Tlustý muž se zarazil. Nepřipadal mi vůbec přátelský k mladšímu, lépe vypadajícímu sousedovi. Náhle nade mnou stál mladý vysoký klučina, s očima plné lásky. A tím myslím fakt, že by pro pejsky udělal vše! Ačkoliv jeho snaživost jsem neoplácela. Byl pro mě jen další přihlouplý člověk, který mě chce jenom kvůli vypsané odměně (Ano, stále jsem mezi ulicemi potkávala své plakáty s tučnou odměnou, protože jsem byla často zahlédnuta mezi ulicemi v severní části města a proto jsem se vždy měla více na pozoru).

''Tomu říkám... šťastný den! Našel jste hledaného psa'', zajásal tlustý muž.

''O čem to mluvíte?'' zeptal se mladík a mezitím se ke mně o krok přiblížil, na což jsem ihned zareagovala vrčením.

''Ty o tom nevíš? Toho psa dlouho hledají. Mám nabídku! Mohl by jsi mi toho psa dát? Neboj, jenom na pár dnů ho zavřu sem do boudy. Potom ho vrátím majitelům a tím si ve čtvrti přilepším reputaci!'', prosil tlustý muž.

Mladík však nabídku zamítl pod slovy:
''Pokud si myslíte, že vám v tom uvěřím, tak se šeredně mýlíte. Nebudu se tady dívat na tohodle chudáka, který bude promrzlý, hladový a bitý baseballovou pálkou. Pak ho jen odkopnete chytačům - žádným majitelům, aby jste se pak válel v penězích. Vím přece, že toho psa chcete kvůli té odměně...''.

Mladík se však opravil, když mě do toho momentu nazýval psem. Nakláněl se kolem mě. Mezitím jsem si ho v leže podezřele prohlížela.

''Hmm... velikostí neodpovídáš belgickému ovčáku... A ten klíč, co je to za parádu?'', zamumlal.

Přikročil se. Pak opatrně natáhl sevřenou ruku přímo přede mě, zatím co ho tlustý muž sledoval se spoustou otázek. Nejdřív to vypadalo, že mě chce pohladit, což se mi nelíbilo a tak jsem na něho jednou hlasitě štěkla, jakožto signál toho, aby se už nepřiblížoval. To tlustého může rozesmálo, hned ale svůj smích se snažil před mladíkem skrýt tím, že si pusu zakryl dlaní.

''Promiň mi to ale vlka už nedokážeš zkrotit, už to trochu přeháníš'', usmál se ironicky soused ale mladík na jeho otravné poznámky jednoduše kašlal.

''Neřekl jsem, že je to vlk... ale možná jen... z větší části'', dodal nerozvážně mladík a znovu se pokoušel té samé věci - pomalu natáhnout svou sevřenou pěst přímo na mě. Nicméně neměl s úmyslem mě s ní uhodit ale udělat něco, co jsem v životě poznala snad poprvé. omalu jsem se natáhla napříč jeho pěsti. Cítila jsem jeho pach tak silně. Mladík však svou ruku držel ve vzduchu a nadále vyčkával, až mu ji očichám. To jsem také udělala.
Bylo celkem srandovní periférně sledovat Tlustého (tak jsem ho nakonec pro ''jednoduchost'' nazvala) jak na nás kouká s vykulenými oči a otevřenou pusou. A když jsem mu tu pěst naschvál jednou olízla, naštval se a radši odešel do bezpečí svého domečku. Na druhou stranu si mladík myslel, že krátký vztah mezi námi se urovnal spíše do pozitivity. Proto se rozhodl mě pohladit na hlavě, v tom momentu jsem absolutně stuhla. Bylo to celkem příjemné, hladil a škrabal mě na ta nejlepší místa, o kterých jsem mu nikdy neřekla, což mě udivilo. Avšak zábava rychle končila, nikdo nemá právo se mě dotýkat! Uškočila jsem do strany, div mě ten řetěz neuškrtil. Mladík rukou také uhnul a nakonec vstal. Nevypadal uraženě, možná svou naštvanost skrýval - každopádně nebyl z toho moc rád. ''Tak já ti radši něco přinesu... Možná máš hlad '', usmál se zesmutněle mladík, který odešel přes verandu přímo k sobě domů.