Generál Boyard vedl tři mladíky včetně Kylea, kteří se přihlásili ke kynologické jednotce, k velké, dlouhé budově stojící asi dvě stě metrů od hlavního objektu, obehnané vysokým dřevěným plotem a ostnatým drátem. Jakmile odemkl těžkou kovovou bránu, na které visela cedulka s varovným nápisem NEPOVOLANÝM VSTUP ZAKÁZÁN, vypuklo uvnitř budovy doslova peklo, plné štěkotu a vrzání, jak se psi vrhali proti kovovým mřížím kotců. Generál se mírně usmál:
,,Nebojte se, žádný z našich psů není přehnaně agresivní. Jen je pro ně váš pach cizí, tak mi o tom dávají vědět. Až si na vás zvyknou, štěkat nebudou. Jinak na naší základně máme momentálně sedm psů, dva německé ovčáky a pět belgických ovčáků. Jakého psa si vyberete, je na vás. Ale pozdější výměna není možná, ti psi si na vás musí zvyknout. Můžeme?" dodal a opřel se do brány, která se pomalu a s vrzáním otevřela do úzkého průchodu připomínajícího chodbu. Po obou stranách byly ve zdi namontované hadice na vodu, sloužící k čištění kotců, dále pak dveře do místnosti, kde se skladovalo krmivo a výcvikové pomůcky. Po opuštění průchodu se Kyleovi i ostatním naskytl pohled na řadu kotců. Některé byly prázdné, v některých rozrušeně pobíhali psi. Generál vešel do skladovací místnosti a donesl z ní všem třem mladíkům pískací míček a kus masa.
,,U našich psů sice opravdová láska vždy prochází žaludkem, ale hračka se vám bude hodit při výcviku, naši psi mají silně vyvinutý kořistnický pud. No tak, na co čekáte, běžte se seznámit!" vybídl je a sám zůstal stát. Kyle se poněkud nervózně rozhlédl kolem, a když Gabriel, první statečný, vykročil vpřed, trošku váhavě jej následoval. Rozhlížel se přitom kolem, nejvíce jej upoutal belgický ovčák nacházející se v levé části, který při zvuku jeho kroků ustal ve svém bezcílném pobíhání kolem, sedl si těsně k mříži a zvědavě nastražil uši. Kyle se zastavil pár kroků od kotce a podle velitelových instrukcí se pomalu svezl do dřepu.
,,Ahoj ... Wolfie." promluvil na psa tiše, když si přečetl jeho jméno na cedulce nedbale přibité na dveřích.
,,Já jsem Kyle. Budeš můj kamarád?" mluvil dál a opatrně se přiblížil k němu. Pes při zvuku svého jména pomalu zavrtěl ocasem a potom nečekaně skočil na mříž s takovou razancí, až se Kyle lekl a bezděčně o krok ucouvl. Za zády zaslechl Boyardův smích a zastyděl se. Zkusil to znovu a tentokrát se mu podařilo prostrčit ruku s masem mříží. Wolfie jej chvíli očichával a potom uchopil maso do zubů a odběhl do rohu, aby jej při svačině nikdo nerušil. Spokojeně přitom bušil ocasem do betonové podlahy a když se ohlédl, olizujíc se a doufajíc, že se ještě kousek najde, cítil Kyle, jak mu velitel pomalu položil ruku na rameno.
,,Podařilo se vám nemožné, vojíne. O tohoto psa si naše jednotka dělala velké starosti. Víte, tady v kotci vedle býval jeho bratr ze stejného vrhu, byli nerozluční. Bohužel se ale nešťastně zranil při cvičení, nešlo jej zachránit. A Wolfie nám od té doby chátral, skoro nežral, včera dokonce začal být zlý, když jej šli kluci krmit. Ale vy? Přijdete sem, vidíte toho psa poprvé v životě a hned mu vnutíte maso? Smekám svůj baret, vojíne. Kéž by vám to spolu tak šlo i nadále." pronesl Boyard a Kylea zahřálo u srdce. Ale jeho radost byla vzápětí ta tam, protože Boyard pokračoval, když přivolal Gabriela a Hectora a začal jim udílet pokyny.
,,Tak, psy jste si vybrali, jak jsem viděl, a teď vám mohu říct, co a jak. Vaše povinnosti zůstávají stejné. Ráno před snídaní psy nakrmíte a vyčistíte jim kotce, dopoledne budete mít výcvik společný s ostatními a po obědě se budeme věnovat psům. První týden bude založen na budování vzájemné důvěry. Všichni psi tady jsou cvičení a to, co mají umět, umí, ale musí si s vámi vytvořit pouto. Musí se z vás stát jeden stroj se šesti nohama, který přemýšlí a ví, že jedna část bez té na druhém konci vodítka prostě v ostrém provozu fungovat nebude. Rozumíte?"
Kyle, Gabriel i Hector přikývli a jednohlasně zvolali: ,,Ano, pane generále." Boyard se poté vydal do místnosti u vchodu, vzal odtamtud tři vodítka a rozdal jim je.
,,Napřed půjde ven Shiloh." ukázal na Hectora.
,,Po něm Wolfie a nakonec Monty. Vy dva tady zatím počkejte, nebylo by dobré, aby spolu ti psi přišli vzájemně do kontaktu volně na dvoře. Mohl by z toho být pořádný malér. Tak, vojíne, proč tady pořád stojíte jako tvrdé Y? Vezměte si psa a jdeme!" tleskl velitel do dlaní. Hector sebou trhl a s vodítkem pověšeným kolem krku se vydal ke kotci s netrpělivě poštěkávajícím belgickým ovčákem. Prostrčil skrz mříže dlaň, aby si jej pes mohl ještě jednou očmuchat a potom otevřel dveře, přidřepl k němu a připnul karabinu vodítka k obojku. Boyard bedlivě pozoroval každý jeho pohyb a sotva znatelně pokýval hlavou.
,,Dobrá práce, vojíne. Tudy." řekl a nedbaje povyku, který se okamžitě spustil v okolních kotcích, Hectora nasměroval k zadním vratům. Během několika mála minut zmizeli Kyleovi z dohledu. Gabriel seděl na kamenné zídce a usmíval se. Kyle si opatrně sedl kousek od něj a zadíval se někam do dáli. S tímto klukem se znal jen od letmého vidění a nechtěl být vlezlý. Kupodivu na něj po několika minutách poněkud trapného ticha Gabriel promluvil sám.
,,Ty seš Kyle Rogers, že? Miguel mi o tobě vyprávěl, šli jsme spolu tehdy dva kilometry z té noční únikovky. Jak se ti tady zatím líbí?" Kylea mladíkova srdečnost mile překvapila. Zatímco Hector vypadal jako introvert, Gabriel byl jeho pravý opak. Usmál se.
,,Je to dřina. Ale musím uznat, že mě to docela baví. I když Bůh ví, co bude na jaře. Hlavně jsem vděčný za tohle, pracovat se psy byl vždycky můj sen."
,,Máš doma psa?" zajímal se Gabriel. Kyle zavrtěl hlavou.
,,Ne. Ale děda měl - asi před deseti lety - labradora. Byl to moc hodný pes, s každým byl kamarád. Ale potom děda umřel a Roy se změnil. Asi proto, že sám už nebyl nejmladší, ale babička si jej chtěla nechat, protože my jsme bydleli daleko a nikoho už neměla. Roy potom každý večer pravidelně lehával u rozkvetlé slivoně, kterou děda asi tři roky před svou smrtí zasadil na zahradě. A potom si u ní jednoho dne vyhrabal díru a umřel v ní. Byl to opravdu věrný a výjimečný pes."
Na Gabrielovi bylo vidět, že nevěděl, co by na to měl říct. Kyleův příběh jej evidentně dojal. Ale než se odhodlal otevřít pusu, vzadu vrzla vrata. Generál Boyard a Hector se Shilohem se vraceli.