rád bych navštívil Oliverův hrob, ale myslím... myslím, že to prostě sám nezvládnu. Já... chtěl bych tě poprosit, jestli bys tam se mnou někdy nezašel. Chtěl bych tam jít a poděkovat mu. Ještě jsem tam nebyl a nebyl jsem ani na pohřbu, protože jsem tehdy ležel u Munga a já... já..." drmolil strašně rychle a snažil se zadržovat slzy, které se mu zase hrnuly do očí. U konce to však už nevydržel a rozvzlykal se.

Harry si tiše povzdechl a přitáhl si Draca na svou hruď do objetí. „Šššš, Draco... to víš, že s tebou půjdu," konejšil ho a lehce s ním pohupoval ze strany na stranu. Bradu si opřel o temeno jeho hlavy a několikrát za sebou jej políbil do vlasů, zatímco mu Draco vzlykal do trička a mokřil ho svými slzami. „No tak, neplač prosím..."

„D-děkuju," mezi jednotlivými vzlyky tiše šeptnul Draco a díky Harryho konejšivým pohybům se pomalu uklidňoval.

„Nemáš za co, zlato." Svými dlaněmi opatrně otřel slzy z Dracových tváří. „Až se uzdravíš, zajdeme tam a poděkujeme mu oba, ano?" Blondýn krátce pokýval hlavou a pak si zabořil obličej do Harryho prohlubně u klíční kosti a krku.

„Miluju tě, Harry," zašeptal, protože měl pocit, že by nahlas nezvládl říct ani jedno jediné slůvko.

„Já tebe, Draco. Já tebe."