''A hrome! Možná Osa neví, že je jich dvakrát více, než nás!'', odvětila Timor.

''Tím pádem je musíme varovat, že to nemá smysl. Koukej, vždyď zaplnili čtyři uličky''

''...Bude jich mnohem více, protože to všelijaké vrčení slyším až sem''

Netrvalo dlouho, než jsme slezly ze střechy a utíkaly zpět. Nikoho z husky psů jsme nepotkaly, nikdo nám tedy nebránil v cestě za Osou. Když jsme doběhly na náměstí (hnízdo husky), bylo téměř pso prázdné. Doufaly jsme tedy zázraku, že se Osa bude jako vždy schovávat na známém místě. U krabic ho hlídalo pár psů malamutů, přes ně jsme se už museli přecpat.

''Oso!'', zakřičelala jsem.

''Přestaň Hope! Nesmíš ho oslovovat jménem!''

Osa nakonec vytáhl hlavu z vršku krabic ze stínu, kdo ho volá.

''Co chcete, soudruzi?''

''Chceme vás varovat! Varovat všechny, kdo se pustí do boje!

''...to znamená pro všechny!'', přidala jsem. Osa nastražil uši.

''Je jich hroznéě moc. Oni ví, že máte v plánu na ně zaútočit. Proto by se nezdržovali v uličkách, jako krokodýli ve vodě''

(Hmmm, ani já -Hope- nevím, kdo nebo co je to krokodýl xD)

''Umíš soudruhu počítat? Kolik jich bylo?'', zeptal se Osa. Timor sama nevěděla, co říct.

''...hodně''

''Jak byli velcí? Byli to pokojáci nebo vlci?''

''...Nevím, schovávali se...''

''Tím pádem můžu říct, že jste každopádně šly jen na procházku, místo toho aby jste zjistily informace! Myslíte si, že o tom nevím? Aspoň, že jiní soudruzi jsou mnohem chytřejší a zjistili mnohem víc než vy dvě!''

''Ha a tak nám řekněte, co o nich vlastně víte?!'', nevydržela jsem.

''Můj mladý soudruhu! Je to smečka psů z jihu. Nejčastěji ho tvoří lovečtí psi a ovčáci a jejich populace není malá! Kolem stovky až dvou. To vše mi stačí.... a teď už padejte k ostatním psům, budete bojovat za náš domov!'', zavrčel Osa a nechal nás svými bodygardy vyhostit z hnízda''

Na ulici, když se stmívá:
''Musíme najít Backyho a Antoniettu, vždyť by nedokázali zabít ani retrívra! Možná že bych to taky nedokázala'', nervózně jsem si oddychla.

''Máš pravdu, musíme varovat co možná nejvíce psů!''

''A jak to chceš udělat?!'', rozběhla jsem se za Timor.

''Prostě musíme!'', běžela Timor až k hromadné skupině vyčkávajících psů, ''Najdi ty dva a potom ještě další, kteří bojovat nebudou!''

Mezitím jsme se rozdělily. Timor doběhla mezi tu skupinu a snažila se je přemluvit. Já zatím kličkovala jako zběsilá a hledala jsem Antoniettu s Backym.

''Nedělejte to, nechoďte tam, kam máte ukázáno! Stihnou vás zabít dříve, než se do nich zakousnete!'', štěkala Timor kolem, mezitím jsem dokázala najít aspoň Backyho.

Viděla jsem, že bohužel přemlouvání nezabírá, Timor se smějí do očí, že je sama zbabělec. Bylo to k ničemu.

''Kdo, že je ten zbabělec? To Osa, on se do teď schovává v hnízdě! Sám vás posílá na smrt!'', přidala jsem se ve štěkání.

''Je to jako sebevražda!'', pokračovala Timor.

''Máte poslední šanci odejít! Je to vlastně CESTA NA SMRT!!'', narazila jsem na chrta, o kus většího než já a díval se na mě podivným výrazem.

''Jak můžeš tohle vědět, viděla jsi je?!'', zeptal se chrt.

''Je jich na nás velké množství, nezvládneme je porazit! Aspoň ty pojď s námi!''

''Nemůžu nechat své přátelé ve štychu!'', tiše zavrčel.

''Oni se tomu smějí, ale zanedlouho budou plakat bolestí!''

Chrt se chtěl pohnout z místa kupředu ale já mu v tom bránila svým tělem.

''Pse, co furt chceš?!''

''Zachránit tě!''