Tori, příliš zamyšlený v sledování našeho pachu, bohužel dorazil k útočišti fenky jacka russella příliš pozdě, a to až když se v lese rozednívalo. Než si na místě uvědomil, že se tu nachází spousta dalších pachů, furt si něco pro sebe mumlal a klepal se strachy.

''Ó mocní Psí Duchové, tak hrozně si přeju být nebojácný, silný, odhodlaný se dozvědět pravdu o psech husky, najít konečně Thora a toho belgického ovčáka...... a být zase zpátky v teple, v blízkosti Jacka a žebrat o kousek z jeho večeře! Jen mě prosím zbav těch stvoření, která mě sledují a syčí na mě s vytaženými drápy'', kňučel strachy, když hleděl na nedaleké křoví, v níž se zjevily tři páry malinkých očí. Žlutě zářily a odrážela se v nich zlost.

Pomalu couval od křoví dál, však najednou prudce vyskočil do výšky a hlasitě zakňučel. K smrti ho vyděsil další pes malé velikosti, který se vplížil přímo za něj. Kvůli panice nemohl utéct a tak první co udělal, bylo že okamžitě padl k zemi a odhalil své bříško. Když se prah konečně usadil, pes se zahihňal.

''Poznali jsme, že jsi srab, ale až takový???'', smála se tmavá fenka jacka russella.

''Co, o čem to mluvíš?..... Ne! Já jsem se nelekl, ehm... trochu, ALE NE TEBE!'', vrčel Tori, který okamžitě vyskočil na všechny čtyři a řádně se otřepal.

''N-o-o-o tomu se nám nechce věřit!'', usmívala se fenka a po chvíli k ní dorazil druhý jack russel s normální barvou své srsti. Usmíval se ale byl nesvůj. ''Neboj Buddy, tenhle pes nám neublíží. Jen... jsme potkali dalšího mazlíčka!'', nadále provokovala.

Torimu ihned v očích docvaklo, že zde nestojí jen pro zábavu. Zapomněl na fenku a ostatní v okolí a strhl svůj čenich k zemi, ''Už to chcu mít všechno za sebou.'', mrzutě zamumlal, když znovu čichal cizí, ostré pachy v okolí.
Fenka raději nechala zaneprázdného psa na pokoji a mezitím se bezhlavě rozběhla ke křoví, kde je celou dobu sledovaly žluté oči.
Se štěkotem se vrhla do toho křoví.

Z místa se okamžitě rozutekly tři rychlé a naštvané kočky. Syčely s naježenou srstí na svého agresora, který si je přiřazoval k vyplašeným myším - posmíval se jim. Tori na všechny zavrčel, totálně zapomněl na svůj strach, který ho předtím tížil.
''Mlčte, snažím se vyčenichat své přátelé! Ale počkat... neodešli sami!... Tady ležela Hope... A tady zase nějaký voříšek... Krev? Thorova krev! Další psi!''

''Byla tady rivalská smečka, pokud bys to chtěl vědět.'', pověděl druhý jack russel, dívajíc se na fenku, která s radostí naháněla kočky, ''Schovávali jsme se před nimi, mezitím však přišla nějaká černá fenka a hnědý ovčák''

''To jsou oni! Ale jak to vlastně můžete vědět, vždyť je neznáte, obzvlášť ty?''

''Dle tvého popisování, protože jsme to celé viděli a ke všemu to tvoje odříkané mumlání tomu nadpovídá.'', pokračoval. ''Mimochodem, všichni odešli kolem jedné psí otočky''.

''Tak dlouho mě trvalo je dohonit... hodinu?!'', ptal se sám sebe Tori s otevřenou tlamou. Mezitím, když se jack russell snažil porozumět, co Tori myslel tou ''hodinou'', přiklusala k oboum jedna z koček.

''Hej prašivý, ty ZNÁŠ HOPE!!'', zasyčela na Toriho šedá kočka, nahánějící hrůzu. Odtrhla se od ostatních dvou koček a probodla Toriho svým planoucím pohledem.

''Ano, ale ne podrobně!'', zavrčel na oplátku Tori s viditelným respektem vůči ní.

''Ty ji jenom hledáš, nic víc?'', naklonila hlavu s děsivým úsměvem od ucha k uchu, kde každý mohl zahlédnout zářivě bílé, malinké ale ostré jehličky.

''Musím...'', odpověděl jedním slovem a podíval se na místo v podrostu, kde pach všech psů společně mizel. Dlouhosrstá kočka se mezitím zarazila.

***

V čele po vyšlapané cestě kráčel vlkodav nejspíš i se svým zástupcem, pak další řada psů, za nimi já, Thor a  ze zadu nás hlídali poslední dvojička psů.
Všichni jsme mlčeli a zaraženě šlapali.
Připomnělo mi to tu samou událost, jak jsme byli obklíčeni husky psy...

Až po delší cestě jsem se podívala na Thorovu hlavu. U ucha mu stékala krev po srsti až na zem, lehce jsem se zděsila. Celou dobu jsem hleděla do blba a nijak jsem mu nepomohla?!

''Thore, tvoje hlava!'', sykla jsem na něj.

''Co? To nic není.'', odpověděl s upřímným úsměvem.

''Ne, že nic není! Ukaž mi to!'', okamžitě jsem natáhla svou hlavu blíž k němu.

''Hope, co chceš udě...'', zasekl se ve chvíli, když jsem mu ránu za uchem začala olizovat. Aspoň trochu jsem tím krvácení zastavila, a byla jsem z toho... šťastná. To za těch pár zakopnutí celkem stálo. Thor se to snažil skrýt ale poznala jsem, že se teď cítí líp a zároveň se mu to líbí.
No a když už ta rána nevypadala zle, přestala jsem. Zařadila jsem se vedle Thora a nadále mlčela. Zaslechla jsem ze strany, jak mi okouzlený Thor děkuje.

***

To vyčerpávající chození trvalo už příliš dlouho...
Noční čas byl už dávno pryč. Všude kolem nás se rozprostírala mlha, na níž tančili zemřelí psí bojovníci a rozhazovali tím oblaka kouře po celé volné ploše. Ano, konečně jsme se vyprostili z nekonečných stromů někam na plochu, kde rostl jen podrost, křoví a vysoká tráva. Jenom na pár místech rostly holé stromečky.
Okolí mi však  připadalo poněkud ponuré a bledé, ale přece jen tu barevnost dodávali všerůzná plemena psů, kteří tuto mýtinu obývali.
Všude byli často kříženci ovčáků, lovečtí psi, vlkodavi a další chrti.
Hleděli na nás jako na zrádce, matky vrčely a chránily svá štěňata před případným útokem. Někteří stáří i mladí psi stáli v bojovné pozici, naježení, se vztyčenými ocasy a ohrnutými pysky.
Procházeli jsme kolem nich s úzkostí a tíhou.

Byl to hlavní tábor rivalské smečky...

Prskla mi otázka: kdo je ve skutečnosti ten obávaný alfa, vlk - stejný jako Osa, doga nebo třeba jen maltezáček? Odpověď jsem zjistila velmi rychle.

''Ne... Glass?! Jejich alfa je Glass??'', sykla jsem si pro sebe, když jsme z dáli zpozorovali egyptského chrta, kráčející naproti nám.

''Hope! To nebude tvá kamarádka...'', upozornil Thor, když viděl, jak se zděšením pozoruji toho psa.

''Jak to víš??''

''Glass je fenka, ale tohle je pes - pes, s bílou lysinou na krku, což tvá kamarádka nemá! Ty to nevidíš?'', zvážněl a a podebral mi svou hlavou tu moji. ''Neboj se, to není ona.''

Nemohla jsem tomu uvěřit. Pouhou domněnkou jsem dokázala snadno padnout na kolena, nebýt Thora, zhroutila bych se ještě před tím, než bych poznala skutečnou pravdu.

Konečně jsme se zastavili. Udýchaní a spocení na packách a čumáku jsme pohlédli na dvakrát většího chrta. Thor měl pravdu, Glass to nebyla, ale byl jí tak podobný!
Ve vteřině se všichni psi sklonili k zemi, jako na jeho přivítání. Okamžitě jsme napodobili to co dělali, aby to náhodou nedopadlo špatně.

''Může mi někdo sakra vysvětlit, proč jste je sem přivedli, kdo je to??'', podrážděně štěkl alfa. Odpověděl mu ten vlkodav.

''Našli jsme je na místě, kde žijí ti russlli, a ke všemu ten hnědý ovčák zaútočil na mladého Osiku. Má kvůli němu škrábance i větší rány!''

Alfa na tohle ihned zareagoval.
''Proč jsi zaútočil na našeho učedníka, hnědý??'', otočil se alfa na Thora.

V tom momentě jsem se cítila jako nějaký podřadný pes, očekávající krutý trest. Vždyť ten jejich učedník byl agresivní a vyjel po nás! Než jsem ale stačila štěknout na protest, Thor promluvil.
''On zaútočil jako první! Neskočil na mě, ale na Hope!'', vrčel Thor. ''Byla to jen sebeobrana!''

Když se na černobílého voříška vůdcovský chrt přísně podíval, tak začal protestovat s vlastními důvody.
''Zaútočil jsem na tu fenku, protože si ji pamatuju z minulosti - před několika dny unesla vaše štěně!''

Vůdce zavrčel, přidali se k němu i další hrstka psů, mstící se za mou chybu. Některé jsem poznala, ten den nás naháněli až k nádraží. Teď jim sliny tekly z ozubených čelistí až na zem, dívali se na mě a měli chuť se zakousnout do mého hrdla a ohřát se teplou krví, která by je potřísnila na jejich těle.
Hlasitě jsem polkla a začala se třást, tentokrát jsem už nevypadala jako ten drsňácký pes s dobrými argumenty.
Mohla jsem už jenom odmlouvat...

''Ale tohle bylo jen nedorozumění, mysleli jsme si... že... že... že nás všechny chcete zabít.''

''No aby ne, když jsme chtěli zachránit našeho Ruskoa!'', vrčel jeden pes.

''...A k tomu nás zabít!'', zoufale jsem vycenila zuby na oponenty kolem nás, kteří se k nám pomalu přiblížovali.

Alfa jim nakonec dal svolení, které si všichni doslova vypřáli.

Thor se mě snažil ze všech sil bránit.
Furt se otáčel a vyjížděll po každém psovi, který se odhodlal být mezi těmi prvními, co se zakousnou.
Ale proti přesile neměl šanci.
Bylo to celé k ničemu.