Uprostřed noci Harryho probudilo nelibé mručení ozývající se z pohovky. Chtěl se převalit na druhý bok a zase usnout, ale nedalo se to. Mručení se pomalu měnilo v naříkání a výkřiky smísené s tichými prosbami. Posadil se proto na kraj postele, chvilku se rozkoukával a nakonec pomalu přešel ke gauči. Blonďák sebou mírně trhal a tělo se mu třáslo pod náporem noční můry, která mu znepříjemňovala spánek.

Harry jej vzal za rameno a mírně jím zatřásl. „No tak, Malfoyi, je to jen sen," šeptal přitom.

Tělo pod jeho dlaní se však nepřestávalo zmítat ve svém snu. „Ne, prosím, nechte toho," roztřeseně Draco prosil a jeho tvář byla bolestně stažená.

Černovlasý jej znovu vzal za rameno a tentokráte jej více stiskl. „Vzbuď se, něco se ti zdá," snažil se Draca přemluvit, aby se probudil. Ten však sebou trhal stále víc a víc. „Merline, Malfoyi, je to jen blbá noční můra," šeptal naléhavě.

Zmijozel sebou ještě chvíli škubal, než se s výkřikem probudil a vymrštil se do sedu. „Ne, to ne..." zašeptal zmučeně, načež jako by mu došlo, že se jednalo jen o pouhý sen a sám se zase položil zpátky na gauč, aniž by si Harryho vedle sebe všiml.

„Jsi v pohodě?" optal se jej ten s náznakem starostlivosti v hlase, čímž přivodil blonďákovi menší šok, takže sebou znovu škubl. Opravdu si nevšiml, že u něj Harry klečí. „Jo, jo jsem," odvětil chraplavě, avšak jeho hlas tak příliš nezněl. „Díky," dodal ještě.

Harry se zvedl. „Tak dobře," vydechl, když viděl, jak si Draco rukou promnul zátylek. „Jdu si zase lehnout," oznámil mu, a aniž by čekal na odpověď, vydal se zase do postele.

Blonďák jen tiše zamručel na souhlas a přetočil se na bok. Nebelvír si lehl a zívl si, načež se mu po chvíli podařilo opět usnout a probudit se až ráno. Slabý svit ranního slunce prosvítal skrze okna do pokoje a maloval po stěnách různé obrazce a stíny. Harry chvilku jen ležel a koukal po odrazech světla na stropě, když v tom se z pohovky ozvalo: „Už jsi vzhůru?"

„Jo," mírně zachraptěl v odpověď ještě rozespalým hlasem.

„Výborně, mám pro tebe totiž dvě zprávy," zahuhlal Draco hlasem, který nesliboval nic dobrého.

„Takhle po ránu?" opáčil mrzutě druhý kouzelník, než lenivě dodal: „Jednu dobrou a jednu špatnou jako to bývá v pohádkách?" tiše se uchechtl a podložil si hlavu skrčenou paží.

Blonďák však jeho dobrou náladu nesdílel. „Ne. Obě blbý," oznámil mu stroze, načež si Nebelvír slabě povzdechl a podepřel se na loktech, aby na svého společníka dobře viděl. „Tak co je?" uhodil na něj poté otráveně.

Zmijozel nelibě mlaskl. „Ten gauč je učiněný dílo Salazara, takže si na něj dnes radši nelehej," informoval jej o první věci. „To jednak, a jednak - pokud nechceš, abychom měli u Pynea problém - tak teď vstaneš a pomůžeš mi se z něj dostat, jelikož mě při každým pohybu bolí záda, jako kdyby se mi po nich přehnalo stádo testrálů."

„Copak to nezvládneš sám?" otázal se Harry posměšným tónem.

„Ne," zavrčel podrážděně druhý muž a pevně semkl rty k sobě. „Nedá se na tom spát. Nemůžu pořádně pohnout hlavou, jak mě bolí za krkem," postěžoval si po chvilce odmlčení a jeho hlas zněl rozmrzele a zároveň naříkavě.

„Že by tvoje aristokratický záda nebyly zvyknutý na nepohodlný gauče?" zasmál se černovlasý, čímž si od Draca vysloužil vražedný pohled. „Však to dnes poznáš sám, až si na něj lehneš," zamručel dotčeně blonďák, než se zamračil. „Tak půjdeš mi pomoct nebo ne?"

Z Harryho úst vyšel smířlivý povzdech. „No jo, vždyť už vstávám." Protočil očima a odhodil ze sebe přikrývku, aby se vydal za stále ležícím Zmijozelem.„Chytni se," nabídl mu pak svou dlaň, a když se jí blonďák chytil, zabral a vytáhl jej do sedu, přičemž se Draco stihl s bolestným syknutím chytit za zátylek. „U Merlina," zanadával, když mu do hlavy vystřelila tupá bolest a lopatky cítil nejméně dvakrát tolik, co normálně.

„V pohodě?" s jistou starostlivostí v hlase se jej Nebelvír optal, když s lehce přimhouřeným okem sledoval aristokratovu bolestí staženou tvář. V duchu už začal zvažovat, že dnes večer opravdu půjde spát někam jinam než na gauč, který mu prokázal službu, když přes noc Malfoye trochu dolámal.

„V rámci možností," našpulil Draco rty, „ale na tomhle už v životě nespím. Vždyť ho nespraví ani kouzla, jak už je starej," sykl podrážděně a neohrabaně se otočil, načež svěsil nohy dolů. Jeho šedý pohled zabloudil ke stojícímu Nebelvírovi. „Díky," dodal poté potichu.

Harry pokýval hlavou. „Půjdu do koupelny," oznámil mu záhy. Když už byl nucen vstát, aspoň využije volného času a rovnou půjde provést svou ranní hygienu. S oblečením v podpaždí, aby se měl do čeho převléct, se ztratil ve dveřích do koupelny a za chvíli se vrátil za blonďákem, který stále zmoženě seděl na gauči a rukou si mnul krk ve snaze si jej namasírovat.

„Kolik je hodin?" zajímal se Zmijozel, když si všiml jeho převlečení.

Oči černovlasého sjely na hodinky připnuté na jeho zápěstí. „Bude čtvrt na osm. Měli bychom jít na snídani."

„Tak fajn, dej mi chvilku, jo?" koukl na něj Draco a záhy se podivným způsobem postavil, přičemž mu unikl tichý bolestný výdech. Pomalu se odšoural do koupelny, aby z ní za chvíli mohl Harry slyšet téct vodu, a když se Malfoy objevil zpět v jeho zorném poli, vykračoval si to po pokoji jen ve spodním prádle. Tričko a šortky na spaní si nesl v ruce ke skříni, kam je uložil, načež z ní začal vytahovat bílou košili a světle modré rifle.

Harry ho celou dobu pečlivě pozoroval. Nemohl si pomoct, ale aristokratovo nahé tělo k sobě vábilo jeho zrak, jako by bylo opatřeno silným magnetem. Díky Merlinovi za to, že Zmijozel nemá nejmenší tušení, jaká je jeho pravá sexuální orientace. Jinak už by se na černovlasou hlavu snesla řádná dávka nehezkých poznámek. Tedy, nejspíš.

Pohled, který se Nebelvírovi naskytoval, jej překvapoval. Nikdy by nevěřil, že to o blonďákovi bude schopen říct, ale byl krásný. Štíhlé tělo s jemnými rysy mu imponovalo a on využíval každé sekundy, kdy se jím mohl kochat. Sledoval, jak se pod kůží pohybují atletické svaly a - pro Merlina! Ten výhled, který měl, když se Draco předklonil, aby lépe viděl na oblečení ve skříni a vyšpulil tak svůj zadek těsně obepnutý látkou spodního prádla. Harry naprázdno polkl, avšak potlačoval hlodavý hlas ve své hlavě, který se mu snažil namluvit, jak je jeho zírání nevhodné.

Po celou dobu, co na sebe Draco soukal rifle, si černovlasý nemohl pomoci a svůj zrak upíral jen na to jedno jediné místo. Měl štěstí, že k němu byl druhý kouzelník otočený zády, a tak jej při zírání nemohl nachytat. Snad i proto si nestydatě prohlížel blonďákovy boky, již od pohledu perfektně pevné hýždě a dokonale vypadající, lákavý zadek.

Když se Draco začal soukat do košile, Harry přešel pohledem od jeho pozadí ke hře zádových svalů namožených po noci strávené na gauči a jeho myslí se prohnal nespočet chlípných myšlenek, za které si v duchu musel uštědřit facku. Přesto mu však přišlo příjemné přemýšlet, jak by znělo Dracovo sténání, kdyby mu svými rty, dlaněmi a doteky umných prstů dělal dobře? Jaké by to bylo cítit pod bříšky prstů aristokratovu od pohledu jemnou pokožku? Stisknout v dlaních jeho výstavní pozadí? Raději rychle zamrkal a potřásl hlavou, aby další podobné myšlenky vypudil z hlavy dřív, než se v ní vůbec objevily.

Všiml si, že je Malfoy už oblečený a teď si jen rukou prohrabuje vlasy, čímž vytváří přijatelný účes.

„Až budeš tak laskav a odtrhneš ode mě svůj zrak, tak vezmi na vědomí, že jsem hotový a můžeme jít, Pottere," ozval se náhle Draco, neskrývaje své pobavení. „Zírat se nemá, to tě doma neučili?"

Černovlasý zčervenal jako rajče a nervózně si odkašlal. „Když jsi hotový, tak jdeme," zavelel, zcela ignoruje řeči druhého muže. Rázně se vydal ke dveřím, snaže se pohledem ani na okamžik nezalétnout k Dracově postavě, avšak neuhlídal se a v jednom zlomku vteřiny se přece jen pokochal pozadím skrytým pod těsně obepínající látkou riflí.

Když posléze vcházeli do hotelové jídelny, oba se rozhlédli a hledali nějakou známou tvář. Našli však jen Emily a Nataly, které seděly u stolečku pro dva a povídaly si nad ranní kávou. Žádného jiného člena týmu tu nenalézali.

Draco pokrčil rameny. „Asi se budeš muset spokojit s mou společností," utrousil a zamířil si to k jednomu z volných stolů. „Není to problém, že ne?"