Harry se rozhlédl po místnosti před sebou. Když spatřil manželskou postel po pravé straně pokoje, měl pocit, jako by se v něm krve nedořezal. Tohle není dobré. Tajně doufal, že by jeho výběr mohl být tím šťastným, který vyhraje pokoj se dvěma oddělenými postelemi, ale Merlin mu opět nepřál. Měl chuť začít mlátit hlavou o stěnu pokoje. Zvlášť když k němu z chodby slabě doléhalo vítězoslavné jásání Olivera s Michaelem, kteří se k sobě očividně nebudou muset v noci tulit jako staří manželé.

Zlostí, již pociťoval sám k sobě, zatínal zuby. „Nemysli si, že si k tobě dobrovolně lehnu. JJdeš na gauč, Malfoyi," procedil směrem k Dracovi, když se oba rozešli dovnitř a nechali za sebou bouchnout dveře.

„Ani mě nehne, Pottere. Jdeš na něj ty," odmítavě se blonďák ohradil a se zdvihnutou bradou si postavil hlavu. Sledoval, jak jeho společník odhodil klíč od pokoje na konferenční stolek před pohovkou a křeslem.

„Pokud se ti to nelíbí, můžeš si ustlat i na zemi. Mně to vadit nebude," posměšně se na něj černovlasý zaculil, načež Draco nevěřícně vykulil oči a zlostně si odfrkl, zakládaje si ruce na prsou. Harry jej pobaveně sledoval, než pokrčil rameny. „Já s tebou v jedné posteli spát nehodlám."

Blonďák chvíli zarytě mlčel, než přišel s kompromisem, který by jejich situaci mohl vyřešit. Byl to jediný ústupek, jehož byl ochotný se dopustit a dovolil si zadoufat, že s ním druhý kouzelník bude souhlasit. „Dnes si bereš postel ty, zítra já. Střídačka a hotovo."

Harry se ušklíbl a na několik málo vteřin se zamyslel, než nakonec svolil. „To by šlo. Ale jestli zjistím, že v noci slintáš, toho gauče se ani nedotknu!" durdil se záhy.

Z jemně růžových rtů jeho společníka sjel tichý povzdech. „U Merlina, ty jsi tak neskutečně nesnesitelnej! Co mám podle tebe říkat já? Ještě budu mít strach, abych od tebe nechytl ten tvůj hrdinskej komplex!" breptal rozhořčeně.

„Nikdo ti nebrání zůstat celou dobu na pohovce nebo na zemi," laxně pohodil Harry rameny, načež Draco kapituloval a v zájmu zachování aspoň trochy klidu si odpustil další nesouhlasné a vybarovačné poznámky. „Dobře, dobře, tak fajn, Pottere, budeme se střídat a já se pokusím neslintat."

„Výborně," uculil se černovlasý a vyhodil svoji tašku na postel, zatímco Draco tu svou spustil na zem vedle gauče. Sotva tak učinili, ozvalo se zaklepání na dveře. Harry se po svém společníkovi nesmlouvavě podíval, až se nakonec blonďák s protočením oči vydal otevřít. Nebelvír se spokojeně uculil a praštil sebou na měkkou postel.

„Tak co?" uslyšel ode dveří Michaelův hlas, díky čemuž se vymrštil zpět do sedu. „Neee, to jako fakt?! Tady bude ještě zábava!" ozval se záhy jeho smích, když Draco ustoupil stranou ode dveří a on tak mohl vejít dovnitř. Oliver šel za ním a Harry dobře viděl, jak se mu v obličeji mísila škodolibost s nejistotou.

„Nebude," odpověděl mu na to stroze Harry. „On spí na gauči. Zítra se střídáme."

„To jsem na vás zvědavý," ušklíbl se Michael posměšně. „Spaní na gauči je vždy otročina."

Oliver stále nic neříkal, jen těkal očima mezi Harrym sedícím na posteli a Dracem postávajícím u skříně. Ztracen ve svých myšlenkách se příliš nezapojoval ani do následného rozhovoru, který v místnosti proběhl. Naopak, byl tím, kdo jej ukončil, když svého kolegu vybídl: „Myslím, že bychom měli jít, Michaele. Musíme si vybalit a kluci určitě taky."

„No jo, to bychom asi měli," svolil Michael a začal se chystat na odchod. „Tak se tu mějte." Pokynul Harrymu s Dracem hlavou, načež vyšel na chodbu a Oliver jej s tichým ahoj hned následoval.

Když byli oba pryč, popadl blonďák svou tašku a vydal se s ní do koupelny.„Jdu se vybalit," utrousil směrem k černovlasému, který se zase rozplácl na posteli a v následujících minutách jen naslouchal tichému hluku z přilehlé místnosti. Jakmile se z ní Draco vrátil, s povzdechem se rozhodl jej napodobit a začít si vybalovat též. A tak zatímco Zmijozel přešel ke skříni a kouzlem do ní začal skládat své oblečení, sám popadl z tašky svůj kartáček na zuby a několik dalších drobností.

Sotva však vstoupil do koupelny, oči mu div nevypadly z důlků. To se mu snad jenom zdálo... „Co to jako má být?!" zhrozeně křikl, aby jej blonďák ve vedlejší místnosti mohl slyšet.

„Co?" dostalo se mu odpovědi pronesené mírně dutým hlasem. Draco měl evidentně hlavu ve skříni. Nejspíš menší chybička v kouzlení. Harry si nemohl pomoct, ale na tváři se mu rozhostil zákeřný úsměv. Nikdo není dokonalý. Ani Malfoy.

Když se k němu Draco vydal a nakoukl dovnitř do koupelny, Harry máchl rukou ve vzduchu směrem k umyvadlu a skříňce s poličkou. „Tohle všechno! Jsme snad nějaká drogerie?"

„Co ti vadí?" nakrčil blonďák nos. „Moc se roztahuju? Mám to daný nakřivo? Vadí ti barva mýho zubního kartáčku nebo co, Pottere?" začal rozčileně, když mu černovlasý neodpovídal.

„Že jsi horší jak Ginny," utrousil Harry nakvašeně.„Kosmetický salony by ti mohly závidět a drogerie jakbysmet. Copak jsi holka, abys toho měl tolik?" zoufale si rukou prostřel tvář.

"Musím nějak vypadat, ne? Jsem přece Malfoy," nafoukl blonďák dotčeně tváře a bojovně si založil ruce na prsou.„A nikdo po tobě nechce, aby ses na moje věci díval." Panovačně zdvihl bradu a nakvašeně odkráčel z koupelny pryč, breptaje si pod nos nějaké nadávky na Harryho osobu. Ten si v rychlosti vyskládal na poličky vše potřebné a vydal se zpátky za Malfoyem.

Když přišel do pokoje, našel jej sedět v křesle s nohama na konferenčním stolku, začteného do nějaké knížky. Ani se na něj nepodíval.

Harry si přitáhl svoji tašku a otevřel skříň, když v tom náhle měl pocit, že mu oči vypadnou z důlků. Tohle, že je Malfoyovo oblečení? Bylo jasné, že tu nenajde samé kouzelnické hábity, když se budou pohybovat i mezi mudly, ale tohle... překonávalo jeho očekávání. Dracovu mudlovsky oblečenou verzi si představoval jako luxusní napodobeninu typických kravaťáků, nikoliv v upnutých riflích a přilehlých tričkách s mikinami.

„V tomhle chodíš?" podivil se nahlas a pohledem střelil k blonďákovi.

Ten je vtekle zavrčel. „Co se ti zase nezdá, Pottere?"

„Tohle je tvoje oblečení?" nepřestával Nebelvír vycházet z údivu.

„Ne, to si tam zapomněl někdo, kdo tu bydlel před námi," prohodil kousavě druhý kouzelník z křesla, a když viděl Harryho zmatený výraz, utrhl se na něj: „Jistěže je to moje, ty blbečku. Zase s tím máš problém?"

„Ani ne, jen jsem... překvapenej," přiznal se Harry a podrbal se na hlavě, než si raději začal vybalovat svoje vlastní oblečení a snažil se přitom neřešit to Malfoyovo.

Když byl hotový, oznámil Dracovi, že se půjde před spaním ještě projít. I když byl trochu unavený, přišlo mu příliš brzo na to, aby šel už do postele. Blonďák však stále civěl do knížky a jediné, co z něj Harry dostal, bylo tiché zamručení. „Klíč ti tu nechám," pokračoval černovlasý, avšak odpovědí mu bylo to samé zamručení jako předtím. Jen protočil očima.

„Tak já jdu," vydechl, když si oblékl bundu a sahal po klice.

„C-Cože?" zmateně Draco zamrkal a zvedl k němu pohled. „Kam?" se zamračením, jak jej Harryho slova vytrhla ze soustředění, se zajímal.

„Pro Merlina, Malfoyi! Co jsem ti asi před chvílí říkal? Pryč, na procházku!"

Blonďák pomalu přikývl. „Fajn," prohodil nezáživně a znovu se začetl do knihy.

Harry si povzdechl a vydal se na chodbu. Za chvíli se již procházel v okolí hotelu, prošel si několik uliček, míjel panelové domy i menší vilky a mudlovské obchůdky. Celou dobu přemýšlel o všem, co se během dneška událo. Od Moranova případu, přes Ginny, Oliverovův vztah s Malfoyem, informace o Malfoyových, a nakonec i o svém velkém štěstí, když mu Malfoye přidělili a on s ním skončil na jednom pokoji. A jako by toho nebylo málo, tak zrovna na jednom s manželskou postelí. Ani nevěděl jak, ale při zpáteční cestě do hotelu přemýšlel jen o Dracovi. Mohl se od školy opravdu změnit? Nebo byl takový, jak mu jej popisoval Oliver, pořád, jen to před ostatními dobře skrýval? Má se snažit ho více poznat? Má mu dát šanci?

Když se Harry vrátil na pokoj, byla už téměř tma. V tuto roční dobu se stmívalo brzo, takže to pro něj nemohl být žádné překvapení. Jakmile vstoupil do místnosti, přivítal jej tichý zvuk hrající televize. Překvapeně zdvihl obočí. Malfoy že by si pustil televizi? Mudlovskou?

Pověsil si bundu na věšák u skříně a vešel do pokoje. Z postele zmizela polovina přikrývek a nyní ležela na gauči, kde skrývala blonďaté tajemství. Draco ležel zpola odkrytý a již spal, jak usnul u sledování televize. Její dálkový ovladač ležel před ním na stolku, a tak jej Harry vzal a televizi vypnul. Jak tak učinil, rozhostilo se v místnosti ticho. Draco jen něco zamrmlal ze spánku, převalil se na bok a spal dál.

Harry vytáhl se skříně své pyžamo a šel se osprchovat. Poté se celý unavený svalil na postel. Věnoval jeden pohled spícímu blonďákovi na gauči, než se sám vydal do říše snů. Usnul téměř okamžitě, avšak nebylo mu dáno, aby v klidu spal celou noc.