Ministr Harrymu řekl přesnou adresu a nyní ho požádal, aby se připravil pro asistované přemístění. „Jestli z toho budu mít problém u ostatních, pomůžeš mi ho vyžehlit," zamumlal Pastorek směrem k Harrymu těsně předtím, než se oba odlepili od země a vzápětí přistáli ve žlutém písku.

„Páni," zašeptal Harry, když se rozhlédl kolem sebe. Celé okolí vypadalo jako naprosto odlehlá část země. Neobjevená, přenádherná, klidná, mírumilovná a tichá. „Neřekl jsi mi, že je to u moře," obrátil se na ministra s fascinovaně rozšířenými zorničkami.

„Neptal ses," odpověděl Pastorek s úšklebkem. „Pojď," drknul rukou do stále se rozhlížejícího chlapce a sám se rozešel nahoru do mírného kopečku, za kterým bylo vidět část malého domku.

Harry se ještě chvíli kochal pohledem, pak se však rychle rozešel za ministrem a začal se díky svému tempu lehce bořit do jemného písku. „Je to tu úžasné," vydechl, když Kingsleyho dohnal.

„To ano, ale hlavně je to tu tak zašité, že je to naprosto ideální místo."

„Museli jste se plácnout přes kapsu," podotknul Harry, když se před ním ukázal dům v celé své kráse. Jednoduchost smísená s elegancí a vcelku i moderností.

„Ani ne. Upřímně... šetřili jsme tam, kde se dalo. Na spoustu věcí jsme jen použili renovovující kouzla. Dříve zde nic nebylo. Dům jsme sice vystavěli, ale vybavení... řekněme, že jsme využili toho, že jsme kouzelníci. Lidé pracující na jejich případu nesouhlasili s tím, abychom jim zařídili další luxus. Prý už si ho užili dost." Ministr se ušklíbl. „Nebo máš jiný názor?" zeptal se a následně se zasmál Harryho výrazu.

„Bez komentáře," zamručel Harry.

„Nastrkali jim tam i některé mudlovské spotřebiče," ignoroval ministr jeho poznámku. „S televizí v popředí."

„Lucius musí být štěstím bez sebe," poznamenal mladší z dvojice se smíchem.

„No..." ministr se též zasmál. „Jsme tady," řekl, když oba zastavili uprostřed pozemků pokrytých ochranou Fidelia, těsně před vchodem do domu.

„Pojď," pobídl Harryho a pokynul mu hlavou, aby jej následoval. Vzal za kliku a bez ohlášení vešel do domu. Zastavil se v malé vstupní místnosti a počkal, až Harry též vejde a zavře za sebou dveře.

„Jsem nervózní," prohlásil černovlásek, když za ním klapla klika.

„Chtěl si sem ty, nebo ne?" nadzvedl ministr obočí.

„To ano, ale nic to nemění na tom, že jsem nervózní. Co když mě nebude chtít vidět? Nikdy předtím jsem na tuhle možnost nepomyslel." Harry lehce sklopil hlavu pod náporem svých nejistých myšlenek.

„Jestli je opravdu těhotný, bude rád, že tě tu má. Bude muset nést velkou zodpovědnost a také bude muset být opatrný sám na sebe. Zároveň bude potřebovat někoho po svém boku, protože těhotenství pro něj bude zátěž. Jestli jsi někdy měl tu čest strávit delší čas s těhotnou ženou, víš, že bývají nesnesitelné.

Pokud bude mladý Malfoy těhotný, bude to s ním mnohem horší, protože vše bude prožívat mnohem více, než obyčejná žena. Radost i smutek, bolest i slast. Jestli je opravdu těhotný, ještě si užije několik zajímavých dní. A já věřím, že ty s ním. Ale teď už pojď. Nebaví mě proslovy do duše." Pastorek zatřepal hlavou a rukou se zlatými prsteny pokynul Harrymu, aby jej zase následoval, tentokráte dovnitř do další místnosti.

„Bude to v pohodě, neboj," bylo to poslední, co ministr řekl, než otevřel další dveře.

Jakmile Harry vstoupil do další místnosti, zůstal trochu zaraženě stát. Pohled mu totiž ihned padl na osobu sedící na židli přišoupnuté pod okno. Vysoký muž s dlouhými vlasy seděl pohodlně rozvalený a četl si nějakou knihu. Nebo v ní nejspíše něco hledal, protože stránkami listoval příliš rychle na to, aby je všechny pořádně četl.

Harry věděl, že se zde bude muset setkat i s Dracovým otcem, Luciusem, ale že to přijde tak rychle, to nečekal. Měl obavy z toho, jak Lucius bude reagovat na jeho přítomnost. Vše se odráželo od myšlenek na Dracovo těhotenství.

Co kdyby blonďák těhotný nebyl? Jak by potom vysvětlil Luciusovi důvod své návštěvy? Nebylo přijatelné, aby mu řekl, jakému „nebezpečí" Draca vystavil. A co teprve, kdyby Draco těhotný byl? To by pak musel čelit tomu, jakým způsobem by Lucius zareagoval na to, co Harry udělal. Na to, že nyní vlastně bude mít Harry Pottera v rodině.

Z myšlenek jej vytrhlo ministrovo odkašlání. „Pane Malfoyi," oslovil muže u okna.

Lucius k němu vzhlédl. „Pane ministře," řekl svým klasickým tónem bez jediné známky emocí. Vstal ze židle a knihu odložil na parapet. „Stalo se něco?" rozešel se vstříc nově příchozím a svůj pohled nyní přemístil na ministrova společníka.

„Pan Potter," podivně se zatvářil a Harry v jeho očích uviděl zvláštní jiskru. Snad jako by muž měl nějaké podezření. „Zdravím vás."

Nečekal, až mu Harry odpoví. „Co vás sem přivádí?" promluvil již zase k ministrovi. „Oba," dodal potom a svůj zrak opět přemístil na tmavovláska. Avšak jen na malý okamžik.

„Nic podstatného, pane Malfoyi. Pouze stojíme o rozhovor s vaším synem. Lépe řečeno, tady Harry by s ním rád mluvil," oznámil ministr a lehce kývl hlavou ke svému společníkovi.

„Ano, to je pravda," přitakal Harry. „Chci mluvit s Dracem," oznámil rozhodně. Byl tak nucen čelit Luciusovu prozíravému pohledu. Měl pocit, jako by jej muž svým pohledem prohledával a viděl mu i na dně žaludku. Kdyby se Harry během uplynulých dvou let perfektně nenaučit nitroobranu, musel by si nyní myslet, že mu Lucius vidí až do duše.

„Dobrá. Můj syn je nahoře. Odpočívá," oznámil nakonec strohým hlasem Lucius. „Zavedu vás tam," pokynul rukou ke schodům.

Harry pokynul hlavou na znamení díků a rozešel se ke schodišti, po němž se už Lucius pomalu vydával nahoru.

„Fajn, Harry!" oslovil jej Kingsley. „Já už tu nemám co dělat. Vyřeš si, co potřebuješ. Já mám své práce dost v kanceláři. Věřím, že se zvládneš vrátit domů sám." Mávnul mu rukou na pozdrav a odebral se na odchod.

„Díky, Kingsley! Máš to u mě!" zavolal na něj Harry ještě předtím, než se ministr vytratil ve dveřích.

„Já vím!" uslyšel ještě Pastorkův smích.

Tmavovlásek se pousmál a vyšel posledních pár schodů. Na konci schodiště na něj čekal Lucius. „Dracův pokoj," ukázal na první dveře po pravé straně.

„Děkuju," pokynul mu Harry hlavou a rozešel se k oněm dveřím. Když se však chystal zaklepat, zabránila mu v tom dlouhá paže, která se opřela o rám dveří.

Tmavovlásek překvapeně vzhlédl do šedých očí. Přesně takových, jaké měl Draco. Jeho Draco?

„Nemysli si," začal potichu a syčivě Lucius, „že jsem tak blbý a neumím si dát dvě a dvě dohromady..." uchechtl se a nevěřícně se na Harryho zadíval. „Nikdy nepochopím, co na vás může Draco vidět. Copak je na nebelvírech něco zvláštního? Nejdřív Oliver... a teď ty," vydechl. „Jen ho kazíte." Zakroutil hlavou a oddělal svou ruku z futer. „Opovaž se mu něco udělat. Už takhle jsi toho udělal dost." Lucius se obrátil na podpatku a bez jediného dalšího slova odešel.

Harry za ním chvíli nevěřícně zíral, pak se však vzpamatoval. Zhluboka se nadechl, aby si dodal odvahy a lehce zaťukal na dveře od Dracova pokoje.

„Dále," ozvalo se tlumeně a Harry slyšel slabé šustění přikrývek. Pomalu vzal za kliku a stiskl ji. Následně otevřel dveře a nahlédl do místnosti. Naskytl se mu pohled na blonďáka napůl sedícího a napůl ležícího na posteli. Podepíral se na loktech a hlavu nakláněl lehce na stranu, jak se snažil pohlédnout na nově příchozího. Přes sebe měl od hrudě dolů přehozenou slabou bílou peřinu, vlasy měl rozcuchané od ležení a na druhé půlce postele se vedle něj válela kniha s černobílým přebalem plným fotografií. Harry to od pohledu tipoval na mudlovskou knihu. Nejspíše thriller či detektivku.

„Ahoj," řekl tmavovlásek potichu a s drobným a nesmělým úsměvem pohlédl do Dracovy tváře.

„Ahoj," vydechl překvapeně Draco a posunul se v posteli tak, aby nyní seděl opřený zády o její čelo. „Co... co tu děláš?" zeptal se a nevěřícně na Harryho koukal.

„Můžu dál?" zeptal se místo odpovědi černovlásek.

Draco kývl hlavou a nespouštěl z něj oči.

Harry vstoupil do místnosti a zavřel za sebou dveře. „Přišel jsem si s tebou promluvit," řekl potichu a udělal pár kroků blíže k Dracově posteli. „Můžu?" zeptal se, jestli se může posadit.

„Jo," hlesl Draco a oddělal knihu, aby Harrymu uvolnil místo. Ten se pomalu spustil na volnou matraci na druhé půlce.

„O-o čem si chceš promluvit?" Draco viditelně polknul.

„Tak nějak o všem," slabě se pousmál Harry. „Jak se máš?" položil pak Dracovi otázku.

„Já... dobře. Jo, fajn. Mám se fajn," žbleptal blonďák.

Harry se nad tím usmál. Draco v rozpacích byl roztomilý. Zvlášť s těmi rozcuchanými vlasy.

„Nejspíš víš, o čem s tebou chci mluvit, viď?" povzdechl si potom a starostlivě si Draca prohlédl. Na blonďákově břiše zakotvil pohledem na moment déle, než bylo nutné.

„Tuším," zamumlal Draco a pod Harryho pohledem se nepříjemně ošil. Bílou peřinu si více nahrnul na své břicho a překřížil na něm své ruce.

„Dobrá... já... nebudu chodit kolem horké kaše, Draco. V podstatě se tě chci zeptat jen na jednu zásadní otázku." Na okamžik se odmlčel. „Jsi těhotný?"