Probudil nás déšť smíchaný se studeným sněhem, který nám padal po celém těle. Jako první vstal Thor, který po svém unaveném protáhnutí setřepal veškerý sníh a vodu ze sebe. ''Brrr, tohle příchozí období ze všech ostatních nemám rád!'', zaprotestoval. Když ale zjistil, že mluví sám se sebou, protože já stále tvrdě spala, šťouchal mě svým čumákem do všech míst, aby mě vzbudil. ''Myslím, že bychom měli vstá-á-ávat!''

''Necháš mě!'', i se slepenými oči jsem ho dokázala jemně a slepě kousnout do ucha. "Ještě nikam nemusíme..", zabručela jsem.

''Ale opravdu je čas jít!'', jemně se mi zahryzl zpět do zátylku a povytáhl mě výš na nohy. "Mám ještě před sebou tolik věcí, které musím pochopit a naučit se, tak prosím vstávej! Ke všemu mi je zima, potřebujeme oba běhat a rozehřát se."

"Tak se rozeběhni teď! Dokolečka...", lenivě jsem pokračovala v odporu ale Thor si prostě musel říct, že toho nikdy nepřestane. Naštvala jsem se a postavila se na všechny čtyři, než jem stihla Thora lstivě štípnout do zadku, vyhnul se a začal běžet kolem mě kolečka.

"Nejdříve mě chyťte učiteli!", pak zahnul a běžel na ulici. Prudce jsem se za ním otočila a snažila se ho tam chytit. Nadála jsem, ale stejně mizel dál. Běžel uprostřed silnice a neuvědomoval si, že kolem něj právě rozhořštěně projel řidič ve svém autě.

"Stůj!", zaštěkala jsem ale hnědý ovčák zřejmě nic neslyšel. Běžela jsem tedy za ním, jako kdybych štvala zatoulaného zajíce.

***

Thorovo mohutnější tělo nemělo šanci běžet ve sprintě tak mocné dálky. Ale jelikož byl ode mě příliš daleko, přestože bych ho normálně dokázala dohonit, chytila jsem ho až poblíž malého parku, celý přikrytý bílou pokrývkou; daleko od domu jídla. Packama zezadu jsem ho strhla z rovnováhy a upadl. Než však stihl znovu vstát, přišpendlila jsem ho k zemi. Vzpíral se a nechápal, proč jsem vrčela.

"Tak tohle už mi NIKDY nedělej! Uvědomuješ si, jak to bylo dětínské? Mohlo tě srazit jedno z aut, projíždějící kolem nás!", z očí mi srčel naprostý hněv.

''Omlouvám se Hope,.... neovládl jsem se.... a ke všemu jsem si myslel,.... že to nevadí. Konečný mír?'', smutně zakňučel a přestal se vzpírat. Omluvil se a já si mohla hluboce oddechnout.

''Prozatím... je ti to jasné?''

''Ano'', nakonec jsem Thora pustila a on se otřepal. ''Já jsem si jen myslel, že ti tohle nevadí, protože se takhle přece chová každý pes, ne? Utíká a hraje si ve volném čase s ostatními'', provinile sklonil hlavu.

Jenomže Thor má z části pravdu, uvědomila jsem si, že i my tuláci, když můžeme tak mezi sebou hašteříme a dovádíme... avšak ne v takové míře, jak dneska ovčák předvedl.

''Je skutečné, že co jsi teď naznačil je vlastně pravda, ale pomalu jsi tím i riskoval životem. Ten máš jenom jeden, ne? A proto si ho musíš chránit.'', opatrně jsem svým čumákem podepřela Thorovu skloněnou hlavu ''Příště třeba půjdeme spolu tady do místního parku? Pořádně se problbnem!'', usmála jsem přímo na něj a tak nějak jsem se mu snažila spravit náladu.

''Máš pravdu. Příště se pokusím být rozumnější'', Thor slíbil, že se polepší, a i přes jeho tvrdší upomínku se mírně pousmál.

''Musíš si na mě zvyknout, jsem tvrdý učitel'', mezitím jsem pobídla Thora, abychom se kvůli dešti a sněhu radši schovali do parku. Kráčeli jsme kolem stromů - skoro holých.
''I já v době, kdy jsem se teprve vžívala na ulici jsem dělala problémy... a myslím, že i horší.'', přitakala jsem do ticha.

''Měla jsi také učitele? A jaký byl? A jak reagoval na všechny ty průsery? A...'', než ale Thor chtěl dopovědět veškeré jeho otázky, mezi stromy se vánkem neslo štěkání, příliš povědomé... Oba nás ihned upoutal od konverzace. Vítr foukal proti nám a s ním i pachy, který jsem začala ihned větřit.
Ale zděsila jsem se, když jsem zjistila, kdo to je.

''Už zase?! Ale..''

''Kdo?'', vyhrkl tázavě Thor, který mě do detailů sledoval. Viděl, jak se mně mírně rozklepaly nohy a uši přitiskly k hlavě.

Ale nemůžu se vyvést z míry!

''Jdou směrem k nám!'', otočila jsem na Thora se zaskočeným pohledem, okamžitě jsem ho chňapla za zátylek a odtáhla dál za strom. Tam jsme se přikrčili k zemi a sledovali čtveřici husky psů a malého chlupáča, kteří ve stejné chvíli dorazili na místo.