Tiše se blížil až na konec uličky. Zbývalo mu už kousek aby utekl z úzkých uliček k otevřenému světu, ale najednou se jemné poprchávání změnilo na prudký déšť. Kapky do pár minut smočily všechnu jeho srst. Otřásl se zimou a snažil se ze sebe shodil co možná nejvíce vody. Ačkoliv mu to nebylo platné, když byl ve vteřině stejně mokrý jako předtím.
Pak ale znovu zaslechl svůj strach v podobě dvou mužů, co se ho celou tu dobu snažili vypátrat a nakonec chytit. Pátrali docela dlouho, teď se najednou objevili za ním opodál a ihned se na něho rozběhli. Pes zareagoval vrčením, ale hned na to si to rozmyslel a místo varovného signálu začal také utíkat - tam kde ulička končila. Běžel ale dost pomalu, od začátku byl zcela vysílený a tak už nemohl běžet takovou rychlostí jak kdysi. Rána na noze mu nadále bolestivě hnisala, ale i tak oslaben klusal dál, protože nechtěl skončit v jejich spárech. Lidé se přibližovali, byli mu v patách ale konečně se i on sám objevil na rušné silnici plných aut.
Avšak neštěstí, jakoby společně s tisíci kapkami padaly dohromady na zem. Ve skutečnosti si toulavý pes včas neuvědomil, že stojí na špatném místě, když na chvíli zastavil. Trvalo to velmi krátce, dokonce sami pronásledovatele to ohromilo ale zároveň vyděsilo. Jedno z rychlejších aut vší silou odhodilo psa do vzduchu. Řidič i se svým autem ihned na místě střetu zastavil, ale pes se ještě nadále kutálel o několik metrů dál. Jako přesvědčení o vážnosti, poukazovala velká červená skvrna jak na autě, tak i jako louže na místě kde pes ležel.
Jeho krev se mísila s dešťovou vodou na zemi. Všechny kolem udivilo, když ještě dýchal. Hruď se mu mezitím stále zvedala a klesala, ale čím dál méně a pomaleji.