''Kdo to jsou?'', sykl Thor vedle mě. Až po chvíli mlčení jsem mu odpověděla a detailně popsala z jaké smečky pocházejí a kdo jim velí. Sám pak kroutil hlavou, jak může taková smečka vůbec existovat.

''Surovci! Vždyť toho psíka chtějí zabít!'', zalekl se. Obrátil se na mě a čekal, co řeknu.

''No, spíš si s ním ještě hrají..'', povzdechla jsem si. ''Takhle si opravdu husky hrají s ostatními nečistými''

''To nemyslí vážně!'', Thor naštvaně vyjekl, ale okamžitě jsem ho napomenula, aby zůstal zticha. Packou jsem mu podržela čumák u země a podívala se zpět na husky, jestli si něčeho podezřelého nevšimli.
Nevšimli, jsou příliš zaneprázdnění.

S Thorem jsme se mohli jen dívat, jak čtveřice husky psů nadále malému, kříženému pejsku ubližují. Zastoupeni v kolečku, kde mezi nimi vystrašeně ten psík stál ho neustále svými obrovskými tlapy šťouchali, nebo i víc surově strkali, dokud neupadl. Když pak tulák vstal, pohodili ho znovu k zemi a do toho hlasitě štěkali, až mu bolestí rvali plandavé uši.

''Ta špína umí chcát!'', smál se jeden z nich při pohledu na promočeného tuláka, který se vlivem strachu pomočil.

''Fuj! Teď na něho šahat nechci!'', vyjekl chraplavě další z nich a zvedl znechuceně svou tlapku do vzduchu.

''Hele ty psohlavče, plyšový!'', oslovila malého křížence jediná fenka husky, ''budeš prosím pozdravovat svou prťavou smečku? Že ano??'', podívala se na psíka blíž i se svým ďábelským úsměvem.

''Určitě jo, strach by mu nedovolil se nezeptat!'', přitakal její stejně surový kolega.

''To je pravda, ale stejně mě teď napadlo, že i kdyby je nepozdravoval, můžeme mu to na těle poznamenat sami! Aspoň na nás nikdy ta jeho smečka nezapomene!'', fenka pak drsně packou naposled srazila psa k zemi, byl to její největší úder a chvíli tímto pejsek ztratil vědomí.

''Snučko, co si myslíš!?'', vyhrkl husky, jenž předtím zvedl svou packu, ''Ten malý nemůže vydržet tvé silné údery; přece chceme, aby se pak vrátil domů!'', hlasitě štěkl a naprázdno  cvakl tlamou před fenkou.

''No jo, prosím tě. Hele podívej, furt žije!'', otráveně pronese fena.

Stále jsem je s hnědým ovčákem nevěřícně pozorovala a dávno mu sundala svou packu z čumáku.
Ten psík měl podle mě hrát na mrtvého, nemusel proti nim otevřít oči a opět se třást..

''Přidržet!'', nakázala fena ostatním psům. Stačil ale pouze jeden z nich, který podržel pejska packou k zemi.
Fenka - Snučka se chystala mu právě udělit svůj velký šrám.

Div doufejme, že ne smrtelný..

''Já - já se na to dívat už nemůžu, nevydržím to!'', zoufale šeptal Thor a napínaly se mu svaly vztekem.

''Ne Thore,'', přidržela jsem mu tentokrát natáhnuté tlapky a podívala se na něho se prosebným pohledem. ''Mají přesilu.''

Thor však s klidným výrazem protestoval a snažil se mě přesvědčit.

''Na straně však máme vlka, dokonce jsem s jedním včera vyl. Nestrachuj se, oni se jen nazývají Potomci vlků'', svými slovy mě naprosto umlčel
... a nakonec přemluvil.
Po chvíli mě čumákem lehce provrtal srst na krku a přiměl vstát jako to udělal on. Najednou jsem zapomněla, že jsme se před nimi původně skrývali a doufali, ať nás neuvidí.
Nebýt Thora, sledovala bych to trápení i nadále..

Stála jsem s Thorem proti nim a připadala si opravdu najednou silnější. Ovčák mi dodal neskutečnou odvahu, která mi jen tak nevyprchá. Husky se překvapeně otočili přímo na nás a všichni čtyři nakrčili své čumáky a naježili srst.

''Vy jedny krysy! Jak se opovažujete vstoupit na naše území!!'', rozkročila bojovně nohy a zavrčela nepřátelská fena. ''Vy jste nás odposlouchávali!''

''Vlastně ano, máš pravdu Snučko!'', s arogancí zavrčím a Thor se ke mně přidal s tichým smíchem, ''Snučka, jak jsi mohla Potomku dostat tak trapné jméno?''

"Snučka - slučka několik plemen?'', vysmíval se Thor, který doplnil má slova. Fena po chvíli zasyčela vztekem a pohrozila nás i se svými kolegy o naší smrti.
Byli tak vzteklí a propalovali nám svůj pohled, že nechali hloupě mezitím pejska utéct pryč.
Udělal dobře malý, stejně by nám moc nepomohl, pokud by nepřivolal pomoc.

''Když si myslíte své, tak dokažte svou sílu! Bojujte!'', hrdinně zaštěkal Thor a tímto odstartoval náš souboj.

Jak všichni čtyři husky, tak i my dva jsme se náhle rozběhli přímo proti sobě a zuřivě se po chvíli trhali a škrábali.
Ve vzduchu se šířil sněhový prach a na zemi chvilkama stříkala krev. I když jsme byli oproti mladistvím dvakrát větší, husky měli výhodu v rychlosti a početnosti.
Svižně a mrštně uhýbali naším útokům.

Zatím jen jednoho jsem dokázala seknout drápama do hlavy takovou silou, až se svalil k zemi a nehýbal se.
První mimo, bomba..
Zanedlouho jsem však pocítila intenzivní bolest a tíhu na svých zádech. Fena na mě pomstychtivě skočila a trhala mi zubama zátylek s krkem. Neohrabaným pohybem jsem ji svalila před sebe k zemi a tam se na ni vrhla. S naprostou agresí se ji zakousnu do odhaleného bříška a ona zakňučí bolestí. Další husky mě však pro pomoc fenky kousl do zadní nohy a snažil se mě odtáhnout dál. Dodal mi bolest, na kterou možná nikdy nezapomenu. Ohlédla jsem se zubama po něm a v tu chvíli mě fenka podkopla přední nohy a zakousla se mi do ucha a část lebky. Stejně jako před chvílí ona, tak já jsem hlasitě zakňučela a snažila se vymanit z nepřátelských kousnutí obou psů.
Byli na mě dva! Taková podpásovka mě zároveň oslabovala.
Připadala jsem si chvílemi i bez šance.
Chtěla jsem vyslovit Thorovo jméno, ale najednou jsem se zarazila.

Byla to chvilka momentu.. Neskutečnou rychlostí náhle tudy proběhla černo-hnedá šmouha, naplněná samou nenávistí, jako my; možná i krvavější..
Podle vzhledu to byl dobrman, který se vřítil na huskyho, jenž mi držel nohu. Svým mohutným tělem psa odhodil daleko od nás a pak se rychle obrátil na fenu; skočil a popadl jí zubama za krk. Zatřepal s ní, jako kdyby to byla pouze jen hračka a odhodil pryč jako toho předchozího.
Vyděšená fena, když dopadla na tvrdou zem, knikla. Pořádně se praštila do hlavy a pod holým stromem zůstala ležet.
Další dva husky byli zneškodněni, ale ne mnou, nebo Thorem..

Ovčák mezitím posledního husky psa pěkně umlátil a po chvíli přišpendlil k zemi. Byl dotlučený a s otevřenou tlamou a vypláznutým jazykem drtil tělo slabšího husky psa.
Dobrman tam mezitím narovnaně stál a špičaté uši střihal kolem sebe.

Zhrozila jsem se, kdo je ten tajemný pes, jenž v jeho očích srčí agrese? Při výměně pohledů se dobrman náhle radostně usmál. Nemyslím nijak smrtelně nebo zlověstně, fenka dobrmana mě poznávala.

''T-T-Timor?'', šokovaná jsem začala i přes pálivou bolest v noze a kolem ucha vrtět ocasem. ''Jak jsi nás našla??''

Timor nedokázala tak jako já v sobě udržet nekonečnou radost ze setkání a též vrtěla svým krátkým pahýlem jako o závod.
''Sledovala jsem ty Potomky, jak jdou až sem a... pak když jsem se k nim snažila přiblížit... viděla jsem jak jste se proti nim postavili... a... kdo je ten hnědý ovčák?'', Timor podezřele pokukovala po Thorovi, který až teď pustil zmrzačeného husky psa a pohled oplatil.

''Kdo to je Hope?'', zeptal se trochu rozpačitě hnědý ovčák.