Když dořešili vše potřebné a Draco sdělil Peterovi své předběžné závěry, byla už po druhé hodině. Colin se s nimi zase přemístil na louku u hotelu, kde se s nimi rozloučil.

„Tak co budeme dělat po zbytek dne?" zeptal se Harry Draca a oba se rozešli směrem k předměstí, kde stál jejich hotel.

„Plánuješ společné aktivity, Pottere? To se celkem divím," zasmál se Draco. „Já se teď rozhodně půjdu najíst a potom budu přemýšlet nad tím jedem. Nejspíš si taky budu muset projít pár knížek o jedech, takže na žádné poflakování s tebou nebudu mít čas."

„No a nechceš jít na tu obědo-svačinu společně?" vyhrkl Harry dřív, než si uvědomil, co vlastně řekl.

„Mně je to upřímně jedno, ale dnes nemám náladu na vysedávání v restauraci, takže spíš ne, Pottere. Vezmu si něco s sebou na pokoj a ponořím se do práce."

„Tak fajn," hlesl Harry. „Můžeme si vzít třeba pizzu, včera jak jsem se byl projít, tak jsem šel okolo pizzerie," nadhodil potom s nadějí v hlase. Sám v sobě se nevyznal. Proč tolik stál o to, aby s Dracem mohl trávit čas, když si ještě před pár hodinami v Británii přál přesný opak?

„To by šlo, ale skočíš pro ni ty, Pottere, aby bylo jasno," pokrčil Draco rameny s rukama v předních kapsách riflí.

„Ok."

Když došli k příjezdové cestě vedoucí k hotelu, Draco se vydal dovnitř a Harry pokračoval do pizzerie, která byla o pár ulic dál. Po cestě nazpět se stavil ještě v obchodě pro pití.

Když se vrátil do hotelového pokoje, našel Draca rozvaleného v křesle. Na stole před ním leželo pět tlustých bichlí, šestou měl Draco položenou na klíně a otáčel stránkami. Občas si něco poznamenal na nějaký z papírů, které byly poházené po celém stole, občas z některého něco vyškrtl. Ani si nevšiml, že se Harry už vrátil, dokud před něj nebyla postavena flaška s limonádou a krabice pizzy.

„Hm, díky," odvětil nepřítomně, aniž by se přestal věnovat rozdělané činnosti.

Harry se posadil na gauč a chtěl se pustit do jídla, když mu zrak padl na tmavě hnědou sovičku sedící na vnitřním parapetu okna. „Kdy přiletěla?" zeptal se překvapeně Draca, odhodil krabici s pizzou na stůl a spěšně přešel k sově.

„Když jsem přišel, už seděla za oknem," ozval se Draco opět nepřítomným hlasem s pohledem upřeným do knihy. „Dopis leží někde tady," mírně kývnul hlavou nepořádku na stole.

Harry pohladil sovu po zobáku a s kyselým úsměvem se vydal najít svůj dopis. Když se začal prohrabovat haldami papírů na stole, Draco jako by se probral z transu.

„Sakra, Pottere! Moje poznámky! A proč jsi sem hodil to jídlo, pane Bože? Vždyť to budu mít mastný," začal se rozčilovat a dal si poznámky do jednoho štosu, když narazil na Harryho dopis, hodil mu ho na druhou stranu stolu.

„To si ze mě děláš prdel, ne? Zabereš s tím celej stůl a ještě na mě budeš ječet? Já ti neříkal, že ten dopis máš zarovnat papírama!" zvýšil Harry nepatrně hlas.

„Hm..." bylo mu jedinou odpovědí od blonďáka, který už byl zase plně zabraný do své práce.

Harry nad tím jen prokroutil oči. Sednul si zpět na gauč a natáhl se po dopise. Byl od Ginny. Začetl se do něj.

„Tak co Weasleyová píše?" ozval se Dracův znuděný hlas, když Harry pohodil přečtený dopis na stůl před sebou.

„Píše, že... počkat, jak víš, že píše Ginny?" zarazil se Harry.

„Kdo jiný by ti mohl psát hned druhý den, co seš tady? Jedině tvoje drahá přítelkyně. Evidentně bez tebe nemůže být ani jeden den," konstatoval blonďák, s nosem stále zabořeným do knihy.

„My už spolu ale nechodíme," vypadlo z Harryho, aniž by si uvědomil, co právě řekl.

Draco překvapeně zvedl hlavu od knihy. „Copak se stalo? Už ti nebyla dost dobrá? Hrdina si klade větší nároky? To se divím, takovej zamilovanej páreček."

„No tak spolu už nechodíme, no. Co ti je vlastně do toho?" začal podrážděně Harry.

„Nic, nic mi do toho není," pokrčil Draco rameny a opět se začal věnovat své knize.

Harry chvíli koukal do blba, ale potom se rozmluvil. Sám ani nevěděl, proč to všechno Dracovi vlastně říká. Snad proto, aby si ulevil. Potřeboval se někomu vyzpovídat.

„Rozešli jsme se včera, těsně před mým odjezdem, ale v podstatě jsme spolu nechodili už delší dobu. Už to nebylo... ono." U posledního slova Harry trochu zaváhal. Má říct celou pravdu? Má se Dracovi přiznat? Nejspíš by ho neodsuzoval, ale i přesto... Nakonec se rozhodl nechat si tuhle část zatím jen pro sebe.

„Hm... co naděláš, Pottere." Draco se opět zadíval na Harryho. „Lidi spolu nikdy nejsou napořád, i když si to každý přeje. Vezmi si mě a Olivera. Taky jsem nepředpokládal, že to vezme konec takhle brzo," pokrčil Draco rameny. „Nevypadáš nijak extra zdrceně," vrhl na Harryho zkoumavý pohled.

„Taky nejsem. Byla to z části i má chyba, víš? Ale Ginny je teď šťastná, doopravdy šťastná, není co řešit." Harry pokynul hlavou k dopisu na stole.

„Copak?" zeptal se Draco pobaveně. „Píše, že jí je líp bez tebe? Nebo je v tom snad někdo jiný?" nadzvedl svoje obočí Draco.

„No tak má někoho jinýho, no! Já se z toho nezblázním. Stejnak, já a ona... to už by dál nešlo. Zůstali jsme kamarádi." Harry myknul ramenem. Zadíval se na Draca, který momentálně nic neříkal a opět se věnoval knize. „Jak jste se vlastně rozešli s Oliverem?" zeptal se ho po chvilce ticha.

„Taky už to nebylo ono. Vlastně... rozešli jsme se uprostřed jednoho z vážných rozhovorů." Draco se zadíval na Harryho, který mu jeho pohled oplácel. „Oliver se mi zdál posledních pár dní divný, a tak jsem si s ním chtěl promluvit." Draco opět sklopil hlavu ke knize. „Přišlo mi, jako by si nebyl jistý tím, co dělá. Chtěl jsem vědět, co přesně se stalo. Jeho chování bylo neobvyklé, nevěděl jsem, co by mu mohlo být.

Řekl mi, že před pár dny někoho potkal. Řekl, že mě miluje, ale že k té osobě cítí větší lásku než ke mně. Pak řekl, že už to mezi námi asi nemá cenu, protože by mi nemohl dát to, co po něm budu chtít. Sbalil se a odešel.

Znovu jsem ho od té chvíle viděl až včera na schůzce. Občas jsme si sice napsali, taky jsme zůstali kamarádi, ale ono to už není, co dřív. Nemůžeme být takoví kamarádi, jak bychom chtěli. To, co mezi námi bylo, nejde jen tak vymazat. Vždy to tam zůstane jako menší barikáda."

Draco se odmlčel a poznamenal si něco na jeden z papírů na stole, pak pokračoval: „Včera jsem se dozvěděl, že tím někým byla jeho první láska." Draco se sám pro sebe uchechtnul.

Harry moc dobře věděl, kdo to byl, ale přesto se Draca zeptal. Přišlo mu, že je to logické.

„Katie Bellová," řekl mu úsečně Draco v odpověď. Bylo vidět, že tohle se mu moc rozebírat nechce.

„Aha," řekl hloupě Harry. Začal váhat, jestli to byl dobrý dotaz. Nastala chvíle trapného ticha.

„Jak ti bylo, když se s tebou Oliver rozešel?" zeptal se nakonec Draca.

„Jak by mi mohlo být, Pottere? Tak jako každému, s kým se rozejde někdo, koho opravdu miloval. Nebo si snad myslíš, že u gayů to chodí jinak?" Draco se sám pro sebe ušklíbl.

Harry na něj nejistě pohlédl. Právě že nevěděl, jak to chodí u gayů. Sám žádného neznal natolik, aby se mu dotyčný svěřoval, zvláště ne po rozchodu. Vlastně... kromě Charlieho, neznal žádného gaye dobře. A Charlie byl už přes tři roky šťastně zadaný. Možná právě proto se Draca zeptal. Chtěl vědět, jak na to gayové pohlíží, protože se to nyní tak nějak týká i jeho.

Když Draco zachytil Harryho pohled, nahlas se rozesmál. „Je to stejné jako u heterosexuálů, Pottere. I gay může mít zlomené srdce."

Harry kývl, jako že rozumí, ale přesto mu Dracova odpověď nepřišla uspokojivá. Chtěl vědět víc. „A jak... jak jsi to prožíval?" zeptal se s nejistotou v hlase. Čekal, že se na něj Draco naštve a odpálkuje ho, ale přesto doufal, že se tak nestane a on se od Draca dozví něco víc.

„Pane Bože, Pottere! Co chceš jako slyšet?" pobaveně se rozesmál Draco.

Harry nic neříkal, jen pokrčil rameny a sklopil hlavu.

„Chceš vědět, jestli jsem trávil večery nad společnými fotkami, koukal na zamilované filmy a smrkal do kapesníku? Nebo jestli jsem si rozmlátil byt a měl chuť skočit z útesu?" Když viděl Harryho výraz plný očekávání, pokračoval: „Jistěže ano! Teda ne úplně doslova, ale bolelo to, Pottere. Tehdy to zatraceně kurevsky moc bolelo."