Mezitím jsem se já a Thor ponořili do temnoty, bez jakéhokoli zdroje světla.

Žádné osamělé lampy jak tomu vždycky bylo v ulicích... museli jsme se orientovat podle pachu, který zanechala tmavá fenka, protože zrak nám v této tmě vůbec nepomáhal. Stávalo se tedy, že jeden z nás najednou zakopl o kořen rostoucích velikánů či jen o spadlou větev. Však o své nešikovnosti jsme na sobě nedali nic znát.
Oba jsme byli ke všemu zamklí a naše kroky byly téměř neslyšné... vžili jsme se do toho mrtvého ticha.

Jako by jsme tu chodili jenom my dva, žádný jiný pes nebo místní zvěrstvo... jenom my.

I přes noční klid v lese v dáli cosi zaburácelo. Bylo to tak hlasité, že se hluk dokázal rozprostřít i do rozsáhlé oblasti a oba nás tím vyrušit z nekonečného mlčení. Země se otřásala a my se ze strachu přikrčili. Ptáci se v panice vznesli do vzduchu a kličkovali mezi stromy z místa, kam jsme měli namířeno.
Po chvilce hluk dozněl, tak jako otřesy země. Bylo to rychlé.

Hrůzou jsem se otřepala. Poté mě došlo, co to bylo. Tenhle hluk jsem slýchávala často v dobách, kdy jsem se učila s Caty přežívat jako toulavé štěně! Naivně jsem se v duchu kárala, jak jsem se mohla leknout.

''Hope, to nebylo auto, ani zemětřes, že ne?!'', sykl za mými zády Thor, který ze sebe také vytřásal strach. Našpulil své uši a natáhl hlavu blíž ke mně. Avšak já jsem jeho dobrou náladu odrazila svou podrážděností. On tenhle zvuk nepoznává?! Možná, že ne, protože žil v klidné čtvrti...
Nejspíš, že se vůbec ozval, mě najednou tak podražilo!

Naštvaně jsem si odfrkla a podívala se na něho znechuceným pohledem. ''Ty jsi v životě nikdy neslyšel vlak; nákladní nebo třeba osobní vlak pro lidi??''

''No-o-o-o, viděl jsem ho v televizi - přece se vyboural, no a tak nechápu proč tudy mohl jet'', nervózně dodal Thor, když tušil, že ze mě necítí zrovna dobrou náladu. V té chvíli jsem ani nepochopila, o čem to zase mluví. Slovo ''televize'' jsem slyšela pouze dvakrát a ani nevím, co to jakože je.

''Nevím, o čem to žvaníš, tenhle vlak neprojížděl... televizí! A ke všemu není jen jeden, jsou jich tu tisíce!''

''Vázně?'', povdechl si Thor. Po chvilce však zareagoval na mou narážku o televizi a ironicky si odfrkl, ''To nepochopíš.''

''Samozřejmě, nejsem domácí mazlíček...'', provokativně jsem dodala.
To ale společníka nevyvedlo z míry, jak jsem čekala.
Pouze se usmál, jako by mu to bylo jedno.

''Vždycky jsem si přál být volný...''

Hned, co tohle Thor dořekl si získal ode mně pozornost. Udivilo mě, co právě řekl. Nemyslel náhodou ''být volný jako toulavý pes''?  Ironicky mě to rozesmálo.

''Jak to myslíš?'', vztyčila jsem zvídavě svůj ocas.

''No spíš být volný jako samotář, ...ale jako toulavý pes bych klidně také byl!''

''Stejně, samotář a tulák je to samé. Ty však nevíš, jaké to je být psem žijící na ulici!''

Thor lehce zrychlil, aby mě už nadále nesledoval za zády. Nejspíš se mu líbilo poslouchat mé narážky o tvrdé realitě.
Oba jsme teď byli vedle sebe, rozpovídaní a najednou jsme zapomněli na nepřístupný terén kolem nás. Ve tmě jsme tichounce našlapávali, pak klusali a někdy přeskakovali překážky.

''Je to těžké? Noe to jako osamělý tulák prý zvládá perfektně!'', zajímal se zvědavý ovčák.

''Pche, Noe - sice ho tak důkladně neznám, ale z prvního setkání jsem hned cítila, že je vrozený tulák!
Jinak... pokud čekáš, že je to hračka žít na ulici, tak tě musím zklamat. Musíš si obstarávat nedostatečnou potravu, jako jsou odpadky. Jiný by řekl "odpadky? Přece toho bordelu je ve městě obrovská halda!", ale ono houby, odpadků je spousta, avšak potravy v něm je velmi málo'', zákeřně jsem se na Thora usmála a pokračovala ''k tomu hledáš nepřístupné útočiště, kde se v zimě ohřeješ a konečně v klidu usneš... Vyhýbáš se jakýmkoliv konfliktům se psy nebo i s lidmi a v horším případě s nimi bojuješ... až do krve'', ztemnila jsem hlas.

''Takže... si vlastně rozcuchám srst.'', usmál se Thor na zpět.

Podrážděně jsem kvůli debilní poznámce zavrčela.
''Zatraceně, určitě si zčechráš srst, to ti zaručuji! Upřímě... Podle mě se absolutně nehodíš mezi ulice, mazlíčku.''. suše jsem dodala.

''S takovým přístupem nechápu, že máš nějaké kamarády!'', dále provokoval.

''Nech toho mazlíčku!''

''Nepřestanu toulavý pse!'', smál se, protože ho bavilo mě otravovat.

Zanedlouho jsme potkali tu nekonečnou cestu, prolínajicící tento les a po které předtím projížděla ta hlučná obrovská věc - vlak. Když jsme přešli na druhou stranu, konečně mě Thor přestal vysírat a začal normálně uvažovat.
Kvůli pachu fenky, který začal sílit -byla to dobrá zpráva pro mě ale špatná pro Thora- mu smích pomalu mizel z tváře.

''Vlastně si až teď uvědomuju , že jsem udělal něco špatného, no a tak... ti dlužím svou omluvu'',

Konečně si Thor uvědomil, že jsme tu jenom kvůli němu! (Tedy doufala jsem, že to takhle myslel) Ještě víc mě touto větou zaujal. Zastavila jsem se, abych se mu podívala do jeho hnědých očí.

''Myslíš to naprosto vážně? Patří k tvé omluvě i to tvoje dnešní otravování??'', zvídavě jsem naklonila hlavu do strany a znovu vztyčila ocas.

Thor pomalu kývl hlavou.
''Jo, i to jak jsem vyjel na tu hledanou fenku, nebo i na tvého kamaráda německého ovčáka...'', otráveně si odfrkl.

''Proč vlastně Backyho nesnášíš, vždyť ti nic neudělal?? ...Nebo udělal?'',

''Právě že j... nic neudělal... Prostě mě štvalo, jak každou noc, když spal, bručel tvé jméno! Pak venku na zahradě... stál blízko tebe a...'', zarazil se a následně se opravil, ''... chtěl ti něco udělat, blížil se k tvému uchu jako predátor!''

''On mi chtěl pouze vytáhnout chomáč bordelu...''

Vykulila jsem oči a Thor se na mě mezitím vážně díval, jako by to bylo něco opravdu důležitého. A nebo se pokoušel skrývat své pocity. Nejspíš ten den...  si prostě myslel, že mi Backy chce ublížit (ikdyž by toho nebyl schopen).

''Takže, vy jste furt kamarádi?'', Thor se znenadání rozzářil a pak dodal otázku, jestli mi opravdu nechtěl ublížit.
Já mu na to přikývla, že mi nic nechtěl udělat a že jsme jenom kamarádi.

Po chvíli jsem však změnila dočasné téma.
Protože jsme to místo konečně našli!
Zde jsem cítila velmi intenzivní pach jacka russella a dalšího pravděpodobného jedince v její rodině. Tehdy jsem se cítila tak šťastně.

Napřímila jsem uši a kroutila s nimi, jestli náhodou nezachytím jakýkoliv zvuk. Thor mě mezitím o kousek dál napodoboval. Vyskočil a hrdě stál na spadlém kmeni zdejšího stromu.
Otáčel se dokola, pozoroval toto místo a stříhal ušima. Tiše jsem se mu smála, vypadal prostě legračně! Co dodat.

Bylo však na čase, i přes možné varování o zakázaném vstoupení, se odhodlalat, přikrčit se a pomalu se v plížit na toto místo.
Nechtěla jsem, aby se mě russllík lekl, no a tak jsem sykla na Thora, aby konečně zmlkl, protože si pro sebe mumlal nesrozumitelné věty, a byl při tom moc hlučný. Ten se také nakonec odhodlal seskočit a hlídat dané území blíž.
Bohužel, po chvíli jsem zjistila, že není třeba se plížit. Nikdo obzvlášť nebezpečný tu nebyl. Fenka russella se pravděpodobně schovala ve vyhrabané noře a ukrývala se tam. Ale proč, musí si mě aspoň trochu pamatovat?

''Měli jsme si s sebou vzít nějakou hrstku granulí'', poučoval s úsměvem Thor. Podívala jsem se na něj a ušklebila se.

''Jasně, vše a vždy podle tebe!''

Thor ale najednou úplně přestal reagovat. Mlčel a hleděl na nějaké místo.
''Hope...'', tiše vyslovil mé jméno ve chvíli, kdy za mnou v křoví zahlédl dvě zářící tečky. ''HOPE!'', hlasitě štěkl a vyrazil sprintem přímo ke mně.

To už mě ale z křoví popadl a přišpendlil k zemi neznámý pes. Byla jsem z toho nečekaného útoku celá bez sebe. Okamžitě jsem zapomněla, co a jak a pouze jsem sledovala stékající sliny z nepřítelovi tlamy.

''Co tady děláš tulačko...'', stihl vyslovit pes, než byl bez žádných diskusí stržen k zemi agresivním Thorem, který v té chvíli myslel snad pouze na jeho smrt.
Oba se neskutečně prali a trhali. V boji byl nakonec lepší Thor, neboť jeho velikost a síla byla oproti rivalovi převyšující. Thor byl přece jen statný ovčák a jeho nepřítel nějaký pouhý větší černobílý voříšek.

Zatímco jsem se snažila vstát, Thor odhodil psa někam opodál, kde také zůstal ležet.

''Nikdo.. se k Hope... NEPŘIBLÍŽÍ!'', cenil zuby naježený Thor a se vztyčeným ocasem stál naproti voříškovi, který hluboce oddychoval a byl hodně poškrábaný.

''Thore!'', křikla jsem, když se z jedné strany vynořilo více psů a mířili k němu.

.... Jo-o-o a hodně povědomí psi!

Na štěstí se před Thorem zastavili a pohlédli na mě. Černobílý voříšek se mezitím přidal k dalším psům, utvářející kolečko kolem nás, abychom neunikli. Byl to velký průser.

''Ty....., to je ta, která unesla stěně vůdce!'', vrčel cizí vlkodav s nápadnou jizvou na hlavě.

''Jak se opovažuješ sem vstoupit??'', přidal se další pes.

''My jsme jen někoho hledali'', vrčel Thor, ''Nechte nás na pokoj!''.

Já Thora v té chvíli ignorovala, byla bych na něj sykla ať zmlkne, ale víc jsem se zaměřila na toho zjizveného vlkodava.
''Myslíš... Ruskoa?'', poté co jsem odpověděla všichni rivalové prudce ustoupili. Má slova je jistě šokovala. Nastalo ticho.

''Jak znáš jeho jméno??''

Narovnala jsem uši, vztyčila ocas a tvrďácky jsem odpověděla.
''Kamoším se s ním!''
Nebojácně jsem popošla blíž k udivenému Thorovi, který na místě stuhl. Nejspíš toto štěně osobně zná.

''Jak můžeš Ruskoa...''

''Stichni, aspoň pro teď prosím!'', sykla jsem na Thora, protože už odedávna vím, co je to za krvelačnou smečku, co ráda obsazuje území, zabíjí oponenty i nevinné, a tak by se jim nemělo tak drsně odporovat, tak jako já teď. Byly bysme nejspíš už mrtví, kdybych neřekla mou poslední větu, protože vlkodav si umíněně odfrkl a dal nám rozkaz, aby jsme je následovali.