''...Je to nepřítel?!'', tiše v zápětí Timor zavrčela. Na místě se rozkročila a vycenila varovně zuby na překvapeného ovčáka, který stál nad omráčeným husky.
Honem jsem dobrmance zastoupila cestu pro případ, že by se na něho náhle vrhla.

''Ne!'', naježila jsem proti ní srst a sama pak zapomněla na pálivou bolest v noze a za uchem. Timor zaskočilo, jak jsem zareagovala.

''Co to děláš?'', zeptala se. ''Vzpomněla jsem si, že je nep..''

''Thor je normální ovčák, žádný nepřítel! Sama jsi říkala, že jsi nás společně viděla stát proti nim'', vyhrknu co nejrychleji ze sebe. ''Je tady se mnou.''

''Ale proč... vždyť nepatří mezi nás; slyšela jsem, že je zdomácnělý a nebezpečný'', zamumlala nechápavě a sklopila hlavu níž k zemi. Sama od něj nejspíš cítila typickou vůni posekané trávy, po lidech a nalakovaného dřeva. 
Tak nakonec i Timor to od něj slyšela... tiše jsem si odfrkla. Kdo jiný, než Backy jim tohle mohl povědět..
Nejspíš svůj nepříjemný zážitek roznesl dál.

''Na tom moc nesejde'', odfrkla si neutrálně Timor a předstoupila blíž ke mně. ''Moc ráda tě po tak dlouhé době vidím! Děkuji těm nahoře, kteří mi splnili přání! Pojď za mnou, musím tě ukázat Glass a Backymu, také jim hrozně chybíš!'', něžně mi olízla obličej na přivítanou. Její reakce mě aspoň na chvíli uklidnila, přitulila jsem se k ní jako k opravdové kamarádce.
Thor na nás obě z dálky pouze koukal a koutky tlamy se mu chvěly úzkostí. V tu chvíli jsem v jeho očích nemohla rozpoznat, jestli není naplněn závistí nebo dokonce vztekem.
Kdyby tomu tak nebylo...
Timor se po chvíli otočila a mířila z parku do uličky.

''Každopádně musíme už jít Hope, ti husky tady donekonečna ležet nebudou, jakoukoliv chvíli sem přiběhnou další z jejich smečky, aby nejspíš zjistili proč se nevrací.... A nebo lidé.''

''Alespoň jsme zachránili jeden život..'', pověděl si potichu hnědý ovčák, když si připomněl, proč jsme zaútočili.

''Ale Thora tady nechat nemůžeme, že ne?'', stála jsem na místě a pokračovala v mluvení, zatímco Timor jako by už odcházela k uličce. Když mě ale za zády poslouchala, zastavila se, nejspíš o něčem zapřemýšlela a po chvíli se znovu otočila za sebe.

''Thor... tak takhle se jmenuje?'', suše promluvila a hleděla na hnědého ovčáka, který ji nazpět nehybně probodával pohled.

''Jo... to jsem.'', odvětil s prahlostí, ale pak místo zavrčení však podřízeně sklonil hlavu níž a stáhl ocas. Mírně překvapená dobrmanka tak mohla pokračovat dál.

''Takže ty se jmenuješ Thor... německý ovčák, původem domácí mazel a ke všemu nesympatický vůči všem v okolí. Bezproblému napadneš mého nejlepšího přítele a dokonce se spřátelíš s mým dalším...
jsi na hlavu nebo to jen zkoušíš?''

''Timor!'', vyhrkla jsem proti ni, ale mě si právě nevšímala.

''Byla chyba, že jsem záviděl... teda bezmyšlenkovitě napadl Vašeho kamaráda. Proto prosím, abyste mi to odpustili; hrozně dlouho jsem si přál být konečně volný a nečekal jsem, že se to tak zvrtne..'', zaprotestoval naštvaně, ba i lítostně Thor. ''Už nejsem domácí mazlíček. Žiji konečně v ulicích..'', poté se hrdě vzpřímil a vyzařovala z něho hrdost a přátelská naděje.

''Pokud tě někdo nerozčísí hrdlo, miláčku...'', přitakala suše dobrmanka. ''Ale nuže dobrá... Stejně by to bylo logicky pitomost tě tady nechat a upozornit tím na sebe. Thore, následuj nás.'', pak Timor pohlédla na mě a počkala, až k ní trochu nesvá přiklušu.
Pomalu ve mně vřela krev drajivým pocitem, poněvadž si Thor nezasloužil takové ponižování, které nejspíš bude pokračovat.

''Stejně nás ti husky prozradí'', upozornila jsem ji a Timor nastražila uši, když jsem klusala po jejím boku. Čekala nejspíš můj protest vůči Thorovi, ale radši jsem nic navíc nepověděla. Přinesla bych tím jen další hromadu pochybností a možná i rýsující se hádku.
Naopak tím možná ovčáka zklamu, ale vážně nechci, aby se nově volný, toulavý pes nestal terčem boje, kvůli posměchu, který by teď pokračoval.

''Proto musíme co nejrychleji zmizet'' když si rozmyslela už mluvit o jiném tématu, ještě jednou mi přátelsky olízla ucho. Pak za sebe ještě dodala.
''Ovčáku, klusej rychleji!''

Thor zrychlil a bez žádného výrazu nás předběhl. Černohnědá fenka si znepokojeně odfrkla, když si uvědomila, že ve skutečnosti ovčák neví, kudy musíme běžet. Byl to labyrint uliček, ale ujistila jsem ji, že to až takový problém nebude.
Chtěla jsem tím trochu spravit atmosféru..
I když vlastně ani já nevím, kde se zbytek skupinky dočasně zabydlel.

***

Při běhání se mi bílý sníh ostře ryl do očí a musela jsem je mírně přivřít. Bylo to ve chvíli, kdy jsme přeběhli poslední uličky a já zahlédla Thora, který se ještě před cílovým místem zaraženě zastavil. A měl proč.
Předběhla jsem ho a ocitla se na větším prostranství ohraničené budovami, které na toto místo vrhaly stíny. Na polozasněžené krabici odpočíval Backy a na zdejší popelnici se vrhala Glass.
Za pár vteřin se vedle mě objevila Timor, hlasitě štěkla a upozornila tím oba zaneprázdněné psy.

''Hope!'', vykřikli oba zároveň. Backy teprve vstával, ale Glass mě ihned skočila do cesty a olizovala mi čumák na přivítanou. Zanedlouho mě oblizoval i druhý ovčák a já se znovu cítila v bezpečí.
Znovu jsme utvořili naší nejmennou skupinku.

''Stýskalo se mi Hope, moc moc!'', štěkal Backy.

''I mně strakáči'', odpověděla jsem flekatému ovčáku, ''..vlastně po všech z vás se mi hrozně stýskalo! Jak je na tom tvá noha? A co ty Glass, jak se vede?''

''Backyho noha vypadá líp než kdy jindy, dokonce už je strakáč lepší v běhání! Ten člověk, který ho léčil... jsme mu opravdu vděční.'', radostně ňafala Glass. Sama o sobě nic neřekla, alespoň to za ni říkalo vlastní tělo - velká rezavá fenka faraónského chrta najednou začala skákat všude kolem sebe.
Zanedlouho jsme všichni - celá čtyřka začala radostně štěkat a skákat, jako tenkrát včera večer. Byli jsme si vědomi, že to je kvůli aktuální situaci celkem špatný nápad, ale naše city se v týhle době prostě nedaly skrývat. Vzduch patřil opět jen nám!

Ztichli jsme až ve chvíli, kdy někteří za sebou postřehli tichý hlásek. Nijak nebezpečný ale pro Backyho velmi znepokojivý.

''Myslíte Jacka? Ten má rád psy.. a... a také stejně se o ně stará; máš štěstí, že jsi skončil v jeho rukou..'', Thor se přitom díval na Backyho, který se celý naježil a vztyčil ocas.
Všechna legrace a radost se rázem vytratila.