Konečně nastal TEN DEN. Den, kdy začali být přijímáni noví rekruti do výcvikových středisek, rozptýlených po celé zemi.

Kyle se na nábor pečlivě připravil. Do ruksaku si sbalil několik svých osobních věcí - oblečení, psací potřeby, deník, osobní lékárničku a nějaké jídlo. Vše ostatní - uniformy a zbraně - jistě dostanou až na místě. Byl nervózní, zároveň ale pociťoval silné vzrušení a touhu po dobrodružství.

Byl pevně rozhodnutý. Prosby a pláč jeho rodičů jej sice dojímaly, ale nedonutily jej názor změnit.

Hodiny ubíhaly a nastalo odpoledne. Podle letáku bylo možné přijít do kasáren nejdříve ve dvě hodiny. Kyle ještě jednou zkontroloval svůj batoh, nacpaný k prasknutí, i ruksak, oboje si hodil na záda a rozhodl se vyhovět naléhání rodičů, že jej alespoň odvezou. Cestou v autě bylo ticho, přerušované pouze pláčem Kyleovy křehké maminky. Jeho otec pevně svíral volant, zíral přímo na cestu před sebe a mlčel. Kylea začalo hlodat svědomí, když se musel dívat na utrpení svých rodičů, ale neustoupil.

Po půl hodině jízdy otec zatočil na širokou, štěrkem vysypanou cestu vedoucí až k vojenské základně nesoucí hrdý název Fort Diego. Byla to vysoká budova obehnaná trojitým plotem z ostnatého drátu s masivními kovovými vraty, před kterými právě v dokonalém souladu ve dvoustupu pochodovala skupina osmi vojáků v khaki uniformách, vysokých černých holinkách a s puškou přes rameno.

Auto zastavilo a všichni tři vystoupili. Kyle ucítil, jak mu matka v rozčilení zaryla nehty do paže a pokusil se na ni usmát, aby ji uklidnil, což se mu však příliš nepodařilo. Před vraty stál malý stolek, o který se znuděně opírali dva neozbrojení vojáci. Jeden z nich právě listoval štosem papírů a cedulek. Jakmile druhý muž spatřil Kylea, pokynul mu, ať přistoupí blíž. Voják byl mladý a nevysoký, zato ale šlachovitý a vysportovaný, a jeho upřímný úsměv dodal Kyleovi odvahu.

,,Ale, další nováček? Jméno, prosím." pronesl voják, zatímco se Kyle nadechoval k pozdravu. Proto si to rozmyslel a řekl jen prosté: ,,Kyle Rogers, pane." Voják se jej poté ptal ještě na mnoho základních informací, vzdělání, zdraví a ostatní, a když si vše, co považoval za podstatné, zapsal, pokynul mladíkovi, aby jej následoval k velké budově, kde se Kyle musel podrobit vstupní lékařské prohlídce. Doktor Truman byl nerudný starý muž s pivním břichem a jak tak Kylea prohlížel a kladl mu další, někdy až nepříjemné otázky, zdravotním stavem rodičů počínaje až tím, zda není homosexuál konče, připadal si mladík jako ve škole. Konečně jej však lékař uznal schopným k odvodu. Kyle s příslušnými papíry v rukou vyšel opět na světlo. Voják, který jej zapisoval, na něj už čekal a mlčky mu pokynul k nedaleké obdélníkové ohradě z bíle natřeného dřeva, v níž byl na zemi vyznačen běžecký ovál vysypaný pískem.

,,Nováčku, než definitivně rozhodnu o tom, jestli vás přijmeme, nebo ne, musím si vás prověřit. Takže uděláme pětiboj. Ten se skládá z běhu na tisíc metrů, což jsou čtyři kola po běžecké dráze, opičí dráhy a tří takzvaných padesátek. Padesát dřepů, padesát kliků, padesát sed-lehů. To vše v časovém limitu čtyřicet minut. Rozuměl jste? Až to zvládnete, tedy jestli to zvládnete, můžeme se bavit dál. Postavte se na tuto čáru a čekejte." Kyleovi vyschlo v krku při pomyšlení na to množství fyzických úkolů, které bude muset v krátké době splnit, přesto ale poslušně přikývl a udělal, co po něm voják chtěl. Postavil se na rytinu v písku a v rychlosti si procvičil ruce a nohy. Poté zaujal startovní pozici a čekal. Voják vytáhl z kapsy píšťalku, přiložil si ji k ústům a hvízdl. Teď!

Kyle vyrazil. Věděl, že mu v tomto okamžiku jde o vše, zde na cvičišti se rozhodovalo o jeho budoucnosti. Ztěžka dýchal, plíce jej bolely, nohy klouzaly v písku a podjížděly v ostrých zatáčkách. Téměř nic neviděl a neslyšel, kdykoliv před sebou viděl hnědý nátěr plotu, změnil směr. Když konečně uslyšel vojáka, jak na něj volá, aby se zastavil, myslel si, že se mu roztrhne hruď. Nohy jej přestaly poslouchat a klesl na kolena. Koutkem oka zahlédl, jak se voják dívá na malé kapesní hodinky a udiveně vrtí hlavou. Kyle se rychle zvedl a s obavami na něj pohlédl:

,,Bylo to dobré, pane?" zeptal se opatrně. Voják zvedl hlavu a s obdivem v hlase zašeptal:

,,Bylo to velmi dobré, Rogersi." Rychle se ale vzpamatoval a pokračoval:

,,No nic, další částí fyzického testu je opičí dráha. Pojďte za mnou." Zavedl Kylea do druhé ohrady, která stála hned vedle. Nacházelo se v ní dvacet různých překážek, jako například provazové žebříky, kladiny, doskočiště či metr vysoké překážky na přelézání. Voják opět otevřel ohradu a strčil mladíka dovnitř.

,,Každá překážka je označena číslem. Máte teď dvě minuty na to, abyste si dráhu pečlivě prohlédl a zvážil, jak ji co nejlépe a nejrychleji zdolat. Až budete hotov, postavte se opět na čáru a vyčkejte povel ke startu." Kyle udělal, co po něm voják chtěl a poté zaujal svou pozici. Když vyrazil, zdálo se mu, že je dráha nekonečná. Skákal, přelézal, plazil se v horkém písku a zdálo se mu, že se čas vleče hlemýždím tempem. Když udržoval balanc na vysoké kladině, zahlédl koutkem oka rodiče, jak stojí těsně vedle sebe za vysokým plotem a drží se za ruce. Byli totiž z vojenského komplexu vykázáni.

Přejí si, abych to zvládl, nebo nezvládl? prolétlo chlapci hlavou a na okamžik ztratil rovnováhu. Sice ji brzy získal zpět, ale přišel tak o drahocenné vteřiny. Ani se nenadál, a neměl co překonávat. Voják jej vyvedl ven a vrátili se zpět do první ohrady, kde se měla odehrát poslední část testu. Kyle věděl, že jeho výkon nebyl zdaleka tak dobrý, jak si přál. Ovlivní to snad jeho přijetí?

Ruce i nohy jej bolely, mohl dokonce říct, že už byl k smrti unaven, přesto ale statečně prováděl poslední část přijímacího fyzického testu - dřepoval, klikoval, padal zády do písku a opět se zvedal. Když skončil, pot se z něj lil proudem a ztěžka oddechoval. Voják, který jej testoval, stál u plotu se svým kolegou a vyměňovali si nicneříkající pohledy. Když uviděli, že je Kyle hotov, oba k němu přistoupili, zasalutovali a podali mu složku. Chlapec ji zvědavě otevřel. V kolonce s hodnocením se skvělo rudé razítko A2 a v doplňující kolonce měl Kyle připsaný pochvalný text. Bylo zřejmé, že i přes drobné obtíže byl přijat.

,,Vítejte ve Fort Diegu, výcvikovém středisku armády Spojených států amerických, vojíne." uslyšel za sebou.