„Sakra, Pottere! Buď té lásky a dej mi to!" rozkřikl se se smíchem blonďák na svého kolegu, který mu momentálně zabavil jednu z pracovních složek a odmítal ji vydat. Každý z nich stál na opačné straně stolu.

„Když si ji chytíš," zasmál se Harry a schoval složku za záda. Byl rád za blonďákův úsměv na tváři. A ještě raději byl za to, že ho mohl vyvolat on sám.

Blonďák se natáhl přes stůl a snažil se dosáhnout na svého kolegu. „Ty bastarde," procedil se smíchem mezi zuby, když Harry schválně o krok ucouvl.

Černovlásek se hlasitě rozesmál.

„Tak mi ji vrať," koukl na něj Draco psím pohledem.

„A co za to?" naklonil Harry hlavu do strany a nadzvedl obočí.

„A co bys jako chtěl?" založil si blonďák ruce na prsou.

Harry se ušklíbl. Lehký úsměv mu pohrával na tváři a oči házely vyzývavý pohled. Taková možnost se neodmítá. Zvláště ne tehdy, když si pomalu uvědomujete, že se stáváte závislým na jiné osobě. Nebo spíše na jejích rtech – napříč tomu, že jste měli možnost okusit je jen jednou.

Když Draco pochopil, lehce zčervenal a zakroutil nevěřícně hlavou. Pak se však zlověstně usmál a pomalu obešel stůl, až stál tváří v tvář Harrymu.

Naklonil se k němu a přitiskl svoje rty na ty jeho. Jednou rukou vzal do dlaní Harryho tvář.

Harry se do polibku usmál a mírně vzdychl, když mu Dracův jazyk přejel po jeho horním rtu. V ten okamžik mu Draco z ruky vyškubl složku a s vítězným úsměvem se odtáhl.

Černovlásek se na něj nevěřícně podíval, a pak se opět hlasitě rozesmál.

Draco na něj vyplázl jazyk. „Spokojen?" zeptal se potom.

„Naprosto." Harry se stále nepřestával smát.

„Pojď mi radši pomoct. Víš, že pokud výsledek tohoto experimentu bude pozitivní, tak to bude poslední krok k ověření naší domněnky. Zatím to vypadá, že se nepletu," mrknul na něj blonďák a přešel k laboratornímu pultu. Otevřel složku a vydělal z ní papír s poznámkami.

Harry se loudavým krokem vydal za ním. „Dobře," hlesl. „Co mám teda dělat?"

„Oloupej z toho tu nejsvrchnější - nejtvrdší - vrstvu," podal mu Draco něco, co vypadalo jako stonek některé z kouzelnických celozelených bylin. „Pak z toho vymačkej přesně 15ml šťávy. Odměrku máš tamhle," pokynul rukou k lektvaristickému nádobí na polici. „Ale musíš na to vzít tady ty speciální kleštičky. Nedělej to holými prsty. Šťáva se při kontaktu s pokožkou jeví jako celkem leptavá kyselina," podával mu stříbrný nástroj, který si Harry pamatoval z hodin lektvarů v Bradavicích.

„Až to budeš mít hotové, tak mi to dones. Nalejeme to do roztoku, který zatím připravím. Nakonec to smícháme s tím lektvarem ze včerejška. Pak do toho ponoříme náš vzorek a uvidíme, jaký bude výsledek."

„Dobře," pousmál se Harry a vydal se zpracovávat Dracův úkol. V mysli blonďáka obdivoval za to, jak dokáže takový postup vůbec vymyslet. On sám měl problém zapamatovat si lehké postupy na přípravu lektvarů už ve škole a Draco tady teď vymýšlí své vlastní.

Lehce si povzdychl a začal s olupováním stonku. Nakonec se mu dle Dracových instrukcí podařilo vymačkat a odměřit dané množství rostlinné šťávy, kterou odnesl k blonďákovi.

„Tak jo," otřel si Draco ruce do hadry ležící na pultu a převzal si od Harryho odměrku s tekutinou. Pomalu ji začal lít do bledě modré břečky, která byla v průhledné nádobě stojící před Dracem. Druhou rukou začal blonďák vznikající směs míchat a neustále do ní po kapkách přiléval rostlinnou šťávu.

Až byla odměrka prázdná, odložil ji Draco stranou. „Skvěle," řekl si sám pro sebe, když se proti světlu podíval na vzniklou směs, která nyní nabyla čisté průhlednosti.

Harry stál opřený zády o pult a s napůl obdivným a napůl pobaveným výrazem ve tváři Draca sledoval. Nedokázal pochopit, jak si někdo mohl přípravu lektvarů takhle užívat. Pro něj bylo užití slov příprava lektvaru a potěšení v jedné kladné větě naprosto nepředstavitelné.

„Hej, už zase jsi mimo?" lusknul mu Draco prsty přímo před očima.

Harry zmateně zamrkal. Nechápavým pohledem se zastavil na blonďákově tváři.

Draco se sám pro sebe ušklíbl. „Mluvil jsem na tebe."

„Eghm..." odkašlal si Harry. „A co že jsi říkal?"

Blonďák protočil oči a zatřepal hlavou. „Pojď, prosím tě," vzal Harryho za předloktí a táhnul ho k výsledku své práce. „Vidíš?" kývnul hlavou ke kotlíku a na tváři měl hrdý úsměv.

„Co mám vidět?" zeptal se Harry nechápavě, když nakoukl do fialové tekutiny.

„To seš opravdu tak tupej? Je to fialové!" řekl Draco tónem, který měl nejspíše vše vysvětlovat.

„No a?" nadzvedl Harry obočí.

„Jaký no a? Povedlo se to!" rozzářil se Draco jako malé dítě.

„Tak to je fajn," zhodnotil jeho práci Harry.

„Fajn? Fajn? To je víc než fajn," rozhodil blonďák rukama. „Ty vůbec nemáš žádný vztah k lektvarům," pokroutil nakonec očima.

„Děkuji ti za novou informaci," zamumlal si Harry sám pro sebe, ale Draco ho nejspíše slyšel, protože si hlasitě odfrkl.

„Nechápu, jak tě Snape vůbec kdy mohl pustit do dalšího ročníku."

Harry Dracovu poznámku odignoroval. „Řekneš mi teda, co přesně znamená ta fialová barva a to, že se to povedlo?"

Blonďák si něco potichu zamručel, pak se pustil do vysvětlování. „Fialová barva znamená, že reakce proběhla tak, jak měla, a symbolizuje kladný výsledek našeho experimentu. Jestliže náš vzorek tkáně z Moranova těla zbarvil předpřipravený lektvar do fialova, obsahoval s téměř stoprocentní jistotou jed, jehož existenci ve vzorku jsme předpokládali. V podstatě se tak jeho přítomnost v Moranově těle potvrdila. Tudíž jsme našli jed, kterým byl Moran otráven.

Neexistuje nic jiného, co bu mohlo mít na lektvar stejný účinek. Pro zpřesnění: neexistuje nic objeveného s tak identickými vlastnostmi. Proto je moje domněnka potvrzena. Stačí sepsat zprávu, hodit ji do složky a celou věc jít přelíčit Colinovi. Vzhledem k vzácnosti výskytu tohoto jedu mezi kouzelníky a lidmi obecně – zvláště zde ve středozemí – je tu velká pravděpodobnost toho, že jsme našli dobré vodítko k pachateli." Draco si založil ruce na prsou a podíval se na Harryho se záludným úšklebkem na tváři. „To by chtělo odměnu, nemyslíš?"

Harry se nejprve pozastavil nad blonďákovými slovy, ale pak se od srdce zasmál. „To nejspíš jo," řekl a přitáhl si Draca do polibku.

„Ehm, ehm..." ozvalo se ode dveří a Harry s Dracem od sebe polekaně odskočili. „Neruším?" zeptal se s divným podtónem nově příchozí – John.

Draco zahanbeně sklopil hlavu a na jeho tvářích se objevily malé skvrnky červeně. Harry měl co dělat, aby se nerozesmál. Slabě zakroutil hlavou. „Co potřebuješ?"

„Máš jít za Colinem, Harry." I John měl tváře zbarvené do červena. Nejistě koukl na Draca a odešel pryč z místnosti.

Tentokrát se Harry neudržel a musel se uchechtnout nahlas.

„Čemu se jako směješ?" zeptal se ho s mírným podrážděním Draco.

„Ale ničemu," zakroutil Harry hlavou.

„Bylo to trapné..." poznamenal Draco.

„Ne Draco, bylo to směšné," ušklíbl se Harry.

Blonďák po něm hodil káravý pohled.

Harry jen pokrčil rameny. „Tak já půjdu," řekl nakonec a rozešel se ke dveřím. Mezi jejich rámem se však zastavil a ohlédl se přes rameno. Tváří mu opět přeletěl mírný úšklebek. Pobaveně zatřásl hlavou a pokračoval ve své cestě.

O chvíli později stál před dveřmi Colinovy kanceláře. Lehce na ně třikrát po sobě zaklepal. Když se ozvalo tiché dále, otevřel je a vešel.

„Chtěl jsi se mnou mluvit?" zeptal se Colina a posadil se do nabízeného křesla.

„Ano," kývnul hlavou Colin.

„A o čem?" otázal se Harry, když Colin nepokračoval.

„O dvou různých věcech. V podstatě ale vážných věcech. Taky na tebe budu mít jednu malou a jednu větší prosbu," povzdychl si Colin.

Harry se mírně podivil. „Aha," řekl překvapeně. „O co jde?"

„Asi začnu od té méně závažné věci. Jde o tvého kolegu, Draca Malfoye."

„Co je s ním?"

„Potřebuji, abys na něj do konce našeho působení zde dohlédl. Potřebuji, abys s ním trávil co nejvíce času denně a nenechával ho samotného."

„Proč?" zeptal se zmateně Harry a narovnal se v křesle.

„Řekněme, že na základě úmrtí jeho matky se začaly více prošetřovat útoky na její osobu. Lucius si to dnes ráno na ministerstvu doslova vydupal, ale Pastorek se rozhodl, že mu vyhoví. Bystrozoři na jejím případu začali ihned pracovat. Šlo to najednou překvapivě rychle, že? A stejně rychle se dospělo i k několika závěrům. Jisté je, že za úmrtím Narcissy Malfoyové stojí organizovaná skupina lidí, kteří – jak se zjistilo – nešli jen po ní.

Už od konce války se ví o existenci různých organizací, které se zabývají... jak to nazvat... prostě se snaží pomstít ty, kteří zemřeli díky Ty-víš-komu a jeho přívržencům. A to celkem radikálním způsobem.

Zpětně se začal Narcissin případ porovnávat s některými nevyřešenými úmrtími jiných přeživších smrtijedů, které byly zameteny pod stůl právě díky tomu, kým tito lidé byli. Došlo se k závěru, že její případ je téměř identický s ostatními.

Z toho všeho se usuzuje, že by se podobný útok mohl chystat i na zbytek její rodiny. Tedy Luciuse a Draca."