Ráno se Kyle i Miguel vzbudili brzy, ještě než vyšlo slunce. Oba se cítili odpočinutí, plni energie a také očekávání, co je dnes čeká. Miguel měl o poznání lepší náladu než večer, kdy si Kyle myslel, že už s ním v životě nepromluví. Mladík se však choval úplně normálně, jen jej požádal, aby rozhovor na dané téma už nikdy neopakovali. Kyle bezmyšlenkovitě přikývl a Miguel se rozzářil jako měsíček na hnoji, veškerá podrážděnost z něj spadla. Společně vešli do jídelny na snídani, kde už čekali jejich velitelé a dožadovali se odpovědí na otázku, jak chtějí ve výcviku pokračovat.
Miguel vyslovil přání stát se medikem, protože zdravotnickou školu kdysi studoval, ale nedokončil ji. Byl proto přidělen, spolu s Rogerem a Walterem, kteří se rozhodli stejně, k poručíku Jamesi Ridgeovi, který je včera s onou možností seznámil. Jasper a ještě jeden mladík se přihlásili k radistům, jímž velel poručík Martin Fox, a Kyle spolu se dvěma zbývajícími mladíky - Gabrielem a Hectorem - zvolil kynologii, u které je překvapil Thomas Boyard. Nevadilo jim to. Generál se jen usmál.
,,Nebojte se, Hayden ty nové mladíky zvládne sám. Nakonec s vámi do Iráku poletím já, tak chci mít alespoň část z vás stále pod kontrolou. Jistě máte radost, mám pravdu?" usmál se křivě. Kyle se zarazil. Nechápal, proč je generál tak ironický. Nikdy jim nedal záminku nenávidět jej, i když byl trénink občas skutečně tvrdý. Věděl, že dělal jej svou práci. Jemu tato základna nepatřila a kdyby z nich neudělal chlapy, mohl by přijít o místo.
Beze slova se proto vydali ven z místnosti. Boyard se ještě na několik minut zastavil před dveřmi, tváří k mladíkům, a zachovával si svou konstantní kamennou, lehce zamračenou tvář, i když to byla jen maska, aby jim dal pokyny.
,,Poslouchejte, vojíni," začal, tèkaje očima z jednoho na druhého.
,,Možná si myslíte, jak jste vyhráli. Možná milujete psy a těšíte se, že si s nimi užijete zábavu. Proto vás hned na začátku musím seznámit s tím, jak to tady chodí. Za několik minut podepíšete adopční smlouvu a potom si půjdete vybrat svého psa. Ti psi se stanou vašimi bratry ve zbrani, možná jedinými skutečnými přáteli, které tady a v Iráku budete mít. Budete se na ně muset spolehnout v boji, což ale budete moci jen za předpokladu, že se jim budete na sto procent věnovat. Budete je krmit, čistit jim kotce, cvičit, hrát si s nimi, aby si na vás zvykli a neobrátili se proti vám. Smlouva je platná doživotně. Asi se vám to líbit nebude, ale až se vrátíte z Iráku,  psi poputují na čtyři týdny do karantény a až poté, co budou uznáni způsobilými k adopci, s vámi odjedou domů. Předem vás ale upozorňuji na to, že psí vojáci mohou trpět stejnými problémy jako my. Mohou si přivézt vážné nemoci, mohou mít posttraumatickou stresovou poruchu, mohou začít bez varování útočit na vše, co se bude vyskytovat poblíž jejich kotce. Několik podobných případů už tady bohužel bylo a ti psi byli prohlášeni za nezpůsobilé k adopci a nebezpečné. A postup v těchto situacích je dán armádním zákonem. Pokud bude takového psa nutné utratit, budete s nimi až do posledního výdechu, ať se vám to líbí, nebo ne. Rozumíte?" Kyle ztěžka polkl. Bylo to moc informací najednou, ale mechanicky přikývl, stejně jako ostatní. Generál jim poté pokynul, aby jej následovali, a nechal je stát před dveřmi svého pokoje, odkud brzy vyšel se třemi adopčními smlouvami, které mladíkům rozdal i s propiskami na podpis. Kyle si ji v rychlosti prostudoval. Bylo v ní obsaženo vše, co jim Boyard před chvílí řekl. Rychlým škrtem načmáral své jméno do příslušného řádku a vrátil dokument generálovi, který slíbil, že kopie dostanou nejpozději večer. Poté je poslal se převléct a za deset minut už s nimi mířil ven z kasáren, na dvůr.