Město leželo na severu. Proto zde věčně mrzlo a foukal chladný vítr. Když se tedy každý porozhlédne, vidí všude pouze sníh - kupy sněhu, tak na rozdávání. Avšak později vždy nastane teplý měsíc, který aspoň trochu pomůže ten přebytek roztát. Konečně tedy není taková zima a už se nemusíte bát, že vám umrzne čumák až k rozpadnutí.
Tentokrát ale tepla přibývalo a po pár dnech dokázalo úplně nechat sníh vymizet. Někde ve stínech ještě nějaký zůstal ale nebylo ho hodně. Díky tomuto masivnímu roztání se jakoby zem proměnila v oceán bahna a špíny. Máte šanci na některých místech spadnout do nějaké jámy plné bahna, na níž místě předtím stála třeba prašná cesta.
Nedaleko železničního nádraží se takhle utopila pouliční čivava. Bahno bylo doslova všude, kde nebyla asfaltka, tam nebylo nic. Věčně jsem chodila v hnědém hábitu místo mé černé. Už se mi několikrát povedlo do toho bahna spadnout. Často jsem tedy Caty kvůli její velikosti varovala. Právě železniční nádraží patřilo mezi více bezpečnější místa a tedy bohužel se sem po dvou dnech přistěhovala spousta dalších psů. Museli jsme tentokrát zapomenout na nějaký ty výlety. Všechny obyvatele a cestující tohle místo dost znervózňovalo. Právě tahle věc nás dosti děsila.

''Může se stát, že zavolají chytače...'', povzdychla si Caty.

''Začínám se děsit, ono se to určitě stane'',odfrkla jsem si.

''Buď připravená, možná ostatní budou tak hodní a hned co je zpozorují začnou štěkat''

''Ale nemusíme jim věřit...''

''Prostě buď opatrná''

''I ty...''

Tehdy byl večer a tak po krátké konverzaci jsme se uchýlily ke spánku. Jako obvykle jsem se otočily dokolečka a pak po lehnutí usínaly. Máme svůj vlastní brloh v taktickém místě - u hlavní budovy leží vedle menší baráček, v níž bylo okno, těsně u zemi. Po něm se dá prolézt do malé místnosti, bylo tam vždy teplo a ze dveří které tam stály, nikdo nikdy neprošel. Prostě to tam stálo jen pro nás. Bylo to podobné jako v místě, kde Cathrien strávila nějaký čas se svými přáteli. Po invazi dalších psů, jsme si místo plně bránili, protože byli by schopní nás kvůli tomu i roztrhat, protože taková horda chudáků musela spát v noci nad širým nebem v neustálém nebezpečí. Další den jsme na chvíli zůstali v teple a přemýšlely jsme, jak se dostaneme ven bez žádných potyček ostatních. Caty napadlo, že by vylezla ona a zašla by k té restauraci, tam může tentokrát něco vzít s sebou zpátky. Že nikdo by si na mě velikostí nedovoloval.

Já hloupá s tím souhlasila...