Harry nejprve zaraženě stál a očima neustále dokola přelítával přes těch několik slov. Zprvu jim nepřisuzoval žádnou váhu a považoval je za pouhý nesmysl, ale čím déle je četl, tím více přemýšlel nad tím, zdali by to nemohl být plán. Jeho mysl, jako by prozřela. Co když je tohle celé nějaký plán? Katie se sice nezdála, ale podle všech těch papírů... podcenili ji. Velmi ji podcenili. Měla toho na svědomí mnohem více, než by kdokoliv očekával, a její plány byly obdivuhodné. Je možné, aby i jejich přítomnost zde byla s přesností vypočítaná a součástí něčeho většího?

„Kirchsteine!" křikl Harry přes své rameno a snažil se uvnitř upokojit. Ovšem nedařilo se mu to. Srdce mu začínalo tlouct stále rychleji, jak se obával toho, co je ještě čeká. „Kirchsteine!" zakřičel mnohem naléhavěji a popuzeněji. Když se k němu Robert přihnal se zmatením ve tváři způsobeným Harryho náhlým křikem, Harry mu vrazil list papíru s Dracovou fotografií do rukou. „Co si o tom myslíte?"

Nervózně sledoval, jak si muž prohlížel papír a váhal. Přemýšlel nad tím stejným co Harry. Mohla by to být pravda? Je to předzvěst? „Mluvte!" vybídl jej Harry trochu více v ráži, než chtěl. „Co si o tom myslíte? Zapomeňte na to, že je to můj přítel, a mluvte objektivně! Znamená to podle vás něco?" Jeho mírný křik postupně přivolával pohledy všech ostatních bystrozorů.

„Já... Nemůžu vědět, jestli je to pravda, nebo ne, ale radil bych vám, abyste svého přítele odsud okamžitě odvedl a schoval ho do bezpečí. Jistota... je jistota." Podal papír nazpátek Harrymu. Hlas měl chladný a nepouštěl do něj žádné emoce. Harry na něj chvíli zíral, než mu vydal tichý rozkaz. „Zajistěte to tu. Hlídejte vchody." Ráznou chůzí se pak vydal pryč, s papírem stále v rukách.

„Harry! Harry, co se děje?" uslyšel za sebou černovlasý Oliverův hlas po pár krocích. Na moment se zastavil a otočil se. Bez jediného slova vtiskl do Oliverovi rukou onen papír jako odpověď, a pak pochodoval dál, do vedlejší místnosti. Podmračeně se zadíval na Draca, který nyní ležel na stole s oblečením vyhrnutým tak, aby odhalovalo jeho těhotenské břicho. Kolem ramen měl rozprostřenou deku, kterou mu Hermiona těsně po Harryho odchodu za Kirchsteinem dala, aby se zahřál.

„Jak to vypadá?" lehce podrážděným tónem se černovlasý optal Hermiony, která si jeho rozpoložení nemohla nevšimnout. Měla sto chutí se zeptat na příčinu jeho chování, ale pak se raději kousla do jazyku a nejdříve mu poreferovala svůj názor na Dracův stav.

„Je trochu vyhladovělý a díky tomu i pro těhotenství nezdravě pohublý. Ty ranky byly vesměs jen odřeniny, takže ty už jsem dala pryč. Ovšem nejraději bych ho po zbytek těhotenství, až do porodu, viděla u Munga. Byl teď hodně ve stresu, měl by odpočívat a být pod neustálým lékouzelnickým dohledem. Také by měl začít pravidelně užívat pár lektvarů, mohu-li soudit.

Pokud mu chceš zajistit co nejbezpečnější porod a mít pak zdravé dítě a zdravého přítele, opravdu by si tam měl ten měsíc do konce poležet," mluvila, zatímco dokončovala prohlídku Dracova břicha. Nakonec ho po něm lehce pohladila a stáhla mu nazpátek dolů tričko. „Můžeš se posadit," s úsměvem se podívala na Draca a nakonec mu pomohla zvednout se z leže do sedu.

Když se Draco na okamžik nesoustředil na ně dva, využila příležitosti, vzala si Harryho stranou a naklonila se k jeho uchu: „Osobně si myslím, že bys s ním měl být co nejvíc. Ačkoliv po fyzické stránce je většina věcí v pořádku, po psychické je to horší. Ale zase lepší, než jsem očekávala. Nezapomeň, že teď si vše víc bere, je víc citlivý díky těhotenství. Několik dní v cele ho zmohlo víc, než by mělo."

Harry pokýval na souhlas, ale pak se musel zeptat na něco, co ho na Hermionině pečlivé volbě slov zaujalo. „Většina věcí po fyzické stránce v pořádku znamená co?" s mírnými obavami na ni koukl.

„Nechtěla jsem to říkat před ním, ale ten stres co teď prožíval, podle mě ovlivní zbytek těhotenství. Nechci tě tu nějak strašit nebo tak, ale je tu důvod k obavám. Vaše dítě by mohlo přijít na svět dříve, než se očekává. Klidně i každým dnem, pokud se Draco co nejrychleji neuklidní a nedostane se mu dostatečného psychického uklidnění. Aspoň podle některých kouzelnických vyšetření, které jsem mu teď udělala."

„A to mi říkáš jen tak?!" poskočil Harrymu hlas. Frustrovaně si vjel rukou do vlasů. „Neříkala jsi mi tak náhodou jednou, že předčasný porod je riziko?"

„Já vím, Harry, a proto ti říkám, že bys s ním měl trávit co nejvíc času. To dítě... opravdu mu nechybí moc dlouho a dá o sobě vědět. Měl bys teď jednat rychle, protože i minuty tu můžou rozhodovat o tom, jestli se vá-vaše dítě podívá na svět dřív nebo ne. Rozhodně se nesmí ještě více vystresovat, jasný? On sám si to nepřipouští, ale ve stresu byl a stále ještě je. Akorát jej takhle potlačuje a nepřiznává si to."

Harry na ni se zoufalstvím v očích pohlédl. Už se chystal něco odpovědět, když ho přerušil Oliver svým příchodem. „Harry..." váhavě ho oslovil podávajíc mu nazpátek papír, „neber... neber to na lehkou váhu, prosím."

„O co jde?" zamračila se Hermiona a vytrhla Harrymu papír z ruky. Chvíli na něj nechápavě zírala, ale pak jí to došlo. „Ale to je dneska! Co je to za blbost? Ty myslíš, že..."

„Je tohle celé plán? Naše přítomnost tady? Díky tomuhle ano..." zoufale se sarkasmem prohodil Harry a rozpřáhl ruky do stran. Následně se chytil za hlavu a přešlápl. „Ty mi tu říkáš, jak ho mám uklidnit, jinak může porodit i dřív, ale tohle, Hermiono, tohle je..." zakroutil hlavou.

„Slyšela jsem Kirchsteina, jak říkal, že Katie... prý je sousloví organizovaný zločin jen malým odvarem z toho, co prováděla. Ale taky říkal, že se tu neukázala několik dní!"

„To neznamená, že to nemohla plánovat, Hermiono. Třeba nás tu takhle všechny chtěla, co když je to past? Samozřejmě může jít o planý poplach, třeba nás to mělo jen vystrašit, třeba jsme to našli jen náhodou a je to něco, co pro Katie už dávno neplatí, ale to nikdo z nás nemůže vědět! Všechno je teď nejisté. A Draco se to za žádnou cenu nesmí dozvědět. Musíme ho odvést pryč."

„Jenže to v tom případě taky může být nebezpečné, nemyslíš? Zavírala ho tak dlouho, třeba počítala s tím, že až ho najdeme, budeme ho chtít odvést k Mungovi. Co když je tady v bezpečí? Co když ta past spočívá v tomhle?"

„Někdo s ním musí zůstat, ať už uděláte cokoliv," vmísil se jim do toho Oliver. „Nesmíme dovolit, aby se mu něco stalo!"

„To zní rozumně," přikývla Hermiona. „Měli bychom ho po-" Její řeč přerušil jakýsi mladý bystrozor, kterého Harry na dnešní misi viděl vůbec poprvé. „Pane Pottere! Bystrozore Pottere!" křičel během toho, co se k nim hnal. „Máte urychleně se zbytkem týmu přijít před budovu, na východní stranu pozemků!" mírně zadýchaně jim sdělil.

„Co se děje?" vyštěkl na něj Harry. Měl nervy na pochodu.

„Před chvílí se za hranici opatřenou protipřemisťovacím kouzlem přemístila početná skupina kouzelníků v kápích. Se slečnou Bellovou v čele."

Harrymu s jeho slovy vynechalo srdce pár úderů. Pak se ale rychle vzpamatoval a začal kolem sebe křičet rozkazy. „Hermiono, Olivere, vezměte Draca a pokuste se nenápadně dostat ven. Na jižní straně budovy je zadní vchod. Dostaňte se za hranici a přemístěte se. Ty," ukázal prstem na mladíka, „doveď zbytek lidí za Kirchsteinem a řekni mu, že tam během chvilky budu, jasný?!" Nečekal, až od mladého muže dostane odpověď a rozešel se k Dracovi snažíc se zastřít svou rozrušenost.

Blonďák byl po celou dobu uzavřen do svých myšlenek, a tak je nevnímal. Neustále si hladil bříško a tiše k němu mluvil. Když si Harry poklekl před jeho nohy a zlehka si nadzvedl prstem jeho bradu, aby se mu Draco díval do očí, v blonďákově tváři se zračila zmatenost.

„Draco, poslouchej mě teď prosím," pohladil ho Harry po tváři. „Musím tu ještě zůstat a něco dořešit, ano? Ty teď půjdeš s Miou a Oliverem pryč, postarají se o tebe. Vrátím se, co nejdříve budu moci. Počkáš na mě v jejich společnosti, ano lásko?" Počkal, až Draco krátce přikývl. Pak mu položil jednu dlaň na bříško a pohladil jej, načež si Draca samotného přitáhl do polibku.

„Miluju tě, zlato. Budu pryč jen chvilku, slibuju." Vtiskl mu na rozloučenou polibek do vlasů, než hlavou pokynul Hermioně s Oliverem. „Dejte mi na něj pozor," poprosil je, když kolem nich procházel. Přes rameno se na svého přítele naposledy podíval, než vyrazil ven za zbytek bystrozorů, kteří tu dnes byli.

Sotva stanul venku na pozemcích před budovou, naskytl se mu zajímavý výhled. Něco podobného zažil naposledy při bitvě o Bradavice, kdy se mu povedlo porazit Voldemorta. Jediný rozdíl viděl v tom, že nyní na obou stranách stálo méně lidí. Ovšem skutečnost, že na straně zla jich stojí více, zůstával zachován.

Katie stála v čele celého zástupu, který stál s pravidelnými rozestupy podél protipřemišťovací hranice. Stačil by jim jeden jediný krok a přešli by ji, ale Katie si byla vědoma jedné věci. Pokud budou chtít její protivníci z budovy utéct, budou muset překročit hranici. O to, aby z domu jiného útěku nebylo, už se postarala dříve. A když ona se svými lidmi bude stát těsně za ní, budou se muset nepřátele přes ně probít, aby dostali pryč.

Bystrozorové stáli též rozprostřeni po celém pozemku a hůlkou mířili na své protivníky v přesile. Bylo jich nejméně dvakrát tolik, co jich. Kirchsteinovi lidi na sobě však nedávali dát žádný strach z nevyhnutelného boji proti tolika lidem.

Obrovský úšklebek zdobil Katiinu tvář, když do ní Harry pohlédl. „Chyběla jsem ti, Harry Pottere?" zeptala se Harryho, když i on došel až k bystrozorům a postavil se po Kirchsteinově boku. „Možná ne," zasmála se šíleným smíchem, „ale tvůj roztomilý těhotný přítel chyběl mně!"