''Jak jsi to přežila?'', zeptal se neznámý husky.

''....Ani.....nevím'', zničeně jsem si povzdechla, kapky krve z čumáku a hlavy mi stékaly na zem. ''Kdo to byl?'', pokračovala jsem.

''Co..... Áách, představ si prostě nějakou smečku''

''A JAK TO MÁM UDĚLAT?! PŘEDSTAVIT!?''

''Nezvyšuj na mě hlas soudruhu, snažím se ti jen pomoct! Stejně jsi měla zemřít jako ti ostatní'', tiše si řekl husky. Tak potichu, že jsem ho skoro neslyšela.

Vyjela jsem na něj, sejmula jsem packou bylinky, které držel v tlamě. Zakňučel ale vzápětí varovně zavrčel.

''Tak pokud se ti nelíbí, jak se chovám, tak radši vypadni. Jsou tu i další husky kteří potřebují ošetřit!''

''Tak si je třeba oviňte toaletním papírem a překrmte si je až do obezity, pak budou třeba bojovat jako normální husky!!!'', ironicky jsem na něj nadávala, když jsem od něj odcházela pryč.

''Klidně si tam vykrvácej, aspoň bude o hloupého sběrače méně'', řval na mě z dálky a já radši dělala, že ho neslyším.

-----------------------

''To si ze mě děláš srandu!'', vylekala se Timor.

''Našli jsme ho jenom proto, aby ti pomohl'', přidala se Antonietta.

''A měla jsi V.I.P!'', zakňučel Backy.

''A jak jste mě dostali do V.I.P?'', otázala jsem se.

''Nechápu tě..............Hope'', řekl za našimi zády chrt.

''Mám toho dost! Prostě mě ruply nervy.... když mě vyprovokoval''

''On sám?''

''Proboha, je to husky!!!'', zařvala jsem z plných plic do okolí velkých rozměrů. Hlas se odrážel od všech zdí. Všichni to zaslechli, ale nevěděli o koho se jedná. Snad jen jediný pes ihned zareagoval.

Všichni jsme přestali mluvit, párkrát jsme si polkli. Nikdo se nehnul, protože se vědělo, že by to rozhodně nebyla sranda. Platilo to jen pro naši partu, páč před nás se postavil husky. Stál v klidné pozici, ale ocas měl vztyčený. V jeho očích zářila dominantnost, hustá hebká srst tomu napovídala. Nebyl zase tak velký, jako třeba Dave nebo Gherlick ale o sám čekal, že mu bude vyhověno - že ho respektujeme.

''To jsi trochu pokazila''

''A co?! Mám svůj vlastní názor!''

''Ale my nemáme takové právo'', tiše promluvil chrt.

Cítila jsem pot na svých packách a na nose. Srdce se mi nervozitu drtilo. Párkrát jsem se ve chvilce nemohla ani nadechnout. Věděla jsem, co ten chrt naznačoval. Nemohla jsem se ovládnout a neříct těch pár provokativních vět. Až po chvilce podivného ticha husky promluvil.

''Hmmm nikdo ti s tím nepomohl? Myslím ta zranění. Zavedu tě k jinýmu husky, protože by byla škoda tě ztratit''

''Proč?''

''Protože tak trochu vypadáš jako oni...'', zakňučel Backy.

''A taky trochu jako vlk'', pokračovala Timor.

Husky naznačoval abych šla nejlíp jen já. To co ho napadlo, myslel naprosto vážně. Musela jsem ho tedy s nechutí následovat mezi další neznámé uličky. Procházeli jsme kolem nervózních lidí, kteří se za námi otáčeli. Nejraději bych na všechno zapomněla a rovnou od všeho utekla, vůbec se mi tohle chování nelíbilo.