Jednoho dne kdy svítilo sluníčko, nám - patnácti psům Dave nařídil znovu hledat jídlo. Byl to pro nás sběračský den, proto jsme neprotestovali. Přiznávám, že poslední dobou spíš nehledáme jídlo, ale procházíme ulice a hledáme nové cesty, místa a prostě samé dobrodružství. Jídlo teď není naší prioritou... Samozřejmě za každou cenu musíme pro ''vyšší'' husky něco najít, aby jim náhodou nenapadlo, za nepřinesené jídlo nám ukousnout ocasy nebo uši...

Problém s Antoniettou se aspoň z poloviny vyřešil; poněvadž je Antonietta kočka, a samotná kočka není zvyklá žít se psí smečkou, žije si poklidný život s novými kamarády - kočkami. Párkrát se mezi námi objeví a povídá nám, co všechno s kamarády zažila. Vždy, když přijde, je Backy hrozně nadšený. Snad nikdy nebyl den, kdy si oba spolu prostě nehráli, protože mezi Antoniettou a Backym koluje už dlouho silné přáteství, které je dost viditelné.

-----------------------------

''Antonietto!'', spatřila jsem Antoniettu, která seděla na zemi před lavičkou v právě zeleném parku, a dívala se přímo na mě. Před chvílí mě probudila. ''Dlouho jsem tě neviděla...'', pověděla jsem ji bez chybějícího zívnutí.

''Lidé ti nevadí?'', zeptala se Antonietta se spokojeností v očích.

''Hm, ne'', zavrtěla jsem hlavou a usmála jsem se na ni.

''A jak se ti vede v té smečce?''

''Docela ujde, když je to jaro a tím méně práce''

''Já se mám převelice dobře! Žiju ve smečce, která se jen potuluje po ulicích a chytá si kořist po svých cestách. Zrovna jsme se zastavili zde a náhle tě tu vidím!''

''Nooo, to je dobře, závidím ti'', moudře ji odpovím a přední packy si pro pohodlí zkřížím.

''Ale ještě jsem ti neřekla pár novinek, těch dobrých ale i špatných!'', o něco více mi Antoninetta zvýšila pozornost, když tohle řekla. ''Slyšeli jsme, že lidé mají v plánu dělat zlé věci''

''Prosím tě jaké?'', usmála jsem se.

''Tak pokud mi nevěříš, zjisti si to sama. Předem upozorňuji, že to skoro žádný pes neví''

''Tak co teda mají v plánu?'', odfrkla jsem si.

''Zastřelit co nejvíce psů husky, včetně jejich spojnců! Týká se to i tebe....vypadáš jako husky a trochu jako vlk, jsi i jejich spojenec!'', po tom, co mi tohle řekla, mi úsměv rychle vymizel. Z prvních pár setin jsem nevěřila svým uším.

''Tak, to byla ta špatná věc........ ta dobrá je, že mám nové kamarády!'', znovu se Antonietta vrátila do dobré nálady, jakoby se nic zlého nestalo. ''Tohle je Fénix, kocour ze smečky!'', najednou jsem se dívala z lavičky na dvě sedící kočky. Její kamarád byl kocour plemene americká krátkosrstá. V jeho očích jsem poznala ne malou důvěru ke mě, asi nebyl zvyklý se dívat na toulavé psy z tak krátké vzdálenosti.

''D......Dobré odpoledne...'', pověděl kocour Fénix.

''Tohle je Fénixi Hope, je prý belgický ovčák a to ji máš vidět, když běhá a skáče!'', docela pyšně začala Antonietta svému kamarádovi popisovat mou osobnost, já se ale zcela zamyslela nad tím, co jsem to právě před pár minutami slyšela. Pokud by vybyli jenom psy husky, byla bych s mou skupinkou svobodná. Ale když zabijí i spojence...

Nečekaně jsme seskočila z lavičky mezi dva zamilované, a mířila jsem klusem za mými kamarády. Oba dva stáli na místě a jenom mě sledovali, jak mizím...

Po chvíli jsem vlezla do strmé uličky, která ležela kolmo ke kopci, tehdy tam nebyl nikdo jiný, než husky psi a mí kamarádi.

''Hope, jsi v pořádku!?'', přiběhl ke mě jako první Backy, který vypadal vyděšeně.

''O čem to mluvíš?''.

''Několik chytačů se ráno vrhlo na skupinku husky psů, z niž chytli tři jedince'', pověděla dlouho zmizelá Glass, když k nám přiběhla.

''Ale před chvilkou jsme zdrhali znovu, když na nás znovu naběhli!'', dopověděla dobíhající Timor. ''Krom toho všeho je rivalská smečka aktivní. U hranic doslova odtáhli další dva jedince!''.

''Co, nic nechápu...''

''KDE JSI BYLA?!?!'', odpověděli všichni naráz.

''V parku...''

Do to všeho nám skočil nečekaný Gherlick.

''Ty jsi nebyla se sběračemi? Jak....... nezodpovědné!'', vysmál se mi do očí Gherlick, po kterém se mi ani trošku nestýskalo. Všichni mí přátelé najednou drželi oční kontakt na Gherlicka, který ani tak z toho nevypadal vystrašeně.

''Prosím vás všechny. Ať se kvůli tomu všemu dozajista nepozabijíme'', do naši skupinky vstoupil samý kulhavý husky, kterého jsem už poznala.

''Do toho ti nic není, vyhnanče!'', zavrčel varovně Gherlick. ''Že se opovažuješ tady objevit!''

''DOST GHERLICKU!'', zavrčel malamut Dave, který se tu také objevil.

''Ááá bratře, co máš s těmi sběrači? Utíkají ti a ještě si dovolují na ''vyšší!!''

''Do toho ti nic není! A nech toho vyhnance na pokoji''

''Vždyť on je...''

''Má tu právo být'', po chvíli Gherlickovi Dave vysvětlil, že huskymu Osa trest zrušil. Gherlick se z neúspěchu rozzuřil. Mohl však jen na nás všechny zavrčet. Pokud by na někoho vyjel, jeho bratr by na něj zaútočil. Odešel a byl konečně pokoj. Husky, vedle Davida se na mě nenápadně usmál. Nejspíš mě poznával; i já jsem se na něj usmála.

''Běžte vaše skupinko zpátky k brlohu (místo, kde se shromažďují sběrači psi), bude to tak lepší. Dávejte si pozor na chytače a kolemjdoucí lidi. Informujte i ostatní sběrače'', pověděl nám poněkud klidně malamut Dave, než jsme ho sledovali, jak odchází společně s huskym pryč.

Poslechli jsme ho... povolali jsme i zbylé sběrače a navedli jsme je na samou cestu. Hned po jejich stopách jsme odcházeli i my.

''Ahoj! Přidala jsem do bonusové kapitoly zbylé štěně Ruskoo a nově přidaného kocoura Fénixe. Pokud tedy nevíte o jaké postavy se jedná........ČUČ! XD''.