Co dodat, vše se od pohledu horšilo. Osa napřímil uši, když zaslechl, jak ten pes povídá a dobrmanovi, protože věděl, že ve své smečce má Timor - dobrmana. Ta se mezitím snažila vžít k malé seskupené skupince psů za účelem být nenápadná. Vůdcovi však nervy přerostly přes hlavu. Rozklusal se a přitom agresivně napadnul každého psa kolem sebe. Zanedlouho, když se zastavil, se kolem něho objevilo místo, kde stál jenom on. Varovně vrčel a ježil srst. Před ním stál pouze vystrašený pes, který mu o Timor řekl .

''Říkáš, že jsi tu viděl dobrmana....ALE KDE TADY!'', vrčel naštvaný Osa tulákovi přímo do očí a několik jeho slin se rozstříkly na tulákovu hlavu. Div se strachy nepočůral, protože byl oproti Osovi extrémně malý. I tak neodpověděl. ''Mám takový zvláštní pocit, jestli ti nějaký člověk nepřefiknul ocásek?'', mezitím se všichni kolem podívali na tulákův opravdu urvaný ocas.

''Eehm.... ne....teda ano, když jsem se narodil''

''Úžasné, že na tohle odpovíš. Ale já jsem se ptal na něco jiného a ty jsi jen mlčel'', pokračoval Osa ve slovním mučení.

Mezitím jsme se všichni (já, Glass, Timor, Backy, Noe a husky) snažili najít cestu z nádraží pryč. Všimli jsme si, že malamuti pročesávají každý kousek tohoto místa. Ale nejdříve jsme se ještě museli najít, když každý z nás stál na jiném místě, daleko od sebe. Zacítila jsem těžké zatížení na boku, když mě srazil k zemi jeden malamut....... ano, problém - mega průser, protože mě našli. Ještě více mě vyděsilo, že jsem nevěděla, kdo mě to vlastně chytil a přidržoval u země.

''To si snad už děláš srandu!'', vrčela jsem na známého malamuta Gherlicka.

''Ano, znovu se setkáváme a jsem za to rád!'', ironicky se usmál a nechutně mi začal olizovat přidrženou hlavu. Vzpírala jsem se ale bylo to k ničemu. Až Gherlick přestal, začal mi potichu šeptat do ucha vážně nechutné věci. ''Nakonec jsem si na tebe zvykl, dokonce se mi o tobě zdál i sen. Stála jsi tam proti mně a smála ses. Bylo to tak sladké, jako jsi teď ty. Neboj, nikam mi neutečeš'', zasmál se.

Světe div se, ale po chvíli mi přišel na pomoc husky s Noem. Husky se do nic netušícího Gherlicka tvrdě zahryzl a shodil ho ze mě. Samozřejmě že jsme na sebe strhli veškerou pozornost, chudák husky byl oproti Gherlickovi slabý. Netrvalo dlouho a husky skončil na zemi s krvavou ránou na krku. Hlasitě jsem vyjekla, když jsem ho zpozorovala. Moc krvácel. Noe se nenávistně vrhl na Gherlicka. Nebyl v tom sám, nečekaně zaútočil i Backy, který v bojování nebyl příliš dobrý. A přidávali se další psi.
''To, že si náš husky klidně zaútočí na malamuta je hřích! A to, že si dovolují i ostatní psi je obzvlášť odporné. ZABTE JE TEDY VŠECHNY! KLIDNĚ I NAŠE SBĚRAČE - ZRÁDCE, KTEŘÍ UTEKLI A BOJUJÍ PROTI NÁM!'', zavrčel Osa poté, co viděl, jak se cizí psi vrhají na malamuta.Z toho všeho se nakonec strhla obrovská bitka mezi dvěma stranami.

Každý z nás si utrhl kus masa. V tak početné skupině psů jsme dokonce na další psy skákali, abychom se dostali blíže k huskyům. Bylo to celkem vyrovnané, několik z nás dokonce kosili své rivaly tak lehce, jako třeba Timor, která byla od malička zvyklá zabíjet psy v arénách. Statečně bojoval i Backy, u kterého se konečně ukázalo to jeho agresivní já. Osa neměl každopádně žádný problém zakousnout ty správné nepřátele. Avšak já jsem nebojovala, snažila jsem se i s pomocí Noe zraněného huskyho odtahnout do bezpečí. Zaútočila jsem zatím na malamuta, který se objevil před námi. Až na to, že malamut (nebyl to Gherlick) byl o trochu silnější, než já. Několikrát se mnou hodil o zeď a nebo mi tlamou drtil všechny kosti. Noe na něj také několikrát skočil, ale stejně skončil vždy na zemi.

Něco, se ve mě probudilo - v moment, kdy jsem pohlédla na zraněného huskyho, který pohled oplácel. Mé oči se prolily ohromnou nenávistí. Odplivla jsem si kousek krve, při vstávání jsem pohlédla na svůj klíč. Pak jsem se podívala na malamuta, který se na mě udiveně díval. Před jeho usmrcením mi proletěl na tváři úsměv...
Noe byl vystrašený, když vyděl, jak malamuta s ohromnou sílou trhám na kousky a ryju se hlouběji svým čumákem do jeho hrdla, kde cítím tolik teplé krve. Něco tvrdého jsem v jeho krku zacítila, no tak jsem se toho zachytila a tahala jsem to ven. Mezitím jsem s malamutem krásně přemisťovala z místa na místo, rovnou do malé skupinky bojujících psů, kteří hned přestali bojovat. Sledovali, jak jsem z jeho hrdla něco vytrhla až na povrch našeho světa. Leželo to na zemi, včetně mrtvého malamuta. Byla jsem celá pokrytá krví. Krásně mě ohřívala. Vyzdvihla jsem svůj zkrvavený čumák ke vzduchu a hluboce zavyla. Ihned po tomto incidentu nikdo nebojoval , jenom mě sledovali. Psi husky a Osa rychle ustoupili, protože se mě jednoduše řečeno báli. Jako poslední, co jsme od Osy slyšeli než zmizeli bylo, že se i přesto znovu vrátí - nabrat další sběrače chudáky, kteří budou trpět těmi nejhoršími věcmi.