Čas. To bylo něco, co Harry absolutně nevnímal. Zmítán vlastními pocity štěstí a radosti, ale také strachu a obav, snažil se být pro Draca tou nejlepší oporou, kterou dokázal. Byť mu pohled na blonďáka v bolestech lámal srdce, pokoušel se myslet pozitivně a ve stejném duchu mluvil i k Dracovi samotnému. Ovšem čím déle léčitelé nechávali aristokrata v předporodních bolestech, tím více byla všechna slova směřovaná k němu zbytečná. Jednoduše řečeno, Draco začínal mít nervy v kýblu a každý pokus o uklidnění od sebe odháněl jako otravnou mouchu.

Harry se však i přesto stále snažil Draca alespoň trochu rozptýlit, a zpočátku se o něco podobného pokoušel i Lucius, který s nimi na pokoji zůstával do té chvíle, než se léčitelé konečně rozhodli, že nastal správný čas Draca převézt na sál, kde odrodí. Tam šel už jen Harry. Kdyby se vše odehrávalo za jiných okolností, nejspíše by se nebelvír hlasitě rozesmál při pohledu na Malfoye staršího, jak pod náporem synových nadávek a nepřetržitého skučení začíná propadat zoufalství a bezmoci. Neustálé mnutí čela rukou a přemáhání sama sebe, aby vydržel sedět na místě a nedal své rozpoložení najevo, to byl pohled k nezaplacení. Když jej nakonec nechávali na pokoji samotného, v jeho očích se zračila obrovská úleva, ale nesmí se zapřít, že jí společnost dělala i jistá dávka provinilosti a soucitu.

Kolik času strávili na porodním sále, to by Harry nebyl schopný říct ani zaboha. Oblečen do zvláštního hábitu, do kterého ho navlékli při vstupu na sál, seděl kousek od Dracovy hlavy a držel vzlykajícího a nadávajícího blondýna za ruku. Nebo by se spíše dalo říci, že svou dlaň dobrovolně vystavoval bolestivému stisku, kterého se mu od Draca dostávalo. Kdyby měl aristokrat o něco málo více síly, asi by se Harry obával, že mu tu ruku bude drtit doopravdy. Ale pokorně vše snášel a slovy se snažil Draca upokojovat a konejšit, i když mu samotnému z toho všeho, co se kolem něj dělo, nebylo zrovna nejlíp. Naštěstí netrvalo dlouho a léčitelé Dracovu bolest konečně zmírnili několika kouzly. Harry se neodvažoval podívat, co všechno kouzla způsobila, ale podle útržků ze slov léčitelů, která uslyšel, usuzoval, že se konečně rozhodli pro samotný řez.

Byť to Harrymu přišlo jako dlouhé hodiny, ve skutečnosti uplynulo jen několik minut, než se Dracův stisk jeho ruky zcela uvolnil a místností se rozlehnul dětský pláč. Úleva znatelná v Dracově tváři byla neuvěřitelná. Vlasy měl propocené a na tvářích se mu leskly zaschlé potoky slz, přesto se však šťastně usmíval. A Harry jakbysmet.

Než jim jeden z léčitelů děťátko donesl, Draco upřel své unavené oči nahoru a oddaně se na Harry zadíval. Černovlasý mu pohled oplatil, než se se zašeptanými lichotkami sklonil dolů a Draca políbil. Byl na něj tak pyšný. Následně se svými rty dotkl upoceného čela a zlehka políbil i je. To už u nich ale stál jeden z lékouzelníků. „Gratuluji! Je to chlapec," řekl, než se vší opatrností položil malý uzlíček do Dracovy náruče.

„Kluk..." sjelo Dracovi tiše ze rtů ochraptělým hlasem, načež se blondýn široce usmál a zlehka se dotkl chlapcova čela, kousek od jednoho z blonďatých chomáčků vlasů. Mžouraly na něj dvě zelené oči, stejné jako měl Harry. Usmál se ještě více. Pak zvedl zrak k Harrymu. „Scorpius?" napůl se zeptal, napůl konstatoval.

„Scorpius," přikývl s úsměvem od ucha k uchu Harry. „Náš malý Scorpius James."

„Vítej na světě, Scorpiusi," vydechl šťastně Draco a opatrně pohladil malou hlavičku.

„Pane Malfoyi, ještě musíme vydělat placentu a pak vám ránu zacelit," upoutal na sebe pozornost jeden z léčitelů. Na popud jeho slov Draco trochu neochotně předal malého Scorpiuse Harrymu, od kterého si jej během chvíle nakonec převzal jiný léčitel. Harryho ruka okamžitě vyhledala tu Dracovu a lehce ji vzala do své. Palcem přejížděl po kloubech a štíhlých prstech, zatímco znovu políbil Dracovo čelo a s pyšností v očích se na blondýna zadíval.

O několik zamumlaných zaklínadel později, kterými léčitelé Dracův porod dokončili, Harrymu konečně začalo docházet, co se všechno událo. Cítil, jak mu z ramen padá obrovská tíha a jak ji střídá úleva a čisté štěstí. To nepřecházelo ani tehdy, když už byl Draco zpět na svém pokoji a skolen únavou a vyčerpáním spal. Scorpiuse měli v péči prozatím lékouzelníci, ovšem dle toho, co bylo Harrymu řečeno, nebude trvat dlouho a vedle Dracovy nemocniční postele bude stát i malá dětská postýlka s jejich synem.

Z druhé strany Dracova lůžka seděl Lucius a stejně jako Harry držel spícího blonďáka za ruku. I když nic neříkal, Harry z jeho postoje poznal, že i on je na svého syna pyšný. Dost možná by se dalo říci, že k němu cítí i jistý obdiv. Láskyplný pohled, kterým na Dracově tváři Lucius spočíval, byl jedinečný a Harry to věděl. Proto se mu také rty zformulovaly do širokého úsměvu. Když si Lucius jeho pohledu na sobě všiml, Harryho tváře lehce zrůžověly a Luciusovy oči se raději ihned podívaly jinam. To pro Harryho vlastně nebylo ani nijak nečekané, ovšem nemohl to stejné říct o tom, co následovalo. Lucius se s pohledem na Dracově obličeji nostalgickým hlasem rozmluvil.

„Nemůžu uvěřit tomu, že už je to tolik let, co jsem byl na tvém místě," uchechtl se sám pro sebe. „Tu noc, kdy přišel Draco na svět, si pamatuji, jako by to bylo včera," hluboce polkl. „Narcissa rodila doma, téměř celou noc. Nikdy nezapomenu na to, jak moc jsem se o ni a Draca bál. Přišel na svět o necelé dva měsíce dříve, než měl. Díky tomu jsme ani v panství neměli potřebné lidi. V jedenáct večer jsem se tehdy přihnal sem, k Mungovi a prosil je o schopné léčitele, kteří by Cisse pomohli, kteří by je zachránili oba.

Cissy měla s otěhotněním dlouho problém, bylo to jako zázrak, když se nám to nakonec podařilo. Ale celé těhotenství ji hodně vyčerpávalo. Byla slabá a ani lektvary ji pořádně nepomáhali. Nespočet hodin jsem tehdy strávil přemlouváním Severuse, aby jí vyrobil nějaký nápoj na míru, ale vždy mě odmítl s tím, že nehodlá riskovat její život, ani život našeho nenarozeného syna. Samotný porod ji málem zabil. Byla to nejhorší noc v mém životě.

Ležela tehdy v naší posteli, bledá, zpocená, jako bez života. Její rty byly popraskané, že jsem se je bál i políbit, aby se jí při tom dotyku náhodou nerozdrolily. Ztratila hodně krve a energie. Když jsem seděl na okraji postele a sledoval ji, jak tam tak leží, přemýšlel jsem o tom, jestli nám to dítě za to stálo. Nedokázala jsem si představit, že bych na Draca zůstal sám, že bych ji ztratil navždy a svého syna mohl leda tak vodit k rodinné hrobce a říkat mu: ‚Tady leží tvá matka.'

I když to mnozí nevědí, já ji opravdu miloval. Zamiloval jsem se do ní již na škole a pro mé štěstí ona do mě nakonec taky. Když mi potom o pár měsíců otec oznámil, že si budu brát jednu z Blackových sester, díky lásce k ní jsem si automaticky myslel, že to bude ona. Ovšem její rodiče měli své plány. Když jsem se dostavil na oslavu, kde jsme se měli společně s bratry Lestrangeovými každý s jednou z nich zasnoubit, byla mi přidělena Bellatrix. Ona si měla vzít Rabastana. A Andromeda Rodolphuse.

Stálo nás to hodně úsilí, abychom mohli být spolu. Vlastně... asi by to nedopadlo tak, jak to znáš, kdyby nebylo Andromediny lásky k tomu mudlovi. To ona se první cukla s nastoleného řádu, a díky jejímu činu se vzepřel i Rabastan, který se ženit vlastně vůbec nechtěl. I když to přede všemi vždycky skrýval, byl na muže, a tak o Cissu nestál. Nakonec jsme si náš sňatek vydupali a Bellatrix si nakonec brala Rodolphuse. To štěstí bylo nepopsatelné.

Nikdy si nepřestanu vyčítat, že jsem ji nedokázal ochránit," vydechl Lucius a rukou si nenápadně otřel jednu zbloudilou slzu, která mu stekla po líci. „Doufám, že budeš Dracovi lepším přítelem, než jsem byl já Cissy manželem. A snad budeš i lepší otec, než jsem já."

Harry se už už nadechoval, aby Luciusovi řekl něco uklidňujícího, ale plavovlasý muž jen zakroutil hlavou na znamení toho, že má mlčet. „Ve slovech jsou ukryty ty největší lži, byť když je pronášíme, nemusíme vždy lhát. Ale v budoucnu se i pravda stává lží. Nikdo z nás nedokáže říci, jestli se náhodou nestane něco, co nás přinutí podrývat sliby pravd a obracet je ve lži. I já toho za svůj život mnoho nasliboval. Nedokázal jsem splnit ani polovinu. Pravda se vždy pozná jen z činů."

Oba pak hodnou chvíli mlčeli, než nastalé ticho přerušil Harry svým odkašláním. „Chci... chci Draca v nejbližší době požádat o ruku," oznámil Luciusovi a odvážil se na staršího muže nakonec i podívat. Setkal se s vážným pohledem starší kopie Dracových očí.

„Bude-li můj syn souhlasit, pak máte mé požehnání," pronesl Lucius a sám pro sebe několikrát pokýval hlavou. „Dovoluji si říct, že nikoho lepšího asi Draco získat nemohl. Nikdy jsem tě neměl příliš v lásce, ale... dokázal jsi mi, že mého syna miluješ a jsi pro něj ochotný udělat cokoliv. Asi... asi se ti nebudu přímo omlouvat, ale... děkuju ti. Děkuju ti za to, že děláš Draca šťastným."