Tak jo, teď se přesunem o pár měsíců dál, neboli do momentu, kdy do Bradavic přišel Harry, a zároveň je toto poslední kapitola z Relikvie smrti, a potom už bude epilog...no...užíjte si čtení.

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

V Bradavicích bylo doslova peklo, nebylo to takové jako za Brumbála, fyzické tresty byly na denním pořádku, dokonce trestali i prváky, kteří místo poznávání kouzel Bradavic poznávali kruté a nemilosrdné tresty.

Ten den pro Merilyn nebyl příjemný, protože seděla v ředitelně na židli kvůli fámě o tom že ví, kde se Potter nachází, takže kolem ní stáli Snape a nějaký borec s borkou, kteří měli tresty na starost, a snažili se z ní vypáčit informace, které ani neměla.

,,Řekni kde se Potter skrývá!''

Zařval na ni ten borec, ale Merilyn stále odpovídala tu samou větu.

,,Já nevím kde je Potter. Vždyť ho ani nemám ráda!''

Dodala a Snape si povzdechl. ,,Tohle nikam nevede, musíme na ni jinak...svažte ji.'' Rozkázal a ačkoliv se Merilyn vzpírala seč mohla, stejně skončila svázaná.

,,Šli jsme na to špatně, ji by nedonutilo mluvit ani výhružka smrtí, nenene...musíme na ni její slabinou.''

Kývl, a ten chlap..kluk...prostě ten borec odešel a za chvilku došel i s Liou v závěsu.

,,Co chcete dělat?'' Zeptala se mírně vyděšeně Merilyn, když viděla jak se i její nejlepší kamarádka bojí.

,,Merilyn? Co se děje?'' Merilyn se začala smýkat a snažila se dostat z lana, ale bylo to marné, ten týpek to utáhl moc silně a Merilyn byla moc slabá, aby to protrhla, a moc blbá když si nevzala hůlku.

,,Jak jsem řekl, šli jsme na to celé úplně špatně, soustředili jsme se na vás jako celek, ale nesoustředili jsme se na vaše psychické slabiny.''

Snape opět kývl, tentokrát na tu borku, ta vytáhla hůlku, namířila ji na Liu a pronesla ,,Crucio!''

Lia se okamžitě začala kroutit v silných křečích a křičela, křičela tak nahlas, a Merilyn to nemohla snést, nemohla snést pohled na její kamarádku, jak je jí nespravedlně ubližováno.

,,DOST! NECHTE TOHO! JÁ NIC NEVÍM, SKUTEČNĚ NIC NEVÍM! NECHTE JI BÝT PROSÍM!''

Její zoufalý křik se mísil s Liiným křikem, Snape chvilku uvažoval, než kývl a ta baba přestala s mučením, týpek Merilyn rozvázal a ta rychle přiběhla k Lii a silně ji objala.

,,To bude dobrý Lio, jen klid, už jsem u tebe, jsem tu a nepustím tě.''

Utěšovala Lin Merilyn, která se jí zhroutila v náručí a rozbrečela se. Merilyn přitom všem nechápala jedno, jak tohle mohl Snape udělat? Jak to mohl dopustit?

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

O pár hodin později se celá škola sešla ve Velké síni, aby Snape začal vykládat cosi o nalezení Potrata a že pokud někdo ví kde je, ať prostě vystoupí vpřed, nikdo nedoufal že to někdo udělá, ale skutečně se tak stalo! Někdo vystoupil z řady Nebelvírských, a kdo jiný by to byl než samotný POTRAT!

Ano! Byl to on! Chlapec, který přežil potrat...ehm...teda co?

No nic, potom se strhla obrovská bitva mezi ulízaným netopýrem a lvicí Minnie, ale ulízaný netopýr zdrhl jako by si usral do těch svých trenek, takže lvice Minnie vyhrála,a celá škola tak na malou chvilku mohla oslavovat, ale jak jsem říkala, bylo ti jen na malou chvilku.

Protože najednou se ozval Voldyho nakřáplý hlas, udělal na pár sekund bububu, a pak zmizel.

Pansička prasnička, co neměla dost ozubený kolečka hned Harryho chtěla předhodit voldíkovi prdíkovi, ale lvice Minnie všechny zmiozelské (kromě Liabetty) poslala do sklepení, chvilku se jásalo, no a pak nastal chaos.

Všichni dospělí odešli před hrad, aby vykouzlili bariéru, která zmrdijeby zdrží, Minnie taky povolala takový kamený řitíře, kteří byli něco jako druhá obraná linie, a co to znamenalo? Že nastala válka, a nikdo nevěděl jestli ji přežije.

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

Merilyn se snažila najít Freda, ale v tom blázinci ho nikde neviděla, ale najednou jí někdo poklepal na rameno, a ona se tak lekla, že tomu dotyčnému dala pěstí, no a hádejte kdo to byl? Její manžel, k jeho smůle.

,,Bože Fredericku! Tohle mi nedělej! Promiň, hned ti ten nos spravím.'' Řekla, vytáhla hůlku, zašeptala kouzlo a pak uslyšela jen křupnutí, jak se Fredův nos spravil.

,,Au! To zaprvé, a za druhé, máš celkem dobrý švih.'' Pochválil svou ženu Fred a objali se.

,,Hele musím najít George, zvládneš to tu?''

,,Jasně, já stejně musím najít holky, a Frede! Buď opatrný, miluju tě.''

Řekla a chtěla Freda políbit, ale ten ji zarazil.

,, Moment! Řekla jsi miluju tě? TO JE SNAD POPRVÉ COS MI TO ŘEKLA! Tohle je okamžik, který budu vyprávět našim dětem, a až budem starý a plesniví starci, tak to budu vyprávět našim vnoučatům, tento den se zapíše do historie jako den, kdy mi Merilyn Veronica Weasleyová poprvé řekla, že mě miluje...''

,,Skončils?''

,,Teď už jo.''

Merilyn ho stihla ještě políbit a pak se každý rozešel jinam, Merilyn za svými kamarádkami, a Fred za svým bratrem.

Když holky našla, zrovna se bariéra protrhla, a na pozemek Bradavic vnikli Zmrdijebové, obři, zlobři a bůh ví kdo všechno ještě, ale v ten moment se strhla obrovská bitva, které se Merilyn zůčastnila asi pět minut, než zakopla o kámen a ztratila vědomí, ach, jaká to šikovná čarodějka.

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

Když se Merilyn probrala, byla na lůžku, absolutně netušila co tam dělala, ale jediné co dokázala vnímat, byly hlasy lidí, kteří byli kolem.

,,Jak je ti?'' Zeptala se jí Mali, a když jí Merilyn chtěla odpovědět, všimla si Mairy, která ležela vedle ní.

,,Proboha Mairo! Je..?''

,,Ne, jen ji omráčili, ale silně se bouchla do hlavy, Pomfreyová říkala že takhle zůstane ještě dva tři týdny.''

Seznámila jí s Maiřinou situací Val a Merilyn se uklidnila, ale ne na dlouho, protože si vzpomněla ještě na někoho, o koho se celkem bála.

,,Kde je Fred?''

Zeptala se, ale než jí některá z nich stihla odpověďet, Merilyn už byla v pohotovém módu.

,,Hele jdu ho najít, až ho najdu, hned sem příjdeme jo? Zatím.''

Rozloučila se a odešla. Hledala dobrých deset minut, než spatřila postavu Molly Weasleyové, a za tu dobu stihla vidět známe tváře, které už nedýchaly, jako Lupina a Tonksnovou, a mnoho jiných.

,,Teto Molly! To jsem ráda že tě vidím, netušíš kde je...?''

Molly se k Merilyn otočila, celá uslzená, a Merilyn vytušila že se něco stalo.

,,Teto Molly? Kde je Fred?''

Molly na chvilku odstoupila, a když si Merilyn všimla kdo to za ní leží, nemohla dýchat, nemohla myslet, jakoby do ní udeřil blesk, který nejen zlomil její srdce, ale i jejího ducha žít.

,,F..Frede?''

Klekla si k němu a lehce s ním zatřásla, jenže bylo to zbytečné, její láska a manžel tam ležel, oči zavřené, a hrudník se mu nezvedal...už nebyl mezi živými.

,,Frede? FREDE! Notak já vím že mě slyšíš, nedělej zas jeden z těch svých fórků, tohle není vtipný! FREDE! Frede prosím, prober se, nenechávej mě tu samotnou.''

Slzy jí tekly proudem, a ač prosila sebevíc, věděla že se už nikdy neprobere, že už na ni nikdy nepromluví, nikdy ji neobejme, a už nikdy ji nepolíbí.

,,Prosím.''

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

Merilyn s Fredem zůstala ikdyž šli všichni ven, zůstala s ním ikdyž ostatní znovu bojovali potom co zjistili, že chlapec který přežil, znovu vochcal smrt, ale když Merilyn jednoho zmrdijeba viděla, neudržela se a poslala na něj smrtící kletbu, neměla k tomu důvod, nijak ji neohrozil, prostě si musela vybít na někom vztek.

Jenže ten vztek v ní houstl, a když pohár přetekl, cvaklo jí v hlavě a začala kosit jednoho zmrdijeba Avadou za druhým.

Byla jak šílená, každý viděl, že ji ovládá zuřivost, a teprve potom co Potter zabil pána zla, si Merilyn sedla a zakřičela, křičela z žalu a zoufalství, že ji opět opustil někdo, komu dala své srdce.

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

No...ještě vydám Epilog...a bude konec...nechci aby to skončilo, ale všechno dobré musí jednou skončit...a kdo ví? Třeba napíšu pokračování...třeba.