„Já, omlouvám se, pane ministře. Zdržely mě... ehm..." Oliver trochu zaváhal, „rodinné důvody." Z místa, kde seděl Malfoy, se ozvalo pobavené uchechtnutí, jako by byl blonďák do dané záležitosti zasvěcený. Oliver na něj vrhl výhružný pohled, než pokračoval: „Omlouvám se, už se to víckrát nestane."

„V to doufám, pane Woode," ozval se ministr rozmrzele, načež Oliver pokorně pokýval hlavou ve znamení příslibu.

„Dobrá, než jste přišel, tak jsem všechny přítomné postupně představil - informace si zjistěte později sám, opakovat vám je nebudu. Nyní přijdeme k probrání skutečných událostí z dnešního rána. Někteří z vás si možná přijdou více zasvěcení, protože si ráno přečetli Denního věštce. Ano, v dnešním ranním vydání byl k nalezení menší článek. Psala ho naše milá slečna Bushová, proto ho prosím berte s rezervou, i když kupodivu není až tak lživý. Informace na pravou míru uvede pan Price. Máte slovo."

Price, vrtěje se na židli, spustil: „Děkuji za slovo, pane ministře. Tak tedy, začnu od začátku. Jak nejspíš všichni víte, náš famfrpálový tým se dostal do finále v mistrovství světa, které se letos koná v České republice. Dnes ráno jsme s naším týmem měli cvičný tréninkový zápas. Jen my. Měli jsme v plánu procvičit strategii a nacvičit jisté finty a matoucí zátahy, abychom protivníky porazili. George Moran, k jehož úmrtí během tréninku došlo, byl náš nejlepší hráč a kapitán družstva. Hrál na postu chytače, tudíž zastával tu nejdůležitější pozici.

Ze šaten na trénink jsme odešli ale dvě minuty po šesté ráno. Začínali jsme brzy, jelikož hřiště během dne mělo sloužit i protivníkům, a také se muselo nachystat na zítřejší finálový zápas. Vzhledem k počasí, které mělo odpoledne nastat, jsme si hřiště zamluvili na dopolední hodiny, od šesti do dvanácti, s tím, že ve dvanáct už budeme muset být pryč i ze šaten a sprch, protože druhé družstvo mělo s tréninkem začínat přesně ve dvanáct.

Jak už jsem říkal, ze šaten jsme vyšli asi dvě minuty po šesté. Moranovi už v tu dobu nebylo moc dobře, byl bledý, stěžoval si na zvláštní tlak v břiše a křeče okolo žaludku. Pamatuji se, že jsem se ho ptal, zda trénink vůbec zvládne, ale šel do toho statečně. První tréninkový úsek měl trvat hodinu a půl, tudíž zhruba do půl osmé.

Při hře bylo vidět, že Moran není ve své kůži, párkrát ho málem trefily potlouky, byl nejspíš i mírně dezorientovaný. Jeho pád přišel vcelku nečekaně, ale zároveň očekávaně. Nějak podvědomě jsem tušil, že se něco musí stát. Víte, takový ten šestý smysl, instinkt.

Nespadl z velké výšky, po celý čas, který byl ve vzduchu, se držel spíše u země, nelétal moc vysoko, netroufal si. Nikdo z nás nestihl zareagovat natolik rychle, aby ho zachytil, přesto je v mém vlastním mínění, že i kdyby se tak stalo, už by mu to nepomohlo. Troufám si tvrdit, že ho nezabil ten pád z výšky. Způsobil by mu maximálně pohmožděniny, v nejhorším případě zlomeniny, ale za svoji dlouholetou praxi si dovoluji tvrdit, že ta výška, ze které spadl, by ho nezabila. Podobných pádů už jsem viděl více.

Když jsme k němu doběhli, bylo už pozdě. Zkoušeli jsme ho oživit pomocí kouzel, ale nepomáhalo to. Když přišli první léčitelé, konstatovali, že se opravdu už nic nedá dělat. Jeden z nich po ohledání jeho těla vyslovil podezření na otravu. Prý tomu nasvědčovaly různé symptomy. Nevím, já se v tom přespříliš nevyznám. Umím jen základy léčitelství, které jsou nutné pro hráče a zbytek lidí u famfrpálu. Jedy do toho nepatří. Nepředpokládá se, že by k něčemu podobnému došlo, není to normální úraz při hře. Ale to jsem krapet odbočil, promiňte."

Při svém proslovu Price létal očima mezi jednotlivými přítomnými, místy klopil zrak na své ruce a hrál si mezi prsty s propiskou, když mu byla daná část nepříjemná. Jakmile se dostal k popisování chytačových příznaků, zabloudil očima k Dracu Malfoyovi, protože tato část byla z největšího podílu určena právě jemu. Malfoy vyprávění naslouchal, ale nedal na sobě znát žádné pocity. Vše dokonale skrýval pod svojí maskou chladnosti a arogance. Hotový profesionál prolétlo Harrymu hlavou, když se na Malfoye zadíval a zkoumal jeho reakce.

„Moranovo tělo si prozatímně vzali do péče čeští odborníci a léčitelé. Počká se prý na příjezd našich odborníků, jestli to chápu správně, tak spíše jen zde přítomného odborníka. Až se provede vše potřebné, tak bude převezeno sem, do Británie.

Ve Věštci jste možná četli, že na příznaky otravy si stěžovali i jiní hráči a právě oni vyslovili myšlenku otravy, otravy z jídla. Není to pravda. Jídlo bylo v pořádku, přinejmenším u ostatních hráčů. Zbytky byly poslány odborníkům k analýze. Ani Moran si nestěžoval. A domněnku otravy vyslovil jako první jeden z léčitelů přivolaných k Moranovi po jeho pádu.

Co se týče vztahů Morana s kolegy, byl to náš miláček týmu. Nevím o nikom, s kým by měl rozepře. V tom jsme všichni zajedno. Osobně si nemyslím, že by to byl někdo z týmu, ale lidé jsou různí a nosí různé masky. Dle mého mínění to udělal někdo z protihráčů. Ale neberte to jako plnohodnotné obvinění, prosím. Nechci nyní na nikoho svalovat vinu."

Po celou dobu, co Price mluvil, byl pod upřeným pohledem Michaela. Harry si toho moc dobře všiml. Dle toho, co o Michaelovi říkal Pastorek, byl odborníkem na psychoanalýzu. Nejspíš tedy zkoumal, jak věrohodný je proslov Harolda Price. Michael na Harryho působil velmi profesionálně, ale ne tím ledovým způsobem jako Malfoy. Swintonova osobnost zářila do okolí s pevnou jistotou, ale čistou sílou porozumění. Na Harryho jednoduše udělal dojem.

„Tím bych to asi zakončil, pane ministře. Vše důležité jsem řekl, zbytek bude na ostatních. Samozřejmě rád zodpovím dodatečné otázky," zakončil svoji řeč Price.

„Děkuji vám. Jsem rád, že jste nás seznámil s potřebnými informacemi. Takže to byla základní fakta o ranní příhodě. Každý z vás nyní dostane složku se vším, co ještě potřebuje vědět. Najdete tam shrnutí případu přesně slovy pana Price - dovolil jsem si nechat vaši výpověď hromadně zapisovat, tudíž každý z členů týmu má ve své složce vlastní kopii. Dále tam najdete složení našeho i českého týmu, základní údaje o jednotlivých osobách. Zbytek bude vaší prací. Každý papír, který se do složky vloží, bude automaticky přidán i do ostatních. Vaším úkolem tedy bude každou zjištěnou informaci zapsat a předat takto ostatním. Mimo toho ve složce najdete i přesné pokyny na váš přesun do ČR. Bude zajištěno hromadné přemístění do hotelu, kde budete po dobu vyšetřování ubytovaní. Zůstanete v zahraničí, protože jak jistě víte, časté přemisťování vysiluje, zvláště to mezinárodní. Byl bych nerad, kdyby některý z vás dostal kolaps jenom proto, že bude neustále pendlovat mezi Británií a Českem. Pokoje budete mít po dvou, více se dočtete ve složce."

Kingsley zamumlal příslušné kouzlo a jednotlivé složky se zvedly ze svého místa na parapetu okna a začaly levitovat k jednotlivcům, kterým byly určené. Když dopadly na stůl před každého člena týmu, Kingsley se pokračoval: „Celý tým bude mít na starosti tady pan Colin Pyne. Když budete cokoliv potřebovat, můžete se obrátit na něj. Také očekávejte, že během vyšetřování budou organizovány schůze celého týmu. Povede jen právě on. Tímto bych asi považoval tuhle schůzku za ukončenou. Můžete se rozejít. Uvidíme se ještě později, těsně před vaším přesunem. Přeji vám hodně úspěchů, doufám, že jako tým budete naprosto funkční," zaletěl očima k Harrymu a následně k Dracovi, „a že nezklamete důvěru, kterou jsem ve vás vložil. Jste tu ti nejlepší z nejlepších. Děkuji za pozornost, nashledanou."

Vstal ze své židle, mírně pokynul hlavou přítomným a odešel ke dveřím. S rukou na klice se ještě jednou otočil na vyšetřovatelský tým: „A dejte si pozor na ty novinářské saně, které čekají na chodbě. Abych byl upřímný, nerad bych, abyste během vyšetřování nechali každou informaci vyletět do éteru. Ony po vás půjdou, nenechají si tento případ ujít, a jestli se dopustíte nějakého sebemenšího přešlapu, buďte si jisti, že se to objeví hned druhý den v novinách. Zachovejte, prosím, co největší diskrétnost. A ty složky mějte vždy u sebe, nezapomeňte, že jsou v nich všechny informace, které jsou a budou o případu známé. Nenechejte je nikde válet. A také nezapomeňte, že budou sledovat nejen kauzu s Moranem, ale i vás samotné. Snažte se držet své vnitřní vztahy na uzdě a být za jedno. Mějte se," dořekl, načež vyšel z místnosti.

Po jeho odchodu se začali všichni přítomní zvedat a složky si pečlivě ukládat do tašek a brašen, se kterými přišli. Harry si tu svoji strčil do své pracovní tašky a začal se chystat k odchodu.

„Tak co tomu říkáš?" ozval se vedle Harryho Michaelův hlas.

„Bude to ještě zajímavé, ale jsem rád, že na tom budu moct dělat. I když mě to zpočátku moc netěšilo, ale zaujalo mě to. Vypadá to celkem banálně, ale mám pocit, že to bude složitější, než to vypadá."

„Jo, to bych řekl taky," odsouhlasil jeho slova Michael.

„Proč ses mi předtím nepochlubil?" zazubil se Harry. „Taková pozice."

Druhý muž se jemně usmál. „Neptal ses."

„To tvoje bedlivé pozorování Price při proslovu mělo nějaký skrytý účel?" zeptal se zvědavě Harry. „Nebyl jsi zrovna nenápadný a já seděl hned vedle tebe," dořekl, když viděl mírně překvapený Michaelův výraz.

„No, vlastně ano. Pokud člověk dostává lživé informace už od začátku, je jasné, že bude neúspěšný."

„Asi ano, ale copak tobě přišlo, že Price lže?" překvapeně vydechl černovlasý.

„To si prozatímně nechám pro sebe, ale řeknu ti tohle: Nejsem rád, že Price dostal tu složku taky. A já do ní rozhodně nebudu psát všechno, dokud si jisté věci neověřím. Měj se, uvidíme se později!" mávl Michael na Harryho.

„Aha," hlesl si brýlatý spíše pro sebe a mávl Michaelovi nazpět. Jeho slova mu nasadila brouka do hlavy. Zatímco stál na konci štrúdlu, který se pomalu odebíral do dveří a vycházel ven z místnosti, myslí mu létaly nechápavé myšlenky.