„Bože, jsem utahanej, a to je teprve pondělí ráno a my máme celej týden teprve před sebou," prohlásil Oliver ve chvíli, kdy si Draco s Harrym sedali na dvě volné židle u stolu, kde už seděla většina týmu.

„Čau, kluci!" pozdravil je Michael s plnou pusou.

„Čau," opětoval Harry jeho pozdrav.

Draco kývl hlavou na pozdrav a poskládal si před sebe všechny talířky s jídlem a hrnek s kávou. Když Harry viděl, s jakou pečlivostí si vše na stůl aranžuje, nevydržel to a vyprskl smíchy.

„Čemu se jako směješ, Pottere?" sarkasticky zavrčel Draco a nadzvedl obočí. Harry si uvědomil, že toto gesto dělá nějak moc často. Odkdy si vlastně všímá takových detailů?

„Nic, nic se neděje," řekl Harry stále pobaveným hlasem a raději se otočil pryč od Draca. Ten nechápavě zakroutil hlavou a pustil se do snídaně před sebou.

„Tááák lidi," pronesl právě přicházející Colin, evidentně v dobré náladě, „jak se těšíte?" Všichni u stolu zvedli hlavy a podívali se na něj, každý s jinými emocemi vepsanými do tváře. Na Emilyiné tváři bylo velmi zřetelné, co si o něm myslí. Totální cvok.

„Za deset devět si dáme sraz dole v hale a společně se přemístíme do naší vyšetřovací místnosti, ok?" pokračoval a pohledem sjel všechny u stolu, aby zachytil jejich případný nesouhlas.

Přítomní dohromady zamručeli něco, co se dalo považovat za kladnou odpověď, a dál se věnovali své snídani.

Když se Harry s Dracem vrátili na pokoj, čekalo tam na ně překvapení v podobě malé, ale přesto vznešené sovičky s dopisní obálkou v zobáku.

Harry k ní přešel, pohladil ji po krku a převzal si od ní dopis. „Ten je pro tebe," oznámil Dracovi, když si přečetl jméno na obálce.

Draco překvapeně vykulil oči. „Od koho to je?" položil otázku a natáhl se po dopise.

„Nevím," pokrčil Harry rameny.

„Díky," zamumlal Draco k Harrymu, když si od něj přebíral obálku. Když se podíval na písmo, kterým byla obálka nadepsaná, okamžitě poznal, kdo píše. Dracova pokožka na obličeji dostala ještě bledší nádech než obvykle.

„Co se děje?" zeptal se ho Harry, když viděl, jak Draco zkoprněl.

„Otec..." hlesl Draco a zvedl oči od obálky k Harrymu. „Je bez pečetě," dodal potom hlasem, který zněl, jako by to něco mělo Harrymu vysvětlit.

„A to znamená?" Harry po něm hodil nechápavý výraz.

„Jsme tak domluvení." Draco si promnul čelo a posadil se na postel s obálkou v ruce. „Když je obálka bez pečetě, znamená to, že se něco stalo. Něco důležitého a vážného, ale hlavně osobního." Opřel si lokty o stehna a sklonil hlavu dolů. Potom svůj pohled zvedl k Harrymu. „Mluvili jsme spolu těsně před mým odjezdem sem, o ničem zvláštním nic neříkal, muselo se něco stát včera, nebo ještě předevčírem večer." Odmlčel se a opět sklopil pohled. „Mám strach to otevřít. Tyhle zprávy posílá jen výjimečně. Neplaší jen tak, vždy je to důležité," téměř šeptal.

Harry si sedl vedle Draca. „Nejspíš bys to měl otevřít," podíval se na blonďáka, který převaloval obálku v rukách.

„Jo, asi jo, ale já..." Draco si povzdechnul a bezradně pokrčil rameny.

Harry koukal Dracovi do očí a snažil se přijít na to, co se mu asi honí v hlavě. Draco mu chvíli jeho pohled opětoval, potom sklonil zrak a opět se zadíval na obálku v ruce, jakoby se snažil odhodlat k jejímu otevření.

V té chvíli se ozvalo zaklepání na dveře, které se následně otevřely, a dovnitř nakoukla Michaelova hlava. „Neruším?" zeptal se pobaveným hlasem, když zaznamenal to, jak spolu Harry a Draco sedí na okraji postele.

Oba dva jen svorně zakroutili hlavou v nesouhlas, i když věděli, že si Michael moc vhodnou chvíli nevybral.

„Přišel jsem vám jen říct, že je menší změna plánu. Nastaly menší komplikace, takže vyrážíme o něco dřív, lépe řečeno, za pět minut buďte dole. Vzkazuje Colin." Michael si neodpustil mrknutí a potom se za ním zavřely dveře.

Harry s Dracem se po sobě podívali. „Bude to muset počkat," Draco vytvořil na tváři křivý úsměv a odhodil obálku na postel. „Půjdem?" obrátil se na Harryho.

„Jo, jasně, jak chceš," pokrčil Harry rameny.

O necelých pět minut později už oba stáli v hale s některými kolegy. Další pomalu přicházeli. Mezi posledními se objevil i Colin.

„Jsme všichni?" zeptal se po chvilce. „Dobře," pokračoval, když se mu dostalo souhlasu, „půjdeme."

Harry další Colinovy rozkazy vnímal jen na půl ucha. Téměř ani nevnímal, kudy jde a co dělá jeho okolí. Jediné, co koutkem oka zpozoroval, byl Draco kráčející s rukama v kapsách asi půl metru od Harryho pravého boku.

Věděl, že by se měl více soustředit na to, co se právě děje, ale nedokázal svoji mysl přinutit, aby myslela na něco jiného, než na okamžik na pokoji před pár minutami. Hlavou mu vířila spousta různých scénářů, které se mohly přihodit a přinutit tak Luciuse, aby Dracovi napsal. Věděl, že se ho to vůbec netýká a je to čistě rodinná záležitost Malfoyů, ale když viděl, jak na Draca onen dopis zapůsobil, byl si jistý, že to bude ještě zajímavé.

Bylo mu Draca líto. Byl zmatený ze svých pocitů. Neměl by se tolik zabývat tím, jak se Draco cítí. Neměl by řešit nějaký podělaný dopis, který se ho nejspíš vůbec netýká. Nemělo by mu to všechno tolik lézt na mozek. Ale ono se to dělo a to mohlo znamenat jen jednu věc, něco bylo hodně špatně.

Harry se příliš nesoustředil ani v tu chvíli, kdy přišlo na řadu přemístění pomocí přenášedla. Jen se na poslední chvíli dotknul starého kousku silnější drátu a nechal se pohltit i něčím jiným, než byly jeho zmatené myšlenky.

Když cítil, jak ho gravitace opět přitahuje k zemi, snažil se trochu vyvážit svůj dopad. Mohl by se takto přemisťovat klidně ještě tisíckrát, ale stále by s tím měl problém. Nikdy nedokázal udržet balanc. Jakmile se jeho nohy dotkly pevné kamenné podlahy, mírně zavrávoral. A nejspíš by opět skončil na zadku, kdyby ho zezadu nezachytily dvě známé útlé paže, které však byly mnohem silnější, než vypadaly.

Harry přešlápl, aby chytil ztracenou rovnováhu a zahanbeně se pousmál. „Díky," řekl tiše a v duchu si nadával do neschopných blbců. K jeho zmateným myšlenkám se totiž připojila i jedna, která měla tendence počítat, po kolikáté už se před Dracem dokázal ztrapnit.

„V pohodě." Na Dracově tváři se objevil mírný úsměv. Harry věděl, že za normálních okolností by byl mnohem větší a upřímnější. Nyní však byl Draco zaměstnán jinými myšlenkami, které mu znemožňovaly opravdově se zasmát. Pustil Harryho a opět poodstoupil stranou.

To, jak velmi příjemné a teplé byly blonďákovy ruce, si Harry uvědomil až v té chvíli, kdy ho Draco pustil. Na svých bocích stále ještě cítil Dracův dotek a ač by to tak vůbec nemělo být, Harrymu velmi chyběl a ona místa na bocích mu najednou připadala velmi prázdná. Jako by jim něco chybělo, jako by nebyla celá.

Harry zatřásl hlavou a doufal, že mu toto gesto pomůže odstranit alespoň některé z přebývajících myšlenek. Potom ucítil lehký dotek na svém předloktí, a tak zvedl hlavu, aby se podíval, co je jeho příčinou. Jakmile tak učinil, setkal se s pohledem šedých očí.

„Tak pojď," řekl jemně Draco a kývl hlavou směrem dopředu, kde bylo vidět jejich skupinku pochodující tmavou chodbou. Harry si nepřítomnosti ostatních ani nevšiml. Překvapilo ho, že Draco vůbec stojí vedle něj.

Harry se pousmál a s Dracem po boku se dal do mírného poklusu, aby ostatní dohnali. Když tak po chvilce učinili, Draco se na Harryho zkoumavě zadíval.

Když si Harry jeho pohledu všiml, lehce se zasmál. „Co se děje?"

„Nic." Draco mu úsměv opětoval. „Nic, jen by mě zajímalo, nad čím pořád přemýšlíš. Je to až nezvyklé, jak moc často býváš mimo." Draco se mírně nahlas zasmál a pokrčil rameny. „Bylo by zajímavé vidět ti do hlavy a zjistit příčinu tvé časté duševní nepřítomnosti."

Harrymu se na tváři rozlil pobavený úšklebek. „Věř mi, že tvá nevědomost je mnohem lepší." Nedokázal si představit, že by Draco odhalil, co většinu jeho nesoustředěnosti způsobuje. Nedokázal si představit Dracovu reakci na to, kdyby se dozvěděl, že je to vlastně on sám.

„Kde to vlastně jsme?" zeptal se Harry a kousl se do rtu.

Draco mírně zaklonil hlavu, pak ji opět vrátil do přirozené pozice. Pobaveně se podíval na Harryho a nahlas se uchechtl.

„Jsme v něčem, co by se dalo nazývat hlavním štábem našeho vyšetřovatelského týmu, Pottere. To vím i já, i když jsem Colinovým instrukcím moc pozornosti nevěnoval."

„Tak to jsme na tom podobně," zamumlal si Harry sám pro sebe.

Draco ho však nejspíše zaslechnul, protože pobaveně pokroutil hlavou. „Víš, Pottere, k něčemu jsem přeci jenom užitečnej."

Harry po Dracovi vrhl zmatený a tázavý pohled.

„Dokážeš člověku perfektně zvednout náladu a dokonale odvést jeho myšlenky úplně jiným směrem," řekl Draco a usmál se.

Harry se zastavil uprostřed kroku, ale blonďák pokračoval dál. „Však to ty taky, Malfoyi. Však to ty taky," zašeptal Harry a pak rychlými dlouhými kroky dohnal ostatní.