Harry se oháněl hůlkou vpravo i vlevo ve snaze porazit co nejvíce protivníků. K jeho uspokojení se mu to společně s ostatními dařilo, nepřátel ubývalo. Smutné na tom bylo to, že ubývalo i jich. Ale v každé bitvě musejí padnout nějaké oběti proto, abychom sami zvítězili. Bojoval by proti zahaleným kouzelníkům v kápích i dál, kdyby se k němu najednou nepřihnala uhnaná Hermiona s krvavým šrámem na tváři.

Zpočátku mu jaksi nedocházelo, že její přítomnost zde neznamená nic dobrého, ale v okamžiku kdy se Hermiona nadechla, aby Harrymu něco sdělila, vše mu docvaklo. Draco! Ona měla být přeci s ním! Když jméno jeho přítele sjelo Hermioně ze rtů tak bolestně a naléhavě, vzedmul se v Harrym vztek následovaný strachem. Zatímco se dívka otočila na patě a chvátala zpátky směrem, kterým přišla, metajíc kouzla na všechny strany, Harry s náhlou mocí nechal svého protivníka letět vzduchem dobrých dvacet metrů daleko. Pak se bez zaváhání rozběhl za Hermionou.

„Co se stalo? Kde jen Ron? A Oliver?" zahrnul hnědovlasou čarodějku otázkami, zatímco mu srdce v hrudi strachem zběsile bušilo. „Hermiono! Tak mluv!" naléhal, když se mu nedostalo odpovědi ihned. Mezi tím stihl seslat jedny neverbální mdloby na tebe na jednoho z protivníků. Zasáhnutý muž se sesunul k zemi a kápě mu při tom spadla z hlavy dolů.

„Chtěli jsme se dostat pryč, ale našli nás a zajali. Bylo jich šest a s Ronem bychom na ně nestačili. Zavedli nás ke Katie a ta nás potom nechala odvést za hranici, ale Olivera s Dracem si tam nechala. Když jsem je viděla naposled, byli v pořádku, ale... musíš tam co nejrychleji, Harry. Musíš ji m pomoct! Ron se šprajcnul někde cestou. Říkal, že se pokusí dostat k nim nazpátek. Pojď!" zatahala Harryho za ruku, když uviděla průchozí cestu mezi zápasícími kouzelníky.

„Támhle!" vykřikla v okamžiku, kdy se jí do zorného pole dostal hlouček lidí okolo Katie postávající docela daleko bokem od vřavy boje. Rozeběhli se tím směrem. Když byli jen kousek od nich, dolehl k jejich uším dvojnásobný bolestný výkřik. A Harryho oči spatřily něco, co mu rozvařilo krev v žilách. Draco klečel na zemi přidržován dvěma nepřáteli, zatímco Katie dřepěla naproti němu a pěstí jej z boku udeřila do břicha kousek nad kyčlí.

Harry se vytrhl Hermioně a se slovy: „Počkej někde tady jako záloha." Popoháněn zlostí, vztekem a obavami se sám rozeběhl kupředu. Katie mezitím vzala do rukou Dracovu bradu nutíc ho tak dívat se jí přímo do očí. Po zmijozelových tvářích tekly slzy bolesti, avšak ani blondýn sám pořádně nevěděl, jestli jsou dílem Katiiny rány do jeho břicha, nebo spíše nalomením jeho psychiky, které ženino gesto vyvolalo. Změť myšlenek v jeho hlavě byla neúprosná. Měl pocit, že se mu hlava i srdce rozskočí pod náporem všech těch emocí, kterými byl zmítán. Ale nejvíce ze všechno cítil vinu. Dovolil jí, aby jeho dítě ohrozila dobře zamířenou ránou, a pokud něco neudělá, nebo se nestane zázrak, tak mu i ublíží!

„Bolí to?" zeptala se jej Katie, zatímco jej nutila upírat zrak do jejích očí. Z těch čišelo čiré šílenství. Být tahle žena mudlou, tak by ji zavřeli do blázince a do oken dali mříže. Pocítil u srdce mírné bodnutí, když si uvědomil, že to byly pravděpodobně jeho činy, které z ní udělaly někoho takového. Ta dívka, které omylem na škole ublížil, byla dávno pryč. Dívala se na něj jako na lovnou zvěř, které se právě chystá vrazit nůž do srdce.

Ušklíbla se. „Doufám, že ano. A to je teprve začátek. Když ve válce zabili mou matku, také čekala dítě, věděl jsi to? Zemřela s pocitem, že ho nedokázala ochránit, že jako matka selhala už v době, kdy ještě má malá sestřička nevěděla, jak svět vůbec vypadá. A mého otce nutili se na to dívat. Nutili ho koukat se na to, jak je má matka mučena cruciatem a následně zabita avadou. Ale můžeš být v klidu," potěšeně se pousmála, když viděla, jaký strach Dracovi svými slovy nahnala. „Cruciatu jsem nikdy nepřišla pořádně na chuť, takže tebe si vychutnám jinak. A až tu budeš mít svého milého nebelvírského přítele, historie se zopakuje. Jen v podání vás dvou."

Stoupla si a na okamžik se ke zmijozelovi otočila zády. Pohled stočila k Oliverovi, který na ni zíral jako na zjevení. Když tázavě nadzdvihla obočí, její bývalý přítel viditelně hluboce polkl. „Nedělej to. K čemu ti to bude, Katie? Rodinu ti to zpátky nevrátí!" namítl s prosebným pohledem. Měl o Draca nemalý strach. Katie nepoznával. Když býval s ní... byl tak zaslepený láskou, nebo se před ním černovláska tak dobře přetvařovala, že nic nepoznal?

„Nejsem tak naivní, abych si něco podobného myslela. Co je mrtvé, už nemůže nikdy více žít. Asi nikdo z vás nepochopil, co je mým cílem. Až dokončím svůj úkol, budu svou rodinu následovat. On," ukázala směrem k Dracovi, „je mou poslední položkou na seznamu, nepočítám-li jeho otce. Sfouknu dvě mouchy jednou ranou. Zemře-li on, Lucius Malfoy už nebude mít pro co žít. Bez ženy, syna a vnoučete... nebude trvat dlouho a odejde také. A já... zabijí mě? Zajmou mě a dají mi mozkomorův polibek? Nebo se vzdám sama, až bude po všem? Ať už to skončí jakkoliv, čeká mě smrt. A já ji uvítám. Ale ne dřív, dokud nevykonám svou pomstu. Dokud on bude žít."

„Něco takového nikdy nedopustím," ozval se Harry, který již několik vteřin postával kousek za Dracovými zády. „Neublížíš mu," oznámil jí, než hůlkou pohotově namířil na jednoho z lidí držícího Draca a omráčil ho. Muž stihl blonďáka odhodit na svého kolegu a natáhnout se po své vlastní hůlce, ale použít už ji nepoužil. Namísto toho se skácel k zemi.

Na Katiině tváři se rozhostil obrovský úsměv, který nevěstil nic dobrého. Harryho gesto jako by bylo signálem pro Olivera, aby se pokusil vyprostit ze sevření a konečně začít něco dělat. Katie potměšile pozorovala scénu před sebou a žena po jejím boku též. Harry snažící se vymyslet způsob, jak odstranit dalšího nepřítele, ale neohrozit přitom Draca, Olivera pokoušejícího se dostat ze sevření a Draca s tvářemi ulepenými od slz a pramínkem krve pod nosem, jak se volnou rukou snaží ochránit své břicho před čímkoliv, co by mohlo přijít.

„Pusť ho," přikázala Katie najednou muži svírajícímu Draca. Tvářila se tak vědoucně, jako by předpokládala, že se Harry pustí do útoku a bude se snažit muže zlikvidovat, zatímco Oliverovi se postupně podaří pomocí pěstí přemoci muže, jenž měl na starosti zrovna jeho, a dát se s ním do boje. Byla trošku vyvedená z míry, když se odněkud vynořila Hermiona, ale nijak zvlášť překvapená také nebyla. „Běž po ní," pokynula ženě vedle sebe, která se škodolibým úšklebkem a strohým přikývnutím odešla bez řečí vyplnit Katiin rozkaz.

Katie sama se uvnitř tetelila blahem. Cítila, že teď je ta příležitost, na kterou čekala. Oliver a Harry, oba bojující se svými protivníky, nedávali na Draca takový pozor, jaký by měli. Zmijozel seděl na zemi, rukama se objímal kolem břicha a snažil se uklidnit sám sebe i miminko uvnitř. Po hmatu zkoušel zjistit rozsah zranění způsobený Katiinou ránou pěstí, a v malých chvilkách, kdy dokázal racionálně myslet, se přesvědčoval, že rána nebyla natolik silná a že nemířila do nejnebezpečnějšího místa, takže by při troše štěstí mohl vyjít nepoznamenán. Přesto však musí k lékouzelníkovi, co nejrychleji to půjde. Sice cítil pohyby dítěte, což bylo dobré znamení, ale nic se nesmí podcenit!

Katie převalovala hůlku v prstech a trpělivě čekala na vhodný okamžik. Musí Potterovi dopřát čas na přemožení jednoho z jejich lidí. Věřila v jeho úspěch. S touhou a vášni sledovala každý Harryho krok, každý jeho pohyb, každé vymrštěné kouzlo, a periferně kontrolovala toho blonďatého nešťastníka. Je teď jen a jen na Harrym, jak dlouho bude Draco ještě dýchat. Až nadejde ta správná chvíle, zasáhne ho avada a Harry s tím nenadělá vůbec nic. Jen se bude dívat. Tahle teatrálnost nebyla tím, co Katie původně plánovala, ale když se Potter milého Malfoye nechtěl vzdát, rozhodla se, že Draco ze světa odejde se stejnými poctami jako její matka.

Zvláštní pocit uspokojení naplnil její hruď, když viděla, že Harry začíná mít navrch nad svým protivníkem. Podařilo se mu ho zasáhnout kletbou, avšak její člověk se nevzdával. Jako poslušná ovce by se klidně hnal vstříc smrti. Dalo jí práci najít takové lidi, a ještě více sil ji stála jejich výchova. Chtěla si je přetvořit k obrazu svému. Měli být chladní zabijáci, všichni do jednoho. Vraždící monstra toužící po pomstě stejně jako ona, ochotni zabíjet bez mrknutí oka všechny, kteří jim zkříží cestu.

Následující události viděla jako ve zpomaleném filmu. Tak moc dané vteřiny prožívala. Harrymu se konečně podařilo nad protivníkem vyzrát. Malá série několika kouzel za sebou měla za následek nebelvírovo vítězství. A právě v tom okamžiku, kdy si Harry začínal uvědomovat, že svého soupeře porazil, pozvedla hůlku Katie a s očima naplněnýma šílenstvím vyřknula vcelku tichou avadu. Zelený paprsek si razil cestu vzduchem a mířil ke svému cíli. Viděla, jak Draco natočil hlavu vstříc smrti, jak se jeho tváří mihlo pochopení a strach. Zaregistrovala Harryho, který se obrátil blonďákovým směrem. Jeho ústa se otevřela v hlasitém výkřiku.

Tohle všechno bylo správně. Až na jednu věc. Tak moc se fixovala na sledování dvojice, že si nevšímala Olivera. Proto pro ni bylo překvapením, když se její hnědovlasý expřítel najednou objevil v jejím zorném poli. A ještě více překvapena byla, když se rozhodl dobrovolně zkřížit cestu letící avadě a s posledním pohledem do Dracových modrošedých očí mu zachránit život. V momentě, kdy Oliverovo tělo kleslo k zemi, Katie pochopila, že je něco špatně. Hodně špatně. Něco se pokazilo.

A ani ne o vteřinu později byla ona sama zezadu sražena k zemi. Hůlka jí vypadla z ruky. Zatímco jí v hlavě stále zněl Dracův výkřik Oliverova jména, zatímco se dívala na Harryho urychleně běžícího k blonďákovi, kterého si ihned přivinul k sobě do objetí, onen někdo jí ležel na zádech a kouzlem poutal její končetiny k sobě. Štíhlé ženské prsty s pěstěnými nehty se natáhly po její hůlce a sebraly ji ze země. A když Katie natočila na svou přemožitelku hlavu, její pohled se střetl s Hermioniným.