Vynaložili jsme spoustu úsilí, abychom do tábora donesli veškerý úlovek z dnešního dne. Největší lovci společně se silnými táhli jelena, mezitím co ti drobnější a křehčí, kde jsem patřila já odnášeli v tlamách zbytek menší potravy. Jak už se očekávalo, než jsme vkročili do tábora rivalů, s radostným povykem nás následovali psi, kteří se už těšili na výjimečnou hostinu. Zajíce a dvě myšky jsem pak položila na utvořenou hromádku uprostřed mýtiny.
Thor se vzápětí postavil vedle mého boku, když s těmi silnějšími dotáhli na místo lahodně chutného jelena. Byl celý rozjasněný z celého toho dne, svižně vrtěl ocasem a udýchaně plazil jazyk, až se pára z jeho úst vynášela vzhůru.

''Dneska to byl parádní den! Poprvé jsem lovil, tahal něco obrovského a vůbec... byl jsem sám venku a bez pána!'', radostně prohlásil. Ihned jsem ho ale zklidnila, páč by nemusel zrovna v tuto dobu prohlašovat, že nebyl se svým člověkem - že je ve skutečnosti domácí mazlíček.
Před nás dva pak přišel samotný Siloh, klidným a spokojeným hlasem nás pochválil, že se v nás přece jen zmýlil, když čekal, že toulavý psi nedokážou lovit tak dobře, jako ti divocí.

I když hromádka masa lákavě pobízela každého psa se zakousnout, v této smečce to bylo bez souhlasu alfy zakázané. Shromážděná skupinka psů měla tedy bohužel smůlu, mohla jen sledovat a pouze čekat, až do soumraku, kdy se všichni sejdou a najedí se. Do té doby jsme měli čas znovu dělat absolutní ''nic''.

***

Odpočívala jsem tentokrát pod vyschlým křoviskem, s hlavou opřenou o packy a se zavřenými oči. Bylo to mnohem lepší, než kdybych stokrát obcházela obrovský tábor sem a tam abych se ujistila, že se nic nikde zajímavého neděje, no a ke všemu jsem měla hlad.
Tiše jsem tedy doufala, aby čas uběhl o něco rychleji, abych mohla konečně sníst svou chycenou myš nebo i něco víc..
Znenadání mě ale někdo dloubl svým čumákem do těla, rozhořčeně jsem se na psa podívala ale překvapilo mě, že to byl Chaos.
''Co bys právě chtěl po unaveném psovi?'', zívla jsem si a odhalila mu své bílé tesáky.

''Mám pár otázek''

''A jaké? Jestli jsem si užila lov?'', Chaos však zavrtěl hlavou.''Předem tě upozorňuji, že pokud mě budeš zkoušet z pravidel v této smečce, můžeš mi packou dát rovnou pohlavek!'', i tohle černý pes zamítl. ''No tak co tedy??''

''Byla jsi domácí mazlíček?''

Na jeho otázku jsem najednou nemohla najít odpovědět, nevěděla jsem co říct ani vyhrknout nějaké slovíčko. Vždyť... jsem toulavý pes a slovo domácí mazlíček znám jenom ze své minulosti! Takhle, kdybych mu to řekla, nelhala bych mu, co ale kdyby to řekl svému Alfovi a ten by to pobral špatně??
Riskla jsem.

''PFFF.. Přece nejsem!''

''Nelži Hope!''

Jak ale Chaos ví mé jméno?! Zapomněla jsem na to mé zrádné lhaní, které se mi ke všemu nevyplatilo, a poté, co mě černý ovčák oslovil jsem se zamyslela. ''Řekl mu to třeba Thor? Nemá on s tím něco společného? Ale.. nikdy jsem mu neřekla o svém minulém životě, cože?'' Packy se mi třepaly hrůzou, když jsem ale musela něco honem říct. ''Dobře.. byla, ale už očividně taková nejsem!'', tiše jsem zavrčela. ''Pokud to někomu řekneš...''

''Neboj se.'', ujišťoval mě trochu optimisticky. ''Dobře tě chápu. Já.. také byl mazlíčkem... sestřičko'', Chaos odklonil hlavu do strany a nesměle se usmál. Já však na něho zírala buď úžasem nebo spíš nazlobeně. Bylo to napůl. 

''Ty... jsi můj... bratr?? Ale nikdo se nejmenoval Cha..''

''Já vím!'', skočil mi ihned do řeči. ''Nechal jsem se zde přejmenovat, jméno Harold teď patří mezi zapovězené.''

''Jsi to opravdu ty?''

''Jsem přece také belgický ovčák! Pamatuji si, jak si byla ze všech ta nejenergičtější a nejveselejší!
Co je... něco se stalo?'', Chaos sledoval, jak v mých očích srší blesky a mlčím více než předtím. Odvrátila jsem ke všemu od něho pohled.

''Ano, byla jsem taková. Jenom DO TÉ DOBY, CO JSTE MĚ SPOLEČNĚ S MATKOU OPOVRHLI!''

''ALE.... Nemůžeme ale za to, že nás maminka proti tobě naváděla.''

''Proč to ale udělala?!?'', zoufale jsem zaštěkala ''Vždyť já nemůžu za to, že jsem nechtěně zvracela''

''Myslela si, že jsi nemocná, nakažlivá!''

''A jako kde bych se najednou nakazila nemocí? Byla jsem s vámi do té doby v teple domova, pod vašimi oči! Ale ve skutečnosti, kdyby jste si to chtěli zjistit, je kvůli klíčku, který mi zůstal v žaludku!'', zavrtěla jsem hlavou a ze své srsti na krku jsem ukázala zrezivělý malinký klíček, který mi totálně zničil život. ''Přesně tenhle klíček jsem omylem spolkla; z toho jsem tedy zvracela, díky němu jsem dělala pouze ''problémy'' a nikdo z vás nebyl ochoten mi pomoct. Jenom muž měl radikální řešení!''

''A jak jsem ti měl pomoct, s matkou jsme byli takřka připoutaní, nechtěla nás k tobě pustit!'', zaprotestoval Chaos, ''Nechci tě tím nijak víc ničit... ale... nemusela tě už od narození, byla si prý pro ní už od začátku ''podivná''. Ta obrovská hravost, která prý někdy přešla i meze. Měla jsi za dob štěněte neobvykle obrovskou sílu a energii!''

Za mnou se náhle objevil Thor a se zklamaným výrazem nás oba rozhádané sourozence sledoval. Ani jsem se na něho nepodívala.''To ty si mu to všechno řekl?'', s opovržením jsem zavřela oči. ''Jak jsi jen mohl?''.

''Chtěl jsem pouze pomoct, už od prvního setkání přes tvoje tváře značící strach, vztek nebo i někdy smích vidím smutek. Každý den jsi smutná, a skrýváš to. A přece jen... Chaos ti je naprosto podobný, a tak jsem se ho zeptal na pár otázek. Stačilo však jen mu říct tvoje jméno...''

''No a čeho jsi teď dosáhl?... Myslím, že ničeho. Jsi tak empatický!'', chtěla jsem ihned odejít, vstala jsem ale Chaos mě packou stáhl znovu k zemi.

''Hope, dosáhl něčeho úžasného! Nebýt něho, tak bychom se nikdy neviděli. Nejsi náhodou smutná, protože se cítíš osamělá? Protože já ano. Noname je moje jediná zdejší kamarádka, ale přál jsem si vždycky najít v tom nekonečném sněhu aspoň jednu ze svých sester nebo bratra. Ale teď ses objevila ty - dokonce jsem nečekal a myslel si, že jsi zrovna ta ze sester, která je... mrtvá.''

''Jestli ti udělal cokoliv špatného nebo ne, odpusť mu prosím, sama si nejspíš nečekala, že potkáš někoho tak významného.'', upřímně dodal Thor... ''Já takové štěstí neměl..''

Na místě nastalo hromové ticho. Nezbývalo mě jen, než koukat na oba sklíčené psy a v té chvíli jsem v sobě ucítila i ten zlomek lásky k bratrovi, který mě zároveň do očí vpustil i to chybějící odpuštění. Olízla jsem Chaosův čumák, jako náznak toho odpuštění. Udělal totéž a radostněji zavrtěl ocasem. ''Chaosi.... můj malý Harolde.  Proč ses stal divokým psem a ne domácím? Utekl si, nebo jsi takhle skončil špatně kvůli osudu?'', tiše jsem mu pošeptala.

''Za nesmyslnost mě muž zbil a vyhodil v lese. Stalo se to pár týdnů poté, co jsi zmizela ty. Mrzl jsem a všechno mě bolelo, pak mě ale našel Siloh. Sám si myslel když mě předal k náhradní matce, že to nejspíš nepřežiju. Že to je jen ztráta času.''

''Ale teď stojí přede mnou hrdý a silný lovecký belgický ovčák.'', snažila jsem se nemyslet na ten samý pocit bolesti, neustálého mrznutí a následné doufání v smrt, když mi to ta samá bestie toho samého umožnila před zmizením Chaosa. Ani jsem mu o tom nepověděla, stějně se o to víc nesnžil neprobírat.

''Někdy si ale myslím, že jsem víc než belgický ovčák.'', odvrátil najednou pohled Chaos.

''Co tím myslíš?'', přitakala jsem poněkud nejistě. ''Mě se tyto stavy také přihodí, hlavně při bojích a ani nevím prč to tak je?''

''Máme společnost!'', šílil Thor a celou naší sourozeneckou konverzaci úplně rozpustil. Jeho hlas zněl celkem zděšeně, možná když se díval na nás. Měl štěstí, že zrovna k nám přicházel další cizí pes. Ne ledajaký pes, fenka. Vypadala jako vybledlý německý ovčák křížený s divokým zvířetem s neobvykle dlouhými uši. Chaos znovu zradostnil. ''Noname!''

''Chaosi!'', opakovala fena německého ovčáka - údajně nejlepší kamarádka Chaose, přiklusala však s jinými úmysly než si jen povídat. ''Fena jacka russella a prý jeho sourozenec a skupinka dalších zvířat konečně dorazila do tábora''.
Nařídila nám všem dojít k Alfovi.

Vstali jsme.