Mladý Kyle Rogers, pětadvacetiletý student, se jednoho mlhavého dne procházel po Park Avenue. Na rozdíl od svých vrstevníků, kteří své chvíle volna trávili nejraději u televizních obrazovek s kouskem pizzy v ruce, Kylea bavil sport. Na svůj věk měl stále ještě chlapeckou postavu, byl hubený a měřil metr osmdesát, měl hnědé oči a černé vlasy, které však téměř nebyly vidět díky černé kšiltové čepici, kterou často nosil. Rád hrál rugby a také basketbal, a za chladných zimních večerů, kdy nemohl běhat venku, rád sledoval válečné filmy jako Četa, Olověná vesta nebo Most přes řeku Kwai. Často sám sebe pasoval do role vojáka z druhé světové války a s partou kamarádů si hráli na hrdinné Američany, vyloďující se v Normandii.

Těmito aktivitami mu pomalu uplynulo dětství a nastal rok 1989. V Evropě i ve světě se událo mnoho dramatických změn. Největší evropská mocnost, Sovětský svaz, přestala zvládat vzpoury a demonstrace ve svých satelitních socialistických státech a v kombinaci s vlastními vnitřními problémy začala směřovat ke svému zániku, v Asii naopak začal vystrkovat růžky Irák, který si dělal zálusk na sousední zemi Kuvajt, proslulou bohatými ropnými nalezišti. Početná vojska Saddáma Husajna nakonec vtrhla do země bez vyhlášení války a naleziště si silou přivlastnila.  Kuvajt byla malá země, proti okupantům téměř bezmocná, a tak kuvajtský prezident požádal o vojenskou pomoc prezidenta George Bushe, který jeho zoufalou prosbu neodmítl. 

A tak se Kyleovi jednoho letního dne splnil klukovský sen, když na náměstí Manhattanu našel vylepené plakáty lákající k odvodu: ,,Young men may go fight for our country!" hlásaly. Kyle se zastavil. Fotografie anonymního amerického vojáka, třímajícího v levé ruce pušku a v pravé americkou vlajku, byla vyvedená barevně těsně pod nápisem. Úplně dole pod fotografií byla menším písmem uvedená adresa vojenského střediska, kam se mají případní zájemci hlásit, a také datum náboru nových vojáků.

Kyle váhal. Na jednu stranu měl jisté pochybnosti, bál se náročného výcviku a v neposlední řadě také zranění a smrti. Vojenský výcvik jej ale i přesto velice lákal, a tak se jednoho dne, 31. července 1989, definitivně rozhodl ...