Uplynulo dalších několik dní, co Draco s Oliverem zůstávali zavření ve sklepní cele. Oliver ležel na zádech a nepovšimnut sledoval úkosem blonďáka. Nevěděl, jestli se mu to jen nezdá, ale připadalo mu, že je Dracova pokožka ještě bledší, než normálně. Byl tu zavřený již tři týdny nejméně, takže je to dost pravděpodobné, když sem slunce ani nepáchlo. Jediné světlo jim zajišťovalo malé zamřížované okýnko u stropu. Ovšem barva Dracovy kůže jej neznepokojovala natolik, co jeho viditelná pohublost.

Všimnul si toho již dřív. Nelíbilo se mu to. Dracovo břicho se zvětšovalo, jak v něm rostlo jeho dítě, ale na jiných místech Draco díky malému přídělu stravy hubnul. Oliver by se mohl vsadit, že ještě před dvěma týdny Draco určitě neměl takto propadlé tváře, hubené paže a štíhlá stehna. Jeho prsty vždy bývaly štíhlé, ale takto kostnaté je nemíval. Už jen kvůli své přirozené lidské stránce tak Dracovi nechával většinu svých jídel a raději hubnul sám, než aby Draco zbytečným hladověním ohrozil sebe či to dítě. Správně by teď měl blonďák ležet doma v posteli a být operovávaný svým přítelem. Vždyť když se včera bavili, tvrdil mu Draco, že do narození maličkého zbývají už jen tři týdny!

Zničehonic se na Dracově tváři rozhostil široký blažený úsměv. Trošku neohrabaně si poposedl, aby se narovnal a lépe se opřel o chladnou zeď za sebou. Radostně se pohladil po břichu a v jeho očích se objevily drobné jiskřičky štěstí, které tam Oliver vždy v podobných chvílích vidíval.

„Zase kope?" zeptal se jej s úsměvem. Tento typ Dracových rozněžnělých pohledů už za ty dny dost dobře znal. A miloval je. Bylo krásné vidět Draca, že mu na tom prckovi záleží a že je nadšený z každého projevu jeho života. Dokázal si barvitě představit, jakou Draco bude mít radost a jak šťastný bude, až bude v náruči svírat své dítě narozené.

„Jo," zaculil se blonďák a hladil se po břichu. Shlížel na něj, jako by to byl ten největší skvost. Uchovával tam ten největší poklad. I přestože Draco Oliverovi několikrát opakoval, že se ještě necítí být připravený na to, že se stane otcem, Oliver mohl sledovat Dracovy mateřské instinkty. To jak ke svému dítěti mluví, to jak si neustále hladí bříško, a dává tak dítěti pocítit, že je tu s ním, jak se o něj strachuje a hlavně... jak šťastně při tom všem vypadá.

„Můžu?" zeptal se Oliver nenuceně a Draco, jako by ani pořádně neposlouchal otázku, jen prostě přikývnul. A tak se Oliverova dlaň na chvilku ocitla na jeho břiše a krátce ho pohladila. Když se do ní dítě několikrát strefilo svým kopnutím, hnědovlasý se usmál a ruku stáhl. Cítil, že mu nepříslušelo se Draca takto dotýkat. Přišlo mu to dokonce víc intimní, než kdyby jej třeba políbil do vlasů.

Musel si přiznat, že to dělá vesměs ze sebestředných důvodů. Pomáhalo mu to zapomenout na fakt, že jej samotného Katie se svým těhotenstvím tahala za nos. Ačkoliv se snažil to nedat před Dracem najevo, aby mu nepřidělával starosti, nevyrovnal se s tím. Katie mu tak dlouho lhala a on tu teď musí být se s těhotným mužem, který je – jen tak mimochodem – jeho expřítelem a zároveň člověkem, který i nadále vlastní jeho srdce. A aby toho nebylo málo, musí jej sledovat, jak se rozněžněle dívá na své těhotenské břicho, kde ukrývá dítě svého nynějšího přítele.

Pravděpodobně kdyby mu Katie tak dlouho nelhala, tolik by mu to nevadilo. Cítil, že je s Dracovým výběrem smířený, ale takhle... takhle jim akorát tak neskutečně záviděl. Měli jeden druhého, měli svou lásku, měli své dítě. On o tohle všechno před pár týdny přišel. Vlastně o to přišel mnohem dřív, ale pravda se mu ukázala až mnohem později.

„Co myslíš, že to bude? Kluk, nebo holka?" podíval se nahoru na Draca, do jiskřivých modrošedých očí. Na tváři se mu rozlil upřímný úsměv. Byl rád, že i v takovýchto podmínkách může vidět Draca šťastného. Dítě se stávalo středobodem Dracova vesmíru a Oliver měl vždy jistotu, že vyptáváním se na něj nic nezkazí. Jen Draca potěší. To malé a Harry... dvě věci, které dokázaly odvést Dracovy myšlenky jinam, pryč od neúprosné skutečnosti.

„Myslím, že kluk," pyšně se uculil blonďák. „Ale i kdybych se pletl, tak mi to vadit nebude. Holka nebo kluk... je to vlastně jedno. Ale upřímně," pousmál se, „za chlapečka bych byl raději. Jako kluk bych k němu měl tak nějak blíž, víc bych si s ním asi rozuměl, věděl bych, o čem si s ním povídat, co jej trápí..."

Draco s láskou hladil své bříško a Oliver se na ně rozněžněle díval. Byla to krásná chvíle, pro oba. Avšak nebylo jim dáno, aby si ji užívali kdovíjak dlouho. Z patra se ozvala obrovská rána, jako by snad něco i vybouchlo, a strop nad nimi se otřásl. Několik zrnek lety nastřádaného prachu se v chuchvalcích sneslo k zemi spolu s několika úlomky omítky.

Blonďák se instinktivně natiskl na Olivera po svém boku a vystrašeně pohlédl vzhůru. Srdce v hrudi mu zběsile bylo a on měl pocit, jako by mu snad vyskočilo až do krku. Oliver ochranářsky obmotal jednu paži kolem jeho zad a nedůvěřivě si strop pohlédl.

„Co to bylo?" vystrašeně kuňkl Draco a rukou konejšivě na uklidněnou hladil své bříško.

„J-já nevím," hlesl Oliver. Bylo na něm vidět, že absolutně neví, co očekávat. Znamenala ta rána něco, nebo ne? A pokud ano, bylo to dobré znamení, či to špatné? „Šlo to seshora," konstatoval zjevnou skutečnost. Za normálních okolností by nad jeho odpovědí Draco asi jen protočil očima, ale teď jen hluboce polkl a nepřestával se dívat nahoru. Očima nenápadně kontroloval svou – pro nyní největší – obavu. Jestli jim teď strop spadne na hlavu, nebo ne. Zcela upřímně svým srdcem doufal v tu druhou možnost.

„Ticho," špitl výstražně zničehonic Oliver a Draco, aby snad nevydával opravdu žádný zvuk, raději i zadržel dech a zaposlouchal se do ticha, které se ukázalo ne tak tichým, jak si Draco myslel.

„Někdo tam je," poznamenal, když ve zvucích uslyšel dusot lidských nohou. Oliver jen němě přikývl a na čele se mu udělala menší vráska. Ta se ještě více prohloubila ve chvíli, kdy k nim dolehlo vzdálené zaskřípění, které vydávaly dveře vedoucí sem, do sklepení. Pak se tichem rozlehly stále se přibližující zvuky kroků jedné osoby. Ovšem už takhle šlo poznat, že se o Katie nejedná. Byly mnohem těžkopádnější, dalo by se odhadnout, že jsou pravděpodobně mužské, o čemž svědčila i jejich ráznost.

Draco se na Olivera vystrašeně podíval a ještě více se na něj natisknul. Může to znamenat jejich záchranu? Nebo je to spíše známka toho, že jsou v nebezpečí, protože se Katie konečně rozhodla ke konání a teď za nimi někoho poslala?

Draco srdce splašeně bilo, když se kroky přibližovaly. Po stěnách klouzaly střípky světla vyčarovaného hůlkou pomocí zaříkadla lumos a čím blíže muž byl, tím více se ve světle objevovala jeho silueta. Blonďák schoulil svou hlavu do Oliverovy náruče a Oliver sám se natočil i s Dracem v objetí zády ke vchodu do cely. Právě v okamžiku, kdy k nim došel onen muž a posvítil na ně.

„Olivere!" vydral se z jeho úst překvapený, ale zároveň také potěšený a úlevný výkřik. Jakmile hnědovlasý uslyšel jeho hlas vyřknout své jméno, prudce otočil hlavu v poznání. „Rone!" zvolal radostně, když spatřil na druhé straně mříží svého zrzavého kamaráda.

Draco nadzvedl hlavu a podíval se přes Oliverovo rameno, aby se střetl s Ronovým pohledem. „Rone..." téměř neslyšně mu sklouzlo ze rtů. Pod náhlou úlevou a návalem štěstí se mu vehnaly do očí slzy.

„Mám je! Našel jsem je!" začal hlasitě křičet Ron, zatímco očima prozkoumával mříže a hledal na nich nějaký zámek, který by pak mohl kouzlem odemknout. „Harry!" zaječel ještě hlasitěji. „Mám je! Mám je oba!" Na to namířil svou hůlku na jednu část mříží a kouzlem ji vylomil. Zámek prostě nenašel a nemínil se víc zaobírat nějakým hledáním. „Tak kurva Harry, kde jsi?!" podrážděně zabrblal, načež se zamručení vypustil svého patrona a poručil mu, aby našel Harryho a předal mu vzkaz. Přijď do sklepení. Ihned!

Se svou elegantní neohrabaností Ron vpadl dovnitř a rychle poklekl vedle Olivera s Dracem. „Jste v pořádku?" starostlivě se jich obou zeptal a přeměřil si je zkoumavým pohledem, kterým nakonec přeci jen zakotvil na blonďákovi a bedlivě si ho prohlížel. „Draco?" tázavě na něj pohlédl, ale dostalo se mu pouhého zakroucení hlavou.

„Nezdá se mi," nedůvěřivě na něj zrzek pohlédl a zamračil se, když spatřil několik šrámů na Dracových pažích. „Tohle je co?"

„Nic vážného..." pousmál se nad jeho starostlivostí blonďák.

„Udělala vám něco?"

„Ne..." odpověděl za ně za oba Oliver. „Jen nás nechala trochu vyhladovět," zabodl do Draca pohled plný obav, než ho vědoucně přesměroval k Ronovi, který pochopil.

„Rone?!" uslyšeli všichni tři vzdálený hlas. „Rone?!" zakřičel ten hlas znovu, tentokrát o něco blíže, až nakonec napotřetí už byl slyšet z chodby ve sklepení a všichni v něm mohli poznat Harryho. „Co se děje, Rone? Co jsi našel?" křičel Harry, zatímco podle zvuku klusal chodbou k nim a stále zrychloval, až nakonec naplno běžel.

„Makej kámo!" křikl nazpátek Ron a odlehčeně se zasmál. Konečně bylo jejich hledání u konce.

Harry se v plné rychlosti vynořil zpoza rohu a jen tak tak stihl zabrzdit. Když si všimnul Rona klečícího na zemi po boku Olivera a Draca, na nic nečekal a rozběhl se ke svému blonďákovi.

„Draco!" šťastně křikl. Zornice se mu radostí rozšířily a srdce zaplesalo radostí. Nehleděl na to, že si narazil kolena, když tvrdě dopadl na zem. Jediné, po čem toužil, bylo tisknout Draca u sebe ve své náruči a už nikdy ho nepouštět. „Draco..." blaženě zopakoval, když už ve svých pažích držel pohublá kostnatá ramena svého přítele.