„Takže, pokud jsem to z těch zápisků správně pochopil, pane Malfoyi, vaše předběžné závěry ukazují na použití jedu z málo známé oceánské ryby?" otázal se Colin a svojí otázkou vyrušil Harryho z práce.

Harry neměl nejmenší ponětí o tom, že Draco dospěl k nějakým předběžným závěrům, proto zpozorněl a čekal, až Draco odpoví.

„Ano. Je to jedna z nejpravděpodobnějších možností."

„Dobrá tedy. Kolik času budete potřebovat na to, abyste mohl jmenovat příčinu se stoprocentní jistotou?"

„Nevím. Záleží na rychlosti zpracování vzorků z Moranova těla. Některé jsem si vzal na starost já, na jiných pracuje pan Jankowski. K tomu, abych si mohl být stoprocentně jistý, budu potřebovat jejich výsledky. Možná bude potřeba udělat i nějaký experiment. Jedy z oblasti téměř nezmapované, jakou rozhodně oceánské ryby jsou, se nevyhledávají snadno."

„Věřím ve vaše slova. Sám v tomto oboru nejsem příliš velký znalec, takže mi ani nic jiného nezbývá, ale mohl byste..."

Harry z rozhovoru více neslyšel. Draco s Colinem kolem něj pouze procházeli, a tak už nic víc nezachytil. Rukou si promnul kořen nosu a opět se snažil věnovat pozornost papírům před sebou. Jenže v chaosu, který na pracovišti panoval, se mu to příliš dobře nevedlo.

Byl už unavený. Od té doby, co přišli, seděl za stolem a pročítal haldy papírů a složek. Jeho kolegové málem lítali po místnosti, jak neustále běhali od jedné věci ke druhé.

S Dracem se od rána téměř neviděl, protože ten dostal k práci oddělenou místnost, vybavenou jako lektvaristickou laboratoř. Pokud Harry věděl, měl rozebírat a analyzovat některé ze vzorků, které včera sebral z Moranova těla.

Michael s Oliverem měli na starosti získávání výpovědí Moranových spoluhráčů v další z oddělených místností. Každou chvílí se očekával příchod samotného trenéra týmu, Harolda Price.

Ostatní z týmu měli každý také svoji práci. Colin v podstatě pendloval mezi jeho jednotlivými svěřenci a dohlížel na to, jak svoji práci vykonávají. Také vyřizoval zprávy od českých i britských kouzelnických médiích a odpovídal na všetečné zvědavé dotazy novinářů.

John právě vypisoval nějaké požadavky na Jacksonovi v Británii a Nataly s Emily sepisovaly zprávu podle pěti českých lékouzelníků přivolaných na místo po Moranově pádu a srovnávaly jejich nynější výpověď se zprávou vypracovanou v den úmrtí.

I když měl každý jasně vyznačenou svoji práci, zmatek byl všudypřítomný. Každou chvíli někdo křičel na někoho jiného, každou chvíli se vzduchem prohnala nějaká kupa papírů přivolaná někým z týmu.

Zvenčí byl na tým kladen velký tlak, jelikož se finálový zápas měl odehrát už tento týden v sobotu. Do té doby si britský tým musel najít adekvátní náhradu za Morana a veřejnost si sobotní den stanovila jako jakousi hranici, dokdy by podle ní měl být případ vyřešen.

Během odpoledne začínalo být zřejmé, že hned první den vyšetřování je čeká přesčas a nebude dodržen časový rozvrh z informativního papíru. Získávání výpovědí šlo mnohem pomaleji, než se původně počítalo a ani Draco evidentně nepostupoval tak rychle, jak by si přál. Harry do sebe momentálně lil už pátou kávu a snažil se soustředit na obsah papírů před ním.

Když kolem deváté večer všichni začínali být unavení, zavelel Colin konec práce. Celý tým se sešel v hlavní vyšetřovací místnosti.

„Myslím, že už máme za dnešek všichni dost. Pojďte, přemístíme se k hotelu. Tentokrát už normálním přemisťováním a zítra do práce - čili sem - se můžete přemisťovat už jednotlivě. Ta chodba, kterou jsme sem šli, je jediné místo v těchto prostorách, kde je povolené přemisťování. Pracovní doba zítra začíná v devět. Vím, dnes jsme přetáhli, ale nic se nedá dělat, lidi. Tak pojďme."

Všichni se rozešli ke vstupní chodbě jako stádo ovcí. Draco se po pár krocích přidal k Harrymu.

„Tak co, Pottere?" pokusil se Draco o menší úsměv. „Unavenej?"

„Ani nevíš jak," řekl Harry a ve stejnou chvíli na něj přišlo zívnutí, jakoby chtělo podpořit Harryho slova. „Nikdy bych nevěřil, že celodenní koukání do papírů člověka tak zmůže," zasmál se mírně.

„To jo, ale myslím, že tě tady moc jiné práce nečeká," pousmál se Draco.

„Jak to myslíš?" zeptal se zmateně Harry.

„Nemyslím si, že bys tu byl jako jeden z nejlepších bystrozorů, spíš tu jsi, protože se od ministerstva očekávalo. Nechci tě teď nějak podceňovat, přece jenom si přemohl Pána zla, že ano, ale ještě nemáš natolik dobré pracovní výsledky, abys byl díky nic poslán na tak významnou misi. Nemůžeš čekat více než papírování. Nebudou riskovat, že něco poděláš, Pottere."

Společně došli na chodbu, a tak se Draco odmlčel.

„Pojďte, přemístíme se skupinově," ozval se zepředu Colinův hlas. „Navzájem se nějak chytněte a na teď."

Harryho z jedné strany popadla za předloktí Emily a na druhé straně ho za rameno chytl Draco. Jakmile se tak stalo, Harryho opět zaplavil onen příjemný pocit, a to i přesto že měl na sobě svoji koženou bundu.

„Tři!"

Harry se podíval na Dracovu tvář. Dracovy oči byly upřeny někam dopředu, ale jakoby vycítil Harry pohled a otočil hlavu směrem k němu.

„Dva!"

Draco Harrymu věnoval malý úsměv.

„Jedna!"

Harry cítil, jak se mu do tváří hrne červeň, a tak rychle sklopil pohled ke svým nohám.

„Teď!"

Harryho tělem škubla známá síla přemisťování a vzápětí už Harry stál na známé louce kousek od hotelu Freedom. Hned na to ucítil, jak Draco sundává svoji dlaň z Harryho ramene. Zamrzelo ho to, chtěl si ten dotek užít déle.

Rozešli se k hotelu.

„Jsem utahaný a ospalý," zamumlal Draco kráčející zase vedle Harryho. „Asi usnu ve stoje."

„Tak to rozhodně nebudeš sám," zasmál se Harry.

Draco se poušklíbl.

„Víš, asi máš pravdu," začal Harry po chvilce mlčení.

„Nastal dějinný okamžik! Harry Potter potvrdil, že má Malfoy v něčem pravdu, to se musí zapsat do kronik," řekl Draco a zasmál se. „Ještě bys mi mohl říct, v čem mám pravdu." Podíval se na Harryho a nadzdvihl jedno z obočí.

„No v tom, co jsi předtím říkal. O tom, proč tu jsem." Kouknul na Draca, aby se ujistil, že ví, o čem mluví. Když se mu dostalo mírného přikývnutí, pokračoval: „V podstatě jsem si něco podobného myslel hned, když jsem četl ten dopis. Vím, že nejsem dobrý bystrozor, zatím ještě ne. Vždyť jsem nedávno teprve dokončil výcvik." Harry pobaveně zakroutil hlavou. „Jsem sice více méně rád, že můžu dělat na něčem velkém, ale..." pokrčil rameny.

„Chápu," řekl Draco zrovna ve chvíli, kdy procházeli vstupními dveřmi do hotelu.

„Dobrou noc, lidi," ozval se Colin a ostatní se zachovali dle jeho příkladu. Vzali si klíče od pokojů a každá dvojice se odebrala jinam.

Harry s Dracem se rozešli k jednomu z výtahů a Harry zmáčkl příslušné tlačítko. Oba byli unavení a chtěli si jít lehnout, takže měli namířeno rovnou do pokoje.

Když se výtah rozjel nahoru, Draco se opřel o jednu ze stěn a oči se mu pomalu zavíraly. Harry si v umělém světle žárovky všiml, jaké má pod nimi kruhy z unavenosti. Mírně do něj drkl ramenem. Draco zamrkal a napůl zmateně se rozhlédl kolem. Harry se nad tím musel pousmát.

Dveře od výtahu se otevřely a oba se vydali k pokoji. Harry otevřel dveře a s Dracem v závěsu vešel dovnitř. Ten se hned rozešel do místnosti a nechal Harryho stát u dveří.

„Chceš jít do koupelny první?" zeptal se Harry Draca, když si sundával bundu a dával si ji na háček sloužící jako věšák.

„Malfoyi?" zkusil zavolat blonďákovo jméno, když se mu nedostávalo odpovědi.

„Malfoyi?" zkusil to znovu a vešel za roh do místnosti. Když uviděl Draca, jak stále oblečený spí na posteli, musel se sám pro sebe usmát. Jediná věc, kterou si Draco vysvlékl, bylo sako, které se nyní válelo na Harryho půlce postele.

Harry pro něj došel a odnesl ho na věšák vedle své bundy. Nevšiml si však dopisu, který ležel pod sakem a který nyní díky Harrymu zapadl pod postel.

Ze skříně Harry vylovil svoje kalhoty s tričkem, které používal namísto pyžama a odešel do koupelny, kde si dopřál rychlou sprchu. Ale opravdu jen rychlou, protože cítil, jak pomalu začíná usínat ve stoje.

Když vyšel z koupelny, Draco stále ještě spal. Harry se na tím musel znovu pousmát. Blonďák vypadal tak sladce a mírumilovně. „Jako anděl s těmi jeho světlými vlasy," pomyslel si Harry.

Opatrně, aby Draca nevzbudil, si lehl do postele vedle spícího stvoření. Ještě než zhasnul lampičku na nočním stolku u postele, věnoval krátký pohled Dracovi.

Pomalu mu začalo docházet, že se mu Draco líbí víc, než by měl. Tohle totiž nebyl ten samý pocit, který se Harrymu dostavoval dříve, když některého z chlapců shledal krásným. Ale nebyl to ani pocit, který by se podle Harryho dal nazývat láskou. Protože jestli tohle je láska, tak kde jsou ti pověstní motýlci v břiše a touha strávit s tím druhým každou vteřinu po zbytek svého života?

Ano, Harrymu bylo v Dracově přítomnosti dobře, ale rozhodně si nedokázal představit, že by s ním měl trávit budoucnost. Chození a společné bydlení? Rande v restauracích a společné Vánoce? Pro Harryho v tuto chvíli naprosto nemyslitelné. Ale přesto všechno si nemohl odepřít, že jsou mu Dracovy doteky příjemné a rád se na něj dívá. Takže, co to všechno znamená?

Zmatené myšlenky Harryho jemně ukolébaly ke spánku.