Harry v závěsu s Ronem, Hermionou a Oliverem utíkal skrz pozemky Dracova sídla, až se dostal ke správnému vchodu. Když Katie zmizela, její kouzlo seslané na Rona přestalo působit a on i pod tíhou překvapení z toho, co nyní viděl, začal jednat. Postupně se tak všichni ocitli mimo účinky jakýchkoliv kouzel. Hermiona Harrymu vylíčila vše, co se dělo po jeho omdlení. Následně se pak všichni pod jeho vedením vydali na první místo, kde černovlasého napadlo Draca hledat. Jeho dům ve Skotsku.

Harry prudce rozrazil dveře dokořán. „Draco!" zoufale zavolal dovnitř domu a jeho hlas byl pln obav. Když se nikdo neozval, otočil se na své přátele. Bez toho aniž by někdo z nich promluvil, pochopili, co se jim Harry snaží říct. Ron chytl Hermionu za ruku a společně se rozeběhli přízemní chodbou doprava. Harry společně s Oliverem zvolili opačný směr a vydali se doleva.

„Draco!" volal černovlasý po celou dobu, co přebíhali z jedné místnosti domu do druhé a hledali blonďáka. Právě začal celé sídlo nenávidět. Proč jen muselo být tak velké? Zrovna teď by se mu hodil nějaký malý domeček s maximálně deseti místnostmi. Tento dům jich však měl zhruba desetkrát tolik, započítal-li i ty sklepní.

Ve chvíli, kdy Harry společně s Oliverem po boku vybíhal schody do třetího patra domu, objevil se před nimi Hermionin patron. Modrobílý obláček ve tvaru malé vydry se otočil na oba dva muže a promluvil dívčiným hlasem. „Pokoj vedle knihovny, druhé patro, východní křídlo," vyřkl stručně, načež se rozeběhl napřed a Harry s Oliverem jej rychlým krokem následovali.

Když se konečně dostali na chodbu v požadovaném místě, už od schodiště mohli zahlédnout Hermionu, která stála na prahu do jedné z místností. Ron byl evidentně před ní a jak to tak vypadalo, snažil se ji schovat za svá záda.

„Draco!" vykřikl Harry v naději, že se mu dostane odpovědi. Jak nejrychleji mohl, přeběhl posledních pár metrů, které jej dělili od jeho cíle. V momentě, kdy se snažil prodrat kolem Hermiony, dívka jej pevně uchopila za paži. Harryho pohled se zadíval na scénu v místnosti.

Ron ode dveří mířil hůlkou na černovlasou mladou ženu, která stála na druhém konci místnosti. Ta před sebou jako ochranný štít držela rozklepaného blonďáka, kterému na krk mířila hůlkou. Ten, když Harryho zaregistroval, tiše šeptl jeho jméno. Na zemi uprostřed místnosti se válela Dracova hůlka podélně roztříštěná některým z devastujících kouzel.

Úšklebek na Katiině tváři prozrazoval, o čem žena smýšlí. Byla potěšena tím, že sem všichni za Dracem přišli. Stalo se tak, jak to měla v plánu. Mohla s ním být už dávno pryč, stačilo by se přemístit pryč hned, jakmile Draca dohnala na zámecké zahradě venku, ale tohle ona nechtěla. Měla ráda scény. Budou se dívat na to vyplašené klubko, když mu bude mířit hůlkou na krk, zatímco on se bude snažit udělat vše pro to, aby mu neublížila. Už jen kvůli dítěti. Ze strachu o něj bude sám bezmocný. A Potter si to bude uvědomovat. Nakonec bude po jejím.

„Draco..." vyklouzlo z Harryho úst s obavami. Nebelvírovo srdce bylo sevřené úzkostí a strachem, ale když lépe pohlédl blonďákovy uplakané tváře, všechny emoce se přeměnily na čirý vztek směřovaný na Harryho bývalou spolužačku a spoluhráčku, Oliverovu přítelkyni a Hermioninu a Ronovu poradkyni ve věcech svatebních.

„Koukej ho pustit!" zakřičel na Katie jako smyslů zbavený a kdyby jej nezarazila Ronova pevná paže, prodral by se dopředu. Byl na ni naštvaný. Tohle slovo možná ani nevykreslovalo tu správnou naladěnost Harryho pocitů. Nebelvír přímo zuřil. Moc nechápal, proč mu Katie ohrožuje přítele, ale důvod jejího chování byl to poslední, na co nyní myslel. Potřeboval odsud Draca v pořádku dostat. Jeho i jejich dítě.

Po ženině tváři se rozlil zlověstný škleb. „Ani mě nenapadne! Ten teď patří jenom mně! Víš, kolik sil mě to stálo, aby se mi dostal do rukou? Můžeš se klidně zbláznit, Harry, ale v ničem mi nezabráníš. Já se ho jen tak nevzdám."

„Katie!" ozvalo se zpoza Harryho dřív, než se nebelvír stačil vzpamatovat z počátečního šoku. „Nebuď šílená! Tohle je přece postavené na hlavu." Hnědovlasý muž se prodral vedle Harryho a udělal krok dopředu, blíže ke Katie.

„Oli..." tiše fňukl Draco, když spatřil ve svém zorném poli dalšího známého člověka.

Katie mu však přiložila hůlku na krk mnohem pevněji. „Zůstaň tam, kde jsi, Olivere! Jinak budete všichni přihlížet tomu, jak ho tu zabiju," zavrčela nepříjemně a probodla svého přítele tmavýma očima. Udělala několik kroků blíže ke krbu v místnosti. „Necháte mě odejít a vzít si ho s sebou," začala si poroučet, ale Harry ji přerušil.

„Nikam s ním nepůjdeš!" řekl pevně a vrhl na ni vražedný pohled. „On ti nepatří, Katie. Nemáš žádné právo s ním cokoliv dělat. Jestli mu ublížíš, bude mít co dělat se mnou." Harryho hlas nevěstil nic dobrého. Nebelvír byl silně popuzen tím, co viděl. Šlo tu přeci o jeho Draca, nemohl to nechat jen tak.

„S tebou?" vykřikla žena posměšně a hlasitě se rozesmála. „Nebojím se tě, Harry. A víš proč? Protože vím, že stejně přistoupíš na mé požadavky. Tolik ti na něm záleží... Uděláš cokoliv, abych mu nezkřivila ani vlásek, viď?" Pohled zabodla do černovlasého. „A to je taky důvod, proč mě nyní necháš odejít spolu s ním." Z očí jí čišela šílenost, díky které už Harry v ženě před sebou nepoznával tu Katie, která s ním chodila do školy. Avšak věděl, že má Katie pravdu. Nedovolí jí, aby se Dracovi něco stalo.

„Proč to všechno děláš?" hlesl poraženecky, načež blonďák uvězněný v ženiných rukách nahlas vzlykl Harryho jméno. Ublíženost v jeho hlase se černovlasému zabodla do srdce, avšak chtěl-li, aby Dracovi Katie ublížila co nejméně, musel se krotit. Nemohl si dovolit cokoliv podniknout, mohl zkusit jen vyjednávat.

„Tebe nenapadá ani jeden důvod, Harry? Možná jsi hloupější, než jsem si myslela. Vzpomeň si a také se pořádně podívej kolem sebe. Stále nic?" zachechtala se. „Tenhle parchant mi zničil život!" zaječela pak zničehonic. „Patří mezi tu prohnilou lůzu, která mi ve válce vzala rodinu! Díky němu jsem si v sedmém ročníku poležela několik týdnů u Svatého Munga, to on mi po válce přebral Olivera!" křičela hystericky. „Nezaslouží si nic jiného než pomalé mučení a smrt." Po celou dobu se krok po kroku posouvala blíže ke krbu.

„Katie, copak ses už úplně zbláznila?!" vložil se do toho Oliver. „Nemůžeš jej přeci vinit ze všech těchto věcí! Prosím, pusť ho..."

„Ne," zakroutila žena zběsile hlavou. „Musí přijmout trest za to, co provedl."

„Katie, neblbni..." promluvil vůbec poprvé za Harryho přítomnost Ron, avšak žena mu věnovala jen pobavený úsměv, kterým jako by se mu vysmívala za jeho předešlou hloupost, když jí důvěřoval.

„A co ty?" nadhodil pak sarkasticky Oliver. „Pokud si on něco zaslouží, tak co si potom zasloužíš ty?" Muž na sobě cítil pohledy všech v místnosti. Tří nebelvírů, kteří stáli za ním, Draca, který sotva stál na nohách a i Katie, která na něj nechápavě hleděla. „O čem to sakra meleš?" vyštěkla.

„Pochopil jsem, že na mě hraješ jenom jednu velkou komedii. Myslela sis, že mě tím připoutáš k sobě? Pokud ano, tak si můžeš pogratulovat. Opravdu jsem si myslel, že nás dítě spojí ještě více dohromady. Ale to jsem ještě nevěděl, že to na mě jenom hraješ." Oliver se naštvaně koukl na svou přítelkyni, která se nyní přesunula až ke krbové římse. Stačilo by udělat ještě jeden krok, nabrat do rukou letax a mohla by zmizet i spolu s Dracem.

Katie zalapala po dechu. „J-jak?" zakoktala se.

„Našel jsem doma tvé lektvary," procedil skrz zuby Oliver.

Žena se odmlčela. „Chtěla jsem, abys mě zase miloval... Abys na něj už nikdy nepomyslel!" zatřásla blonďákem ve svých rukách.

„Ale já tě miloval, Katie! Vždyť.... Vždyť jsem ho kvůli tobě opustil. Odešel jsem od něj... Za tebou..." snažil se ji přimět k rozumu. Oba dva si začali nenávistně koukat do očí.

„Tak dost!" promluvil opět Harry. „Tohle je absurdní!" Cítil, jak mu Hermiona zezadu položila ruce na ramena. „Katie... prosím... pusť ho..." zkusil ženu obměkčit svým hlasem.

Katie zakroutila hlavou v záporu a její tvář opět ozdobil jeden z úšklebků. „Ale budu tak hodná, že tě nechám, aby ses s ním rozloučil," falešně se usmála. Pozadu vstoupila do krbu. „Tak co, Harry? Řekneš Dracovi sbohem?"

„H-Har-rry..." vzlykl blonďák, když Katie nabrala do ruky letax.

„Ne! To neuděláš..." zavrčel nebezpečně Harry a udělal krok vpřed, blíže ke Katie a především blíže k Dracovi.

„No, právě sis o to řekl," poukázala Katie na fakt, že se Harry pohnul. „Tvoje smůla," ohrnula ret a pokrčila rameny. Naposledy se na všechny podívala, načež otevřela svou dlaň a nechala letaxový prášek, aby dopadl na zem v krbu a proměnil se v zelené plameny. S adresou na rtech se Katie spolu s Dracem vytratila do letaxové sítě.

„Ne!" vykřikl Harry a rozeběhl se ke krbu, avšak ve chvíli, kdy před ním stanul, Katie byla již dávno pryč a Draco s ní. Hlavu si opřel o chladnou krbovou římsu a pěstí uhodil cihel. „Kam to odcestovala?" otočil se pak k Oliverovi.

„K nám domů..." hlesl hnědovlasý. „Ale myslím, že tam ji nenajdeš. Z našeho pozemku se lze libovolně přemisťovat. Myslím, že toho náležitě využije," promnul si Oliver tvář v dlaních a posadil se na opěrku jednoho z křesel, které v místnosti byly. „Je mi to líto, Harry."

Černovlasý jen lehce kývnul hlavou v odpověď. „Najdu si tě, Draco. A nenechám to jen tak. Každý má někde slabinu, i ona ji musí mít," řekl tiše ke stěně. „Nenechám ji, aby tě zabila. Ne, nenechám ji, aby ti vůbec ublížila. Miluju tě, Draco."

Opět je na místě pořádná omluva. Tentokráte nebyl výpadek tak dlouhý, ale přesto... i měsíc a půl je hodně. Nechci se nějak vymlouvat, ale zkrátka - strejda blok opět přišel a nedovolil mi psát. Hodně jsem přemlouvala sama sebe, abych se konečně dokopala k této části. Ale slibuji, že se do toho zase pomalu dostanu. Cítím, že už je zase ta správná doba. Snad jste byli trpělivý a vydrželi to se mnou a mou neaktivitou. Budu se na vás těšit u další kapitoly!

Makkakonka