Chaos se zastavil. Pohlédl na nás dva, jestli jsme se mu náhodou nestihli ztratit, poté co jsme všichni v tichosti kráčeli mezi vysokou trávou daleko od tábora rivalské smečky.
''Skvěle, přežili jsme cestu sem!'', promluvil černý lovec a vzhlédl vzhůru, kde se konečky travisek dotýkaly nebe ''Skoll zanedlouho dorazí na nebeskou horu, jsme tu včas.''

''Co se tím myslí?'', zaváhal chvíli Thor, jenž neznal stejně jako já většinu zvyklostí a pořekadel, kterými se tito psi vedli.

''Myslí se tím, že Slunce bude nejvýš na obloze'', otráveně dodal Chaos.

''Proč říkáš včas?'', poklidu jsem se zeptala.

To už ale mezi trávou na nás pohlédl samotný vůdce rivalské smečky a pár dalších jeho psů za ním.
Sám mi odpověděl na otázku když vkročil před nás tři. ''Protože jsme se tu měli setkat, chvála tobě Chaosi, že si je sem přivedl bez žádných potíží.'', štěkal vůdce. Pak se obezřetně koukal po mě a Thorovi. ''Už asi tušíte, proč tady stojíme? Chtěl bych jenom poznat, jak by městští psi, známí svou lstí a chytrostí chytili třeba zajíce''

''No ale my... u nás to třeba... tyto vlastnosti neplatí?!'', vyhrkla jsem s dodatečným koktáním. Ještě nikdy jsem nelovila věc,
která se hýbe?!
.... A nejsou to odpadky!?
Zkoušela jsem to snad jen jednou. V rohu uličky jsem packou chytala myš - která mi ke všemu utekla...
A co takový Thor?? I on stál na místě, naprosto odseknutý s otevřenou tlamou; úplně vypojený, protože nic tak divokého nikdy nedělal.

''Jsou pouze přítěží pro loveckou skupinku -  zhýčkaní popelnicemi a těmi lidskými odpadky, na zajíce nebo jeleny by ani nepomysleli!'', vrčel troufale vlkodav, kterého jsem už znala, když nás ve městě s jeho skupinkou naháněl. ''Nedovol to alfo!'', vrčel dál.

Vlkodav přímo pobízel, abych ho zardousila stejně jako toho posledního malamuta. Tolik mě štval! Avšak jediné, co jsem si dovolila před alfou a ostatními psy udělat bylo vycenění zubů. I Thor se přidal na mou stranu a dělal totéž na provokujícího psa.

Alfa zneklidnil a proto tedy hlasitě štěkl, aby ukončil tichou hádku.''Dost toho arogantního vrčení! Beto! Buď aspoň na naše návštěvníky trochu laskavý, uvidíme jak si sami poradí při lovu. Suď je poté, až něco uloví'', tvrdě uklidňoval alfa nasupleného vlkodava, který se jen poté na něj zamračil sklopil hlavu k zemi a suše se omluvil.

''Ano, alfo...''

''Alfo, vlastně proč musíme s vámi jít...hledat...nebo spíš lovit potravu?'', z naštvaného chování jsem hned přešla k podřízenosti. Vlastně za celou tu dobu, co nám alfa řekl, že nás chce pozorovat při lovu jsem se na to chtěla zeptat. V tomhle případě, kdybych na něho nasupleně zavrčela, nic dobrého by to nepřineslo.

Alfa přistoupil ke mně blíž. Najednou se tyčil nade mnou obrovský chrt - bratr Glass! Svou výšku by si dokonce mohl srovnat i s Osou! ''Nazývej mě když tak Siloh a mimochodem, jdete nám jen pomoct s chytáním kořisti. Máte šanci se jako psi z ulic ukázat, jak dlouho by jste přežili mimo město!'', usmál se a ustoupil zpět mezi ostatní ''Mám tedy návrh, jak bychom mohli začít, chvíli budeme každý lovit sami, udělejte si klidně i malé skupinky a chytejte a donášejte sem cokoliv, co můžete. Později se jako celá lovecká smečka vydáme hledat něco o mnohem většího!''.

Celá skupinka začala šťastně ňafat, výt a netrpělivě chodit do kolečka. Jedním střihnutím Silohova ocasu se všichni v tichosti najednou rozprchli do všech stran. Okamžitě se ztratili ve vysoké trávě, jenom Siloh, já a Thor jsme stáli na místě. Byla jsem šokovaná,  jak tito psi naprosto alfu poslouchají, v Osově smečce by toto nikdy neplatilo! Byl však dobrý nápad najednou skočit do trávy a pelášit pryč, protože v tu chvíli na nás Siloh znepokojeně koukal.

***

Po chvíli běhání jsem se přikrčila k zemi. Ne, že bych najednou našla kořist, spíš jsem poslouchala to absolutní ticho, které se tady mezi trávou rozléhalo. Mimo slepě následujícího Thora tu nikdo nebyl. Rozprchli se velice rychle. No a teď kdesi loví a sbírají své první úlovky za tento den, musím se jim vyrovnat!

Začíná lov!

Vstala jsem, otřepala se a lehounkým tichým krokem jsem šla vpřed. Dokonce i Thor změnil svůj směr a vydal se vlastní cestou si něco ulovit. Později jsem konečně zachytila jakýsi pach, který jsem z města už dávno znala. Po několika krocích jsem se k tomu blížila. Pak se znenadání zastavila! Opatrně jsem si nakročila k místu, kde to zvíře právě hlodalo divoké zrní. Znovu se shledáváme malá myško! Konečně pocítíš bolest, která ve mně dříme už od dob, co jsem tě viděla poprvé a neulovila tě. Letem jsem se na ni vrhla a zadupla ji svými nohy. Myška neměla žádnou šanci! Stále se však mezi mými tlapky hýbala, a proto jsem ji lapla do tlamy a stiskla ji čelistmi. Zemřela... celkem smutnou smrtí, což mě ale neštvalo sebe víc, než když jsem u srazu pohlédla na Thora, který také chytil hnědou myš a pohodil ji před sebe.

''Jsem lepší!'', začal Thor.

Hrdě jsem svou myšku také pohodila před sebe a škodolibě se na něj usmála, ''Ne, to nejsi, hnědáku! Koukej, mám ji větší!''

''My smečka jsme lepší, než vy dva prašivci'', útočně zavrčel stejný, provokující vlkodav, který k tvořící se hromádce malých zvířat hodil zdatného zajíce. Oba jsme na něho koukali s otevřenou tlamou. ''Radši byste už nemuseli dále chodit hledat ''předkrmy'' - těch už máme dost, zůstaňte radši tady a hlídejte naše jídlo, ti silnější se o zvěrstvo postarají.'', domýšlivě dodal.

''Myslíš tím sám sebe? Svou velikostí, sílou a domýšlivostí se absolutně hodíš hlídat tyto předkrmy!'', prskla jsem na něj a okamžitě jsem znovu skočila do trávy. Vlkodav ani hanlivě nedořekl slovo, protože i Thor rychle zmizel mezi stébly vysoké trávy.
Nemohl na nikoho nadávat!
Umírali jsme smíchy, když jsme oba tajně toho naštvaného vlkodava sledovali, jak se zoufale točí  kolem sebe a nejspíš hledá jiné psy pro hlídání.

Svou poslední myš jsem už nedokázala chytit, páč mě po pár hodinách lovu vyrušilo hlasité hrubé vytí. Byl to Siloh a snažil se nás tím všechny přivolat. ''Dneska to vypadá na skvělý den, co vy na to lovci, souhlasíte?'', odpovídal Siloh ostatním příchozím psům. Všichni, včetně mě jsme stáli u hromady a souhlasně štěkali, když se za den hromádka kořisti zdvojnásobila. ''Takže... když už máme dostatek malé potravy, co kdybychom se tedy vydali hledat "vetší" kořist?'', Siloh poté hrdě vztyčil ocas a zvedl bradu, aby si mohl užít to veselé pohrdavé ňafání kolem sebe. Lovci asi už dávno tušili, co má Siloh právě na jazyku. Jdeme lovit jeleny!  Ještě před odchodem alfa vybral jedince, kteří měli hlídat kořist před případnými vetřelci. Naštěstí si vybral někoho kromě Thora a mě, dostali jsme nakonec šanci poprvé skolit k zemi něco tak obrovského!

Když slunce se pomalu dotýkalo vzdálených špiček tisíců stromů a pomalu se uchylovalo ke tmě, lovící skupinka i se mnou se teprve dostala přesně na místo, kde jsme se následně zastavili, tiše přikrčili a pozorovali z poza vysoké trávy větší zarostlou louku tvořící se z křovisek, o něco nižší něž okolní tráva. I přesto to bylo perfektní místo pro tato elegantní rohatá zvířata, která se tu bez starostí pásla. Jeleni byly viditelní pouze když zvedli své hlavy a kolem sebe se neúnavně rozhlíželi. Neměli žádné tušení, že se jeden z nich stane kořistí toulavých a divokých psů.
''Nesmíte je v žádném případě podceňovat, sice v nich často převládá neobyčejná plachost ale při střetu jsou zdatní a mnohonásobně silnější. Vždy oddělujeme od nich slabé nebo staré. Jo, až jednoho odděleného doženete, zakousněte se do správných míst, čili slabin - nohy, čumák, krk, břicho... A nezapomeňte: dávejte pozor na zadní nohy, umí pořádně kopnout!'', šeptal vedle mě Chaos. Mezitím se Siloh rozhodl, po kterém jelenovi půjdeme. V tichosti vyvolal vlkodava a další některé psy včetně Thora, aby šedého loveckého chrta pomalu následovali skrze trávu aby obešli stádo. Zbytek nás se pomalu přikradlo blíž k dané kořisti.
Ale.
Pár psů, jakoby už vědělo co budou dělat; každý z levé a pravé strany vstal, aby z části obklíčilo louku a vrčeli a poštěkovali na jeleny. Ti okamžitě začali kvičet a plašit se, jenomže je toto psí chování stále nepřimělo k útěku.

Poněkud mě to zmátlo. Chtěla jsem se tedy zvednout, jako oni.

''Stůj černá, vím, že tě to také láká, ale ještě chvíli si počkej, jenom oni to udělají'', sykl na mě Siloh, který se stále bez pohnutí krčil. Teprve potom jsem si uvědomila, že se tady hraje na lstivos a chytrost lovců, tohle je jen součást jejich plánu!

Začínáme!

Siloh vystartoval jako sprintující zajíc. Byl dokonce rychlejší, než vítr! Vyrazil přímo na terč a za ním ho tak tak dobíhali další psí rychlíci. Mezitím se celé stádo dalo na splašený útěk. Po chvíli jsem se přidala do běhu a stihla doběhnout lovce.
Ač proti rychlému egyptskému chrtu jsem neměla šanci, nikdo neměl šanci!
Siloh se nakonec dostal až k jelenovi a skočil na něj svým tělem. Ikdyž se rychle klouzal dolů, své drápky vždy zaryl do kůže toho vystrašeného zvířete a zároveň ho zakousl do hřbetu, aby se líp držel. Jelen zpomalil. Dal i nám ostatním šanci ho dohonit. Když lovci neměli místo, aby na jelena skočili, agresivně při běhu škrabali a kousali do jeho nohou. To jsem také zkoušela, nechť bylo to obtížnější, než to vypadalo.
Kdykoliv jste dostali ránu buď do čumáku nebo do packy.

Zvíře se poté ještě víc unavilo. Chrt na jeho zádech také chytl neúprosnou únavu a seskočil pryč. Měla jsem další šanci to dokončit za něj! Ze všech troufalců jsem skákala nejvýš, dopadla jsem skoro na stejné místo, kde se předtím držel Siloh, dělala jsem totéž, co on ale jelena bych tím nikdy neskolila k zemi, cítila jsem obrovský odpor vůči mě a ostatním lovcům od toho zvířete.

Znenadání ale na jelena dopadla obrovská tíha. Jakýsi kangal běžel naproti jelenovi a zaryl své zuby do jeho krku. Sice nejspíš pes pocítil bolest po celém těle, hlavně na hlavě ale nemilosrdně se snažil strhnout kořist k zemi. Do jelena vrazil další pes, byl to Thor. Stejně krutý a nemilosrdný jako kangal. Díky jeho pomoci jsme konečně strhli jelena k zemi, tam se ho zmocnilo čím dál více dobíhajících psů. Později přece jen kořist znovu vstala ale nemohla nikam nadále uniknout, byla v obklíčení. Přes krvavá zranění a odřeniny, měla ještě sílu útočit. Však ti, kteří ukončili jeho trápení byli vlkodav s kangalem a pár lovců společně s Thorem, kteří se na jelena vrhli jak zepředu za krk, tak ze zadu za nohy si ho přidržovali.

Kořist padla k zemi, ale psi mu nadále rdousili hrdlo. Škubání nohou do vzduchu mu nepomohlo, oběť se vyčerpáním a dušením nakonec přestala hýbat. Stejně jako Siloh, i já jsem sledovala, jak lovci okamžitě slaví svou úspěšnost. Pořádným vytím značili svým vzdáleným rodinám, že se nevrací s prázdnou!