Generál Boyard očima těkal po napjatých obličejích svých svěřenců a tvář mu opět ozdobil ten jeho záhadný úsměv. Kyle jej už znal a proto věděl, že od toho může čekat cokoliv, od povýšení až po další ponižující tresty v podobě čištění latrín nebo pravidelných nočních běhů. Nervózně polkl a uhnul pohledem. Čekal řev, kázání o vlastní neschopnosti a buzeraci. Ale to, co následovalo, jej dokonale zaskočilo. Boyard si odkašlal a začal mluvit:
,,Pánové, víte, co je dnes za den? Je prvního listopadu. Jste na naší základně Fort Diego přesně čtyři měsíce. To je sto dvacet tři dní, dva tisíce devět set padesát dva hodin a na minuty to počítat nebudu, to po mě nechtějte." Mezi Kyleovými přáteli to zašumělo tichým smíchem. Generál po nich šlehl zlostným pohledem, ale nenechal se vyvést z míry. Pokračoval:
,,Vaše jednotka má, i přes vážné problémy s disciplínou v raných týdnech, dnes nejlepší výsledky z celé základny. Prokázali jste tvrdost a loajalitu, velmi dobrou fyzickou kondici a co jsem si všiml, i empatii a smysl pro fair jednání. Proto jsme se rozhodli vás odměnit. Věc se má tak, že původně jste měli už letět pryč, ale z důvodů, které jsou mimochodem tajné, se turnusy odkládají. Příští týden tedy odlétají vojáci z předchozího - jarního  turnusu do Iráku a budou probíhat také poslední letošní nábory, aby se nováčci stihli přes zimu zacvičit, což bývá většinou úkol pro generála Flowera, tudíž nebude mít čas se vám věnovat a budete předáni našim specialistům. To pro vás v podstatě znamená, že si budete moci vybrat obor, do kterého byste chtěli proniknout, něco, co vás možná baví a bude bavit i tady. Na rozmýšlení budete mít tuto noc, ráno při snídani chci od vás všech slyšet odpověď. Tady poručík Ridge vás teď seznámí s možnostmi výběru." řekl Boyard a pokynul rukou vysokému, šlachovitému, asi padesátiletému muži v perfektně nažehlené uniformě a černém baretu, kterého Kyle potkal už v den náboru, kdy jim rozdával čísla pokojů. Ten postoupil dopředu, uchopil mikrofon a odkašlal si:

,,Dobrý večer, pánové. Jsem poručík James Ridge, mám na starost zpravodajské a průzkumné jednotky v této oblasti. Na základně Fort Diego sloužím s jistými přestávkami už třicet let a věřte mi, že mám za sebou mnoho zkušeností z výcviku i boje, a proto sám vím, že plazit se celý den v blátě je nuda." Kyle se, stejně jako ostatní, nervózně zasmál. Poručík mu byl už od prvního pohledu sympatický. Jeho modré oči se nedívaly tak studeně jako Boyardovy a zdálo se, že by jim dokázal předat i nějaké ze svých zkušeností. Oba generálové, kteří je cvičili, očividně nikdy neměli chuť se s nimi dělit o své osobní poznatky a zážitky z bojů a ačkoliv mezi vojáky kolovaly zvěsti, že se generál Flower účastnil operace Tet ve Vietnamu před třiadvaceti lety, dotyčný to nikdy nepotvrdil. Ridge počkal, až se mladíci uklidní a opět mu začnou věnovat pozornost, a potom pokračoval:
,,Co je ale pro vás podstatné a snad i zajímavé je fakt, že si dnes večer budete moci vybrat, čemu se chcete věnovat. Budete proškoleni ve specializaci, kterou si sami vyberete a díky ní si prohloubíte své fyzické i psychické dovednosti, co budete v boji potřebovat. Na výběr máte z několika oblastí výcviku, hned vám je vyjmenuji." Zamířil k starému dřevěnému sekretáři stojícímu v rohu a z vrchního šuplíku vytáhl štos papírů. Poté se vrátil k mladíkům. Kyle měl nervy napnuté k prasknutí, ačkoliv se snažil své pocity skrývat, a nespouštěl poručíka z očí. Ten se usmál, znovu si odkašlal a sklopil očí k papírům:
,,Takže, možnosti specializace jsou následující: Můžete se stát medikem, leteckým specialistou, radistou nebo vojenským psovodem. Po zvolení toho, co vás bude bavit, budete přidělení ke svým nadřízeným, kteří vám řeknou, co a jak a zapojí vás do výcviku. Ten potrvá celou zimu a prakticky až do konce března, kdy odletíte do Iráku. Teď vám řeknu více o jednotlivých specializacích ... " Kyle pečlivě naslouchal, zatímco poručík vyprávěl o náplni a možnostech jednotlivých oborů. Nejvíce jej zaujala vojenská kynologie. Odmala miloval psy, přestože doma nikdy žádného neměl. Od patnácti let pomáhal dědovi venčit a cvičit jeho labradora Roye, a když Roy dva roky po smrti svého pána odešel za ním, začal docházet a pomáhat do místního útulku, přičemž jej vždy fascinovala velká plemena více psů, než ta malá.

Bylo asi půl jedenácté, když velitelé společnou zábavu rozpustili a Kyle s Miguelem zamířili na svůj pokoj. Každý sám za sebe děkoval pokroku dějin, že nemuseli spát všichni v jedné kasárně a měli pokoj pro sebe. Jelikož se toho dne už sprchoval, shodil ze sebe oblečení a jen v trenýrkách si zalezl pod deku. Miguel jej napodobil. Přesto Kyle nemohl spát, přemýšlel. Otázka, která jej už od včerejší noci pálila na jazyku a dnes byla ještě přiživena náhlým podezřením, zkrátka musela okamžitě ven, bez ohledu na to, co by mohla způsobit.
,,Spíš, Migu?" zeptal se nakonec tiše. Na protější posteli zašustila látka, jak se mladík obrátil k němu na bok a odpověděl.
,,Ne, děje se něco?" zeptal se a rozsvítil lampičku. Kyle sebou trhl, protože věděl, že už není cesty zpět, ale přesto se zeptal.
,,Chtěl bych se jen zeptat, na něco osobního. Neber si to prosím zle, já to nikde vykládat nebudu a už vůbec tě nemám v úmyslu napráskat velení, nemusíš se bát. Ale poslední dva dny se chováš divně, a bylo tady několik až podezřelých náhod. Nechci chodit kolem horké kaše. Líbí se ti kluci? Jsi gay?" Miguel ztuhl. Jeho úsměv se začal pomalu vytrácet, přesto si dal pozor, aby s odpovědí neváhal moc dlouho.
,,Ne. Nevím, o čem to mluvíš. Doma v Austinu mám holku, je super. Dokonalá sexy kočka. Nebavme se o tom už, prosím, a ani nikde jinde. Nechci mít problémy ani tady skončit." zavrčel v rozporu se svým předchozím tvrzením příkře, zhasnul a otočil se ke stěně. Kylea jeho náhlá změna chování překvapila. Vždyť se jen zeptal, tak proč Miguel tak vyšiluje? Jaké problémy?
Ale protože byl unavený, brzy na to zapomněl. Napadlo jej, že jim velitelé schválně dávají tolik zabrat, aby v noci nepáchali nějaké výtržnosti, a poté mu hlava samovolně klesla na polštář a usnul tvrdým spánkem.