Netrvalo chvíli co se na nás díval snad každý pes. Z jejich očí třísnila zvědavost: Proč se tváříme, jakoby nám někdo právě daroval strach... Asi už dlouho nezažili ten podobný pocit. Je jedno jestli strach z divokých psů, žíznících po krvi, nebo z chytačů, kteří se tady ještě nepřišli podívat - byla by to otázka několik dní nebo dokonce minut. Nervózně jsme stáli při měsíčním svitu na některých z kolejí a čekali, co se bude dít.

''Nechceme vám nijak ublížit'', prohodil Backy, který se ihned na to přitulil k Timor, když viděl, jak se k němu přibližuje jeden ze psů. Vykráčel si i s menším kulháním. S pocitem, že mu vážně neublížíme.

Pes se přiblížil a já ho nakonec poznala. Byl to ten husky, který mě léčil z nejhorších a nejbolestivějších chvil. Proč ale stál přímo přede mnou - mimo severní teritorium, kde byl po dlouhé době přijat zpět?

''Vím, co si teď myslíš?'', usmál se na mě.

''Ale...'', zasekla jsem se, když znovu promluvil. Mezitím, Timor s Backym a Glass a ostatní psi mlčeli jak v hrobě.

''Tam to místo......není domov. Snažím se tomu jakkoliv vyhnout''

''Nelíbí se ti, že tě znovu přijali zpátky?'', zavrtěla jsem si hlavou, když jsem si uvědomila, že by bylo lepší netykat. Jemu to ale nijak nevadilo.

''Přijali mě jenom kvůli léčení zraněných husky psů a malamutů'', smutně sklonil hlavu. Po chvilce ji ale hned zvedl, když se na to zadíval tam jako já.

Timor se totiž rozběhla za Ruskoo, který se čím dál více přibližoval k hranicím neutrálního místa, kde stáli psi z rivalské smečky. Zbaven smyslů zapomněl, že ho tam na místě zabijou.

K zachraňování Ruskooa se přidali i ostatní, včetně mě a husky psa. Připojilo se i pár psů z nádraží. Timor tak tak stihla chňapnout štěně a odtáhnout ho dále. Timor zadala zpátečku ale rivalská smečka napodobovala její pohyby směrem k ní. Věděli, že útočit už tím nemohou ale nějak je to bavilo. Ruskoo ještě více protestoval o položení na zem ale Timor se zachovala stejně jako já předtím. Pak se nám snažil něco vysvětlit. Něco, co by nás ani nenapadlo. Potvrdili to i druzi z rivalské smečky.

''Unesli jste nám štěně!'', zavrčel jeden z nich.

''Já..... já.... patřím k nim. Tak mě prosím pusťte, tady me přece.....nezardousí!'', prohlásil Ruskoo, což tím nás všechny nepěkně ohromil. Timor ho poslechla a pustila ho. ''Prosím, nic mi neudělali, chovali se naopak ke mě pěkně'', snažil se přemluvit z jeho smečky pár druhů, kteří se neustále varovně dívali na některé z nás. Největší pozornost však dělal husky, stojící vedle mě.

''Radši utekl od svých známých''

''Udělal dobře, nechce zažít na vlastní kůži pád jeho teritoria''

''Toho "nejdokonalejšího" teritoria'', smáli se druzi z rivalské smečky, ke všemu Ruskooa  přestali poslouchat. Každopádně jsme všichni mlčeli, neměli jsme co udělat.

Avšak:
''Týjo! Z dálky prý vypadáte jako Sluníčko, a z blízka je to pravda. Jste tak zářiví, že se na vás nedá dívat!'', promluvil jeden z cizích psů.

''Co si dovoluješ obtěžovat nás?!''

''Vás a obtěžovat? No sorry, ale já bych si radši vybral pěknou dlouhosrstou fenku. Takový nafrněný kus masa jako jste vy, by nikdo nechtěl'', vysmíval se.

''Sám jsi nefrněný'', opláceli to rivalové.

''Proti vám, je i ta kostra čivavy, támhle'', poukazoval na místo. ''...totální borec! Rozhodla se radši utopit se, než navštívit tvoji starou psí boudu'', na rozhněvanou smečku ještě vyplazil jazyk a dělal srandovní obličeje.

Byl tak namachrovaný, až to bolelo. Nezaútočil ale díky jeho skvělým doplňkům ve větách přece dokázal rivalskou smečku na maximum rozhněvat. Za nedlouho jsme se dívali na Ruskoo a jeho smečku, jak z tohoto místa odchází.

''Běž radši do pr*ele, psisko namachrované''

''Omlouvám se ale dneska k vám na návštěvu nemůžu, mám důležitější práci!'', zamával (postavení se a zadní nohy) na rozloučenou neznámý pes.

Pro nás se tento pes stal "namachrovaný" hrdina... LOL!