Den přesunu Boyardovy jednotky do Iráku se přiblížil. Na základě panovalo vzrušení a nervozita, bojem zatím nepolíbení mladíci blížící se odlet vnímali spíše jako dobrodružství, ve kterém mohou získat slávu, než jako nějakou příliš velkou bezprostřední hrozbu. Jejich velitelé jim nedopřávali ani minutu oddechu, dopoledne ubíhala ve stylu cvičení se zbraněmi, zdokonalování fyzické kondice a simulací reálné bitevní vřavy, kdy jim kolem uší hvízdaly ostré granáty neškodně vybuchující v poli bezpečně daleko, ale přesto dost blízko na to, aby Kyle cítil tlakovou vlnu, která jeho i Wolfieho nejednou málem povalila a vyváděla z rovnováhy. Odpoledne generál Boyard všem udílel ještě poslední pokyny a rady, doprovázené krátkými příběhy z jeho vlastních zkušeností, jak přežít první minuty boje, jak zachovat chladnou hlavu i v těch nejhorších situacích, jak se chovat v zajetí, jak v případě nutnosti spořádaně ustoupit tak, aby v jejich řadách nevypukl zmatek, jak přežít a minimalizovat škody při výbuchu bomby, miny a granátu, jak ošetřit zraněné, navázat přerušené spojení a jak se zorientovat a uklidnit zmatené psy, kdyby byli zastiženi písečnou bouří. Informací bylo více, než Kyle stihl zpracovat, ale věděl, že každý malý detail, na který si tam venku vzpomene, může jemu nebo jeho spolubojovníkům zachránit život.

Asi tři dny před odletem Kyle s Gabrielem zrovna trénovali střelbu na pohybující se slaměné cíle, za každou nepřesnou ránu dostali od generála tvrdou ránu obuškem do zad a posměšný komentář, že každý nedokonalý zásah může být jejich poslední. Kyle jen mlčky tiskl zuby k sobě. Pokaždé, když zmáčkl spoušť, mu puška vyskočila do již pořádně rozbolavělého ramene. Proto si oddechl, když konečně zazněla píšťalka a všichni čtyři muži odevzdali zbraně a klusali zpět ke kasárnám. 

Odpoledne probíhala v taktu jejich malých skupinek na velké pískové obdélníkové ploše, ale tentokrát společně. Kyle se tak mohl dívat na Miguela, jak na druhém konci placu simuluje ošetření figuríny na čas a vzápětí ten samý postup praktikuje na svém kolegovi, a přitom sám vést Wolfieho uličkou plnou nástrah, kdy jej musel korigovat a přitom sám dávat pozor, aby se vyhnul všem atrapám nášlapných min, dovedně schovaných v cestě. Kdykoliv se mu to nepodařilo a o ,,minu" zavadil, ozval se ze zařízení nepříjemně vysoký výstražný ton a Boyard jej se škodolibým úsměvem poslal na začátek - museli začít znovu. Trasu navíc museli projít v určitém časovém limitu a generál si pečlivě zapisoval, kolikrát se musel který mladík vracet. Černého Petra si tentokrát vytáhl Gabriel, který se tak musel celou ,,minovou uličkou" ještě jednou proplazit na břiše se psem na vodítku, přičemž generál těsně vedle nich střílel do země slepými náboji, což byla pořádná zátěž také pro mladíkovu i Rexovu psychiku. Ale nakonec to dokázali. Poté dostala Kyleova skupnka rozkaz zavřít a nakrmit psy a potom se měli hlásit opět ve společenské místnosti. Když Kyle Wolfieho zavíral, pes nechal granule, přiběhl ke dveřím a přes mříže mu olízl prsty. Kyle se nadmul pýchou a radostí, pro něj to byl jasný důkaz, že jej pes má konečně doopravdy rád. Tři měsíce strávené spolu přinesly své ovoce. Přesto, že se Wolfie nikdy nezachoval agresivně, až nyní získal Kyle pocit, že mu skutečně věří. Když popřál Wolfiemu dobrou noc a vstal, překvapilo jej, že Gabriel dosud neodešel s Hectorem, ale že na něj kousek od kotců čekal. Společně vyšli ze dveří, zamkli bránu a vydali se k vojenské budově.

,,Má tě rád, co? Myslím Wolfie." přerušil po chvíli chůze ticho Gabriel. Kyle jen pokrčil rameny.

,,Snad ano, nějaké náznaky mi dává. Je to hodný pes, citlivý. Potřeboval jen čas, aby si na mě zvyknul."

,,Víš, já jsem nevěděl, jestli ti to mám vůbec říkat, ale už od začátku jsem tušil, že se s tím psem dokážeš naladit na stejnou vlnu. Můj bratranec Ethan má kamaráda Michaela, který do Iráku odletěl už v létě. Také byl psovod, měl na starosti právě Wolfieho bratra Wincotta. Krásný rezavý belgický ovčák. Jednou při banálním cvičení došlo k osudnému omylu, kladeč položil na cvičnou vyhledávací plochu ostrý granát. Wincott jej označil, lehl si těsně vedle něj. Ale než k němu Michael přišel, granát explodoval. I když vzal psa okamžitě na ošetření, jeho zranění byla příliš vážná a ztratil spoustu krve. Musel ho nechat uspat. Potom se prý vrátil zpátky sem, aby vyklidil jeho kotec a Wolfie běhal podél mříží sem a tam pořád dokola a vyl. Musel vycítit, že se s jeho bratrem něco stalo. Michael se o něj se souhlasem velení potom staral - krmil ho a bral na procházky. Těsně předtím, než jsme narukovali my - Michael odletěl a to Wolfieho definitivně zlomilo. Až tobě se podařilo probudit v něm chuť do života, jinak nevím, jak dlouho by si jej zde Boyard nechal.  Ethan mi říkal, že chování psů v takovýchto situacích, kdy se mu něco stane nebo se mu stýská, se mění vždy stejně - napřed šíleně teskní, skučí a běhají v kotci pořád dokola, potom přestanou žrát i spát a nakonec začnou být agresivní na vše, co se kolem kotce pohne. Stanou se z nich doslova vraždící stroje. A to je průser. Ne nadarmo se říká, že psovod a jeho pes umírají spolu, a nemusí to nutně být na bitevním poli." Gabriel poplácal Kylea po zádech a vydal se ke kasárnám. Kyle jej po chvíli následoval. Na večeři jej přešla chuť a tak, jakmile je Boyard propustil a odbyl se rychlou sprchou, zamířil ke společenské místnosti.

Tam na ně čekali jejich velitelé se složkami v rukou, aby své svěřence seznámili s posledními detaily a rozložením armády. Psovodi, radisté a ženisté budou v první linii a zajišťovat jednotce bezpečný přesun a prostor na manévrování, naopak zdravotníci budou rozptýleni v celé linii, aby dokázali rychle a efektivně poskytovat pomoc tam, kde bude potřeba. Kyle věděl, že nejhorší budou první minuty po příjezdu na nepřátelskou půdu, zařazení do první linie jej vyděsilo. Pokud se jim podaří prolomit iráckou obranu, zatlačit je zpět a v pořádku se dostat ke zbytku armády a spojencům, kteří v oblasti operují už půl roku a stabilně si udržují prostor o velikosti malého města asi deset kilometrů za frontovou linií, bude ten nejhorší začátek za nimi. Pokud ovšem přežije první minuty boje.